Recenze: Umění vládnout – Margaret Thatcherová

Novelizace machiavellismu pro 21. století z pera britské premiérky

Publikace, vydaná v roce 2003, nepředstavuje typologicky memoáry, avšak knihu analytických textů, rozmístěných do jedenácti tematicky rozvrstvených kapitol. Forma knihy se blíží spíše policy paperům – pěti až osmistránkové epizody jsou zakončeny krátkým shrnutím a doporučeními, poznámkový aparát zaujme 447 vysvětlivkami. Některé kapitoly jsou rozčleněny podle oblastí, jiné naopak na základě obecných témat. Do první skupiny náleží: „Čeho dosáhla Amerika?“, „Hádanka jménem Rusko“, „Asijské hodnoty“, „Asijští obři“, „Války na Balkáně“, „Evropa – sny a noční můry“ a „Británie a Evropa – čas začít znovu jednat“. Do druhé části patří kapitoly „Úvahy o studené válce“, „Zlotřilci, náboženství a terorismus“, „Lidská práva a bezpráví“ a „Kapitalismus a jeho kritici“.  Kniha je novým moderním Macchiaveliho Vladařem, který podává jakýsi manuál ke správnému vládnutí – mezi knihy podobného typu můžeme počítat ještě práci Madeleine Albrightové Doporučení budoucímu prezidentovi.


Studená válka a Západ

V první kapitole (Úvahy o studené válce) se dotýká českého prostředí, když vzdává respekt Václavu Havlovi, ale druhým dechem jej označuje za levicového utopistu. Dále zmiňuje další českou osobnost – „ČSR vděčí téměř vizionářské hospodářské politice svého bývalého ministerského předsedy, mého starého přítele a oddaného hayekovce Václava Klause“. Tradičně lze pozorovat, jak konzervativně profilovaná autorka hájí tezi, že studenou válku vyhrál Západ. Tvrdí, že to byl Ronald Reagan (s její sekundantskou pomocí), který vyhrál válku bez výstřelu. Za klíčový faktor označuje iniciativu USA zahájit tzv. Strategickou obrannou iniciativu(SDI) a tím SSSR uzbrojit – vyčerpat obrovskými náklady na zbrojení. Michail Gorbačov a většina ruských představitelů dodnes hájí tezi, že studenou válku nevyhrál nikdo.

Druhá kapitola (Čeho dosáhla Amerika?) se hlouběji dostává k hodnocení, proč je americká společnost dlouhodobě úspěšná. Podle Thatcherové tkví podstata výjimečnosti v kalvinistické (protestantské) náboženské přesvědčení se silným důrazem na individualistické pojetí kolektivní zodpovědnosti za stát a za společnost. Hodnoty jako individualismus protkaný se silným národním uvědoměním a voltairovské pojetí svobody s příměsí francouzského (původního) republikánství tvoří směs, která podle autorky předurčuje a hodnotově opravňuje USA k pozici globálního lídra a misionáře.

Pátá část, zabývající se Asijskými obry, se autorka dostává do svého analytického živlu – v podkapitolách Dnešní Čína-politika, Vyhlídky reformy, Tchaj-wan – místo neklidu a Tchaj-wan jako model dává dohromady zajímavý mix vědeckých dat a osobních zkušeností. V šesté kapitole (Zlotřilci, náboženství a terorismus) dokazuje, proč si získala označení Železná lady – republikánskou rétorikou popisuje nutný diskurs s pomocí tvrdé síly vůči jednotlivým zlotřilým státům.

Lidskoprávní amorfie a rozporuplný Balkán

Přínosnou pro diskuzi je sedmá kapitola Lidská práva a bezpráví – Thatcherová zde kritizuje abstraktnost pojmosloví, které empiricky dokazuje při komparaci anglických lidsko-právních materií (Magna charta) a evropské Listiny lidských práv. Autorčiným argumentem je, že lidskoprávní diskurs nesmí být zneužíván levicově-utopickým směrem, který vedl k vytvoření Mezinárodního trestního tribunálu (ICC) v Haagu. Bývalá ministerská předsedkyně obhajuje krok USA tribunál neuznat a tvrdí, že by se tak měly chovat i ostatní rozumné státy – amorfní ukotvení mezinárodního práva může posloužit nikoliv k proklamované mezinárodní spravedlnosti, nýbrž k svázání rozhodných a nutných kroků ze strany západních lídrů. Thatcherová se nezříká zodpovědnosti, alemachiavelisticky tvrdí, že mnoho rozhodnutí související s mezinárodní bezpečností nelze žalovat před tribunálem. V kauze zadržení bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta též obhajuje nutnost absolutní imunity státníků, která by měla být svrchovaná před jakoukoliv jurisdikcí – pokud samozřejmě nejde o zločiny proti lidskosti.

