Války mají své oslavované nebo zatracované vůdce, velevůdce a vojevůdce. Má však také své neznámé vojíny, neidentifikovatelné oběti, muže beze jména. Zde je s podivem, že přestože žijeme v době vymknuté z kloubů, tak vojenská hrobověda si stále zachovává genderovou nevyváženost a nikdo z politicky korektních nepožaduje emancipaci žen i ve smrti. Vedle toho, že hrob neznámé vojínky zní nezvykle, asi by bylo také obtížné takový hrob zřídit.

Tradice symboliky vzdávání úcty neznámé oběti vojenského úsilí a vlastně všem ve stejném postavení se rozšířila po první Velké válce. Československo mělo hrob se svým padlým od Zborova. Socialistické Československo vzdávalo poctu mrtvému od Dukly. Česká republika má mrtvé dva: jednoho od Dukly a druhého Zborova. A taky máme Krylovu Píseň Neznámého vojína, což je vlastně monolog. Kdoví, třeba však někdo přijde s dialogem neznámých vojínů…