Budoucnost výsadkových jednotek

Tento článek vychází z mé nedávno dokončené diplomové práce „Limitations of Airborne Forces in a Non-permissive Environment“ napsané při studiu Command and Staff College na Univerzitě Námořní pěchoty ve Virginii, USA. Z důvodu rozsahu se soustředím především na její hlavní teze, které jsou dle mého názoru relevantní pro současné výsadkové jednotky AČR. Historický kontext je uveden především z důvodu vlivu na současnou výsadkovou doktrínu, není v žádném případě vyčerpávající.

Výsadkové jednotky jsou jedním z druhů vojsk, které vděčí za svou samotnou existenci především bojům na frontách 2. světové války. Avšak zatímco mnohé druhy vojsk prošly od té doby zásadními technickými i doktrinálními změnami, výsadkové jednotky většiny států se stále upínají k období 2. světové války jako ke své kolébce, kterou odmítají opustit. Například Námořní pěchota USA, která je svými tradicemi hluboce zakořeněna v tažení proti Japonsku v Tichomoří, prošla od té doby tak hlubokými doktrinálními a technickými změnami, že by pro kteréhokoliv druhoválečného velitele Námořní pěchoty byla k nepoznání. Oproti tomu pokud by gen. Mathew Ridgeway, velitel 82. výsadkové divize US Army za 2. světové války, dostal zpět velení své staré divize, zjistil by, že se od jeho dob změnily jen technické prostředky, ale taktika i doktrína zůstala prakticky stejná. Platí to i pro výsadkové jednotky ostatních armád? Pokud ano, je to udržitelné, nebo skončí výsadkové jednotky podobně jako kluzáková pěchota nebo jízdní jednotky – v propadlišti dějin?

Revoluční řešení nebo slepá ulička? – mechanizace výsadkových sil (Rusko, Čína)
Výsadkovým jednotkám většiny armád je společný jeden charakteristický znak – jejich organizace v dobrém i zlém odráží jejich zkušenosti z bojů 2. světové války. Dvojnásob to platí o sovětských výsadkových jednotkách, jejichž operace na východní frontě proti německému Wehrmachtu lze bez výjimky označit za draze zaplacené porážky. Důvodem této neradostné bilance byla zpravidla přítomnost německých mechanizovaných a tankových jednotek poblíž místa seskoku, problém se kterým si lehce vyzbrojené sovětské výsadkové jednotky s minimální taktickou mobilitou nedokázaly poradit. Poválečný vývoj sovětských VDV tedy vědomě i nevědomě reagoval na tuto skutečnost a snažil se tomuto problému do budoucna předejít technickými prostředky své doby.

Problém nižší palebné síly výsadkové divize ve srovnání s divizemi motorizovanými vyřešila VDV zavedením samohybných útočných děl ASU-57 a později ASU-85. Tato vozidla nejenže by dokázala úspěšně čelit hrozbě protiútoku obrněných jednotek NATO, ale rovněž zvýšila celkovou palebnou sílu VDV divizí díky široké škále vezené munice. Nedokázala však nijak snížit problém nízké taktické mobility VDV divizí. Výsadkáři, po seskoku odkázaní při přesunu jen na svoje nohy, pochopitelně nedokázali držet krok s vozidly s maximální rychlostí 50 km/h. Odpovědí na toto dilema byla mechanizace VDV divizí. Od konce 60. let byly tedy sovětští výsadkáři vyzbrojování výsadkovými bojovými vozidly pěchoty řady BMD, vozidly která dodnes v západních armádách nemají obdoby. Po dokončení procesu mechanizace VDV vozidly BMD-1 (a později BMD-2 a BMD-3) dosáhly divize VDV v mnoha ohledech srovnatelné palebné síly, ochrany i taktické mobility jako divize motostřelecké.

Avšak tento proces nepřinesl jen pozitiva. Vzhledem k bezprecedentnímu stupni mechanizace VDV s více než 400 vozidly na každou divizi, stouply požadavky na přepravu těchto svazků zhruba 3x ve srovnání s VDV divizemi v 50. letech. Přestože sovětské dopravní letectvo se svou téměř bezmeznou flotilou dopravních letounů a schopností využít v případě války „civilního“ přepravce Aeroflot disponovalo schopností vysadit celou výsadkovou divizi v jedné vlně, proveditelnost tohoto kroku by již byla věcí druhou. Šance takové vzdušné armády dosáhnout doskokových ploch bez výrazných ztrát v mimořádně nepermisivním vzdušném prostoru NATO, byla od počátku nevelká. Dokladem toho je, že veškeré výsadkové operace VDV během Studené války proběhly za situace, kdy efektivní protivzdušná obrana prakticky neexistovala (Afghánistán, 1979) nebo nebyla z politických důvodů aktivována (Praha Ruzyně, 1968).

Evoluční řešení – snaha o zachování relevance výsadkových sil (USA)
Poválečnou snahu amerických výsadkových sil o co možná nejmenší organizační a doktrinální změny lze vysvětlit především absencí autonomního postavení ve srovnání s VDV a s tím spojenou obavou o vlastní existenci. Americké výsadkové síly se proto nejprve úpěnlivě snažily získat relevanci na atomovém válčišti (Pentomic Initiative). Po prozření amerického pozemního vojska, že schopnost vést operace na atomovém válčišti a schopnost čelit konvenčnímu útoku ze strany vojsk Varšavské smlouvy při stejné organizační struktuře je kvadratura kruhu, přehodily výsadkové jednotky výhybku do role strategické zálohy Spojených států pro potenciální konflikt.

Všechny tyto radikální změny požadavků dokázaly absolvovat bez výraznějších organizačních a doktrinálních změn. Kluzáky byly při plánování sice nahrazeny vrtulníky, ale americká výsadková doktrína se točí od dob 2. světové války kolem uchvácení a obrany vzdušného předmostí prakticky těmi samými metodami – padákovým výsadkem pěší jednotky v minimální síle praporu s cílem uchvátit a udržet předmostí, typicky kolem letiště, do příletu těžších jednotek přistávacím způsobem, jež předmostí rozšíří. Tomuto úkolu je podřízeno vše – organizační struktura, doktrína, výcvik. Schopnost plnění jiných úkolů stojí v pozadí.

Problémem je, že praktická aplikace této doktríny byla v nepermisivním prostředí vysoce obtížná již za 2. světové války a dnes hraničí s hazardem. Během německé Operace MERKUR, jejímž cílem bylo obsazení Kréty v květnu 1941 se německým výsadkářům během prvního dne, z důvodu naprosté absence momentu překvapení, podařilo z původně plánovaných třech vzdušných předmostí od britských obránců uchvátit pouze jedno – letiště Maleme. Při snaze, jež byla nakonec korunována úspěchem, o posílení tohoto předmostí horskými jednotkami zasazenými přistávacím výsadkem, přišla německá Luftwaffe o 1/3 svých dopravních letounů. A to za situace naprosté vzdušné nadvlády a absence sofistikovanější protivzdušné obrany než vzdušných pozorovatelů a kombinace ručních zbraní a nepočetného protiletadlového dělostřelectva.

Jak by aplikace této doktríny v nepermisivním prostředí vypadala dnes si lze snadno představit. Dle americké doktríny má výsadkový prapor schopnost obrany předmostí o průměru pět kilometrů, výsadková brigáda pak osm kilometrů. Přitom například dosah ručních protiletadlových řízených střel RBS-70, kterými kromě AČR disponuje mimo jiných Irán, má ve své nejnovější verzi dosah právě oněch osm kilometrů, při ideální konfiguraci terénu lze tedy vzdušné předmostí odříznout od posil z jediného místa.

Ztrátu letounu C-17 za 218 milionů USD protiletadlovým systémem ze 70. let, u kterého paradoxně právě díky jednoduššímu způsobu aktivního navádění ve srovnání s modernějšími systémy neexistuje účinné rušení, lze dnes jen těžko ospravedlnit získáním dílčí vojenské výhody. Tato doktrína tedy v budoucnu najde uplatnění výhradně v permisivních prostředích, jako byla například Operace NORTHERN DELAY provedená 173. výsadkou brigádou za druhé války v Zálivu. Operace byla úspěšná především díky předchozí součinnosti amerických speciálních sil a kurdských milic, které de facto kontrolovaly celý sever země. Bez toho by operace 173. výsadkové brigády, které obsazení nikým nebráněného letiště Bašur trvalo celých šest hodin, přičemž další nekonečné tři noci trvalo posilování perimetru jednotkami 3. mechanizované divize, s vysokou pravděpodobností skončila fiaskem.

Třetí cesta – jednotky typu Rangers
Jednotky Rangers od 70. let zcela nahradily výsadkové jednotky US Army při plnění všech úkolů padákových výsadků v rizikovém prostředí, aniž by si to zprvu uvědomily. Co je však příčnou toho, že jednotky jako 82. výsadková divize se staly de facto přistávacími jednotkami druhé vlny, zatímco jejich tradiční úkoly převzaly prapory Rangers?

Prvním důvodem je velikost. Současné výsadkové operace bývají, co do rozsahu, výrazně menší než během 2. světové války. Zatímco typická velikost jednotky během tehdejší výsadkové operace byla divize, dnes je nejtypičtější velikost padákového výsadku prapor, ale výjimkou nejsou ani rotní výsadky. Pro velitele operace je mnohem snazší ospravedlnit kalkulované riziko nasazení výsadkové roty trojicí letounů C-130 Hercules, než výsadkové brigády dvěma tucty C-17 Globemaster, přičemž riziko odhalení operace ve fázi zasazení pochopitelně stoupá s jejím rozsahem.

Druhým, ne už tak zřejmým, důvodem je odlišná doktrína jednotek Rangers a výsadkářů, což silně ovlivňuje i jejich přípravu. Zatímco u jednotek Rangers se lze stát například velitelem čety až poté, co důstojník úspěšně dva roky velí pěší četě u jiné jednotky a očekává se od něj, že u pluku Rangers stráví velkou část své aktivní kariéry, situace u výsadkových jednotek amerického pozemního vojska je diametrálně odlišná. Všichni vojáci, ale především důstojníci, ve svých funkcích rotují v nesrovnatelně kratších intervalech: Důstojníci dokonce musejí pravidelně rotovat mezi mechanizovanými a výsadkovými jednotkami.

Tento stav jen nadále rozevírá nůžky mezi schopnostmi Rangers a výsadkářů. Zatímco pro jednotky Rangers jsou přistání na omezených plochách lesních mýtin, využití vodní hladiny jako doskokové plochy a další metody běžnou součástí doktríny a výcviku, pro americké výsadkáře jsou tyto postupy z říše snů a fantasie. Například přistání na vodní hladinu se v praxi vůbec necvičí, a pokud již tato situace nastane, výsadkáři mají nařízeno odhodit veškerou výstroj včetně přilby, aby se zachránili.

Nejpodstatnějším rozdílem je však odlišná filosofie použití jednotek Rangers, která je mnohem bližší světu speciálních sil než konvenčním operacím. Přestože i jednotky Rangers dokážou v omezené míře plnit úkoly s využitím vzdušného předmostí, ke splnění úkolu ho typicky nevyužívají. Místo toho se spoléhají na využití principu dosažení relativní převahy nad nepřítelem již první (a často jedinou) vlnou.

Principem je vstoupit do taktického střetnutí již s relativní převahou a tu být schopen udržet až do konce střetnutí se silami, jež jsou k dispozici. Ne náhodou tento princip teoretizoval admirál William H. McRaven, současný velitel USSOCOM, ve své diplomové práci již v roce 1993. Jelikož tento postup nevyužívá princip postupného přisouvání sil, nepřítel může reagovat pouze silami, jež jsou v cílové oblasti. Pokud je tedy provedena správně zpravodajská příprava před operací a jednotce se podaří dosáhnout cílové oblasti, vítězství by mělo být nevyhnutelné. Oproti tomu pokud nelze relativní převahy dosáhnout první vlnou, výsadková operace by v takovém případě neměla vůbec dostat zelenou.

Doktrinální model pro AČR – stav výsadkových jednotek u nás
Ke kterému ze třech zmíněných modelů mají výsadkové jednotky AČR nejblíže? Je třeba doktrinální změny pro udržení relevance výsadkových jednotek v České republice?

Přestože československé výsadkové jednotky po celou dobu své existence balancovaly mezi druhým a třetím modelem, po většinu času měly blíže ke klasickému výsadkovému modelu. Tento stav pokračoval i po vzniku AČR až do konce 90. let. S profesionalizací 43. výsadkového praporu se však otevřela šance pro organizační změny. Tehdejší velitel praporu pplk. Aleš Opata odstartoval reformy, které, aniž by si to většinová AČR uvědomila, začaly přeměnu výsadkového útvaru do podoby praporu typu Rangers.

Prvním krokem bylo zrušení protiletadlové baterie a transformace protitankové roty na rotu zbraní. Po ukončení tohoto kroku následovalo vytvoření skupiny odstřelovačů, čet zbraní na výsadkových rotách a v neposlední řadě udržení průzkumné čety – jednotky, které se mechanizované prapory v té době zbavovaly, aby se k ní po necelé dekádě opětovně vracely. Celkově tyto změny sice snížily schopnost praporu bránit vzdušné předmostí, ale naopak citelně zvýšily ofenzivní schopnosti praporu a znatelně rozšířily spektrum úkolů, které je schopen plnit.

Organizační změny nemohou existovat bez odpovídající změny ve výzbroji a materiálu. Ačkoliv v minulosti došlo k nákupu řady zbraní, vozidel a materiálu, které reagovaly na doktrinální posun praporu, ne všechny jeho součásti těžily z tohoto procesu stejnou měrou. Zatímco výsadkové roty prošly výraznou materiální obměnou, rota zbraní na takový proces stále čeká. Došlo tedy k paradoxní situaci, kdy výsadkové roty disponují moderními 60 mm minomety se stejným dostřelem jako stařičké 82 mm minomety roty zbraní. Rovněž účinnost tarasnic Carl Gustav u výsadkových rot vůči moderním tankům je zhruba dvojnásobná oproti PTŘS Konkurs roty zbraní atp. Nákup nové padákové techniky OVP-12 oproti tomu umožnil v souladu s doktrínou vysazení s menších výšek oproti OVP-80, byť za cenu nižších vysazovacích rychlostí.

Vzhledem k velikosti AČR a její vnitřní struktuře je 43. výsadkový prapor jediným útvarem schopným plnit v plném rozsahu i úkoly taktického aeromobilního výsadku, což pro jakýkoliv prapor typu Rangers není nic překvapivého, ale i úkoly lehké pěchoty, a to jak pěším způsobem, tak na vozidlech LR-130 Kajman. Lze samozřejmě namítnout, že tyto úkoly mohou plnit i jiné útvary, avšak žádný z nich nesplňuje všechny tři nutné podmínky k tomu, aby je mohly plnit v plném rozsahu – buď nemají k tomu uzpůsobenou strukturu, či výzbroj a výstroj, anebo v neposlední řadě výcvik zaměřený na jejich plnění. Do budoucna s dokončením výstavby lehkých motorizovaných praporů lze očekávat nárůst schopností plnit tyto úkoly pěšími rotami a rotami zbraní, což se však neobejde bez částečné změny jejich struktury spolu s výzbrojí i výstrojí. Tyto strukturální změny jsou však nutné i pro plnění jejich stávajících úkolů, a to zejména v případě rot zbraní lehkých praporů.

Lze konstatovat, že stávající uspořádání výsadkových jednotek je funkční pro zemi velikosti a politicko-vojenských ambicí České republiky. Model výsadkových jednotek blízkých jednotkám Rangers vzhledem ke své vyšší ofenzivní schopnosti a větší variabilitě plněných úkolů je jednoznačně nejvhodnějším modelem pro AČR. Ve střednědobém horizontu by však mělo dojít k přehodnocení smysluplnosti plnění úkolů padákových výsadků všemi v současnosti pro to předurčenými rotami s cílem posílit schopnosti těch, u nichž bude plnění těchto úkolů nadále perspektivní. V dlouhodobém horizontu je žádoucí výsadkový prapor ukotvit do organizační struktury, která mu lépe umožní plnit jeho hlavní úkoly ve prospěch celé AČR.

Doporučení ohledně výsadkových jednotek pro AČR do budoucna

  1. Udržet orientaci výsadkových jednotek na model jednotek typu Rangers
    Armáda velikosti AČR si jen těžko může dovolit udržovat jednotku amerického typu schopnou plnit výhradně tradiční výsadkové úkoly. Jednotka typu Rangers, se schopností plnění širšího spektra úkolů a vyšší ofenzivní hodnotou, je pro AČR mnohem vhodnější volbou. Vzhledem k tomu, že AČR disponuje relativně malým množstvím lehkých pěchotních jednotek, lze očekávat, že 43. výsadkový prapor bude i nadále plnit širší paletu doktrinálních úkolů než zahraniční jednotky obdobného typu
  2. Přehodnotit úlohu všech výsadkových jednotek v rámci AČR
    Systém organizace výsadkových jednotek, včetně tzv. jednotek předurčených pro padákové výsadky, vznikl v určitém historické době a je jí stále poplatný. Zatímco v době vzniku „rot předurčených pro padákové výsadky“ – 1. mechanizovaných rot mechanizovaných praporů 4. brn – neexistovaly lehké motorizované prapory a byl to tedy jediný způsob, jak zajistit personální zálohu pro případ nedoplněnosti 43. výsadkového praporu, dnes je situace odlišná. Logickým řešením by tedy bylo posílení schopnosti plnit úkoly padákového výsadku u lehkých motorizovaných praporů o roty zbraní a to třeba i na úkor stávajících 1. mechanizovaných rot mechanizovaných praporů 4. brn. Ty po případném výsadku stejně disponují jen nepatrným zlomkem svého bojového potenciálu, který mají při standardním nasazení s organickou technikou, lze je tedy využít výhradně jako zdroj individuální náhrad za případné chybějící výsadkáře.
  3. Přehodnotit organizační ukotvení 43. výsadkového praporu
    Zařazení 43. výsadkového praporu, jakožto jediného výsadkového útvaru AČR, do 4. brn je rovněž poplatné době vzniku 4. br, kdy měl tento svazek v rámci AČR zcela jiné postavení a úlohu než má dnes. Jakožto jednotka s unikátní schopností v rámci AČR by měla mít i schopnost působit ve prospěch celé AČR, tedy i například ve prospěch 7. mb a dalších. Dnes má 43. výsadkový prapor de facto schopnost působit pouze ve prospěch 4. brn. Přitom obě brigády již disponují, byť omezenou, schopností taktického vzdušného výsadku (1. roty lehkých praporů), schopnosti 43. výsadkového praporu by tedy měly být využity především pro výsadkové a další akce s operačním dopadem, které samotné brigády nemají schopnost plnit. Rovněž potenciál podpory speciálních operací, tolik běžný u zahraničních jednotek obdobného typu, zůstává prozatím zcela nevyužit.

Jaká je podle vás budoucnost výsadkových jednotek AČR i ostatních armád? Znáte postupy, metody či vybavení, které by měly výsadkové jednotky AČR přijmout? Budu se těšit na váš pohled a následnou diskusi.

O Ivo Zelinka

MAJ Ivo Zelinka, presently the Deputy Commander of the 43rd Airborne Battalion. US Army Ranger School graduate (Class 09-03) and Marine Corps University graduate (2013). Deployed in Kosovo (2005) as an infantry platoon leader; deployed in Afghanistan (2007) in Badakhshan province as the Deputy Commander of the Bravo Detachment; deployed in Afghanistan (2009) in Logar province as the Commander of the Recon Detachment; deployed in Afghanistan (2011) in Wardak province as the Lead Mentor of the Bravo ANA Infantry Company, 6th Kandak.

271 thoughts on “Budoucnost výsadkových jednotek

  1. Mě tento týden velice mile překvapila odvaha Holanďanů a Němců, kteří zařadily holandskou aeromobilní brigádu do organizační struktůry německé divize rychlé reakce. 43.vmpr by to v struktůře polské výsadkové brigády taky slušelo.

  2. No, konečně článek i k tomuhle tématu :-).

    Musím si to ještě víc promyslet, ale:

    1. Mechanizace výsadkového vojska není úplně slepou vývojovou větví. Pro AČR je sice úplně mimo mísu, ale Čína právě dokončuje mechanizaci svého 15. výsadkového sboru…

    2. S „výsadkáři“ z USA se má cenu srovnávat asi tak jako porovnávat evropské horské jednotky a americkou 10. „horskou“ divizi. US Army je dnes průtokový ohřívač, nemůže stavět na kvalitě, kromě SOF, musí to tedy řešit kvantitou.