K tématu genocidy se dostává v analyticky nejzajímavější osmé kapitole – třicet stran je věnováno zkoumání reakce Západu na balkánské války v devadesátých letech v chronologickém pořadí. Její kritika zdůrazňující chybějící razanci Západu se jeví značně kontroverzně autorčino černobílé vidění zlého srbského nacionalismu (snahy o udržení Jugoslávie dohromady) oproti emancipačním snahám, které naopak hodnotí pozitivně. Silně národnostně heterogenní Jugoslávie (historicky parafrázována jakobalkánský sud prachu) a její pro Srby nepříznivé určení hranic znamenalo vyvolání konfliktu, který lze označit jako separatistický – jednotlivé národy a etnika se zamotaly do spleti místních konfliktů s snahou o vytvoření vlastních národních útvarů. Thatcherová tvrdí, že „jakmile jednou národy Jugoslávie projevily přání opustit ji, nemělo dojít k žádným pokusům udržet zemi pohromadě„. V tomto kontextu by mohlo dojít k precedensu, který je akcentován v postmoderních dějinách – separace Kosova, Severní Abcházie či dokonce Skotska od domovské země autorky. Jednostranná pro-emancipační argumentace Britky je tedy velice křehká, nelze ji užít v globálním měřítku – což je její velkou slabinou.  Autorka se zasadila v roce 1999 o zásah sil NATO proti Miloševičovi – její republikánsko-konzervativní tendence k tvrdé doktríně se po odchodu z úřadu nezměnily.

Dále se na konci kapitoly zamýšlí nad příliš rychlým přijetím Srbska do evropských společenství – tvrdí, že nelze „podplácet režimy, aby se podrobily podmínkám, které měly přijmout hned“. Výstupem z kapitoly je po přemýšlení nad Balkánem upravená definice státu – „národní stát není stát, kde žije jeden národ. Spíše je to stát, kterému pokrevní a historická pouta většiny obyvatel zajišťují zvláštní jednotnost a soudržnost. To však většiny nezbavuje práv – stát ostatně není pouze kmen, je to právní subjekt. Aby byl národ silný a demokratický, smysl pro národovectví musí doplňovat péče o lidská práva.“

Kniha je zakončena úvahami nad Evropskou unií. Za zmínku stojí parafráze Descartesova citátu (Myslím, tedy jsem) – „Jsem, tudíž konám.“ – jímž autorka korunuje svou kritiku neexistence evropského státu, který podle ní nikdy existovat nebude. Jak je známo, Thatcherová je silnou zastánkyní národních států a jejich zájmů – tedy realistické teorie mezinárodních vztahů.

Umění vládnout, Strategie pro svět v pohybu

Autor: Thatcherová Margaret

Nakladatelství: Prostor 2003, 444 stran

ISBN: 80-7260-089-3

12 comments
Profilový obrázek
Jakub Janda
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

12 Comments

  • Profilový obrázek
    civil
    18. 2. 2012, 21:37

    Osobně mě velmi pobavilo hodnocení V.Klause od paní Thatcherové ,,vizionářská hospodářská politika“ V.Klause opravdu zábavné,ale chápu že Británie je poněkud daleko a ,,hospodářské úspěchy“ V.Klause jsou opravdu nepřehlédnutelné.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    18. 2. 2012, 23:16

    Musím přiznat, že její hodnocení VK mě také pobavilo. Kdyby chudák věděla, za koho ve skutečnosti její „starý přítel“ kope….

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    19. 2. 2012, 15:45

    Druhá kapitola(Čeho dosáhla Amerika?) paní Thatcherová má smysl pro humor ,,individualismus protkaný se silným národním cítěním“, ,,voltairovské pojetí svobody“ takové bláboly může opravdu napsat jen politik.
    Proč jsou USA globálním lídrem?
    1.USA jsou především militantní stát,který vydává od svého vzniku neskutečné finanční částky na armádu,kterou neváhá nasadit ku svému prospěchu kdekoli na světě.
    2.1.sv. a 2sv.válka vojensky a hospodářsky oslabila tradiční velmoci(V.Británie,Francie,Rusko-SSSR)a USA převzali vojenskou a hospodářskou iniciativu,kterou si udržují dodnes.
    3.Klíčem k hospodářské a vojenské světové dominanci USA jsou roky 1944 a 1946
    -roku 1944 z iniciativy USA vzniká Mezinárodní měnový fond(po celou historii MMF nelze bez souhlasu USA rozhodnout-hlavní rozhodnutí vyžadují 85% většinu což bez USA nejde)
    -roku 1944 se z amerického dolaru stává světová rezervní měna.
    -roku 1946 vzniká Světová banka(prezidentem SB je automaticky americký občan)

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    20. 2. 2012, 13:48

    civil: To je ale hodně velká zkratka, až skoro demagogická…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    20. 2. 2012, 21:50

    Tomas.Kolar: máte pravdu napsal jsem to až moc stručně proto něco málo doplním.
    1.USA jsou největší exportér zbraní na světě
    – největší vojenské výdaje na světě
    – nejagresivnější stát od konce studené války(kolika válek a kampaní se vlastně účastnili, nějak jsem ztratil přehled)
    2.Zákon o půjčce a pronájmu jeden z nejlepších obchodů USA ve 2.sv.válce.USA dodaly svým spojencům válečný materiál za 46 miliard dolarů(dnešních cca 700 miliard dolarů)a například V.Británie splatila svůj dluh za válečný materiál v hodnotě 30 miliard v PROSINCI 2006 !!!
    – první půjčka Světové banky v roce 1947 šla do válkou zničené Francie (tehdejších 250 milionů dolarů)
    3.Prostřednictvím MMF a SB USA ovlivnují světovou ekonomiku.

    REPLY

Nejnovější komentáře