Doba Alexandra Vondry; 5. část – plánování

Jsem velice rád, že mohu na OWOP mohu umístit článek příznivce tohoto blogu, akademika, bývalého ministra obrany, 1. náměstka ministra obrany, náměstka generálního tajemníka NATO a v současnosti velvyslance ČR při NATO Jiřího Šedivého. Níže publikovaný text je částí článku, který vychází ve Vojenských rozhledech a který se týká tří oblastí – obranného plánování, schopností ozbrojených sil a struktury rezortu Ministerstva obrany. Pro publikaci na OWOP jsem vybral pouze vzpomínku Jiřího Šedivého na debaty o plánování a přípravu plánu v letech 2010-2012.

Počátečních diskuzí o smyslu a charakteru Bílé knihy o obraně a jejímu tematickém záběru jsem se účastnil na dálku z Bruselu, kde jsem dosluhoval poslední měsíce v centrále NATO. Měl jsem za sebou čerstvou zkušenost z vedení divize pro obrannou politiku a plánování v mezinárodním štábu aliance, v níž se sbíhají a protínají trasy procesů plánování a hodnocení rozvoje aliančních schopností spojenců i partnerů.

Bylo příhodné, že se naše úvahy nad obsahem budoucí Bílé knihy o obraně (BKO) v mnohém tematicky překrývaly s aktivitami a procesy v alianci. Startoval tehdy první cyklus nového, respektive podstatně reformovaného systému obranného plánování NATO, na jehož přípravě jsme předchozí tři roky v naší divizi intenzivně pracovali a zavádění nového modelu koordinovali. Probíhaly diskuze o organizačních změnách v civilních a vojenských strukturách a agenturách aliance, rýsovaly se kontury nové velitelské struktury. Sčítali jsme ztráty v obranných rozpočtech a plánech z první vlny dopadů finanční krize a odhadovali jejich dlouhodobý vliv na společnou kapacitu aliance plnit i v budoucnosti úkoly a mise, ke kterým se NATO hlásí ve svých strategických dokumentech. Spojenci definovali priority pro rodící se koncepci tzv. chytré obrany. V rámci zvýšené pozornosti k účelnosti a hospodárnosti využívání zdrojů vyplynuly na povrch poměrně šokující zjištění ohledně špatného hospodaření se společnými prostředky zejména v programových investicích a existence hrozivého vnitřního rozpočtového deficitu či dluhu. To odstartovalo debatu o reformě managementu zdrojů a prioritizaci investičních programů v rámci společných rozpočtů. A v neposlední řadě vrcholily přípravy na lisabonský summit včetně závěrečné práce na novém Strategickém konceptu NATO.

Pro naši práci doma byla většina těchto témat a problémů, které řešila aliance, vysoce relevantní. Všude tam, kde to bylo možné, snažil jsem se během prací na Bílé knize případně v následné realizaci jejích závěrů aplikovat své zkušenosti z NATO.

V obranném sektoru je plánování alfou i omegou. Dobrý plán by měl postihnout všechny hlavní oblasti činnosti a rozvoje rezortu, v jejich rámci zformulovat příslušné věcné cíle, uspořádat je v hierarchii priorit a na tomto základě zpracovat finanční rozvahu k jeho realizaci. Korekce plánu na základě finančních limitů následují až po zpracování věcné podstaty plánu. Plán je zároveň manažerským nástrojem sloužícím k řízení a kontroly realizace jednotlivých cílů. Měl by být na jedné straně maximálně fixován v kontextu daného rozpočtového předpokladu, ale zároveň potenciálně dostatečně pružný, aby mohl reagovat na případné „změny rozpočtového rámce“, jak se eufemisticky říká škrtům. Jde tedy o aplikaci metody řízení podle cílů. Kapitola k obrannému plánování patří v BKO sice k těm nejkratším, leč z mého pohledu je nejdůležitější. Popis plánovacích principů je v ní zpracován jasně a srozumitelně a zdá se, že tento přístup je v zásadě úspěšně implementován v praxi.

Po předchozím managementu jsme zdědili rozvrácené plánování. Střednědobý plán byl rozpadlý, fakticky neexistoval. Plánovalo se z roku na rok a v procesu dominovali rozpočtáři. Generální štáb disponoval jen omezenou plánovací kapacitou. Bylo zřejmé, že komplexní náprava tohoto stavu ve smyslu definování cílů, vytvoření mechanismu dělby práce a kompetencí v plánovacím procesu (kdo, co, jak, kdy, s kým), odpovídající organizační a personální opatření a konečně sestavení střednědobého plánu, bude vyžadovat delší čas a značné úsilí.

Proto jsme již souběžně se zahájením prací na BKO začali debatovat budoucí podobu soustavy hlavních cílů a hloubku detailu při jejich následném rozpracovávání na nižších úrovních (horizontální členění). Ohledně vertikálního členění cílů jsem od počátku prosazoval jejich definici a shlukování na funkčním základě, podle hlavních procesů (cíle první úrovně definované například jako zajištění ochrany vzdušného prostoru, působení v operacích a misích, zajištění operační schopnosti brigádního úkolového uskupení, atp.). Bohužel zvítězil konzervativní přístup členění cílů podle struktury organizace. Nedostatky takto definované soustavy cílů se nyní projevují v praxi při aplikaci střednědobého plánu 2013 – 2017.