    3. S modelem typu Rangers (já tomu říkám commando jednotky, ale co už) naprostý souhlas. Variabilita, vyšší útočný potenciál… Mimochodem pro ty co to nevědí, tak ta diplomka Williama H. McRavena posléze vyšla i knižně a byla přeložena i do češtiny, a to pod názvem „Speciální operace“ http://blog.lupa.cz/management/william-h-mcraven-specialni-operace/

    4. Doktrinální model – k těm reformátorům 43. vpr bych přidal i Zdeňka Koláře, Oldřicha Nápravníka, ale i Petra Vohralíka. I když je samozřejmě pravda, že bez pplk. Opaty by to asi nedopadlo. To jen ukazuje, že když se sejde silná parta, tak všechno jde…

    K těm nákupům, RZ přišla skutečně zkrátka, ale je to v běhu – nákup 81 mm minometů je již v plánu, ale to určitě víte. S PTŘS nevím.

    5. S doporučeními – slušné strkání ruky do vosího hnízda. Ale je to samozřejmě pravda. 4. brn, když ještě sídlila v Havlíčkově Brodě, měla úplně jinou strukturu i úkoly, byla fakticky vybudována kolem tehdejšího praporu rychlého nasazení – Chrudimi. Dnes je situace prostě jiná. Ale jako se spoustou věcí v AČR, nikdo se v poločase nezamyslí a v druhé půli se do toho buší furt stejně, bez ohledu na situaci…

    To samé platí pro ty „předurčené roty“. Jejich smysl, kromě personálního bazénu pro Chrudim, jsem nepochopil, samostatně být manévrově nasazeni nemohou, to myslím vědí i oni sami, proto vždy ty podrážděné reakce.

    Přesunutí této schopnosti podpory Chrudimi do Jindřichova Hradce by bylo logickým přehodnocením nové situace. Pokud bychom skutečně jednu rotu v JH přidali a v Žatci i Táboře ubrali, tak by se přerozdělené letové hodiny, padáky atp. logicky mohly přerozdělit ve prospěch Chrudimi a Jindřichova Hradce. Což by mělo za následek nárůst schopností.

    Logické řešení, zvýšení bezpečnosti, ale i tak bych nesázel na to, že se někdo probudí.

    Jinak super článek, těším se na diskusi :-).

  3. 1) V textu neni odkaz na Francouze a Brity. Daji se zaskatulkovat do nektere z kategorii? Zrovna u Britu oficialne model 2, ambice a nasazeni model 3 (a problemy z toho vyplyvajici).
    2) Ovlivnuje nejak francouzsky model a nedavna nasazeni v Mali myslenky o budoucnosti vysadkovych jednotek u nas?
    3) Co zenijni a spojovaci podpora pro vysadkove jednotky, as-is vs to-be?
    4) ad Toledova otazka: Da se o budoucnosti nasich vysadkaru hovorit omezime-li se jen na ACR (veleni, operace), nebo jde o schopnost, ktera nabyva vyznamu az v nadnarodnim kontextu?
    5) Publikuje CSC prace svych studentu na webu, resp. bude ta Vase (casem) k dispozici k nahlednuti?

  4. Ad Toledo + h-cz)
    Podobná otázka, ale jinak formulovaná – je budoucnost v národních výsadkových operacích nebo výhradně spojeneckých?

    Ta samá otázka se dá extrapolovat na celou AČR jako takovou. Osobně se domnívám, že je plně ve schopnostech a vojensko-politických ambicích ČR mít unilaterální schopnost provést aeromobilní operaci v síle prapor (-) a výsadkovou (padákovou) v síle rota (+) (teoreticky i prapor (-), ale na to teď prostě nejsou prostředky). U padákové myšleno v Ranger kontextu bez využití konceptu vzdušného předmostí.

    Jedním dechem ale říkám, že to, že takovou schopnost máme mít unilaterálně ještě neznamená, že je to nejefektivnější způsob jak ji provést – to je samozřejmě operace se seniorním aliančním partnerem. Ty Poláci se skutečně nabízejí, oni dnes disponují 6. výsadkovou brigádou a 25. aeromobilní brigádou (skutečně v západním slova smyslu, včetně dvou organických pluků dopravních vrtulníků).

    Ale podřízení 43. vpr TACON Polákům by nic neřešilo, byl by to klasický sluha dvou pánů, ohledně organizační struktury výsadkových sil AČR je třeba najít trvalé řešení.

    Ad Toledo – jeden z těch praporů holandské aeromobilní brigády je ve skutečnosti výsadkový.

    Ad Výsadkář)
    1. S těmi čínskými výsadkáři by to bylo nadlouho, ale krátce – skutečně mají jak „výsadkáře sovětského typu“, ale i „čínské Rangers“, a to vše ve vámi zmiňovaném 15. výsadkovém sboru. Co je zajímavé, 15. výsadkový sbor nepatří pod armádu, ale letectvo, což stejně jako kdysi u Němců, značí doktrinální ambici provádět samostatné operace bez přímé taktické součinnosti s pozemními silami.

    2. Souhlas s body 2, 3, 4. S těmi PTŘS taky nevím. Logicky mne napadají jen 2 možnosti – a. Javeliny (mají je v Prostějově), b. SPIKE (má je zbytek 4. brn) – což je mimochodem řešení izraelských výsadkářů. Jejich SPIKE ER má rekordní dosah 8 km…

    Ad h-cz)
    1. K těm Francouzům a Britům – podle to jak moc do detailu chceme jít. Obecně řečeno oscilují, stejně jako kdysi výsadkové vojsko ČSLA, mezi druhým a třetím typem (což je typické pro většinu evropských výsadkových jednotek).

    S těmi Brity je to ještě o to komplikovanější, jsem si jist že mne Hery doplní, že jejich výsadkový pluk je již několik let v reálu rozštípnut na dvě části – 1 Para spadá pod Special Forces Support Group, tedy jednoznačně Ranger Role. Ale 2 Para a 3 Para spadají pod 16th AA Bde, tedy blíže druhému typu.

    2. Francouzské výsadkové operace v Mali dokazují životaschopnost konceptu vzdušného předmostí v PERMISIVNÍM prostředí. Mám francouzského spolužáka, který mi líčil, co vše s v Mali „vyzkoušeli“ – padákový výsadek, aeromobilní výsadek, přistávací výsadek – podle situace a kapacit. Jinak ve srovnání se zpackanou americkou operací NORTHERN DELAY to Francouzům šlo jako na drátkách, přestože jejich výsadkoví ženisti museli narychlo opravit přistávací dráhu.

    3. Z toho vyplývá moje odpověď – výsadkové ženijní jednotky, nad rámec současného stavu v Chrudimi (žen. družstvo), má smysl jen pokud chci využívat konceptu vzdušného předmostí, takže bych si s tím v AČR hlavu nelámal.

    Spojovací podpora – na tom jsme překvapivě dobře, což je jednoznačně výsledkem nasazení v Afghánistánu. Pokud budu řešit jen operační úroveň, tak máme schopnosti KV a satelitního spojení, jen nemáme přidělený satelitní kanál. Tudíž je tato schopnost mimo cvičení s Američany mrtvá – možná „food for thought“.

    5. Studenti CSC mají možnost své diplomky uložit do databáze DTIC, čehož jsem ale nevyužil. Možná jsem zbytečně paranoidní, ale jsme v Čechách a obávám se, že bych tím mohl jedině ztratit. A pak mi bude můj titul „magistr vojenských věd“ z Command and Staff College platný jak titul markýz z Kutné Hory :-).

    Tím neříkám, že si za svou diplomkou nestojím, v CSC mají dost elaborované způsoby jak odhalit plagiátorství a oponent se mě snažil utáhnout do publikace práce v Marine Corps Gazette, přičemž prokázal pozoruhodnou míru kreativity jak toho dosáhnout, ale na internet bych to nerad dával.

    Hlavní teze tady ale padly, jen se mi sem už nevešla technická řešení ohledně provádění výsadků, moderní způsoby zásobení vzdušných operací atp. A případová studie Fall Merkur, na kterou jsem obzvlášť hrdý :-).

    Díky za feedback a těším se na pokračování diskuse.

  5. Prosím p. mjr. Zelinko, vraťte se do Chrudimi! Nebo to tady zničí….zamyšlení nad odchodem tolika lidí…to jenom jako taková připomínka, když už je tedy řeč o „výsadkářích“….díky

  6. K historické části mám spoustu výhrad. Ale bylo by to na celý článek – možná ho jednou napíšu.

    Tedy krátce:
    – VDV nebyly v 2sv. válce použity v primárním smyslu téměř nikdy. Jedině jako elitní pěchota. Důvody jsou naprosto zřejmé.
    Mechanizaci VDV odstartovaly analýzy právě západních masivních výsadků – především Market Garden a Varsity, celková koncepce VDV ale vznikla ještě dříve, než falshimjagers v Německu. Mj. i v Německu byla obdoba commandos – Brandenburg.

    – koncepce letecké pěchoty není americká, ale původně sovětská a německá koncepce. I Britové stavěli 1. a 2. divizi spíš dodatečně.

    – SSSR budovalo VDV jako pozemní velmoc jako hlavní výsadkovou/údernou složku. Naopak U.S.A. k tomu účelu – přirozeně – má USMC. Stačí porovnat počty a logiku nasazení. Naopak Námořní pěchota byla v SSSR výrazně menší.

    – koncepce letecké pěchoty začala upadat na konci šedesátých let s úspěšným nástupem aeromobilní koncepce. Prim drží Američané včetně nutných reforem (Vietnam, snižování stavů vzdušně-výsadkových jednotek). Princip později – se zavedením vhodné techniky – okopírovaly i východní státy.

    – zmiňovaná All Americans 82. je hlavně servisní jednotkou pro SF. Už od 70.tých let., ačkoliv je i bojovou částí. Naopak VDV k tomu nikdy nesloužilo, kromě společného využití výcvikových prostorů a jazykové školy v Rjazani (mluvím o Specnaz).

    -VDV sice pořád trénuje masivní výsadky, ale od 70.tých let je zároveň koncepčně připravována – a používána – jako elitní pěchota. Snad i proto si pod Šamanovem zachovala divizní charakter. Část VDV – vypadla mi jednotka – je transformována na horskou s možností výsadku.

    A teď u nás:

    – kromě úplného počátku – onen slavný prapor ve Stráži pod Ralskem…vznikly přirozeným procesem v průběhu let dva výsadkové útvary. 22.lehká brigáda a 7.pluk zvláštního určení. Známější je 22. a často slyším řeči o *sovětském modelu*. Naopak, byl to standardní koncept letecké pěchoty jako na celém světě. 7.pluk odpovídal SF nebo Specnaz.

    – celý však koncept bylo nutno reformovat koncem 70.tých let. Kromě prostého faktu, že 22. vb v této koncepci neměla vlastní dopravní prostředky, byla i anachronismem v možnostech našeho státu a použití. Bez sovětské technické podpory de facto nebyla výsadkovou jednotkou a stav se v podstatě jen zhoršoval.
    Spolu s událostmi roku 1968 – asi přišly některým vhod, to nepopírám – ale i tak by se to časem stalo – zrušení 22. a 7.
    Vznikl 22. výsadkový pluk koncepčně podobný 82. AA (servisní jednotka pro SF) s bojovými a speciálními částmi (čísla jednotek a úkoly si dohledáte sami).
    Dále pak vznikly Skupiny a později Roty/Prapory hloubkového průzkumu z divizních PP (další posílení SF) + pro menší taktické výsadky zůstal i úderný výsadkový prapor. RHPz těžily i ze spolupráce bojových motostřeleckých pluků a jejich průzkumných jednotek (zázemí, servis, specialisté).
    Mimo to byly pro aeromobilní účely cvičeny i jednotky motostřelců (pluky na západní hranici pro tento účel měly vyčleněny 1-2 prapory – souhlasím, že její AM výcvik ale nebyl na výši). Nicméně počet *výsadkářů* ve skutečnosti vzrostl – a to žádoucím směrem (dle *moderních* kocepcí SF, Rangers). Jen to nebylo tolik vidět.

    – naopak, naprostá bezkoncepčnost panovala v 90.tých letech. Bez náhrady byly zrušeny RHPz a 22vp./vb. se dlouho potácel od ničeho k ničemu. Zlepšilo se to až se vznikem 601/6.sks a 102.PHpz. Ale spousta potenciálu byla vyplýtvána (jen v osmdesátých letech bylo v RHPz kolem 500 okamžitě použitelných vojáků dobře vycvičeného personálu, nepočítaje zálohy).
    Co se týká taktických jednotek, vznik 4.brn byl něčím naprosto udivujícím. Na jedné straně se snažili oprašovat zašlou a dnes nepoužitelnou slávu 22.brigády (vrátilo se do armády a politických funkcí dost pamětníků před 1968 roku + nahrávala tomu politická situace) a zároveň to byla i naprosto megalomanská koncepce v rozměrech a možnostech našeho státu.
    Ono stačilo z bývalých úderných jednotek (a výběru prvosledové pěchoty) postavit dva úderné výsadkové prapory… Do toho pak přišla postupná profesionalizace…a z brigády bylo napůl funkční torzo. Nikomu nedošlo, že jádrem armády je kvalitní pěchota a té se jaksi nedostává podpory a důležité pozornosti. Výsadkáři jsou třešničkou na dortu. Ale armáda z třešní, to tu ještě nebylo.

    Já vím, asi naštvu spoustu příslušníků 4.brn – ale odpovězte upřímně na otázku – kdy brigáda skutečně cvičila v poli jako organický celek v plných počtech a s plnou výzbrojí ? Odpovím – nikdy. Maximálně po praporech – takže je zřejmé, že koncept je špatný.
    Pokud vím, oblíbená přezdívka starých Prostějováků pro ni byla *Brigáda rychlého nachlazení* (určitě to dnes není pravda, ale i tak…). Těch pár osvícenců, co to chtěli změnit a zredukovat na něco ve stylu Rangers si sice užili mediální slávy v časopisech a vyjeli do zahraničních škol, ale skutek utek v praktickém významu. Pak přišly další reformy – a přestal jsem to sledovat, protože mi bylo těch vojáků líto.

  7. to Toledo,
    chci Ti jen připomenout, že jsi tady: Vrtulníkáři vs armáda –geneze jednoho sporu, nějak zapomněl odpovědět.

  8. Ad Michal86)
    Vaší podpory si samozřejmě vážím, ale jistě tušíte, že to není tak úplně na mě. Situaci na výsadkovém praporu samozřejmě sleduji, ale asi to není úplně na komentář tady, spíš si sednout v hospodě v Chrudimi a společně se nad tím zamyslet (myšleno smrtelně vážně vracím se 8. června). Jinak mi držte palce.

    Ad Bark)
    1. Nechci tady dělat výčet všech operací při kterých Sověti použili výsadkové jednotky v jejich primární roli, ale za zmínku stojí jejich poslední operace na západní frontě (Operace u Kyjeva, září 1943 – 3 výsadkové brigády), která skončila 50% ztrátami (stejně jako ta předchozí u Vyazmy, únor 1942, 1 výsadkový sbor). Po těchto zkušenostech se Sověti ponaučili, že výsadkové operace se alespoň bez lokální vzdušné převahy prostě dělat nedají.

    Což zužitkovali při své posední výsadkové operaci, tentokrát proti Japonsku, v Operaci Srpnová bouře, 1945, která byla naopak fenomenálním úspěchem výsadkových jednotek.

    Mechanizace výsadkových jednotek je jednoznačně sovětský koncept, a to dokonce předválečný. Mechanizace výsadkových jednotek byla integrální součástí doktríny „hlubokého boje“ maršála Tuchačevského, kterou se bohužel za 2. sv nepodařilo uskutečnit (už proto, že se jí Tuchačevský díky Stalinovi nedožil).

    Vaše paralela mezi VDV a USMC je naopak velmi trefná, nejenom co se úlohy týče, ale vnitřní organizační nezávislosti, který byl u VDV ještě o stupeň výše.

    2. Pokud je někdo servisní jednotkou SF, tak je to spíš pluk Ranger, 82nd AD stojí spíš stranou ve druhém sledu.

    VDV je skutečně dnes i elitní pěchota včetně horské, protože VDV zahrnuje několik divizí od aeromobilních přes výsadkové, v podstatě veškerá elitní lehká pěchota Ruska je tak či onak napojená na VDV, ale to je dáno historickým vývojem. Ale za tou mechanizací VDV si stojím.

    3. O vývoji československých výsadkových jednotek se s vámi přít nebudu, jste bezpochyby povolanější než já, ale souhlas s tím, že „českoslovenští SF“ byli v 7. pluku v Holešově, „českoslovenští Rangers/výsadkáři“ ve zbytku 22. vb.

    Jak je z článku patrné, nejsem nekritický zastánce 4. brn, ale tady se jí musím zastat. Není samozřejmě pravda, že 4. brn by nikdy necvičila pospolu, vždy jen po praporech. Samozřejmě je výcvik v brigádě příležitostný, maximálně 2x do roka, ale to neznamená, že se neprovádí.

    Mimochodem, to bych vůbec nepřeceňoval. Můj učitel na předmět speciálních operací tady na škole prohlásil, že „elitní jednotka se pozná podle toho, kolik času stráví cvičením naprostých základů – čím více, tím lépe“. Jinými slovy, pokud 4. brn a 43. výsadkový prapor většinu roku cvičí na jiném stupni než brigáda, tak jedině dobře…

  9. Velmi pěkně napsaný článek s porovnáním různých úhlů pohledu. Nebyla tam bohužel zmínka o 601 SSS, která je taka plně výsadková v úrovni bojových čet jejíž úkoly jsou však spíše v oblasti SF.

    Nicméně je vůbec reálné vytvořit jednotku typu RANGERS v poměrech AČR přes birokracii a zastaralé a nefunkční koncepty pro AČR jako celek.
    Rangers v US jsou poměrně mladší vojáci se zkušeným poddůstojnickým sborem, který v moderní době absolvoval několik bojových nasazení v AF a IQ, jaký je průměrný věk u 43 výsadkového praporu?

  10. Dobrá tedy – ustoupím ve věci boje proti Kuantungské armádě – to byl opravdu fenomenální úspěch. Skutečně máte pravdu.

    Nicméně – musíte uznat, že použití výsadkových jednotek SSSR a Německa bylo v podstatě podobné – skončilo degradací na elitní pěchotu. Samozřejmě – přispěly k tomu vnější podmínky – vzdušná převaha protivníka. Ale i když Sověti ji získali v poslední třetině války zpět, akce VDV obnovili až na Dálném východě.

    Tuchačevského doktrina je jedním ze sloupů konceptu letecké pěchoty, s mechanizací VDV to nemá moc společného, boj v hloubce se opíral o využité mobilních jednotek – dost podobné raným konceptům blitzkriegu. Byla také poplatná technickým možnostem 20tých a 30tých let.

    Mechanizace je trošku složitější pojem, ale integrace těžkých zbraní je až poválečná koncepce. Do 2sv. války byly činěny pokusy s výsadky techniky, ale žádný velký úspěch to nemělo.

    Jde o věc diskuse a detailního studia dokumentů. Možná jen oba myslíme totéž, ale docházíme k trochu jiným závěrům.

    No, a ke 4.brn – to jste mne nepochopil. Já kritizoval koncepci a průběh výstavby v 90.tých letech. To byla léta podivných nápadů a dá se říci i improvizací a dokonce k návratu zpět do 50.tých let.
    Navíc se promrhal potenciál při rušení skutečných bojových útvarů Západního okruhu a výstavba proběhla na podkladu týlových složek. Dokonce nebyla ani plně využit potenciál bývalého 22.vp v Prostějově (+ Bechyně a dalších).
    A k tomu výcviku – to máte absolutní pravdu, denní dril základních pěšáckých dovedností je absolutní základ válečného umění jakékoliv úderné jednotky. Němci tomu říkají *kriegspiel*, LE to má v neoficiálním heslu *Marche ou crève*.

    Ranger – použiji váš název – ekvivalent u VDV je *rajdovik*, musí ovládat nejen taktiku malých jednotek ve smyslu léček, průzkumu apod., ale i boj v zákopech, boj v zastavěné oblasti a umět totéž, co jeho kolega u motostřelců.
    A není řečeno, že motostřelec nemá umět totéž ! Protože Rangers jsou na špici úderu – ale odkud narychlo doplní stav ? Z pěchoty, z pěchoty…

    I RHPz za našich časů klidně použila specialisty od *bigošů*, když jich měla málo – radisty, chemiky, ženisty.
    I proto měly RHPz součinností polní cvičení s ostatními průzkumnými jednotkami (motostřelci, ženisté, chemici) – jim dělalo dobře cvičení s elitou (psychologicky), RHPz si dokázala vytipovat kádry pro případné doplnění…a zároveň se utožovaly neformální svazky mezi vojáky.

