Jugoslávská národní armáda byla ozbrojenými silami s velmi vysokým stupněm hospodářské a i správní soběstačnosti. Díky takové autarkii se nejvyššímu jugoslávskému politickému vedení podařilo utajeně velmi dobře operačně připravit území státu na vedení atomové války. V důsledku toho lze na bývalém území státu existujícího v letech 1918–2003 na břehu Jaderského moře, s hlavním městem Bělehradem (Jugoslávie) dodnes najít množství pozoruhodných podzemních staveb, z nichž některé jsou stále vojensky využívány.

Mnohé z nich však svůj vojenský účel zcela ztratily. To jednak proto, že se staly obětí zničující občanské války a po jejím skončení se již nenašly prostředky na jejich obnovu, nebo proto, že pro operační plány nově vzniklých armád z JNA přestaly být tyto objekty důležité. Jejich rozmístění totiž odpovídalo potřebám celé jugoslávské federace a nikoliv jednotlivým federálním republikám.

Na pobřeží Jaderského moře se lze setkat s podzemními kryty pro ponorky jako ten na ostrově Vis či v Boce Kotorské. V Chorvatsku byl vybudován objekt KUK-0. Tento tajný podzemní úkryt patří mezi ty objekty, které sice ztratily svůj vojenský účel, ale unikly zatím zkáze. Našlo se pro ně civilní využití.

To neplatí o jednom z nejrozsáhlejších jugoslávských podzemních objektů KLEK – podzemním letišti Željava, kde bylo dislokováno nadzvukové letectvo, především letouny Mig-21. Zde lze najít počítačovou rekonstrukci objektu tak, jak byl objekt nasnímán na předchozích sekvencích. Željava je dnes již jen součástí jugoslávské vojenské historie. Zde si lze srovnat změny, ke kterým došlo na Željave mezi roky 1989 a 2009. Željava své civilní využití nenašla.