Práci na střednědobém plánu (SdP) jsem chtěl zahájit co nejdříve, nejpozději však v září 2011. Kvůli kompetenčním sporům (kdo povede proces) a nekonečným debatám o členění cílů jsme začali až počátkem roku 2012. Odpovědnost za koordinaci a řízení procesu přešla přechodně na mě jako 1. náměstka ministra. Vytvořili jsme koordinační plánovací tým složený z cca 25 plánovačů, zastupujících všechny základní složky rezortu.

Jednáním týmu jsem po dobu šesti měsíců předsedal na každotýdenních poradách. Nakonec se týmu podařilo plán postavit – byť s určitým zpožděním a s jistě řadou chyb. Zároveň – a je to mimořádný úspěch – jsme dosáhli shody na metodice a rozdělení plánovacích kompetencí v rezortu. V neposlední řadě jsme se shodli na typu softwarové podpory. Tato zdánlivá maličkost byla ve skutečnosti poměrně složitým a kontroverzním problémem jak kompetenčním (přesvědčení některých o tom, že kdo kontroluje software, ovládá celý proces), tak technickým (interoperabilita zvoleného softwaru s dalšími systémy v rezortu). Odpovědnost za koordinaci plánování je nyní zakotvena v gesci prvního náměstka. Střednědobý plán běží a je nutné průběžně vyhodnocovat zkušenosti z jeho provozu a systém dolaďovat.

V tomto kontextu nelze opominout Radu ministra obrany pro plánování. BKO ji ustanovila jako poradní orgán „pro projednávání strategických rozhodnutí … integraci a synchronizaci civilních aspektů plánovacího procesu“, monitorování cílů plánovacího procesu a identifikaci a řešení rizik v jeho rámci. Cílem bylo systematicky zapojit top management ministerstva (členové Rady jsou zároveň manažeři cílů první úrovně) nejen do obranného plánování, ale také do realizace BKO v širším smyslu. Nepřiznaným, ale z mého pohledu důležitým momentem byl „pedagogický“ aspekt Rady. Ne všichni vrcholoví funkcionáři MO (zejména političtí náměstci) měli dostatečnou erudici či skutečný zájem o práci na implementaci BKO. Protože se v Radě o doporučeních ministrovi hlasuje a přítomnost člena Rady při hlasování je nezastupitelná, byla tím zajištěna nejen poměrně solidní účast na zasedáních, ale i to, že se členové chtě nechtě museli s projednávanou materií předem seznámit.

Celý text Jiřího Šedivého naleznete ve Vojenských rozhledech číslo 2/2013, které v těchto dnech vycházejí.

21 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

21 Comments

  • Profilový obrázek
    civil
    17. 5. 2013, 9:56

    Inspirace z Estonska pro české byrokraty.
    Může mít země s pouhými 1,3 milionu obyvateli bojeschopnou a efektivní armádu?A to vše za méně než 2% HDP?
    Estonská vláda nešla cestou plné profesionalizace armády,ale obnovila aktivní zálohy sdružované v polovojenské organizaci zvané Estonská obranná liga.
    Ta je organizovaná v malých lokálních jednotkách o zhruba 25 členech,které jsou rozmístěny po celé zemi.Úkolem dobrovolníků je spolupráce s vojáky z povolání a policií v případě mimořádných situací zároven cvičí s vojáky okolních států.Organizace má i jednotku kybernetické obrany.
    Hlavní nábor členů Estonské obranné ligy probíhá na středních školách.Nyní má Estonská obranná liga 13000 mužů,kteří se cvičí v oblastních bunkách na obranu země a pro případ přírodních katastrof.
    Letošní rozpočet ligy je 28,89 milionu eur(přibližně 748 milionů korun)
    Rozpočet profesionální estonské armády(6600 vojáků)je 315 milionů eur(přibližně 8,2 miliardy korun) což je 1,8 HDP Estonska.
    Ano vím,že Estonsko nemá vlastní stíhací letectvo a další zbranové systémy které má AČR,ale přesto může být tato země inspirací pro ČR jak zajistit efektivně obranu své země.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    čet. Lukáš Hergott (Hery)
    17. 5. 2013, 10:04

    to jsem nějak nepobral, nebýt toho, že je Estonsko v NATO a tím se může spoléhat na článek 5, tak co na Estonském příkladu vidíte efektivního? Zatím si nejsem vědom toho, že by jejich systém byl prověřen skutečným konfliktem. Z čeho usuzujete tu efektivitu jejich konceptu?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Udo
    17. 5. 2013, 10:50