    Nicméně narážím na jeden fakt – ačkoliv jednotlivé části brigády jsou již určitě na slušné úrovni, brigáda jako celek – a to se na mne nezlobte – není brigádou (a mých časů odpovídající zesílenému pluku jak počty, tak výzbrojí) po stránce skutečné akceschopnosti. Jde jen o vyšší organizační, nikoliv bojový (válečný) celek.
    Při skutečné válce si nemyslím, že by brigáda vůbec jako celek bojovala nebo by toho byla schopna.

    Může samozřejmě za to i roztříštěnost posádek a nedostatku podpůrných jednotek – např. se domnívám, že na sílu brigády je podceněno dělostřelectvo (nejlépe ve formě aeromobilní jednotky) , vzdušné dopravy (vrtulníky), ochrany proti zbraním hromadného ničení a především – součinost s letectvem, které de facto nemáme.

    Ale také je s ní dosáhnout pohotovostního stavu jako např. u posádek v pohraničí před r.1989. Pro ilustraci rozpis 68.mspr + 9. a 15. RHpz:
    T:00 – poplach
    T:02 – spojky (s osobními zbraněmi)
    T:05 – rekoskupiny (s osobními zbraněmi a vozidla)
    T:10 – aktivace autoparku, výdej zbraní a munice, aktivace RHPz
    T:20 – kasárna jsou prázdná od bojových částí
    T:60 – kasárna opouštějí nebojové části
    A to v rámci celého pluku nebo posádky. V klidném období 30% posádky v bojovém rozdílení (žádné vycházky, pohotovost), v případě potencionálního ohrožení – typicky třeba Autumn Forge na druhé straně hranice – 70% v BoRo.

    Ale také souhlasím s tím, že jsou jiné časy a náklady na udržování celku o velikosti brigády v bojové pohotovosti by byly enormní. I proto říkám, že BRN je spíše rámcová organizační struktura a bojové připravenosti dosahují jen prapory. Chápete mne ?
    A neříkám, že to není v pořádku, je to nutná realita. Vůbec to nevypovídá o kvalitě základního výcviku.

  11. Ad M. Frič)
    S tou 601. SkSS jsem si toho samozřejmě vědom, ale to rozhodnutí ji nezahrnovat jsem udělal hned z několika důvodů.

    a. Částečně jsem se této problematiky dotknul ve svém předchozím článku http://www.onwar.eu/2012/11/15/nasazeni-ceskych-sof-pripadova-studie/ Nechtěl jsem opakovat tu samou diskusi, nepřišlo mi to produktivní.

    b. Napsal jsem, že „43. výsadkový prapor je jediným výsadkovým útvarem AČR“, což je ,protože 601. SkSS prozatím není součástí AČR a ostatní útvary nejsou výsadkové jako celek.

    c. Nikdy jsem v 601. SkSS nesloužil a stavět článek na tom co vím z doslechu od svých kamarádů od 601. SkSS mi přišlo neprofesionální a podraz vůči nim.

    Jinak samozřejmě souhlas, ve spektru jednotek je 601. SkSS samozřejmě ekvivalent SF, jakožto jediná jednotka České Republiky tohoto druhu. Jenom na rozdíl od amerických SF jsou zcela stranou zbytku sil, tudíž je tam minimální synergický efekt.

    2. O byrokracii vím své, ale i tak si myslím, že je to možné :-).

    Rangers u pluku jsou samozřejmě výrazně mladší, ale to je dané kulturně. Do US Army se prostě typicky nastupuje hned po maturitě, tudíž celá US Army je výrazně mladší. Se všemi výhodami a neskutečnými problémy, které to přináší. Jsem teď uvnitř amerického systému a zodpovědně říkám, že bych neměnil.

    Jen pro představu, když jsem kdysi nastoupil jako VČ na výsadkovou rotu ve 23 letech, tak jsem byl úplně nejmladší příslušník oné roty. V US Army je toto typický věk velitele družstva… Tady nemá smysl se porovnávat s US Army, to je systém průtokového ohřívače, ale s ostatními evropskými armádami. Personální systém 43. vpr je založen na vysoké retenci personálu, že kluk který nastoupí smlouvu 2-3x prodlouží, tudíž to dává úplně jiné možnosti k výcviku.

    Když se potká americký třiadvacetiletý americký VD při svém druhém nasazení v Afghánistánu s českým sedmadvacetiletým při svém čtvrtém nasazení (skutečný příklad ze 43. vpr), je to setkání jiných světů.

    Ad Bark)
    1. Jen pro pořádek, podle DNEŠNÍ kategorizace by jednotka Brandenburg byla jednoznačně SF (většinu operací dělali v civilu), Falshirmjaegres na hraně Rangers/výsadkářů (techniky zasazení jako přistání hydroplánu uprostřed města, kretativní využití tramvajové linky pro přesun z doskokové plochy do cílové oblasti…). Koncept se tvořil, hranice byla tehdy vnímaná jinak.

    2. Jasně, ve druhé části války jak Němci, tak Sověti používaly výsadkové jednotky především jako elitní pěchotu, i když malé výjimky by se i tak našly. Důvody jste zmínil.

    3. Tuchačevského doktrína byla skutečně poplatná možnostem 20./30. let, ale ten záměr tam od počátku byl. Na cvičení u Kyjeva v létě 1935 na kterém se podílelo cca 3000 výsadkářů (největší do té doby) Sověti vysadili i cca 10 houfnic a 1 lehký tank. Že pak za spartánských podmínek 2. sv. k realizaci konceptu nikdy plně nedošlo je věc druhá.

    4. S tím, že 4. brn vlastně brigádou není, musím bohužel souhlasit. Ona totiž současná AČR vlastně žádnou skutečnou brigádu nemá. 4. brn je mechanizovaný pluk s vloženým výsadkovým praporem, stejně jako je 7. mb s vloženým tankovým.

    To je myšleno tím, co jsem napsal na konci článku. Pokud nějaká jednotka působí ve prospěch celé AČR, nemá být na stupni brigáda, ale výš. Pokud naopak přímo ve prospěch brigády, má být v ní integrovaná.

    Kde přesně je ta dělící linie je na delší debatu, ale nikdo mne nepřesvědčí, že například dělostřelci nemají být součástí brigády. Nedokážu si představit ani JEDEN úkol při konfliktu střední intenzity (na který je brigáda primárně určená) při kterém by se obešla bez dělostřelectva. Proč tam tedy není? A takhle by se dalo pokračovat.

    Mimochodem, pokud by byla část dělostřelectva integrována v brigádě, jistě by se dávno ubíralo jiným směrem. Například si nedovedu představit zbytečné zrušení vzduchem přepravitelných houfnic D-30 (na které pak koukali čeští dělostřelci se slzou v oku v Afghánistánu).

  12. Jen několik rýpavých dotazů:

    1. Když je mechanizace výsadkových sil slepá ulička, proč do toho Číňani jdou?

    2. Lze koncept relativní převahy využít i pro konvenční síly?

    3. Nejsem obeznámen se strukturou oněch lehkých praporů – proč jsou zrovna 1. roty a roty zbraní těchto lehkých praporů a ne ony 1. mechanizované roty mechanizovaných praporů lepší pro výsadky? A co aeromobilní operace?

    Jinak fajn článek, tu knížku od McRavena si seženu.

  13. Díky za odpověd p. Zelinka.
    Budu držet palce pro překonání byrokratických a finančních překážek k uskutečnění reorganizace 43. výsadkového praporu v jednotku typu RANGERS.

  14. Zvědavec –

    Add 1) protože je to zaprvé také pevninská velmoc a za druhé tohle neměli vůbec. I americká armáda má určitý stupeň mechanizace formou aeromobility. Čína je rozměrem také obrovská země a v některých aspektech ostatní teprve dohání. Pro Čínu je zřejmě výhodnější koncepce VDV, než USMC. Logicky.

    Add 2) Ano. Rychlými mechanizovanými odřady. Je to taktika používaná už Guderianem a dalšími německými taktiky a není to žádná novinka.
    Koncepčně ji lze využít i pro standardní pěchotu/obrněnou jednotku s pěchotou, ale vyžaduje to skutečně rychlé mobilní síly a vhodnou situaci.
    Princip je v proražení fronty mobilním odřadem( a která se zase uzavře), rychlý přesun pokud možno bez boje – *co plyn na podlaze* dá, obsazení významného cíle (např. dopravní uzel, průsmyk apod.) a vyčkání na útok hlavními silami.
    V místě má tato jednotka relativní převahu – bojuje nanejvýš proti lokálním silám nebo vůbec ne, stejně jako taktický výsadek. Zbytek je stejný.

  15. Ivo Zelinka – ano, souhlasím s Vašimi vývody, skutečně se zdá, že jsem si jen ne zcela rozuměli a další debata by to upřesnila.

    Mj. pokud znáte historii Brandenburgu tak víte, že je nutno dost rozlišovat údobí, kdy patřila pod Abwehr (to byly skutečné SF o velikosti praporu a později pluku) a později tak nějak napůl pod OKW a SS (i s podpůrnými jednotkami daleko větší útvar a zdaleka ne už taková elita – z té doby operace v civilu byla snad jen během Arden, kdežto dříve daleko častěji jak během západního, tak polského tažení).

    Jen podoktnu k Vaší poznámce k americké armádě. Souhlasím s tím, že se to nedá porovnávat. Že je lépe se orientovat na evropské armády – už kvůli rozměrům a finančním poměrům, tradici a psychologické výbavě. Rozhodně je nám blíž soldat z Bundeswehru.
    Americká armáda se mimo vašich postřehů potýká i s demografickými změnami americké společnosti, stále větší procento vojáků tvoří krátce naturalizovaní Latinos z nižších vrstev společnosti. Asi to je u elitních jednotek lepší, ale i tam se to bude projevovat stále více a více.

    Ale to je opět na delší debatu a porovnání osobních nebo zprostředkovaných zkušeností (samozřejmě, netratil jsem úplně kontakty na armádu ve formě osobních přátel).

  16. Budoucnost výsadkové jednotky určitě mají zajištěnou, vždyť které jednotky mohou být zasazeny tolika způsoby? Koli jednotek může působit od skupin/družstev až po prapory, pluky v týlu protivníka? Stále existuje dost možností k jejich využití a nikdo zatím nepřišel s žádným logickým argumentem k jejich zrušení.

  17. Ad Zvědavec)
    1. Už vlastně odpověděl Bark, ale souvisí to i s již zmiňovanou odlišnou doktrínou čínských výsadkových sil. Jak svazek přímo pod letectvem se pro samostatné plnění operačních cílů bez mechanizace prostě neobejdou. Je třeba chápat, že při jejich obranném rozpočtu nemusí sázet na jednoho koně. Proto 15. výsadkový sbor obsahuje jak jednotky typu Rangers, tak výsadkové mechanizované divize.

    Jinak stupeň americké mechanizace výsadkových sil jde regresivním směrem. Během Studené války měli alespoň lehké výsadkové tanky M551 Sheridan, teď nemají nic. Obdobu ruského BMD nikdy neměli.

    2. S příkladem co uvedl Bark jde jen souhlasit, samozřejmě to samé v bledě modrém prováděli Sověti v rámci konceptu „hlubokého boje“. Rozdíl je spíš v tom, že výsadkové anebo jim podobné jednotky koncept rychlého dosažení relativní převahy použít musí, konvenční mohou.

    Pokusím se to vysvětlit na následujícím příkladu relativních bojových hodnot různých jednotek v manévrovém boji. Pro vzájemné zjednodušené porovnání se dá u každé manévrové jednotky vyjádřit jako:

    její celková hmotnost x rychlost kterou dokáže udržet.

    a. mechanizovaná rota na BVP-2: hmotnost – 10 x 14 tun = 140 tun, udržitelná rychlost v terénu rychlost – 30 km/h.

    Výsledek 4.200 „manévrových jednotek“

    b. výsadková rota na padácích: 104 (podle nové struktury) x 0,120 tun (max. hmotnost výsadkáře s výstrojí při seskoku s OVP-80), cestovní rychlost CASA C-295M – 480 hm/h.

    Výsledek 5.990 „manévrových jednotek“

    Je tedy zřejmé, že v ideálním případě, tedy výsadková rota při manévru vzduchem má srovnatelnou, dokonce o málo vyšší hodnotu než rota mechanizovaná. Je to samozřejmě hrubá aproximace, jde jen o porovnání, smysl absolutních hodnot je dost mizivý.

    Vtip je ale v tom, že jakmile je výsadková rota zasazena, její „manévrová hodnota“ (při rychlosti přesunu 5 km/h) klesá na hodnotu pouhých 62 „manévrových jednotek“.

    Jak je tedy z příkladu zřejmé, zatímco mechanizovaná rota dokáže svou manévrovou hodnotu držet dlouhodobě, výsadková rota je typická šoková jednotka, která prostě musí splnit úkol v krátkém časovém horizontu. Což jen potvrzuje praxe, že není nic hloupějšího než použít výsadkovou rotu do statické obrany nebo metodickém frontálním útoku.

    U konceptu dosažení relativní převahy jde tedy o dilema, zda jsem schopen nepřítele knokautovat první ranou, nebo skončím na podlaze a už nevstanu.

  18. Teď koukám, že jsem zapomněl odpovědět na třetí otázku. Ale s použití oslího můstku z mé předchozí odpovědi se o to pokusím.

    Důvody proč je vhodnější využít 1. pěší roty (lehkých praporů) místo 1. mechanizovaných rot (mechanizovaných praporů) jsou v podstatě dva:

    1. Bojová hodnota (vyjádřená viz můj předchozí příspěvek) 1. mechanizovaných rot je přibližně dvojnásobná oproti 1. pěším rotám. Tudíž ztrácím hodnotný manévrový prvek v naději, že ho účinněji použiji jako ad hoc výsadkovou jednotku.

    Dále pak vnitřní struktura mechanizované roty je pochopitelně přizpůsobena co největší efektivitě vedení manévrového mechanizovaného boje, to znamená s bojovými vozidly pěchoty. Pokud se budu snažit zefektivnit jejich strukturu ve prospěch provádění výsadkových činností (lhostejno zda na padáku nebo vrtulníkem) a zároveň udržet efektivitu provádění mechanizovaného boje, snažím se o kvadraturu kruhu.

    Většina vševojskových velitelů, neznalých struktury výsadkové roty, si neuvědomuje kolika druhy těžkých zbraní výsadková rota disponuje, zatímco na padácích / vrtulnících vysazená mechanizovaná rota je „jednotka samopalníků s občasným kulometníkem“.

    2. Druhým důvodem je „sborník kolektivních úkolů jednotky“ tzv. METL (Mission Essential Task List). Logika je taková, že výcvikový rok každého vojáka má stejný počet dní. Čím více dovedností se ho budu snažit naučit, tím méně času na získání (a udržení, na to se často nemyslí) každé dovednosti. Proto by každá se jednotka měla zaměřit především na úkoly, které jsou pro ni doktrinálně nejdůležitější. Například tankisté by se měli zdokonalovat v ovládání tanku a ne si nacvičovat obojživelné operace s využitím člunů Zodiak, byť by to byl sebevíc zajímavý výcvik (jen fiktivní příklad :-)). Jednak je to mrhání časem i penězi, za druhé o to hůře budou zvládat své doktrinální úkoly.

    Stejná logika platí pochopitelně i pro mechanizované jednotky. Proč procvičovat něco, s čím se v boji ani náznakem nepočítá – padákové výsadky organické mechanizované jednotky? Vždy, když slyším, že „ta výsadkařina“ se dá v klidu zvládnout nad rámec přípravy k plnění mechanizovaných úkolů, nemůžu si to vyložit jinak než, že výsadkáři jsou tupci, kteří na nacvičení toho samého potřebují 3x tolik času…

    Sečteno a podtrženo, u lehkých praporů to není mrhání potenciálem Pandurů, které by potenciálně zůstaly v garáži a neměl by je kdo obsluhovat, to samé u Tater 810 je akceptovatelné. Za druhé, lehké prapory disponují rotou zbraní, byť ne se zrovna vhodnou vnitřní strukturou, tudíž po případném výsadku se nejedná o „jednotku samopalníků s občasným kulometníkem“.

  19. Omlouvám se za stupidní otázku – jak prosím chápat „permisivní“? Znám je z biologie, medicíny či jazykovědy, ale z vojenství ne; viz třeba http://synonymus.cz/permisivni/

    Nejedná se o neumělý pokus importovat nějaký stupidní amerikanismus?

  20. přidám trochu svého pohledu:

    že se v článku nevyskytly zmínky o 601.SkSS a průzkumných jednotkách považuji za logické, protože článek je o výsadkových jednotkách dle bojového určení a ne o všech jednotkách, které používají různé druhy padákových výsadků. Tedy o jednotky jejichž primárním úkolem je pěchotní boj a to buď silou divize až brigády nebo jako „shock troops“ při taktických výsadcích. kategorie jednotek SF popř. různých průzkumných orgánů do toho nezapadá. Anglický ekvivalent bych bral „airborne forces“.

    co se britské cesty týče,tak už od roku 1999 moderní britská armáda odstoupila od konceptu výsadkové brigády a aeromobilní brigády. a z těchto dvou udělala jednu a 16 AABde. Bylo to díky tvrdé lekci z Bosny, kde 24. aeromobilní brigáda zjistila, že její aeromobilní schopnosti jsou velmi omezené a současně zřejmě zjištění, že UK není schopná vlastnit prostředky pro vysazení celé 5. výsadkové brigády. Proto vznikla hybridní Air Assault Bde kombinující schopnosti padákového, aerombilního a také přistavacího výsadku (součastí brigády jsou i lehké tanky Scimitar) a dvou squadron vrtulníků WAH-64 Apache. Krom toho další jednotkou pro taktické aeromobilní výsadky jsou komanda (jednotka velikosti praporu) 3rd Commando Bde patřící královskému námořnictvu. Co se týče cvičení Mad Dragon pořádaný vcelku pravidelně 16kou, v podstatě vždy jde o dobití letiště padákovým výsadkem a přísun dalších posil kombinací aerombilních a přistávacích výsadků, takže by se dalo říct, že bojové určení brigády se spíš podobá 2. modelu. 3. modelu spíš odpovídají mariňáci, ale i když vím, že i u RM probíhá výsadkový výcvik,nejsem si jistý, zda mají ve svém repertoáru i taktický padákový výsadek (tak jak tomu bylo u některých armádních komand za WWII, což mimochodem byl koncept, který převzali američani pro vytvoření svých Rangers battalionů)

    co se operací sovětských výsadkářů týče za WWII,tak u nich byl patrný velmi negativní faktor, který vždy brzdil masivní výsadkové operace. A to je počet dopravních letounů (v poválčné období to však nebylo o moc lepší). Sic SSSR za míru dokázal již v třicátých letech vysadit úctyhodný počet výsadkářů, ale nebyl toho schopen za války, kdy různé jiné operační potřeby snižovali počty letounů, které mohli být vyčleněny pro vysazení a následné zásobování výsadkových jednotek. Asi nejúspěšnější operací druhé světové války v tomto směru byla operace Varsity, překročení Rýna v roce 1945. V tomto smyslu je to důležitý faktor pro udržení oné relativní převahy.

    Mimochodem koncept udržení relativní převahy, ale tentokráte u operací letectva byl dobře rozbrán v jednom dokumentu, který jsem omylem shlédl na prima cool při PR na Ovčárně, kde byly krásně uvedeny dva protichůdné příklady. Porážka Luftwaffe v bitvě o británii a letecká kampaň v operaci pouštní bouře.

  21. Ad Jarda)
    Otázka stupidní není, nad termínem „ne/permisivní“ jsem si skutečně lámal hlavu, ale nic lepšího jsem vymyslet nedokázal, je to tedy v podstatě překlad anglického termínu „non-permissive“, což v kontextu značí oblast nasazení, ve které nejsou, nebo je jich jen malé množství, protiletadlových prostředků (popřípadě stíhacího letectva) a mechanizovaných jednotek schopných rychlé reakce.

    On i termín „vzdušné předmostí“ a další se sice tváří jako oficiální vojenská terminologie AČR, ale v tomhle nám doktrína AČR absolutně nepomáhá. Máme dobré výsadkové předpisy zabývající se TECHNICKOU stránkou problému Výs-3-1, ale zcela postrádáme ekvivalent amerického FM 90-26 Airborne Operations anebo, což by pro nás bylo asi přínosnější, FM 7-85 Ranger Operations, řešící doktrinální stránku věci. Což se nutně musí projevovat na know-how štábů v plánování a řízení těchto operací…

    Ad Hery)
    1. Jasně, souhlas s tím, že původní koncept je skutečně druhoválečný britský, jednotky Rangers v jejich dnešní podobě jsou jen jejich odvozeninou. Ale vědomě jsem použil označení Ranger jednotky, jelikož pod slovem komando si dnes každý představí něco jiného. Jinak jen pro pořádek „commando“ jednotky Britové rovněž přejali, stejně jako samotné slovo, které vůbec není britského původu, ale holandského.

