Před několika měsíci jsem psal o soupeření o státní finance a o uzavírání se profesionální armády za pomyslný plot. Dával jsem za příklad Francii, ale mohl jsem podobně hovořit o dalších západních zemích, které si velice dobře uvědomují riziko uzavírání se do sebe, odříznutí se od společnosti a „vymizení“ ze seznamu priorit, pokud zrovna není nějaké konkrétní ohrožení.

Příkladů, jak armáda může být společnosti „užitečná“ mimo své hlavní ať už vnější, či vnitřní funkce je ovšem více. Jeden, typicky francouzský, se dá nalézt v posledním čísle Pařížského bulletinu.  Jedná se o instituci Service Militaire Adapté (SMA), která je určena především problémovým mladým lidem v zámořských oblastech. Založena byla v roce 1961, tedy před půl stoletím. Mladí lidé, kteří nejsou schopni získat ani výuční list mají šanci začlenit se do tohoto ročního programu, jehož součástí je nejenom vojenský výcvik, ale i vzdělávání. Service Militaire Adapté má sedm jednotek v zámoří a jedno pracoviště v Périgueux a je spolufinancovaná z evropských fondů.

Adaptovaná vojenská služba trvá od šesti do dvanácti měsíců v závislosti na učebním plánu. Mladí lidé nosí uniformu, žijí v kasárnách, mají zajištěno ubytování i stravu a dostávají služné ve výši 340 € měsíčně. SMA vystavuje osvědčení o způsobilosti k zařazení do pracovního procesu (CAPI), kterým potvrzuje schopnosti dosažené ve třech oblastech: život v komunitě (občanská výchova, zdravotnický kurs první pomoci), znalosti (školní docházka, boj proti negramotnosti), pracovní zkušenosti (odborná praxe). Jednoznačnou devízou SMA je «Prací a úsilím k úspěchu». Účelem je pomoci mladému člověku, který má potíže se zařazením do společnosti, stát se angažovaným, odpovědným a aktivním občanem.

Všichni lidé zařazení do programu jsou dobrovolníci. Projdou všeobecným vojenským výcvikem a po dobu jejich účasti v programu jsou vedeni k růstu a občanské odpovědnosti jak individuálně tak v rámci kolektivu. Často mladí lidé pracují pro komunitu v rámci veřejně prospěšných prací, zasahují v případě krizových situací, nebo přírodních katastrof. Pokud projdou, dostanou vysvědčení o občanské výchově.

Druhým aspektem je výchova a vzdělávání. Dobrovolníkům se dostane kvalifikačního minima, které se skládá s výuky francouzského jazyka a matematiky. Pokud projdou, dostanou osvědčení. Zároveň si mohou udělat zdravotnický kurz první pomoci a řidičský průkaz (ten mnohým otevře dveře k zaměstnání). A konečně, dobrovolníci procházejí odborným výcvikem, což je vlastně vyučení se řemeslu. V současnosti je nabízeno celkem 37 různých profesí. Zajímavé jsou statistiky tohoto projektu.

Více než 75% mladých lidí po odchodu ze SMA najde zaměstnání, nebo se do šesti měsíců pustí do dalšího zvyšování své kvalifikace. Více než 64% to umožní získaný řidičský průkaz. Čtyři mladí lidé z pěti tak najdou zaměstnání nebo získají kvalifikaci.

Není důvod cokoli slepě kopírovat. Francouzská situace je značně odlišná od té české, nicméně přemýšlet na podobnými projekty není od věci. Hovoříme o branné výchově, o občanské výchově a o problémech, které mnoho mladých lidí má. Podobná diskuse probíhala po velkou část 1. republiky a nikdy nedospěla k jednoznačnému výsledku – vždy končila především na dobrovolnických organizacích. Projekty typu SMA mají poměrně široký přesah. Cílem není z dobrovolníků vychovat vojáky, nicméně využít disciplínu k tomu, aby si mladý člověk osvojil určité pozitivní návyky. Dostane se mu nejenom povědomí o vojenské oblasti, ale zároveň může získat vzdělání a získat jiný pohled na svět. Je zkrátka lépe připravený pro život, což pomůže státu a jeho sociální oblasti a zároveň je ve společnosti více lidí, kteří mají větší povědomí o armádě.