    Systém jako v Estonsku, tedy založený na řekněme vlastenectví a dobrovolné službě, může fungovat jenom v zemi, která se cítí být někým ohrožena. Oni se bojí Rusů tak, jak my jsme se naposledy báli možná Turků před 400 lety. A taky ví, že pokud nebudou deklarovat ochotu bránit se vším co mají, NATO je bránit nebude, článek nečlánek. Prostě SHAEF řekne, když na to přijde, že bránit pobaltí je vojensky neefektivní, téměř nemožné a hotovo. Rozhodně je NATO nebude bránit na zemi místo nich samotných. U nich každé špatně vynaložené nebo ukradené euro z rozpočtu armády bude bráno jako ohrožení obranyschopnosti země, u nás je to úplně jedno :) Proč je tomu tak, je otázka mnohem složitější, ale začíná to u pocitu ohrožení a dlouhé paměti do minulosti. Každopádně nic z toho u nás nemáme.
    Jestli je jejich systém efektivní, těžko říct, ale i oni mají profesionální vojáky v Afghanistánu, jenom k tomu přidávají jednoznačnou ochotu bránit vlastní území. A na to při velikosti jejich ozbrojených sil a ne úplně jisté pomoci zvneku pravidlená armáda prostě nestačí. Ještě podotýkám že u nich funguje stále základní vojenská služba pro omezený počet mužů v délce 11 měsíců. A že i v míru mají 5 bojových praporů, po mobilizaci brigád :)
    Asi před měsícem o tom vyšel sice zkreslený, ale pořád na české poměry „politicky nekorektní“ článek… http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=777624

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Anonym
    17. 5. 2013, 11:41

    Chtěl bych vyjádřit podporu úsilí i směru, kterým byl proces plánování na základě BKO nastaven a to zejména z toho důvodu, že už na plán a jeho realizaci nemají takový vliv rozpočtáři. Tuto skutečnost považuji za významný posun směrem k optimálnějšímu stavu věcí.
    Nejýznamější problémová oblast, která souvisí se zavedením a udržitelností tohoto nového nastavení, je podle mého názoru nedostatek v metodologických a analytických kompetencích personálu, který se zabývá plánováním a také v nedostatcích v těchto kompetencích u vedoucích pracovníků. Na základě této nekompetentnosti se v praxi odehrává to, že se sice formálně správně vyplní požadované formuláře, ale jejich obsah ve smyslu výstupů by se dal jen těžko obhájit, natož, aby bylo možné poukázat na použití vhodných, transparentních uznávaných metod a analytických postupů a objektivně pozorovatelných proměnných/dat.
    Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost vystudovat analytický směr v zahraničí (akademický program zakončený získáním akademického titulu Master of Science in Defense Analysis, mimo jiné především díky vyučovaným metodám matematického modelování, který je jen jednou z forem studia pro kariérní kurz vyšších důstojníků – většinou v hodnosti majora) mám možnost srovnání toho, jak jsou vyučovány vhodné, transparentní a uznávané metody a analytické postupy ve vyspělých zemích s tím jaký je současný stav kompetencí personálu v rezortu MO v oblasti plánování.
    Je problematické řídit se stanovenými metodikami v souvislosti s novým způsobem plánování v situaci, když pracovníci v oblasti plánování ani řada vedoucích pracovníků neprošli vzdělávací aktivitou, kde by se metody a analytické postupy naučili, natož aby je v praxi používali. Mou osobní zkušeností je, že se např. často a nesprávně používá SWOT analýza, že snad ani není jiná metoda známa, natož správně pochopena a používána. Dále mám zkušenost, že se pojem analýza ani nepoužívá správně a zaměňován s často vhodnějšími pojmy jako např. posouzení (assessment), v jehož rámci může být vhodné použít určitý uznávaný analytický postup.
    Z analytického hlediska se jedná samozřejmě problémovou oblast (možná i kategorii tzv. WICKED PROBLEMS), nikoli o snadno a jednoznačně popsatelný problém, který souvisí s oblastí řízení lidských zdrojů v rezortu MO, se systémem a vzdělávání, přípravy a výcviku a dalších oblastí.
    Pokud má být nové plánování uvedeno do praxe bude zapotřebí si tuto skutečnost nejprve uvědomit a přiznat(což je samo o sobě obtížné)a dále řešit úpravou kvalifikačních požadavků a úpravou např. obsahu kariérních kurzů, kurikula Univerzity obrany, a/nebo „tailored“ kurzů na míru, např. formou stále aktuální a nabízené pomoci ze strany USA v oblasti vzdělávání a přípravy personálu.

    Misoslav Lipowski

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    17. 5. 2013, 16:16

    Všemocný článek 5 je pouze chiméra,jak správně podotkl Udo.Pokud NATO(respektive USA,Británie a Francie) vyhodnotí,že obranou pobaltí více ztratí než získá tak do toho nepůjde.
    Zejména jde o efektivitu,kdy větší část ozbrojených sil jsou zálohy a tudíž v době míru neprojídají obranný rozpočet.MO potažmo vláda ČR by se mněla zamyslet zda je efektivní mít v době míru plně profesionální armádu nebo efektivní systém aktivních záloh a částečně profesionální armádu.
    Mít k dispozici 13000 vycvičených mužů v aktivních zálohách k obraně země plus ke zvládání přírodních katastrof je podle mě známka efektivity.
    Stále se zmenšující obranný rozpočet ČR hovoří ve prospěch estonské varianty armády.

    REPLY

Nejnovější komentáře