    2. Operace VARSITY sice konceptu relativní převahy využívala, ale prakticky nic z ní nevyužívalo commando/ranger koncept. Relativní převahy bylo dosaženo především kanónovým dělostřelectvem, celý výsadek byl totiž v jeho dostřelu, tak blízko řeky byl proveden. Poměr sil mezi Spojenci a Wehrmachtem ohledně přímé letecké podpory v roce 1945 netřeba zdůrazňovat. Osobně v té operaci vidím degresivní posun v operačním myšlení Spojenců ohledně výsadkových operací, konvenčnější už snad být nemohla.

    Tím neříkám, že nebyla úspěšná. Dnes by to byla jednoznačně aeromobilní operace.

    Pokud bych měl jmenovat spojeneckou výsadkovou operaci z období 2. světové války, kterou i dnes považuji za nosnou pro výsadkové síly AČR, byla by to jednoznačně Operace BITTING – britský výsadkový přepad radarové stanice Bruneval.

    Tato operace v sobě obsahoval vše, co je dnes tak relevantní pro správné využití výsadkových jednotek:

    a. perfektní zpravodajská příprava bojiště a důkladné nácviky,
    b. překvapení při zasazení a rychlé dosažení relativní převahy,
    c. rozhodné splnění úkolu a opuštění operační oblasti (v jejich případě prostředky Royal Navy spolu se zajatci a nepoškozeným radarovým zařízením) předtím, než silnější protivník dokáže znovu dosáhnout relativní převahy.

    Prostě na pomyslné hranici SF a konvenčních sil, to je podle mne etalon kam směřovat.

  22. @Jarda,
    „stupidní amerikanismus“ to není, jde prostě o pokus použít přídavné jméno místo opisu vedlejší větou -„který (ne)dovoluje danou bojovou činnost“.
    šlo by užít (ne)propustný, to ovšem opět evokuje prostup kapalin a plynů spíš než prostředí bojové činnosti.

  23. Ač má specializace je zcela opačná výsadkovým jednotkám, připojím do této diskuse svůj názor „laika“.

    ad 1) Nemyslím si, že AČR je schopna provést úspěšnou výsadkovou operaci praporního typu, neboť k tomu nemá letecké přepravní kapacity a otázkou je také reálná schopnost pozemních sil se k shozenému výsadku „probít“ v rozumném čase. V konfliktu vysoké intenzity bychom asi těžko úspěšně nasadili Pandury, neboť člověku s elementárními znalostmi boje obrněných jednotek při pohledu na jejich pozorovací systém, musí být jasné, že nejsou určeny pro manévrový boj. 7.mb podstoupí v dohledné době „decimaci“ a přestože oficiálně deklarujeme jako primární schopnost obranu ČR, bude rozvíjet zejména 74.lmopr, tedy prapor se zanedbatelnou palebnou silou. Takže s transformací 43. vpr na jednotku typu RANGER v podstatě souhlasím, neboť zřejmě nic jiného ani nezbývá.

    ad 2) Přehodnotit by se to asi mělo. Zejména pak působí zajímavě poměr výsadkových ČVO v AČR ku počtu přepravních letadel a vrtulníků:) Jako naprosto iracionální jev vidím výsadkové roty mechanizovaných a lehkých motorizovaných praporů. Řekl bych, že v USA Vás mimo jiné učili, že náklady vynaložené na danou operaci či utrpěné ztráty by měly být vyváženy ziskem. No a ve výsadkových rotách „normálních“ praporů vidím spíše novodobý SVAZARM a plýtvání už tak skromnými prostředky, než reálně využitelnou schopnost. Stačí si položit pár otázek třeba: Do jaké operace shodíme jen rotu? Kde zůstanou její PANDURY a IVECA bez osádek? (Výcvik dobré osádky bojového vozidla přitom stojí cca 1/3 hodnoty vozidla). Jak a kdo této shozené jednotce bude velet? atd…. Takže závěrem souhlasím pouze s existencí smysluplné, akceschopné a specializované výsadkové jednotky praporního typu.

    ad 3) S vyjmutím 43. vpr z 4.brn nemohu souhlasit. Vyjmeme potom také 73.tpr ze 7.mb? AČR je malá armáda a takovéto drobení nás přece ještě zmenší. Zařazení 43.vpr pod velení sil „rychlé“ reakce NATO by bylo sice líbivé, nicméně řekl bych, že narazí na problém nutnosti získat souhlas parlamentu k takovéto operaci, čímž se zcela potře moment překvapení, který je jedním ze základních atributů úspěšné výsadkové operace. Snaha zařadit 43.vpr pod velení speciálních operací mi pak příliš nekoresponduje s jednotkou typu RANGER. Spíše mi připadne, že jde o snahu získat vyšší zdrojový rámec pro 43.vpr na úkor ostatních útvarů. Tady bych znovu připomněl, že naše politické i armádní špičky několikrát prohlásily, že hlavní úlohou AČR je obrana suverenity státu a 43.vpr není bohužel pro tento úkol nejefektivnější jednotkou. Čili vynaložíme nadprůměrné prostředky do podprůměrného efektu? Současně bych zmínil, že zrušením operačních velitelství, čeká řídící prvky AČR už tak velká výzva, spočívající v tom, že generální štáb místo toho, aby se soustředil na koncepční a strategické záležitosti, bude nyní nucen řešit denní rutinu. Vyjímáním praporů ze struktury brigád a jejich zařazením přímo pod GŠ způsobí „paralyzování“ GŠ.

  24. Ad Jiří Hrazdil)

    1. Souhlas s tím, že AČR v současné době nemá doktrinální ambici provést výsadkovou operaci celým praporem a za mého služebního života to ani jinak nebude. Doktrinální ambice je někde mezi „Rota + a Prapor -„. 4x CASA + perspektivně 2x „něco většího (C-130, KC 390 atd.) tomu jasně nasvědčují, to jsou kupecké počty. I když samozřejmě hovoříme o unilaterální české výsadkové operaci. Pokud hovoříme o spojenecké, situace je hned jiná. A propos, od tohoto roku navazuje 4. brn spolupráci s polskou s 25. Air Cavalry Brigade… A válečně je stále součástí 1. UK Division (začlenění do této divize se nacvičovalo minulý rok v Senelagenu)…

    Jinak souhlas s nevhodností mechanizovaných rot k provádění vzdušných výsadků tak jak jste ho uvedl. Podobný názor jsem vyjádřil již ve svém komentáři #18.

    Na okraj – nezaměňovat „bojovou hodnotu“ a „palebnou sílu“. Mechanizovaná rota má výrazně vyšší palebnou sílu než výsadková, ale jejich hodnota v manévrovém boji (lhostejno zda útočném či obranném) je srovnatelná resp. výsadkové dokonce maličko vyšší (viz komentář #17). Samozřejmě s tím omezením, že se musí jednat o manévrový boj, jinak nic z toho neplatí.

    2. V podstatě tatáž odpověď jen z jiného konce. Použití lehké motorizované roty jako výsadkové je akceptovatelné, mechanizované nikoliv (a pak by tedy jejich struktura měla být tomuto sekundárnímu úkolu uzpůsobena). Na druhou stranu velmi jednoduše si dokážu představit výsadkovou operaci velikosti rota, takových je totiž v moderní době většina (nebudu házet příklady, ale je to tak).

    3. Tady jsme si naopak výrazně neporozuměli. Situace 73. tankového praporu není identická se situací 43. výsadkového praporu. Zatímco začlenění tankového praporu spolu s jednotkami mechanizovaného typu je doktrinálně naprosto konformní a na stupni brigáda patří ke zlatému NATO standardu, začlenění výsadkové jednotky tamtéž je NATO unikát – pokud někdo zná takový příklad v rámci NATO, prosím sem s ním, rád si nechám rozšířit obzory.

    Tankové jednotky mají a musí působit v úzké součinnosti s mechanizovanými (Brit by v případě 7. mb použil výraz „obrněnými nikoliv „mechanizovanými“ – mají BVP nikoliv OT) prapory.

    Výsadkové / Ranger jednotky oproti tomu potřebují úzkou součinnost s průzkumnými jednotkami, leteckými přepravními jednotkami, FACy, mimořádně responsivní logistikou atp, aby pak následně mohly působit ve prospěch jiného celku – typicky mechanizovaných jednotek. Z toho je patrné, a v NATO si toto uvědomují, že vyžadují jiné strukturální ukotvení než tankové jednotky.

    Jedním dechem říkám, že 43. výsadkový prapor samozřejmě může i nadále fungovat v rámci 4. brn, jen to není ukotvení nejefektivnější. Příležitost byla při vytváření mikrostruktur pozemního vojska před cca 2 lety, ale bohužel se nevyužila. Na to, abych tady nastínil nejlepší možnou variantu pro AČR nemám dostatečné informace ani know-how, jen vím, že současné řešení je pouze historickým reliktem z doby před rokem 2003, kdy 4. brn měla úplně jinou strukturu i úkoly než ostatní brigády.

    Opravdu jen na okraj

    a. – proč si myslíte, že výsadkové jednotky nejsou nejefektivnější pro vedení obranného boje? Tady je třeba se oprostit od „opotřebovávacího (attrition) konceptu“ směrem k manévrovému boji. Duchem každé obrany je protiútok.

    b. – to, že Výsadkový prapor stojí výrazně více než mechanizované prapory je velmi rozšířená mytologie pozemního vojska, ale bohužel neukotvená v realitě. Nechci tady pouštět konkrétní čísla, ale vězte, že je tomu přesně naopak. Provozování mechanizovaného praporu, zvláště pak na moderní technice, je setskakramentsky drahá schopnost. To je koneckonců jedním z důvodů proč ve většině armád NATO je pouze segment pěchoty mechanizovaný a zbytek motorizovaný, lehký atp.

    c. Od tohoto měsíce máme malá komponentní velitelství – pozemních sil a vzdušných sil (řešících denní rutinu). A jediné operační velitelství – SOC. Všechna v jedné budově v Praze, nemám obavu, že by schopnost řídit operace poklesla, právě naopak…

  25. Add Jiří Hrazdil
    Z celého vašeho příspěvku na mě dýchá duch studené války podporované válcem tankových armád, které zastaví až moře a také trochu nelibost k výsadkovým jednotkám. Na druhou stranu si vážím Vaší stavovské cti. Dovolím si tedy jen pár komentářů.

    1) Výsadkové roty u mechanizovaných praporů-uznávám, dnes asi přežitek, pokud se na to dívám pragmaticky z pohledu zdrojového rámce AČR. Pokud se na to však dívám z pohledu přípravy jednotek, tak je obraz docela jiný. K výsadkářům jdou ti, co to chtějí dělat. Tvrdost výsadkového výcviku už od do vzniku výsadkových vojsk formuje houževnaté vojáky a fyzicky zdatné bojovníky. Doménou výsadkářů je silný duch jednotky a vztahy mezi veliteli a vojáky. Padák a hromadný seskok do lesa v noci nedělá rozdíly v hodnostech. Všichni musí být stejně připravení. Tedy si kladu otázku co bude lepší. Já se přikláním k variantě ponechat. Když mechanizované a tankové jednotky přestanou vést aeromobilní výcvik a budou se držet svého koryta, bude dost peněz pro výcvik výsadkářů. V průběhu své kariery jsem sloužil u tankových, mechanizovaných a výsadkových jednotek a nikde to nebylo jednoduché. U výsadkářů byl ale nejtvrdší a hlavně velice progresivní výcvik, naše zkušenosti jsme pak předávali dál do celé AČR, zejména v oblasti pěchotní taktiky a úderných operací. Výsadkový prapor není jednotka SF a padák je jen jedna z forem dopravy na cíl (a to ta nejméně pravděpodobná). Výsadkáři jsou především velice dobře cvičenou jednotkou lehké pěchoty a to ve všech standardních armádách NATO.
    2) V konfliktu vysoké intenzity bychom asi těžko nasadili Pandury – pointa tohoto názoru mě celkem uniká. Na základě čeho tak soudíte? Pokud si vzpomenete na elementární základy výcviku štábů v oblasti plánování boje na vyšší úrovni než je rota a vypočítáte koeficient bojové hodnoty různých typových jednotek, dojdete k zajímavému závěru. Stačí jen porovnat zbraňové stanice a dosah jednotlivých zbraní a jejich účinnost. Myslím si, že i T-72M CZ bude mít z hlediska účinnosti PTRS SPIKE zásadní problém. Dále bych doporučil prolétnout internet nebo mezinárodní vojenské časopisy jako Jeans nebo Armada a uvidíte, že právě zbraňové platformy jako Pandur trhají rekordy v prodeji za posledních 10 let, podobně jako nová Octavia III. Současné konvenční konflikty na lineárním ale i asymetrickém bojišti jsou rozhodovány moderními hi-tec zbraňovými systémy, kombinací všech dostupných prostředků v podmínkách informační nadvlády. Dále platí pravidlo méně, znamená více. Co nezvládne tanková divize, může vyřešit banda motivovaných SF. Nasazování samostatných rot bych určitě nezatracoval, protože použití rotních ÚU v uplynulých 20 letech a blízké budoucnosti, bylo a bude z hlediska velikosti operačních prostorů nejčastější. Díky tomu je kladen poměrně velký důraz na posílení nebo vznik štábu roty a významný posun v oblasti samostatnosti velitele roty a schopnosti řídit jednotky CS a CSS. I účast AČR v Afg ukázala na dynamický rozvoj schopností VR. Musím konstatovat, že v řadě případů mají VR více zkušeností s používáním jednotek CS a CSS než nadřízená taktická nebo operační velitelství. Jako příklady lze uvést používání odstřelovačů, JTAC , FO, EOD nebo vyžadování paleb.
    3) Celkové pojetí moderních výsadkových jednotek typu Renger nebo Komando Ivo poměrně dokonale vysvětlil a není to třeba dále komentovat. Tyto jednotky jsou vytvářeny na základě scénáře budoucích konfliktů a možnosti jejich použiti. To ale neznamená, že zatratíme vyvážené schopnosti současných armád. Někteří experti na obranu říkají v kontextu budoucích konfliktů, že AČR nepotřebuje tanky nebo dělostřelectvo a že bychom měli jít cestou specializace. Slušně řečeno, je to blud. Vyvážená armáda, byť počtem malá, je stále důležitá. Jediné co se musíme naučit chápat, ve světle konfliktů budoucnosti, je použití jednotek o kterých někteří neměli ani potuchy, že existují. Doufám, že po Ivovi přijde někdo i s oblastí cyber defence na taktické a operační úrovní, včetně kybernetických útočných jednotek. Potom Jiří určitě pochopíte, že vnímání bojiště musí být komplexní a že to není jen tank versus výsadkář.

  26. Neznám ducha studené války, začal jsem kariéru u jednotek v roce 1994, čili po jejím skončení a náš „tankový válec“ by při třicítce tanků a dostupné zásobě náhradních dílů ztěží atlantického valu dosáhnul. Stejně tak netrpím nelibostí k výsadkovým či jiným jednotkám, spíše naopak. Jedinou nelibostí kterou mám, je, že se mi nelíbí, že vojáci 7.mb nosí jiné, než světle zelené barety, neboť tento baret je jednou z našich insignií a nemyslím si, že by voják 7.mb měl svou insignii opustit při první příležitosti. Chápu armádu jako složitý mechanismus, v němž má každý jeho element své místo a roli. Je pro mě stejně důležitý kuchař, střelec tanku, odstřelovač či výsadkář, jediný rozdíl vidím v tom, kdy daného specialistu budu potřebovat. Taktéž často tvrdím, že v armádě není možné hledat spravedlnost ve smyslu kdo dělá náročnější práci, ale každý si má hledět svého řemesla, dělat jej nejlépe, jak umí
    a nemeditovat nad tím, zda náhodou nedělá více, než ten druhý.
    Nezpochybňuji ducha výsadkářů, nicméně řekl bych, že s profesionalizací armády nabyly svého a neméně silného ducha i ostatní bojové prapory AČR. Mimochodem osádky bojových vozidel mají mezi sebou z pochopitelných důvodů neméně silné vazby. Pravda výhodou 43.vpr je, že jako „výběrová“ jednotka, nemá cca 10% vojáků, kteří byli zrekrutováni, přestože se pro práci vojáka nehodí.
    Co se mého stanoviska o použití PANDURU v konfliktu vysoké intenzity týče. Nešlo o kritiku PANDURu jako takového. Tak jak píšete, jej i já považuji za velmi zdařilý prostředek a dobrý kompromis jednotlivých atributů obrněného vozidla. Chápu, že je složité vyvážit vzájemně si odporující požadavky na palebnou sílu, pancéřovou ochranu, pohyblivost a v tomto případě i přepravy osob. Nicméně pravdou je, že PANDUR svým určením a koncepcí není prostředkem ke získání převahy v pozemní operaci vysoké intenzity (jako byla třeba válka v Iráku). To je přece to samé, jako kdybychom na CASY daly PLŘS a chtěli od nich vybojovat vzdušnou nadvládu. Zbraňový systém PANDURu má nepochybně vysokou a nezpochybnitelnou hodnotu, nicméně efektivita každého zbraňového systému je v reálné operaci odlišná od jeho „tabulkových“ schopností. Názory, že PTŘS pošlou obrněnou techniku na smetiště dějin se v nedávné historii ukázaly jako naivní. Z hlediska manévru pohybem vidím slabinu PANDURU v úzkém zorném poli velitelů vozidel, což je řešitelné střídáním pochodové a bojové polohy. Ale na to již zřejmě osádky PANDURů přišly.
    Můj předchozí komentář nebyl o duelu tank x výsadkář, 73.tpr jsem zmínil, abych zdůraznil ze svého pohledu absurdní myšlenku vyjmout 43.vpr ze struktury 4.brn jen proto, že může být použit pro obě brigády. Myslím si, že při velikosti AČR bychom měli řešit její koncepci jako celek a ne po částech, kdy každý lobuje za svou oblast a výsledkem je obvykle nefunkční a na zdroje náročný hybrid.
    Co se týče mého komplexního nevnímání bojiště, je možné, že jsem out of time, nicméně nezpochybnitelným faktem je, že můj štáb dosahuje jedny z nejlepších výsledků při plánování i řízení operace na CSTT Brno, v roce 2012 při cvičení Sabre Jinction
    3x v obranné i útočné operaci porazil 2. pluk STRIKER o 4 praporech, přitom integroval organické i přidělené manévrové a podpůrné jednotky čtyřech států, CAS, ADA, IDF, ISR, JTAC, FO i povstalecký boj. Pravda doma se o tomto „úspěchu“ příliš neví, nicméně velitel US sil v Evropě gen. Hertling slovy chvály nešetřil:) Rovněž stávající tabulky 73.tpr již dnes zahrnují prvky, které se budou teprve zavádět…., nicméně toto k diskutovanému tématu nepatří.
    Reakce všech na můj příspěvek si velmi vážím a věřím, že to je chápáno jako konstruktivní dialog.

  27. Jiří Hrazdil :
    Neznám ducha studené války, začal jsem kariéru u jednotek v roce 1994, čili po jejím skončení a náš „tankový válec“ by při třicítce tanků a dostupné zásobě náhradních dílů ztěží atlantického valu dosáhnul. Stejně tak netrpím nelibostí k výsadkovým či jiným jednotkám, spíše naopak. Jedinou nelibostí kterou mám, je, že se mi nelíbí, že vojáci 7.mb nosí jiné, než světle zelené barety, neboť tento baret je jednou z našich insignií a nemyslím si, že by voják 7.mb měl svou insignii opustit při první příležitosti. Chápu armádu jako složitý mechanismus, v němž má každý jeho element své místo a roli. Je pro mě stejně důležitý kuchař, střelec tanku, odstřelovač či výsadkář, jediný rozdíl vidím v tom, kdy daného specialistu budu potřebovat. Taktéž často tvrdím, že v armádě není možné hledat spravedlnost ve smyslu kdo dělá náročnější práci, ale každý si má hledět svého řemesla, dělat jej nejlépe, jak umí
    a nemeditovat nad tím, zda náhodou nedělá více, než ten druhý.
    Nezpochybňuji ducha výsadkářů, nicméně řekl bych, že s profesionalizací armády nabyly svého a neméně silného ducha i ostatní bojové prapory AČR. Mimochodem osádky bojových vozidel mají mezi sebou z pochopitelných důvodů neméně silné vazby. Pravda výhodou 43.vpr je, že jako „výběrová“ jednotka, nemá cca 10% vojáků, kteří byli zrekrutováni, přestože se pro práci vojáka nehodí.
    Co se mého stanoviska o použití PANDURU v konfliktu vysoké intenzity týče. Nešlo o kritiku PANDURu jako takového. Tak jak píšete, jej i já považuji za velmi zdařilý prostředek a dobrý kompromis jednotlivých atributů obrněného vozidla. Chápu, že je složité vyvážit vzájemně si odporující požadavky na palebnou sílu, pancéřovou ochranu, pohyblivost a v tomto případě i přepravy osob. Nicméně pravdou je, že PANDUR svým určením a koncepcí není prostředkem ke získání převahy v pozemní operaci vysoké intenzity (jako byla třeba válka v Iráku). To je přece to samé, jako kdybychom na CASY daly PLŘS a chtěli od nich vybojovat vzdušnou nadvládu. Zbraňový systém PANDURu má nepochybně vysokou a nezpochybnitelnou hodnotu, nicméně efektivita každého zbraňového systému je v reálné operaci odlišná od jeho „tabulkových“ schopností. Názory, že PTŘS pošlou obrněnou techniku na smetiště dějin se v nedávné historii ukázaly jako naivní. Z hlediska manévru pohybem vidím slabinu PANDURU v úzkém zorném poli velitelů vozidel, což je řešitelné střídáním pochodové a bojové polohy. Ale na to již zřejmě osádky PANDURů přišly.
    Můj předchozí komentář nebyl o duelu tank x výsadkář, 73.tpr jsem zmínil, abych zdůraznil ze svého pohledu absurdní myšlenku vyjmout 43.vpr ze struktury 4.brn jen proto, že může být použit pro obě brigády. Myslím si, že při velikosti AČR bychom měli řešit její koncepci jako celek a ne po částech, kdy každý lobuje za svou oblast a výsledkem je obvykle nefunkční a na zdroje náročný hybrid.
    Co se týče mého komplexního nevnímání bojiště, je možné, že jsem out of time, nicméně nezpochybnitelným faktem je, že můj štáb dosahuje jedny z nejlepších výsledků při plánování i řízení operace na CSTT Brno, v roce 2012 při cvičení Sabre Jinction
    3x v obranné i útočné operaci porazil 2. pluk STRIKER o 4 praporech, přitom integroval organické i přidělené manévrové a podpůrné jednotky čtyřech států, CAS, ADA, IDF, ISR, JTAC, FO i povstalecký boj. Pravda doma se o tomto „úspěchu“ příliš neví, nicméně velitel US sil v Evropě gen. Hertling slovy chvály nešetřil:) Rovněž stávající tabulky 73.tpr již dnes zahrnují prvky, které se budou teprve zavádět…., nicméně toto k diskutovanému tématu nepatří.
    Reakce všech na můj příspěvek si velmi vážím a věřím, že to je chápáno jako konstruktivní dialog.

    opět po dlouhé době skvělý a vyvážený příspěvek.Ovšem musím zareagovat na „causa baret“, tzn. , že u 7.mb došlo k markantnímu rozšíření barevného spektra nošených pokrývek hlavy typu baret. Opravdu dost dobře nechápu, jak je možné, že např. příslušníci O/S-2 a pzč/mpr nosí tmavězelené barety a někteří příslušníci 74.lmpr dokonce barety červené, byť jsou příslušníci 7.mb? Jistě, někdo namítne, je to v souladu s jejich „ČVO“, nicméně pak tedy nechápu, proč rlog a příslušníci O/S-4 pak nenosí barety šedé? Zdá se to malicherné a jistě zcela zcestné, ale myslím, že u 4.brn příslušnící O/S-2 a pzč mpr jistě barety v barvě tmavězelené ( v souladu s jejich odborností ) nenosí.
    Závěr – bylo zde vlákno na téma EdC, kde jsem se dotazoval na zavedení baretu khaki pouze pro 7.mb ( logicky 4. brigáda má vyhrazené červené a 7. brigáda by tudíž měla mít hnědé nebo khaki a světlezelené vyhradit pro zbytek pozemních sil ), bohužel ticho po pěšině, nejspíš, zde není nikdo kompetentní, kdo by mi fundovaně odpověděl.
    jsem přesvědčen, že baret je jedním z prvků, které dokáží formovat vztah jedince k jednotce ve které slouží.

  28. Add Jiří Hrazdil
    Každá debata na onwar je bezesporu konstruktivní. Slovo Svazarm jsem ve svém komentáři určitě nepoužil já. Ivo popsal možnou budoucí podobu SF a výsadkového praporu v podmínkách AČR a já s ní víceméně souhlasím. Nikde nebylo napsáno, že navrhované změny mají proběhnout zítra. To co popsal Ivo je moderní trend vývoje podobných jednotek ve světě na základě zkušeností z posledních konfliktů. SF, výsadkáři a jednotky komando určitě v konfliktu vysoké intenzity neběží za tanky a BVP, ale působí na vedlejších směrech, vedou údery na LOCs, velitelská stanoviště, narušují činnost nepřítele atd. V asymetrických konfliktech je jejich využití podstatně pestřejší a nikdo zatím nepřišel s nápadem zrušit jednotky, které jsou v podobných konfliktech méně využitelné.

    Téma zelených, červených a nevím jakých baretů je především problém vaší brigády, protože se to projevuje jen u vás. Jinde jsem to zatím neviděl. Řešení je jednoduché. Jste dostatečně vysoký funkcionář na to, aby jste problém řešil s nadřízeným a sjednal nápravu. Myslím, že základní řád to celkem přesně popisuje.

    Na téma kvality vašeho tpr jsem neřekl ani slovo a stejně tak o duchu Vaši jednotky. Myslím si, že jsem se velice explicitně několikrát vyjádřil na nástupech jednotek 7.Bde po návratu z mise o kvalitě vašich vojáků a o tom, že operace ISAF smazala rozdíly mezi brigádami. Stejně tak jsem vysoce hodnotil účast vašich instruktorů v kurzech střeleckých instruktorů a Komando u VA, kde odvádějí skvělou práci. Nevkládejte mně tedy do úst, co jsem nikdy neřekl.

    Ve svém příspěvku jste použil obrat „kde budou KBVP a Iveca, když bude rota z Bučovic nasazena na padácích“. Kladu si tedy naivní otázku kde byly Vaše tanky, když jste byli Afg? Nasazení vojáků z tpr do OMLT zpochybňovala spousta lidí. Patřil jsem k těm co o vyslání vojáků z tpr do Afg rozhodli a Vaši bojovníci tam odvedli dobrou práci. Dobrých výsledků na zahraničních cvičeních nebo na simulátorech dosahují i jiné jednotky, určitě je to chvályhodné a vím o tom. Pokud máte pocit, že to bylo málo medializováno tak se pokuste použít svoji tiskovou mluvčí. Mnohem raději si přečtu stránku o úspěchu bojové jednotky než o skupině Ondráš.

    Poslední bod, ve kterém jsem s Vámi nesouhlasil, bylo použití KBVP Pandur v konfliktu vysoké intenzity. Nebudu spekulovat nad tím, jaké máte zkušenosti s tímto vozidlem a argument, že KBVP Pandur není prostředek k dosažení převahy na bojišti je taky lichý. Dosáhnou samotné tanky, dělostřelectvo nebo vzdušné síly převahy na bojišti? Ne, nikdy! Úspěch v konfliktu vysoké intenzity, chcete-li ve válce, vždy záleží na kvalitním zpravodajství, znalosti nepřítele, terénu, klimatických podmínkách a komplexním použití všech relevantních bojových prostředků. Pořád hovoříme o multidimenzionálním operačním prostoru nebo bojišti, tak i tam má zbraňová platforma typu Pandur stejně nezastupitelné místo jako MBT, BVP nebo např. UAV. Hovoříte také o omezeném zorném poli KBVP. Doporučuji porovnat technickou dokumentaci např. T72MCZ, BVP a Pandur. Po prostudování parametrů možnosti pozorování a mrtvých úhlů budete překvapen. Rozhodně nezpochybňuji, že výcvik u hi-tec zbraňových systému je určitě složitější než řízení vozidla UAZ, ale vše má své opodstatnění. Osobně se domnívám, že jste neuvedl jediný podložený důvod, proč by KBVP nemohlo být nasazeno v konfliktu vysoké intenzity a to netvrdím, že Pandur je nejlepší vozidlo na světě. Mám docela rád debaty na podobná témata, protože vždy posunují chápání problému dopředu. Na onwar nejsou dobré a špatné názory, ale otevřená diskuse, v řadě případů velice racionální s pragmatickým základem. Domnívám se, že ve Vašem případě pragmatický základ chybí, ale mohu se mýlit.

  29. Je fajn si na tomto webu přečíst zajímavé příspěvky i od lidí, kteří nemají problém se se svými názory podělit i s těmi z podpalubí ( kam se řadím já ).
    Fakt je, že se tak trochu obávám o budoucnost AČR. Díky operacím v AFG se dostalo mnoho prvků AČR na vysokou úroveň a to jak materiálně, tak především odborně. Největší problém, či spíš obavu vidím v tom, jaké nástroje budou potřeba, aby se tyto draze vykoupené schopnosti udržely.
    Jistě, máme tu všeobecné a velice často užívané zaklínadlo jménem “ zdrojový rámec „, chápu, že vše je otázkou peněz, nicméně se z toho nesmí stát dogma.
    Pan generál Šedivý řekl, že je jedno jak vyspělou a drahou technikou budeme disponovat, protože bez kvalitně připraveného a náležitě motivovaného vojáke, který ji obsluhuje, je tato technika naprosto bezcenná. S tím naprosto souhlasím a s „vstřícností a neutuchajícím nadšením vzhlížím “ k noveému zákonu 221…
    K těm baretům, ve své podstatě je mi úplně jedno co má kdo na hlavě, neboť jsou mi bližší slova plk. Otto Wagnera, velitele praporu LE, který na otázku gen. Svobody, proč má jako velitel pěšího pluku na hlavě francouzský baret odpověděl : “ Nezáleží na tom pane ministře co mám na hlavě, ale co mám v hlavě“. Tento výrok pana plukovníka, pronesen v roce 1946 se dá směle použít i dnes, byť se to jistě někomu nemusí líbit. A to jistě pan plukovník nepoužil zmíněný baret z důvodu, že by nedisponoval žádnou jinou výstrojní součástkou, která by se dala použít jako pokrývka hlavy, tak jako je tomu dnes, ale to je jiné téma do jiné diskuze…

  30. Při hledání koncepce našich ozbrojených sil cítím neustálý rozpor mezi dvěma základními tezemi – obrana vlastního území vlastními silami a pak nasazení v rámci mezinárodních operací v zahraničí. Pokud jsem pochopil správně, tak původně v 90. letech byla idea taková, že armáda jako celek se připravuje na obranu země s tím, že určité celky mohou být vyslány do zahraničních operací – tehdy mírových v Jugoslávii. Koncepce obrany státu pomocí ozbrojených sil vycházela stále z doktrín platných před rokem 1989. Vznik brigády rychlého nasazení byl považován za vznik expedičních sil v rámci tehdejší AČR. Zatímco branci a část profesionálů se bude připravovat doma, tak bude určitá jednotka, která bude připravena zapojit se do mezinárodních operací kdekoliv na světě. Jelikož mezi nejagilnější jednotky patří právě výsadkáři, tak je pochopitelné, že expediční síly byly postaveny na výsadkářích a schopnosti padákového nebo aeromobilního výsadku. Dále je třeba doplnit, že mírové operace měly hlavní těžiště v demonstraci síly a přítomnosti. Neříkám, že to bylo snadné, ale ohrožení vlastních sil bylo v Jugoslávii mnohonásobně menší než v později v Iráku nebo Afghánistánu. Za dynamičtější operace v 90. letech lze považovat Essetial Harvest v Makedonii a také první rotaci KFOR – mimochodem provedených 43.VMPr a 6.SB, tedy výsadkáři.
    Myslím si, že koncepce ozbrojených sil založená na domácích jednotkách a jednotkách schopných expedičního působení je dobrá a správná a myslím si, že většina obyvatel a kupodivu i politiků s ní souhlasí. Jenže zde došlo k určitým změnám, které se plně projevily v určité schizofrenii v přístupu k ozbrojeným silám. Nejzásadnějším bodem, který tento stav způsobil byla profesionalizace útvarů AČR a rušení braneckých útvarů. Právě branecká armáda představovala největší složku armády pro obranu vlastního území – složky provádějící konvenčí operace plošného charakteru. Jendnotky 4. Brn si ponechaly svůj expediční charakter, ačkoliv byly samy dost citelně zredukovány a přišly o vlastní expediční schopnosti v oblasti dělostřelecké podpory, logistiky, spojení atd. 7.mb ve své podstatě představuje pouhý zlomek původních konvenčních sil, které měly provádět konveční plošné operace. Je zcela pochopitelné, že svou velikostí nemohou plnit obranu našeho území v takovém rozsahu jako branecká armáda. Dovolím si ještě připomenout, že v původním návrhu reorganizace ozbrojených sil za Tvrdíka byla ještě jedna mechanizovaná brigáda. Jenže změnou zdrojového rámce politici tuto jednu brigádu škrtli. To jsom mimo jiné síly, které dnešní AČR chybí pro obranu vlastního území a proto není AČR schopna bránit delší obrannou linii. Jednoduše nejsou lidi. Braneckou armádu měly z části nahradit aktivní zálohy, ale žel politici nepochopili význam tohoto prvku v obraně země a tak dlouhodobě chcípá na úbytě.
    Současná koncepce využití ozbrojených sil je taková, že všechny jednotky se podílí na obraně našeho území a všechny jednotky jsou současně nasaditelné v zahraničí. Pro plnění našich smluvních závazků vůči alianci a náš podíl na zajišťování práva a bezpečnosti ve světě se tak používá vše. A zde dochází k významným rozporům, hádkám a osočování. Jelikož naše jednotky procházejí intenzivním a dlouhodobým nasazením v zahraničních operacích SFOR, KFOR, Iraqi Freedom, ISAF, jsou intenzivně vytíženy působením v misích, připravou na mise a také opětovným obnovením schopností po návratu z mise. Působení v misích je pro schopnosti armády podstaným zlepšením, protože armáda získává bojové návyky a zkušenosti. Na druhou stranu armádu dosti vyčerpává po různých stránkách. Problémy vznikají také v oblasti výzbroje, protože na výzbroj pro konvenční plošné operace jsou jiné požadavky než na výzbroj pro prakticky policejní protipovstalecké působení. Proto se v médiích, v politice i mezi civilisty objevují názory, že naše armáda už je jen expediční. Je to sice švihlý názor, jako by expedičně vybavená armáda byla pro obranu vlasti nepoužitelná, ale něco pravdy v něm je. Z mého pohledu je největším problémem to, že do misí nevyráží jednotky se svou organickou výzbrojí – tanky, bvp, kbvp, houfnicemi atd. Nedochází tak k využívání schopností jednotek k jejich primárnímu účelu a také k získávání zkušeností s touto výzbrojí. Ty 4ks Pandrů v Afghánistánu bylo docela málo. U jednotek pak je jistá schizofrenie – na mise cvičí a mají něco a na výcvik doma mají něco jiného. Sohlasil bych s tím, že jednotky se mají připravovat podle svých dispozic pro obranu naší vlasti. Pokud NATO řekne, že chce, abychom se zapojili do opeací, tak jim nabídněme, že máme dělostřelecký oddíl, mechanizovaný prapor atd., ale s jejich výzbrojí a pro daný typ využití. Dělat 8 rotací mechanizovaných praporů v misi bez jejich výzbroje a mimo jejich taktiku nasazení je dle mne nesmysl. Ze současného nasazení mám spíše pocit, že se snažíme spojencům vyhovět za každou cenu a vždy tam někoho pošleme. Nechci tím znevažovat práci našich vojáků. Schválně to přeženu – NATO řekne, že potřebuje na misi na 5 rotací 40 zahradníků a my řekneme, jo my to nějak dáme. To je jedno, že to vojáci necvičí, neznají a prakticky je to mimo jejich zaměření. Abychom splnili svou povinnost, tak ty vojáky tam pošleme a oni dělají zahradníky. Že to je pro všechny strany o ničem je snad zřejmé.
    Ohledně výsadkářů v naší armádě, tak zde platí to, že právě 43. VMPr dojel na změny v použití armády nejvíce a proto i Ivo řeší oprávněně otázku „co s ním?“. V původní koncepci měl být 43. VMPr jednotkou, která bude okamžitě použitelná pro nasazení v zahraničí s tím, že další rotace budou zajišťovat ostatní jednotky 4.BRN. Má to svou logiku, když bude problém, tak se nacpou výsadkáři do mašin a po několika hodinách seskakují v místě, kde je potřeba a mohou konat. Mechanizované jednotky se uvedou do pohotovosti a připraví na cestu, případně i vyrazí na cestu a po 43. VMPr převezmou oblast. To je standardní způsob nasazení výsadkářů. Zbytek armády zůstává v klidu.
    Jenže se změnou koncepce, že expediční jednotky jsou vlastně všechny, a také tím, že není potřeba urychleně obsazovat nějaké území se využití operativního nasazení výsadkářů prakticky nekoná. Výsadkáři 43. VMPr jsou tak využívání prakticky stejně, jako ostatní jednoky nebo jako jejich průzkumná součást. Zajímavé je také to, že stjeně jsou využívání i průzkumníci ze 102. pzpr, ale s tím rozdílem, že není vyčleňována jejich četa nebo rota, pro působení ve prospěch nasazené jednotky, ale jednotka je nasazována jako celek a stejně jako mechanizované jednotky. Celá koncepce tak dostává na frak, a je prakticky jednot, co vlasně člověk dělá, protože velení jej použije vlastně stejně – jako lidskou sílu, bez ohledu na specializaci.
    Pokud vedení státu a velení armády bude používat vojáky jako plastelínu, aby s ní zapláclo nějaký problém, tak to bude v háji. Současná koncepce, všichni pro všechno je tragická a vážně podlamuje schopnosti naší armády bránit vlastní zemi. Ano, splní se nějak závazky vůči zahraničním partnerům, ale o obraně vlastního území a smysluplné koncepci nemůže být ani řeč.
    Pokud vedení státu bude chtít posílat do půlročních misí útvary velikosti praporu, bude potřebovat 6 praporů k tomu, aby udrželo tyto mise v chodu a také je stihlo trochu vycvičit. Z jednoduchých počtů vychází, že by armáda potřebovala dvě mechanizované brigády, každou o třech praporech. Pak výsadkovou brigádu, která by se skládala z lehkého výsadkového praporu, praporu speciálních sil a průzkumného praporu. Dále brigádu bojové podpory kam by měli patřit dělostřelci, chemici, spojaři, ženisté atd., kteří by byli přidělováni k bojovým nebo úkolovým uskupením mechanizovaných praporů dle úkolů a plněné mise. Podobně by byli využívání i průzkumníci, výsadkáři a speciální síly. Ještě by existovala brigáda zabezpečení, kam by patřili logistici, opravny, zdravotníci, vojenská policie -část zajišťující bezpečnost jednotek. Veliký význam by pak měla republiková/teritoriální brigáda, která by představovala mechanizovanou brigádu složenou z aktivních záloh, která by měla profesionální velení, ale personál by tvořili dobrovolníci, kteří by během výcviku nebo služby pobírali plat odpovídající funkci a hodnosti v celé armádě a také by výhody měli zaměstnavatelé, kteří by umožnili svým zaměstnancům působení v ozbrojených silách.
    Jenže tadu nás se moc kecá a málo dělá.

  31. Souhlas s Michalem Uherem,používat dělostřelce,tankisty…jako pěchotu v misích je nesmysl jak vojenský tak ekonomický.

  32. cili kdyz vas vezmu 30 a 31 za slovo, jsou jen dve moznosti:
    1) zrusit delostrelce a tankisty
    2) snizit velikost prispevku do Alliance Operations and Missions.
    Varianta jedna je expedicni armada, proti ktere stoji dost verejnosti i odborniku, varianta dve je rezignace na (pres vsechny minusy) nejschopnejsi a nejduveryhodnejsi soucasnou politicky-vojenskou alianci.
    Hezky to mate kluci vymysleny, jen co je pravda… od piva se dobre radi.

  33. ad #32 1) touto cestou se vydali mj. Belgie a Nizozemí (tanky vzřazeny/dělostřelci silně redukováni), a tak mne napadá, toto přece musí někdo v resortu analyzovat, nebo si musíme na všechno přijít sami? Nečekám, že nám partneři zpřístupní své kalkulace a detailní politický background svých rozhodnutí, ale jistá výměna zkušeností snad probíhá (aspoň u piva:-)?
    BVP a Pandury – to samé v bledě modrém. V jiné diskusi jsem nadhodil příklad Francie, která ač měla ve výzbroji první západní BVP AMX 10P, tak je nahradila kolovým VBCI. SŘP je u nich přitom jednodušší než u naší verze Panduru. Opět, budeme to nějak analyzovat, nebo předstírat, že je to nějaké francouzské specifikum?

  34. Pro pana Uhra:
    Musím říct, že s nosnou myšlenkou vašeho příspěvku hluboce nesouhlasím. Ano, v ideálním světě by hezké, kdyby do operací odjížděli tankisté s tanky, dělostřelci s houfnicemi a chrudimáci by provedli padákový výsadek za účelem obsazení letiště v Baghramu :)
    Nebo ještě lépe, kdyby nejezdili nikam a připravovali by se na svůj primární úkol (o jehož charakteru není pře).
    Operace v Afganistánu vyžaduje především schopnost protipovstaleckého boje. Jednotku s podobným zaměřením nemáme. Nejenom my. A proto nejenom my posíláme bojové jednotky, které máme k dispozici, od lehké pěchoty až po tankisty. Buďte si jist, že ale i pro ně je podobná operace obrovskou zkušeností. Ano, schopnost vedení protipovstaleckého boje v asymetrickém konfliktu je pro mnoho jednotek jednou z žádoucích „sekundárních“ dovedností. Což se vůbec nemusí tlouct s primárních účelem dané jednotky. Nemluvím už vůbec o tom, kolik pozitivního (daleko převyšující negativa) přinesla účast v afgánském konfliktu pro vševojskovou vycvičenost, vybavení, vzdělávání a HLAVNĚ pro „esprit du corps“ daných jednotek.
    Jenom někdo naprosto slepý a nebo věčný negativista nemůže vidět ten obrovský kvalitativní posun u většiny jenotek (nejenom bojových), které prošly Afganistánem. I kdyby to v Afganistánu dopadlo v budoucnu jakkoliv, i kdyby šlo všechno do kytek, neměli bysme přijmout názor, že to byly vyhozené prachy. To, jak se tahle operace v dobrém podepsala na naší armádě, bysme v „míru“ nepořídíli za všechny prachy světa.
    Soukromě si myslím, že i tohle byl jeden z důvodů proč někteří lidé ve vedení naší armády do toho před několika lety šli. Dovedu si představit, že nebylo vůbec lehké prosadit „bojovou“ část PRT a OMLT. Určitě bylo mnoho pochybovačů zatížených tradicí „chemicko-nemocničně-humanitárních“ jednotek, které nestřílí, ale pomáhají….“Páč je to pěkný v televizi a vůbec, co by na to řekli lidi, že jo? A ty vojáci na to nejsou vůbec připravený. Na boj tady máme přece Prostějov, počínaje střežením nemocnice v Kábulu…“
    Prostě a jednoduše jsme mohli, jako většina postkomunistických armád, poslat 250 vojáků hlídat nějakou velkou spojeneckou základnu. Mise by byla splněna, účast CŘ odškrknuta a všichni by byli spokojeni. Akorát armádě by to vůbec nic nedalo.
    Jsem rád, že to takhle nedopadlo a že se nakonec prosadili lidi co dohlédli dál než za roh a měli taky trochu odvahy. Patří jim věčná sláva. Naprosto bez ironie.

  35. To insider: v bodě 1 máte částěčne pravdu. Dělostřelectvo však ve mnou navrhované struktuře je jako součást brigády/pluku bojové podpory. Co však mi vyplavalo, byl tankový prapor. Počítal jsem s ním také do stejné struktury jako dělostřelci, tj. jako součást brigády/pluku bojové podpory.
    Nechápu, kde jste došel na to, že buď se musí zrušit dělestřelectvo a tanky a nebo abdikovat na plněnní misí v zahraničí. Nic takového tam nezmiňuji. Jednoznačně požaduji revizi toho jak, co a za jakých podmínek do misí budeme posílat. Přínos vysílání vojáků do misí bez jejich organické výzbroje mi přijde radikálně menší. Nejsem si jist, jestli třeba Britové, Němci nebo Francouzi posílají do misí opěšalé tankisty, dělostřelce atd. Zde mi chybí informace, ale mám takové tušení, že jsem na nic takového nenarazil.
    To Eywin: myslím, že zde došlo k zásadnímu nepochopení – rozhodně si nemyslím, že by vyslání našich vojáků do misí v Afghánistánu bylo zcela na nic. Zisk zkušeností, řada modernizací atd. jsou jednoznačně plusem. Z uvedeného textu, který jsem napsal nevidím jediné místo, kde bych shazoval snažení a činnost našich vojáků. Pokud si to celé přečtete znovu, tak možná dojdete k poznání, že celý článek je zaměřen na problematiku politického zadání a také na to, že současný stav rozložení armády přinesl mnoho problémů, protože je paskvilem mezi tím co bylo plánováno v 90. letech a tím co nám zbylo po několika reformách, které nebyly z politických důvodů prakticky dokončeny a dotaženy do funkčního stavu. Z hlediska misí mi vadí právě jakási vágnost s jakou jsou nabízeni naši vojáci do zahraničních misí. Na to znám příliš mnoho vojáků z různých složek abych věděl, jak to funguje či nefunguje. Osobně mám z funční části armády velice dobrý pocit, jak se snaží plnit zmatená politická zadání, aby naše země splnila své závazky se ctí. Žel naši armádu dusí právě politici a úředníci, kteří mají nějaké zmatené pocity a prakticky neví co s armádou.

  36. insider:nikdo nic rušit nechce.Jde jen o využití vycvičeného dělostřelce jako dělostřelce.Nic víc než logiku a efektivitu jak vojenskou tak ekonomickou v tom nehledejte.

    V civilním sektoru by si tukali na hlavu,když dobrého a kvalitního zedníka by šéf poslal ze dne na den dělat třeba soustružníka.Vždyt je to do očí bijící cvičit a vzdělávat vojáka na nějakou specializaci(tankista…) a pak ho poslat do ostré akce jako pěšáka.

    Tolik zminovaný ,,esprit du corps“se získává především u mateřské jednotky,tankán je hrdý na svůj specifický výcvik a na svůj tank.Výsadkář je hrdý na svůj červený baret a na svůj specifický výcvik.

  37. Přestože to patří spíše do článku o Esprit de Corps, nemohu si odpustit lehce ironický komentář k „ptaksedivak č. 27:

    „logicky 4. brigáda má vyhrazené červené barety a 7. brigáda by tudíž …“

    Doporučuji tento názor nevyslovovat v restauračních zařízeních v Prostějově, mohlo by snadno dojít k fyzickému napadení :-).

    Ad Jiří Hrazdil)
    S tím ne/zařazením 43. vpr do 4. brn jsme se stále nepochopili (anebo stojíme na opačných názorových březích).

    Kladl jste si někdy otázku proč jsou tankové jednotky integrovány typicky s jednotkami mechanizované (někdo by řekl obrněné) pěchoty? A proč výsadkové jednotky jsou typicky integrovány společně s průzkumnými kapacitami, aeromobilními jednotkami a PŘEPRAVNÍMI LETECKÝMI jednotkami? Ve chvíli kdy si určím jakou schopnost (ENDS) chci mít, dojdu k tomu jak ji chci dosahovat (WAYS) a co k tomu potřebuji nakoupit/zrekrutovat (MEANS).

    Proto armády NATO, kde mají výsadkové jednotky zpravidla velmi podobné úkoly, dochází zpravidla k velmi podobným řešením.

    A proto jiné armády mimo NATO docházejí k úplně jiným (například výsadkové jednotky PLA patří pod LETECTVO), jelikož zadání je zcela jiné.

    Sečteno a podtrženo, budování každé organizační struktury musí začínat jasnou definicí schopnosti kterou chci disponovat…

  38. Ivo :
    Přestože to patří spíše do článku o Esprit de Corps, nemohu si odpustit lehce ironický komentář k „ptaksedivak č. 27:
    „logicky 4. brigáda má vyhrazené červené barety a 7. brigáda by tudíž …“
    Doporučuji tento názor nevyslovovat v restauračních zařízeních v Prostějově, mohlo by snadno dojít k fyzickému napadení :-).

    cca v roce 1995 nebo 1996, jsem to o červených baretech pronesl v místní armě ke kamarádovi co je „přes dvorek“ a bylo mi velmi rozhořčeně řečeno, že bigoši ( myšlena asi 4.brn ) mají nosit přilby a ne barety, takže asi tak:-)
    Mimochodem velice zajímavá diskuze na toto téma proběhla i v olomoucké Varně. Kdo tam byl, ví…

  39. V Prostějově jsme si s tím poradili – nosíme jako poslední v AČR opasky k blůze 95 (jestli nejsme poslední, pak mě opravte). Je to nejen velice pohodlné, ale hlavně se to líbí. Kdepak nějaké barety…

  40. Matt :
    V Prostějově jsme si s tím poradili – nosíme jako poslední v AČR opasky k blůze 95 (jestli nejsme poslední, pak mě opravte). Je to nejen velice pohodlné, ale hlavně se to líbí. Kdepak nějaké barety…

    to věřím, to víte krok vpřed a dva kroky vzad…

  41. Plně souhlasím, že červené barety by měli nosit jen příslušníci 4.brn, příslušníci 53. bPzEB zase tmavě zelené a 7.mb světle zelené(pokud pro ní někdo nevymyslí jinou barvu). Rozhodně nechápu tu lentilkovou estrádu, která momentálně u 7. probíhá. Když už nosí světle, tmavě zelené i červené barety, tak by si měli vzít logisti šedé.

  42. Se zájmem sleduji debatu, která se v některých příspěvcích spíš jeví jako negativní lavina na adresu 74lmopr., ostatně jak je tomu už pátý rok zvykem. Místo toho, aby někdo z myslitelů vyššího důstojnického stavu zapřemýšlel, jak efektivně využít potenciál aeromobilní jednotky, tak ze strany čelních představitelů, jednotlivých útvarů 7. MB(samozřejmě se jejich názory promítnou do všech struktur), je tento útvar a jejich vojáci už pátým rokem pod „palbou“. Tu jim vadí to, pak zase ono, jednou nemá útvar prý palebné schopnosti(asi si někdo zapoměl přečíst, k čemu je 74lmopr. určen), pak zase že je provoz ve s výsadkářů oproti tankům (nu což, nad tímto názorem asi každý ekonom žasne) nákladný, následně, že jsou jako Svazarm, nedostatek leteckých přepravních prostředků…Teď to jsou zase červené barety u výsadkářů. Zelené jsou asi pro výsadkáře 100% naprosto „úžasný“ :-) Prosím napište, co to bude v září, ať se vojáci z Bučovic mohou připravit. Za další vazby mezi vojáky- vztah mezi vojáky, vojáky a veliteli u výsadkové jednotky je opravdu úplně někde jinde, než u příslušníků mech. rot. Z důvodů, jaký asi bez oné zkušenosti nepochopíte. S pozdravem Já

  43. Ad Bigo k těm baretům)

    Barety nepřísluší jednotkám, ale specializacím. Neexistuje nic jako baret 4. brn. 7. mb, 53. bPzEB (ano i tam se nosí dvě barvy baretů), když bych měl zmínit jen jednotky, které tady padly. Pokud by 4. brn nosila barety pro ni původně určené (světle zelené), tak vás ubezpečuji, že situace by byla zcela identická se současnou situací 7. mb. Výsadkáři by si dál nosili výsadkové barety a průzkumáci z mechanizovaných praporů tmavě zelené.

    Co je na tom nepochopitelného? Když mám v garáži starou Škodovku a Mercedes a mířím na rande, kterým autem asi pojedu? Dokud nebude vytvořen onen khaki baret pro pěchotu o kterém se tady tolikrát psalo, situace se nezmění. Světle zelený baret je jednoduše ten nejméně prestižní z baretů AČR, tudíž ho nikdo nechce nosit – protože není spojen s žádnou ČVO, je to prostě „pozemní vojsko“…

    Ad Já)
    1. Vaše problémy vcelku chápu, ale nevěřím, že to bude kdy výrazně lepší. Je to problém systému, ne konkrétních lidí. Ve svazku, jehož dominantní technikou je BVP a T-72, to nebude mít útvar postavený na Tatrách 810 a určený na plnění zcela jiných úkolů než ostatní útvary svazku, nikdy jednoduché, to asi tušíte.

    2. K tomu cvičení (předpokládám, že myslíte Grim Campaigner). Informace vaše velení včas dostane, není třeba se bát. Námět vám určitě nebudu prozrazovat, ale pokud by jste již v Bučovicích rádi začali cvičit, tak se připravte na plnění následujících kolektivních úkolů:

    a. Taktický padákový výsadek (neznámá plocha)
    b. Činnost čety/roty po výsadku na doskokové ploše
    c. Následné plnění úkolu po výsadku

    Takže z vašeho pohledu myslím spokojenost, ne :-)?

  44. Anomym :
    Se zájmem sleduji debatu, která se v některých příspěvcích spíš jeví jako negativní lavina na adresu 74lmopr., ostatně jak je tomu už pátý rok zvykem. Místo toho, aby někdo z myslitelů vyššího důstojnického stavu zapřemýšlel, jak efektivně využít potenciál aeromobilní jednotky, tak ze strany čelních představitelů, jednotlivých útvarů 7. MB(samozřejmě se jejich názory promítnou do všech struktur), je tento útvar a jejich vojáci už pátým rokem pod „palbou“. Tu jim vadí to, pak zase ono, jednou nemá útvar prý palebné schopnosti(asi si někdo zapoměl přečíst, k čemu je 74lmopr. určen), pak zase že je provoz ve s výsadkářů oproti tankům (nu což, nad tímto názorem asi každý ekonom žasne) nákladný, následně, že jsou jako Svazarm, nedostatek leteckých přepravních prostředků…Teď to jsou zase červené barety u výsadkářů. Zelené jsou asi pro výsadkáře 100% naprosto „úžasný“ :-) Prosím napište, co to bude v září, ať se vojáci z Bučovic mohou připravit. Za další vazby mezi vojáky- vztah mezi vojáky, vojáky a veliteli u výsadkové jednotky je opravdu úplně někde jinde, než u příslušníků mech. rot. Z důvodů, jaký asi bez oné zkušenosti nepochopíte. S pozdravem Já

    bigo :
    Plně souhlasím, že červené barety by měli nosit jen příslušníci 4.brn, příslušníci 53. bPzEB zase tmavě zelené a 7.mb světle zelené(pokud pro ní někdo nevymyslí jinou barvu). Rozhodně nechápu tu lentilkovou estrádu, která momentálně u 7. probíhá. Když už nosí světle, tmavě zelené i červené barety, tak by si měli vzít logisti šedé.

    problém je v tom, jak napsal ve svém příspěvku No. 44 Ivo, že světlezelený baret ( svinibrodská zeleň ) je prostě nejméně prestižní ( spíš vůbec ) ze současných baretů, s tím prostě EdC u 7.mb nezvednete a můžete si stanovit hesel co hrdlo ráčí, prostě „žaba“ je hnus..:-). Pokud pan Bulant ve svém měšci najde nějaké zlaťáky a na podzim nám k těm avizovaným plným skladům oděvů vz.95 nadělí i khaki baret, bude to jistě velmi chutný a okouzlující zážitek. Jen se bojím, že místo pěchoty ze 7.mb se dřív ke khaki baretu dostane 3/4 Vyšpointu, tam je totiž víc vísadkářů a pěšáků než v obou brigádách dohromady…

  45. Ivo :
    Ad Bigo k těm baretům)
    Barety nepřísluší jednotkám, ale specializacím. Neexistuje nic jako baret 4. brn. 7. mb, 53. bPzEB (ano i tam se nosí dvě barvy baretů), když bych měl zmínit jen jednotky, které tady padly. Pokud by 4. brn nosila barety pro ni původně určené (světle zelené), tak vás ubezpečuji, že situace by byla zcela identická se současnou situací 7. mb. Výsadkáři by si dál nosili výsadkové barety a průzkumáci z mechanizovaných praporů tmavě zelené.
    Co je na tom nepochopitelného? Když mám v garáži starou Škodovku a Mercedes a mířím na rande, kterým autem asi pojedu? Dokud nebude vytvořen onen khaki baret pro pěchotu o kterém se tady tolikrát psalo, situace se nezmění. Světle zelený baret je jednoduše ten nejméně prestižní z baretů AČR, tudíž ho nikdo nechce nosit – protože není spojen s žádnou ČVO, je to prostě „pozemní vojsko“…
    Ad Já)
    1. Vaše problémy vcelku chápu, ale nevěřím, že to bude kdy výrazně lepší. Je to problém systému, ne konkrétních lidí. Ve svazku, jehož dominantní technikou je BVP a T-72, to nebude mít útvar postavený na Tatrách 810 a určený na plnění zcela jiných úkolů než ostatní útvary svazku, nikdy jednoduché, to asi tušíte.
    2. K tomu cvičení (předpokládám, že myslíte Grim Campaigner). Informace vaše velení včas dostane, není třeba se bát. Námět vám určitě nebudu prozrazovat, ale pokud by jste již v Bučovicích rádi začali cvičit, tak se připravte na plnění následujících kolektivních úkolů:
    a. Taktický padákový výsadek (neznámá plocha)
    b. Činnost čety/roty po výsadku na doskokové ploše
    c. Následné plnění úkolu po výsadku
    Takže z vašeho pohledu myslím spokojenost, ne :-)?

    To cvičení jsem nemyslel, já to prostě blbě napsal(nicméně díky za info) :-)

  46. Anomym :
    Se zájmem sleduji debatu, která se v některých příspěvcích spíš jeví jako negativní lavina na adresu 74lmopr., ostatně jak je tomu už pátý rok zvykem. Místo toho, aby někdo z myslitelů vyššího důstojnického stavu zapřemýšlel, jak efektivně využít potenciál aeromobilní jednotky, tak ze strany čelních představitelů, jednotlivých útvarů 7. MB(samozřejmě se jejich názory promítnou do všech struktur), je tento útvar a jejich vojáci už pátým rokem pod „palbou“. Tu jim vadí to, pak zase ono, jednou nemá útvar prý palebné schopnosti(asi si někdo zapoměl přečíst, k čemu je 74lmopr. určen), pak zase že je provoz ve s výsadkářů oproti tankům (nu což, nad tímto názorem asi každý ekonom žasne) nákladný, následně, že jsou jako Svazarm, nedostatek leteckých přepravních prostředků…Teď to jsou zase červené barety u výsadkářů. Zelené jsou asi pro výsadkáře 100% naprosto „úžasný“ :-) Prosím napište, co to bude v září, ať se vojáci z Bučovic mohou připravit. Za další vazby mezi vojáky- vztah mezi vojáky, vojáky a veliteli u výsadkové jednotky je opravdu úplně někde jinde, než u příslušníků mech. rot. Z důvodů, jaký asi bez oné zkušenosti nepochopíte. S pozdravem Já

    Vidím, že někteří jsou značně vztahovační. Můj příspěvek se netýkal 74. , ale celé 7. Já vojáky z Bučovicích nepovažuji za špatné vojáky, ba naopak. Na rozdíl od Iva si totiž nemyslím, že nějaký baret s té velké škály barev je meněcený. Baret není značkou kvality, ale rozhodující to co je pod ním. Jestli má být červený baret vysadkářský, tak jej nesmí nosit více nevysadkářu, než těch co opravdu skáčou(celá brn, vojáci už přijimači) . Rovněž si na rozdíl od Iva nemyslím, že 74. měla problém ze začleněním do sestavy těžké brigády, ba naopak rožšířila její porfolio o další schopnosti, takže svou pozici v rámci 7. určitě má, tak netuším.
    Co jsem netušil je, že v rámci podzimního cvičení se bude také reálně skákat na padácích. Asi nemůžete psát o konkrétních úkolech toho výsadku, ale zajímalo by mě jestli už je povoleno skákat s vyzbrojí? Nebo v případě, že ne,jak to bude v rámci cvičení realizováno?

  47. Takže návrat do doku 1997, než se přešlo na prapory a brigády. Jen si vzpomíná, že 1. smp REB (EB) v Kolíně u kterého jsem tehdy sloužil měl 4 bojové roty, 1 výcvikovou a 2 velení a zabezpečení a vlastní výcvikové středisko s 3 rotami (PŠ, ŠDZ a RZ), ale takový luxus to asi nebude :-(

  48. ad. Anonym)

    Několikrát v této diskusi byl zmíněn termín Esprit de Corps. Zkuste si zjistit jeho význam a nepochybně pochopíte, že jsem psal o něčem jiném. To, že by 74.lmopr byl u 7.mb nechtěné dítě, jež je neustále terčem kritiky, je holý nesmysl, netrpte prosím stihomamem. Vždy, když HQ 7.mb plánovalo operaci, byl 74.lmopr přidělen úkol v souladu s jeho schopnostmi.
    Co se týče srovnání provozních nákladů, nebyla řeč o pěší rotě s výsadkovou schopností, vězte, že i mně je naprosto jasné, že provozní náklady pěší roty, jsou zlomkem provozních nákladů roty tankové. Můj příspěvek se týkal diskusi k začlenění 43.vpr pod velitelství speciálních sil a i tak jsem si vědom, že provozní náklady výsadkového praporu jsou významně nižší, než náklady mechanizovaného či tankového praporu, ekonom by nežasnul, nemějte obavy :-)) Mé pochybnosti se týkaly nákladů jiných, než do nákupu a provozu techniky samotné, ty jsou nepochybně astronomické, nicméně bohužel pro rozvoj personálu „nepříliš“ důležité.

  49. ad.) Aleš Opata, příspěvěk č. 28

    Naprosto s Vámi souhlasím, že žádný prostředek není schopen sám o sobě získat převahu na bojišti. Fakt, že bychom neměli řešit při velikosti AČR pouze budoucnost daného segmentu, byla přece hlavní myšlenkou mých příspěvků. Před pár lety jsem na CPX 1. divize UK v Sennelageru poslouchal přednášku amerického plukovníka o koncepci rozvoje amerických pozemních sil do roku 2025 a bylo mi trochu smutno z toho, že zatímco Pentagon se zabývá koncepcí celého „molochu“ my v tu stejnou dobu řešili koncepci odstřelovačů, FO a rotních prvků ISR a nevím čeho ještě jiného…. Netvrdím, že to bylo špatně a určitě to byl dobrý krok, nicméně tehdy jsem si kladl otázku: „Kdo řeší koncepci rozvoje pozemních sil jako celku?“ Bílá kniha ? Ta bohužel ne. Je mi jasné, že se těžko předvídá, jakým hrozbám či konfliktům můžeme čelit a teprve z našeho pohledu „daleká“ budoucnost ukáže co nyní děláme správně a co ne. Pamatuji si mise SFOR, po kterých nastal v AČR velký obrat na stranu lehkých jednotek a zřejmě nějakou dobu i panoval názor, že Land Rover s lafetovaným DŠK pro nás bude to pravé ořechové, abychom později v Afghanistánu zjistili, že tomu tak bohužel není. Můžeme se podívat na nedávnou válku mezi Ruskem a Gruzií, kdy z našeho pohledu koncepčně zastaralý kontingent Ruské armády deklasoval Gruzínskou armádu lehkooděnců budovanou dle „amerického stylu“. Proto si cením Vašeho názoru, že podporujete vyváženou, nikoliv specializovanou armádu.

    Ke kybernetickým či možná lépe řečeno hybridním hrozbám bych citoval výrok předsedy Sboru náčelníků štábů USA generála Martina E. Demsyho, pronesený na Joint Warfaighting Conferenece 2012 ve Virginii: „Válka je vždy soutěž vůle, takže potřebujeme armádu, která dokáže svou vůli prosadit. A jestli to bude s kulometem v ruce, nebo pouhým kliknutím počítačové myši, ukáže až budoucí bezpečnostní prostředí. Ale pravděpodobně to bude obojí.“

    Máte rovněž pravdu, že vojáci 73.tpr nechali tanky v garážích, když jeli do Afghanistánu, nicméně nemyslím si, že ani tam či v Iráku udělali ostudu, také proto, že realita je taková, že osádky tanků se věnují více pěchotnímu výcviku, než tankovému. Na druhou stranu je dobré říct, že v garážích zůstaly i Kajmany výsadkářů. Rozdíl je v tom, že kdyby byla politická vůle a prostředky, tak tanky v Logaru můžeme s úspěchem nasadit, Kajmany nikoliv. Zajímavé jsou z tohoto pohledu třeba zkušenosti Kanaďanů….

    Diskusi k baretům bych dále nerozvíjel, na mém dvorku mám tuto otázku striktně vyřešenu a ostatní dvorky mě nezajímají. Má poznámka měla vyjádřit fakt, že nemám nelibost vůči žádným jednotkám….

  50. Jiří Hrazdil :
    Na druhou stranu je dobré říct, že v garážích zůstaly i Kajmany výsadkářů. Rozdíl je v tom, že kdyby byla politická vůle a prostředky, tak tanky v Logaru můžeme s úspěchem nasadit, Kajmany nikoliv. Zajímavé jsou z tohoto pohledu třeba zkušenosti Kanaďanů….

    Puvodne jsem se nechtel do teto diskuse zapojit uz jen kvuli tomu, ze jsem mel moznost videt diplomovou praci Iva Zelinku jeste pred jeji obhajobou. A stejne tak jsem mel moznost videt i draft tohoto clanku. Takze muj pohled na toto tema neni zcela objektivni jelikoz z velke casti souhlasim s tim co Ivo pise.
    Kazdopadne nemohu zcela souhlasit s tim k jakym smerem se zde ubira diskuse. Ano, Kanada, USA, Francouzsko i dalsi staty nasadily sve tanky v Afghanistanu. Na co je potrebne se podivat je to jake upravy a za jake finance se ty tanky upravovaly pred nasazenim. Jedno z cisel ATM se tomu venovalo, pokud si dobre vzpominam.
    Duvod proc ACR nenasadila tanky v Afghanistanu je dle meho jasny. Na jednu stranu teren Logaru je pro operace tankovych jednotek znacne nevhodny. A na druhou stranu, celkovy postoj PRT Logar byl zamereny spise na stabilizaci situace pomoci rekonstrukce nez pres vedeni intenzivnich kinetickych bojovych operaci. V teto situaci by nasazeni tanku dopadlo jako nasazeni BVP. A sice jako pasivnich palpostu na FOB.
    Co se nasazeni Kajmanu v Afghanistanu tyce tak jsem toto resil s nekolika dustojniky Vysadkoveho praporu. Dosli jsme k zaveru, ze existuji ukoly pro ktere by bylo mozne efektivne vyuzit Kajmana. Ve finale ale k jeho nasazeni nedoslo. Ale v soucasnosti jsou tato vozidla v Mali coz je prostredi ktere je pro ne podstatne vyhodnejsi a je dobre, ze Vysadkovy prapor (ale take Pruzkumny prapor) tuto schopnost a tyto prostredky ma.

    Zaverem bych chtel jen rict, ze s Vasim nazorem nemohu souhlasit. Ja to vidim znacne obracene. Pokud by byla politicka vule, pak by bylo mozne s uspechem nasadit Kajmany. Tanky by bylo mozne take nasadit ale jen v nekterych oblastech a jen pro urcity typ ukolu.

  51. Dle mého názoru nelze výsadkový prapor v sestavě 4.brigády srovnávat s tankovým praporem v setavě 7.brigády. Měl bych k tomu dvě faktické poznámky:

    1.: Domnívám se, že pokud by u 4. brigády měl být útvar podobný tankovému praporu (osobně bych byl velmi pro), měl by to být prapor typu „hard attack/defence“, tedy spíš prapor kolových stíhačů tanků/vozidel palbné podpory. Výsadkový prapor, který je spíš typem „shock“ a doktrinálně působící v RÚU je dle mého sromného názoru spíš útvarem v organizaci o úroveň výš než brigáda (nebo tomu druhu svazku, kterému u nás brigáda říkáme, ale brigádou není)

    2.: Jak jsem mohl pochopit s debaty s Ivem v Krčmě u Parašutistů (i když zde jsem si jen potvrdil tuto doměnku), důvod proč je prosazovatelem toho,aby výsadkový prapor byl na vyšším stupni, než je momentálně, je prostý. Aby jeho schopnosti mohli být využity oběma brigádami. Co se týče nějakého velitelství speciálních operací, to považujeme za jednu z možností, ale rozhodně to není důvodem, proč se snažíme tuto možnost nadhazovat. Píši my, protože jeho názor plně sdílím. A dle tohoto názoru by na tom měl stejně být 102. průzkumný prapor, který nám v tomto příjde mnehem ekvivalentnější našemu útvaru, akorát že u něj se jedná o jiné schopnosti ve prospěch obou brigád.

    3.: Ano, v první řadě musí jít o prospěch celku a né jednotlivého útvaru. Jsme jeden tým!

  52. Ad tanky: Asi se zaměňuje příčina a důsledek. Kdyby byl záměr na jejich jiné než klasické použití, tj. na území ČR, pak bychom se snažili vybrat misi, kde by se daly použít. Z toho, co bylo napsáno, to vypadá, že jdeme tam, kde na nás něco zbude, a pak spekulujeme, jak tam použít techniku, cu máme. Vzhledem k tomu, že T-72 byl deklarován pro AČR i jako součást „výkladní skříně“, lze se jen divit, že VOP doposud „netlačil“ na to, aby se tanky ukázaly v nasazení v zahraničí. Vzhledem k tomu, že je tam izraelská technologie, bylo by jistě zajímavé ty tanky vidět v AFG nebo Iráku. Požadavek na operační předvedení je jistě legitimní, když si uvědomíme, že eurofightery, gripeny i rafaely byly nasazeny nad Lýbií jenom proto, aby se zvýšil jejich exportní potenciál.

  53. Krátce:

    Ad Bigo)
    1. Máte pravdu, v současné době není povoleno skákat s výzbrojí a výstrojí, tato schopnost naběhne až na konci příštího roku po vojskových zkouškách nového materiálu – jinak řešení je převzatu z britské armády, takže ok. Tudíž na Grim Campaigner to bude muset být řešeno jinak, finální rozhodnutí ještě nepadlo.

    2. Nejde o to, co si o relativní popularitě jednotlivých barev baretů myslím já, ale jejich nositelé. Máte snad lepší vysvětlení pro „útěk“ od světlezeleného baretu všech, kteří k tomu mají alespoň trochu příležitost?

    Ad Jiří Hrazdil)
    1. S tou Gruzií je to maličko komplikovanější. Rusové vyhráli ani ne tak tím, že měli lépe strukturálně uzpůsobenou armádu, ale především: a. počty. b. mistrně provedeným kybernetickým útokem, jímž prakticky paralyzovali gruzínskou velitelskou síť. Ale to se bavíme výhradně o operační úrovni. Na taktické podělali co mohli, například ztráty jejich letectva, kde za 5 dní ztratili víc letounů než Američané za týdny irácké války jasně ukazoval jejich nedostatky. Však po válce následoval těžký lessons learned a padaly hlavy na kavkazském okruhu…

    2. S těmi tanky víceméně souhlas s Ondřejem Rajkovičem. Doporučuji se podívat na jím zmíněný článek v ATM. Jsou tam totiž i zmíněny ztráty, jak na tancích Leopard, tak jejich osádkách během jejich nasazení. Přes jejich ohromnou efektivitu na kandahárském (placatém polopouštním) bojišti si skutečně nemyslím, že by byla politická odvaha něco takového replikovat v Logaru (hornatém). T-72 fakt není MRAP, jejich použití by dopadlo přesně tak jak tady již bylo zmíněno – jako BVP-2, které v Logaru rovněž nasazeny byly…

    A teď k tomu hlavnímu:

    Ad Hery)
    1. Zatr, sakr, s tím dalším praporem 4. brn je to fakt hřebíček na hlavičku, tohle nám vycházelo při většině war games na velitelství :-). Ve chvíli, kdy má brigáda jen dva prapory schopné mechanizovaného manévru, tak logicky provádí spíš manévr praporem než prapory. Má tedy strukturálně o jeden mechanizovaný prapor více nebo méně, podle toho jak se na to koukáme. Přidaný prapor kolových stíhačů tanků (pochopitelně na podvozcích Pandur se 105 mm věží, hlavně nevymýšlet nic jiného) by tuhle kvadraturu kruhu mohl rozetnout. Ale obávám se, že až v úplně jiných rozpočtových časech…

    2. Ohledně schopnosti 43. vpr působit ve prospěch obou brigád to byla jen polovina mého argumentu. Druhá, a řekl bych ta důležitější, je schopnost synergie. Zatímco ukotvení tankového praporu mezi těžké mechanizované prapory poskytuje tu nejlepší možnou synergii jejich schopností, ukotvení výsadkového praporu tamtéž jen minimální.

    Mezi jaké ostatní jednotky je nejvhodnější ukotvit jednotku výsadkovou, aby bylo dosaženo maximální možné synergie?

    a. přepravní vrtulníková jednotka/y
    b. bitevní vrtulníková jednotka/y
    c. ISR jednotka/y
    d. jednotka/y řízení palebné podpory
    e. lehká vzduchem přepravitelná „follow on“ jednotka/y
    f. jednotka vysoce flexibilní logistiky
    g. jednotka spojení a řízení

    V takovém svazku, pracovně mu říkejme commando pluk/brigáda, by mohl 43. vpr dosáhnout svého plného potenciálu a bylo by synergicky využito jeho schopností.

    Jaké jednotky si pod oněmi písmeny představit:
    a. všechny jednotky Mi-17 a Mi-171 mimo vládní letky.
    b. bohužel nic, této schopnosti se vzdáváme.
    c. 102. PzPr
    d. FACi a dělostřelečtí FO
    e. 44. lmopr nebo 74. lmopr
    f. rota logistiky cvičená a vybavená na plnění specifických úkolů
    g. spojovací rota cvičená a vybavená na plnění specifických úkolů

    Předesílám, že to nemá nic společného s velitelstvím speciálních sil. Tato organizace by pochopitelně působila i jeho prospěch, ale začlenění 601. SkSS není nutné (i když podle mne oboustranně výhodné).

    A teď si každý v hlavě projeďte, kterými schopnostmi současná 4. brn disponuje. To je jádrem mé kritiky…

    http://www.4brn.army.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=77&Itemid=111

    S přechodem na plukovní organizaci brigád druhů vojsk se sice zbavíme zbytečně velkých velitelství těchto samostatně nenasaditelných svazků, ale z hlediska synergie jsme se neposunuli ani o fous…

  54. „UFF“ srovnávat tank s MRAPem to je fakt cool …… asi proto USA nevědí co budou dělat s tolika vozidly typu MRAP…. ale tohle nepatří do této diskuze…. každé vozidlo může být perfektně využito, jen pokud daný velitel v jehož prospěch tyto vozidla působí je umí efektivně použít a zná jejich výhody a ne jen slabiny…. a pokud se bavíme o MAX PRO tak asi taky není úplně ideálním vozidlem do hornatého terénu ŽE…..a ztráty na MRAPech jako nejsou? Jáááááááj v některých věcech se musí otevřít oči…. Jen by mě zajímalo jak byly využity BVP-2 kromě ochrany základny? A proč pořád trváte na kolových vozidlech jako stihač tanků? Nemyslím si, že se kola vyrovnají pásům. A znova Pandur to snad ani ne….. Viděl jsem co na udělala četa Leopardů praporu Striker moc se jich potom použít nedalo.

  55. ad) Ondrej Rajkovic, příspěvek 52

    Pro každý bojový prostředek lze nalézt nespočet operací, pro které se hodí a pro které naopak ne. Co se Logaru týče, řekl bych, že v okolí Shanku a distriktech Baraki Barak a Pol-e-alam, tedy v části, kde v poslední době bylo hlavní úsilí CZE PRT, je pro činnost tanků velmi příznivé. A řekl bych, že jako demonstrace síly by působily velmi přesvědčivě, stejně tak jako kanadské Leopardy. Před pár lety 73.tpr zpracovával studii nasazení 4x T-72M4CZ do Logaru, nakonec z toho sice sešlo, nicméně náklady na úpravy spočívaly v cca 5 mil Kč na každý stroj + nákup zásoby náhradních dílů. T-72M4CZ má významně zvýšenu balistickou ochranu ze všech stran včetně dna korby, takže úpravy by spočívaly pouze v klimatizaci bojového prostoru, instalaci rušičky a nové radiostanice. Změnu kamufláže jsme nepovažovali za nutnou, neboť maskování v terénu by nebylo prioritou při předpokládaných úkolech.
    Co se Kajmanů týče, nepochybuji, že by v Logaru také našly uplatnění, nicméně v prostředí povstaleckého boje je zřejmě pravděpodobnější, že koaliční síly budou napadeny jako první a tudíž je výhodnější mít prostředek, jenž „odolá“ první ráně, což bohužel není silná stránka Kajmanu.

  56. …a ještě jednu věc k údajně nevhodnému nasazení tanků v Afghanistánu. Nyní jsem s „bývalým 2. MAT-Logar“ na certifikačním cvičení v Hohenfelsu. A velitel skutečného kandaku ANA, jenž nám tu dělá „poradce“ při diskuzích stále opakuje, že ANA potřebuje tanky a bojová vozidla, aby porazila Taliban, ne M-16 a Range Rovery či Hummery.

    Jedno z vojenských přísloví říká, že tendence podceňovat palebnou sílu poznamenaly každý mírový interval v moderní historii armád :-))

  57. ao čurda: nikdo netvrdí, že kola jsou lepší než pásy, moje úvaha zahrnovala kolový typ pouze z důvodu toho, že celá 4.brn je na kolech. Tzn. aby měla ekvivalent tanků, který by ji nebral její výhody. tedy menší hmotnost vozidel a lepší pohyblivost na komunikacích. Kola nikdy nemůžou mít průchodivost v terénu jako pásy, ale zároveň pásy nebudou nikdy tak lehké a schopnější pro vzdušnou přepravu (kvůli expedičním možnostem)…Toje taky ten důvod, proč si nemyslím, že by 73.tpr byl vhodný pro posilování 4.brn. Sice jí může hodně nabídnout, ale za cenu, která může být moc vysoká.

    ad Jiří Hrazdil: jsem toho názoru, že jak T-72M4CZ, tak LR130 AM4 Kajman by v Logaru našli uplatnění a řekl bych, že máte i pravdu, že ty u těch tanků je to praděpodobnější, protože minimálně pro stacionární operace by zde určitě vůle byla nejsilnější.

    ad Ivo: zajisté, toho druhého argument jsem si též vědom, ale zdůraznil jsem ten první ne kvůli jeho důležitosti, ale že lépe reagoval na zdejší výtky ohledně toho proč se mluví podřízenosti výsadkového praporu jinému stupni…

  58. …ke Kajmanu jsem též zapoměl dodat, že jeho použití by se však zužovalo pouze na oblast Azry, kdyby byla vůle pokračovat v operacích v tomto prostoru…je to v podstatě jediný distrikt Logaru, kde by jeho nasazení bylo více než smysluplnné…a to v kombinovaných ( pěší + vozidla) aeromobilních operacích, kde by jeho nízká balistická ochrana nebyla nevýhodou…

  59. #51 Jiří Hrazdil ,,Pamatuji si mise SFOR, po kterých nastal v AČR velký obrat na stranu lehkých jednotek a zřejmě nějakou dobu i panoval názor, že Land Rover s lafetovaným DŠK pro nás bude to pravé ořechové, abychom později v Afghanistánu zjistili, že tomu tak bohužel není.“ To byla spíše financemi vedená úvaha, aby to vyšlo levně, čistě politická. V Bosně na demonstrace síly nebo při Operaci Šiva 1997, byly zásadně nasazovány BVP-2, podporované letectvem. Land Rovery zůstávaly na základně. Spojenci dále používali Warriory, tanky a houfnice, apod. Jen na fotkách do ČR od AVIS vypadaly ty Land Rovery více mírově…..

  60. Pro Jiřího Hrazdila: „A velitel skutečného kandaku ANA, jenž nám tu dělá „poradce“ při diskuzích stále opakuje, že ANA potřebuje tanky a bojová vozidla, aby porazila Taliban, ne M-16 a Range Rovery či Hummery.“

    ANA především potřebuje techniku, kterou bude schopna udržovat v provozuschopném stavu i po stažení většiny koaličních jednotek. Vzhledem k stupni vzdělání a technickým dovednostem většiny příslušníků ANA, bohužel, nemohou ve větší míře provozovat nic jiného než právě ta lehká vozidla. Myslím, že hřbitovy techniky bývalé Afghánské demokratické republiky jsou dostatečným mementem…

  61. Řeč byla přece o vhodnosti dané techniky do tamního prostředí a ne o schopnosti ANA ji dlouhodobě provozovat. Kromě toho je-li ANA schopna udržovat v provozu vlastní vrtulníky (byť zatím s pomocí), není na tom tak špatně, jak si myslíte.

    • Pane Hrazdile, narazil jsem na poměrně zajímavé hodnocení ANSF speciálním generálním inspektorem pro rekonstrukci Afghánistánu (Special Inspector General for Afghanistan Reconstruction, SIGAR) na stránkách Army Times. Budu citovat:

      „Despite spending more than $200 million, NATO’s efforts to to teach Afghan soldiers and police reading, writing and arithmetic have failed to reach many of their goals, according to a report released Tuesday.

      In 2009, the NATO training command set a goal for the end of 2014 that all Afghan security forces would have a first-grade level of literacy, and that half would be able to read and write at the third-grade level. The Special Inspector General for Afghanistan Reconstruction found that 64 percent had first-grade ability and 21 percent were at the third-grade level.“

      Abychom byli spravedliví, tak vypíchnu i závěr článku: „NATO’s figures on training differ from the inspector general. It maintains that 233,600 Afghan security forces perform at the first-grade level; 98,700 at the second-grade level and 76,800 at the third-grade level.“

      Ať je to jak chce – ať již SIGAR a NATO používají různou metodiku hodnocení nebo ta či ona strana staví Potěmkinovy vesnice -, tak je jasné, že Váš optimistický pohled na výstavbu ANSF rozhodně není na místě.

    • možná taky záleží na kvalitě oné údržby. mimochodem, to je také důvod proč se jistí pánové z Ameriky museli smažit v palbě od senátorů, proč se afgáncům kupují ruské vrtulníky, když by se jim mohly koupit krásné americké.
      Bohužel i ty ruské vrtulníky můžete opravovat kladivem jen nějakou dobu. obnova letuschopnosti použitím (možná necertifikovaného, zcela jistě prošlého) dílu je už jen třešnička na dortu. -ostatně, úroveň údržby je důvodem existence blacklistu leteckých společností pro operace v Evropě.

  62. Ad Karel Čurda)
    Nevkládejte mi do úst co jsem neřekl, lépe si přečtěte můj komentář, ať už co se týče T-72 tak BVP-2.

    Proč kolový stíhač tanků je myslím jasné, přinejmenším Herymu to jasné bylo. Pokud dáte pásový stíhač tanků k Pandurům, nádherně zvýrazníte jejich vzájemné nedostatky místo toho, aby jste těžil z jejich kladných vlastností. Výhodou kolové techniky je vyšší mechanická spolehlivost a vyšší rychlost na zpevněných a nezpevněných komunikacích. Výhodou pásové techniky je lepší průchodivost terénem. Co je na tom nepochopitelného?

    Ad Jiří Hrazdil)
    Debata, proč tanky do Logaru ne, by byla delší, tak jen hlavní body:

    1. V Logaru se již roky střídají americké brigádní bojové týmy, přičemž žádný z nich si tanky nepřivezl – proč?

    2. Byly nějaké úkoly PRT jež nezvládaly Pandury a tanky by je zvládly?

    3. Uvědomujete si, že PRT vybavené tanky by zcela jistě bylo poněkud zvláštním typem PRT? Vůbec by mě zajímalo, koho napadlo onu studii proveditelnosti nasazení tanků v Logaru iniciovat. Evidentně byl mimo realitu a neuvědomil si, že MZV by z toho zcela právem trefil šlak. To je asi stejný nesmysl, jako kdyby si výsadkáři s sebou brali padáky, že budou skákat do distriktu Azra…

    p.s. Kanadské Leopardy rozhodně nebyly nasazeny s úmyslem působit jako prostředky demonstrace síly, jejich účel byl zcela jiný.

    K tomu vašemu veliteli Kandaku – mám za sebou 3 nasazení v Afghánistánu, takže mne to vůbec nepřekvapuje. Pokud se onen velitel ANA domnívá, že NATO / ANA prohrává válku v Afghánistánu proto, že trpí nedostatkem palebné síly a ochrany ve srovnání s Talibanem, tak asi každý sedíme v jiném kině. Ve vší úctě, je dobrý důvod proč AČR mentoruje ANA a ne naopak…

  63. Pro Jiřího Hrazdila: Nemyslím si nic. No, ale když už jste to nakousl, tak hlášení, které chodily na mé bývalé pracoviště z KAIA jsem si pravidelně četl. Takže jsem byl v obraze, jak to s tou provozuschopností afghánských Mi-24/Mi-17 bylo. Ne nadarmo musel být posílen náš AAT/AMT o technickou skupinu – aby čeští instruktoři měli Afghánce vůbec na čem školit. Ono to totiž v jeden okamžik bylo tak, že prakticky veškeré stroje, které ANA dostala v rámci vojenské pomoci z ČR nebyly letuschopné – díky „technickým dovednostem“ a laxnímu přístupu afghánského personálu. Proto si nedělám si iluze o jejich schopnosti ve větším počtu a delším časovém horizontu udržovat ony Vámi zmiňované tanky a bojová vozidla pěchoty.

    Je mi jasné, že by se afghánskému veliteli praporu líbilo mít pěkné „hračky na hraní“ – ovšem nechápu, proč ho v této filozofii ještě podporuje český důstojník, který by mu naopak měl vysvětlit, že je to nesmysl, protože ANA na nemá „logistický ocas“.

    Přeci mi nechcete namluvit, že dáte někomu techniku (byť je do daného prostředí vhodná), když víte, že za pár let z ní budou jen reznoucí vraky. To je trochu alibismus a ekonomicky diletantismus, ne?

    • Dovolím si napsat, že během mých rozhovorů s několika důstojníky lybijské armády mě řekli
      „vždy jste nás vyzbrojovali, Rusko i USA, ale nikdy jsme nedostali letadla která by doletěla do Evropy a lodě, které by do Evropy dopluli“
      Tak jsem důstojníkům musel vysvětlit, co znamená termín „exportní verze“ zbraňového systému.
      U muslimských armád je laxnost a diletantismus základní vlastnot vojáka bez rozdílu hodnosti. Je to dané mentalitou, stupněm vzdělání.
      Armádám ála ANA je jakákoliv vyspělejší technika ztracená investice.
      Stačí se ohlédnout do Iráku, kde vojensko – technická pomoc USA a NATO přišla vniveč.

  64. Dusane, mozna jsem blahovy, ale mimo mentoringu bojovych jednotek probida i mentoring CS a CSS jednotek ne?
    Pokud smahem odsoudime schopnost vojaku ANA v peri o svereny material, muzeme rovnou odsoudit i jejich schopnost a vuli bojovat. A muzeme to zabalit rovnou.

  65. čurda :A proč pořád trváte na kolových vozidlech jako stihač tanků? Nemyslím si, že se kola vyrovnají pásům.

    Duvod proc se v posledni dobe vice preferuji kolova vozidla je v rychlosti jejich nasazeni do zahranici. Ano, uznavam, ze pasova vozidla maji lepsi pruchodivost terenem, ale vic pozitiv vuci kolovym vozidlum nedokazu najit.
    Pokud vim tak Francie v Mali nasadila temer vylucne kolova vozidla – a to jak terenni vozidla 4×4 tak i lehka obrnena vozidla VAB a VBCI (6×6 a 8×8) a stejne tak i vozidla palebne podpory/stihace tanku AMX 10 RC a ERC 90 a samohybne houfnice Caesar. Tohle nahoda urcite neni a pokud se predpoklada typ konfliktu kde prvni faze bude konvencni boj stredne-vysoke intenzity a nasledne se pretransformuje v stabilizacni operaci/konflikt nizke intenzity potom neni potreba pasovych bojovych vozidel.

    Krom toho porad plati zasada „rota vcas na spravnem miste dokaze vice nez brigada ktera dorazi o den pozdeji“.

  66. @60

    srst se mi ježí když slyším o bojové technice ve „stacionární operaci“. na to existuje cement, písek, lopata a domorodci, vynalezli to v roce 1937 a říká se tomu ŘOPík. za cenu přepravy t-72 ruslanem postavíte ŘOPíků nepočítaně. tanky ve statické obraně jsou paskvil a upřímně- domnívám se, že by taková forma nasazení vytvářela nežádoucí návyky u jednotek s jádrem činnosti v symetrických operacích.
    jinak tanky v tomto typu operací- ATM na toto téma mělo několik článků, včetně použití Abrams v Iráku. závěrem většinou bylo že s ohledem na collateral damage tanky nepoužívaly svou hlavňovou výzbroj, ale namnoze osobní zbraně svých osádek (i střely 50cal navštívily několik domácností na své cestě zástavbou)

    @jiří hrazdil afgánci leteckou techniku udržují jako své oslíky. dokud tahá, tak musí tahat; když přestane tahat, tak jde „do klobás“. což je i důvod proč se pro afgánce nakupují za dolary vrtulníky od rosoboronexportu.. i přes skřípění zubů lobistů us obranného průmyslu.

  67. ad 68: Myslím, že odpověď je hlavně v tom, že jde o francouzskou techniku a pro reference je ozbrojený konflikt v tomto případě lepší než jakýkoliv IDET. Pak je třeba se ptát na francouzskou a českou doktrínu. AČR pásovou filosofii zdědila po ČSLA a ta ji sdílela s Varšavskou smlouvou. Jestli to dobře chápu, tak naše doktrína je zatím založena na „lavírování“ mezi koncepty velkých zemí NATO a naši dosavadní tradicí.

  68. Jako prostý civilista jsem si přečetl diskusi výše a nestačím se divit…může mi někdo vysvětlit proč by proboha naše pidi armáda měla mít reálně celý prapor výsadkářů, když ho za:
    a) sama nikam nepřepraví,
    b) nemá pro nasazení logistické zázemí,
    c) de facto pro nasazení v postkoloniálních válkách jako Afghán atp. skákání prakticky kvůli rozvoji tankování letadel a helikoptér za letu není potřeba?

    Taková jednotka je prostě a jistě jen „parašutististký kroužek“ nesmyslně placený daňovými poplatníky…..:o)…logicky dle mne prostě neodůvodnitelný!!!

  69. Pro MedWeda: Tady nejde o nějaký mentoring logistického/technického personálu ANA. Někdo tu „srandu“ (tj. nákup, provoz a údržbu bojové techniky) musí zaplatit. Afghánský rolník či pasák dobytka to určitě nebude – spíše bych to tipoval na evropskou/americkou střední třídu. Jak dlouho si myslíte, že budou daňoví poplatníci (kteří jsou zároveň voliči, že?) chtít nést toto břímě na svých bedrech? Rok, dva? Déle?

    ANA se musí především budovat tak, aby byla pokud možno co nejdříve soběstačná a udržitelná a ne si stavět nějaké „vzdušné zámky“. S tím v Afghánistánu nepochodili Sověti a ISAF stejnou chybu opakuje.

  70. Dusane, jestli si myslite, ze pokud se tezsi technika nekoupi, tak se penize usetri… ale to si jiste nemyslite :-)

    Sobestacna? Do budoucna? V ACR doslova kazde CVO vykrikuje o sve dulezitosti pro celek… a tady odepisujeme jednim skrtem polovinu jednotek?

  71. Vidím, že se diskuse drží tématu tohoto článku :-)

    Ad Ondrej Rajkovic)
    Je zbytečné diskutovat o výhodách takových či makových podvozků, je přece přesně zmapované, kdy je výhodnější pásový a kdy kolový podvozek a v zásadě je to jako srovnávat trekové a horské jízdní kolo. Navíc pokud jste nesmiřitelným zastáncem kolových podvozků, stejně si nikdy nepřipustíte, že je tady i jiná varianta.

    ad Ivo)
    Co se týče studie nasazení tanků do Logaru jsme plnili uložený úkol, tedy studii zpracovat. Řekl bych, že je obvyklé, že pro každou operaci se zpracovává více variant činnosti a z nich se pak vybere ta nejvhodnější, což se také zřejmě i stalo. Proč je tam nenasadili Američané nevím, možná byste se měl zeptat jich. Třeba došli ke stejnému závěru jako AČR :-) Kanadské Leopardy plnily nepochybně spoustu úkolů, ale pokud si myslíte, či víte, že zrovna úkol demonstrace síly mezi ně nepatřil, nemám s tím problém. Stejně tak nemám problém s tím, že po třech misích v Afghanistánu jste na tamní problematiku větší specialista, než padesátiletý afghnánský podplukovník….

    ad Dušan Rovenský)
    Každá kultura má svá specifika a svůj přístup. Doposud jsem si myslel, že jezdíme do Afghanistánu utrácet peníze daňových poplatníku proto, abychom napomohli vzniku funkčního státu, jenž nebude sloužit jako základna terorismu. Ano máte pravdu, že nižší vzdělanost a specifika tamních obyvatel způsobuje těžkosti, nicméně to nás přece neopravňuje si myslet, že jsou to „podlidé“ kteří se nikdy nic nenaučí. Pokud jste tam skutečně byl, tak jste smysl ztráty 6-ti a více měsíců svého života bohužel příliš nepochopil (tedy pokud jste tam nejel jen kvůli chechtáčům…)

  72. docela mne frustruje, že téměř po 25 letech od ekonomicko-společenské změny, po nespočtu důstojníků, kteří stážovali a studovali na amerických a britských vojenských školách, po mnoha koncepcích ať úspěšných nebo neúspěšných, se stále spekuluje, lavíruje a testuje, co je pro zemi, která má cca 10 mil. obyvatel, armádu o velikosti mikrodivize a velice problematickou budoucnost, asi nejlepší.

    realita AFG je taková, že jej za:
    1) nikdo nemůže ovládat
    2) nikdo jej nemůže dobýt
    3) nikdo na to nic nezíská
    věděl to Alexandr Makedonský, věděl to i Čingischán, dokonce i Britové to pochopili ( zde evidentně neplatí „nevstoupíš 2x do stejné řeky“) a o zkušenostech SSSR netřeba se zmiňovat.
    Je s podivem, že USA má problém se poučit z historie. Že by to bylo abcencí kvalitního vzdělání jejich lídrů? Možná by stálo za to, se trochu vzdělat v historii regionu, kde mám ambice se realizovat, jistě by to zachránilo mnoho lidských životů…

    Přínos misí v AFG je pro českou armádu spíš krátkodobý, protože lidi, kteří tam byli a něco zažili zestárnou a ty zkušenosti, které předají, budou pro ty mladé, jen zprostředkované, bez kontaktu s realitou ve své podstatě bezcenné. Snad si někdo položí otázku, jestli ty prostředky, které se vynaložily stály za to, jestli smrt našich vojáků měla smysl. Můj názor je ten, že pokud po více než 10 letech války v AFG má potřebu USA jednat s Tálibanem, se kterým válčí, je něco špatně, že by náběh na “ afghánský syndrom“ ála Vietnam?
    Peníze, které spolkly mise v AFG a Iráku se mohly investovat jinde a jinak, stačí se podívat v jakém stavu jsou kasárna v ČR a to nemluvím o nedostatku peněz na oblečení, boty, náboje a naftu. Snad se tohle všeho dostává vojákům afghánské armády víc než velkou měrou…

  73. @Bas a výsadkářský „paraklub“

    Víte, mám také pár seskoků a netvrdím o sobě že jsem výsadkář. skákat z fungujícího letadla se mi příčí. Nicméně- jak je poukázáno v textu, jádrem výsadkových operací není padákový výsadek, ale boj lehké pěchoty v časově a prostorově omezené místní převaze nad protivníkem. bohužel, jestli člověk má nebo nemá morál skočit z éra, jinak než absolvováním seskoku nezjistíte.
    v některých situacích pak skutečně může být výhodnější na plochu shodit patnáct chlapů na padácích, než se tam snažit nacpat stejný vrtulník na přistání s deseti (sedmi, čtyřmi)

  74. Pro Jiřího Hrazdila: No to je právě to, oč tu běží! Proč vlastně jezdíme do Afghánistánu utrácet peníze daňových poplatníků? Ten důvod se od roku 2001 mnohokrát změnil – od globální války proti terorismu (sám o sobě je tento název oxymoron), přes výstavbu funkčního demokratického státu (co to je, v afghánském podání?) až po současné „ti kluci z Tálibánu vlastně nejsou tak zlí – budou mít takovou islámskou podobu demokracie“ zákulisní jednání s kýmkoli, kdo vystupuje jako představitel protikoaličních sil.

    V Afghánistánu jsem nikdy nebyl a ani si nemyslím, že bych tu kdy uváděl opak. Vkládáte mi do úst něco, co jsem nikdy nevyslovil (nenapsal). Na rozdíl od Vás a Vaší krátkodobé zkušenosti jsem však v regionu Blízkého východu žil řadu let, takže mohu hodnotit. „Podlidi“ jste mi také vložil do úst Vy. Co se týče těch „chechtáků“ – to byla od Vás trapná poznámka hodná diskutéra z portálu Novinky.cz, nikoli vyššího důstojníka AČR. To jsme to v té naší firemní kultuře dopracovali, aby jeden voják jinému bývalému vojákovi předhazoval, že je (byl) žoldák…

    Pokud budete mít něco relevantního k tématu „proč mechanizovat ANA a nenechat ji na pick-upech“, tak se rád takové diskuze zúčastním. Protože toto osobní osočování je pro mě ztráta času.

  75. Ad Bas č.72)

    On už na to vlastně velmi dovedně odpověděl Honza, ale pokusím se to rozvést. K vaším připomínkám proč by AČR neměla disponovat výsadkovým praporem:

    1. „že ho nikam nepřepraví“. Když pominu možnost spojenecké operace, což by měla být primární možnost pro jakýkoliv druh vojska v AČR, tak naše letectvo má ne úplně zanedbatelné letecké přepravní kapacity.

    a. K 1. lednu 2013 AČR disponuje 35 kusy dopravních vrtulníků (různých typů). Pro jednoduchost uvažujme jen s nejnovějším typem Mi-171, který z flotily tvoří 16 kusů. Na přepravu výsadkové roty potřebuji 5 kusů. Schopnost uskutečnit doktrinální ambici – výsadkový prapor (-) tedy evidentně i se zálohou je.

    b. Kromě přepravních letounů L-410 disponuje AČR 4 kusy letounů CASA-295M. Pro jednoduchost uvažujme jen je. Přepravní schopnost letounu CASA-295M je 48 výsadkářů. Schopnost uskutečnit doktrinální ambici – výsadková rota (+) tedy evidentně i se zálohou je.

    2. „že nemá pro nasazení logistické zázemí“. Tak tady se přiznám, že vaší otázce úplně nerozumím, zkuste ji upřesnit.

    Výsadkový prapor má 4 bojové roty, ale taky dvě roty bojového zabezpečení – velitelskou rotu a rotu logistiky, což je pro výsadkovou/ranger jednotku velikosti praporu nejenom standardní, ale i dostatečné.

    3. „že de facto pro nasazení v postkoloniálních válkách jako Afghán atp. skákání prakticky kvůli rozvoji tankování letadel a helikoptér za letu není potřeba“.

    Jistě, v současné fázi afghánského konfliktu hraje prim aeromobilita, ale to neznamená, že tomu tak bude vždy. Krom toho 43. výsadkový prapor je v kontextu AČR nejenom jediný výsadkový prapor, ale i jediný aeromobilní prapor (resp pro přesnost „se schopností provést aeromobilní operaci“) a s podivem i jediný prapor lehké pěchoty (částečně platí o 74. lmopr).

    Jak uvedl ve svém příspěvku gen. Opata, padákový výsadek je jen jedním z druhů dopravy výsadkové jednotky na cíl, a to ještě ten nejméně pravděpodobný. Upínat se tudíž při hodnocení ne/smysluplnosti mít takovou jednotku v AČR pouze na perspektivnost padákového výsadku nedává žádný smysl, její možnosti jsou daleko širší…

  76. nemůžu se zbavit dojmu, že do většinou zajímavé odborné debaty nektří a v tomto případě především Vy vnáší subjektivní pocity, které sem nepatří. Už nekolikrát bylo jasně řečeno, že výsadek na padácích je dnes u výsadkářů relativne nepravděpodobný způsob nasazení. Fakt, že se jednotka jmenuje výsadkový prapor, v reálu neznamená, že bude/musí být nasezen na padácích (to je třešnička na dortu). Je to špičkove vycvičená jednotka lehké pěchoty a neexistuje armáda, která by takovou jednotku nepotřebovala. Má -li takvá jednotka navíc schopnost skákat, jen dobře. Skutečne nechápu jak můžete říct, že je to nepotřebný parašutistický kroužek, tenhle zapšklý příspěvěk sem nepatří, běžte na jiný web.

  77. mozná by bylo rozumné vrátit se k podstatě Ivova článku a nemlátit tu prázdnou slámu a ještě k tomu zmíchávat hrušky,jablka,švestky atd ( rozumněj tanky,BVP,kajmany v Afg). dále bych asi přestal porovnávat 43. vpr a 73.tpr. Pokud se někdo cití povolaný, může napsat vlastní článek na téma Budoucnost tankových jednotek (určitě to tu rozvíří stejně vášnivou debatu pásovců a kolovců).
    poměrně zajímavá myšlenka byla sloučit k sobě 102. pzpr, 43.vpr+ další jednotky typu FAC atd. pokud by takový svazek vznikl, měl by být určitě začleněn někam výše než do pozemních sil. další věc, kterou by mi např. Ivo (nebo kdokoliv jiný fundovaný) mohl odpovědět je, zda se nebojí, že by vyčleněním 43. ze sestavy BRNky prapor začal strádat, tak jako se to stalo u 102. pzpr, který byl leta podřízen přímo veliteli SpS a hle, dneska se mi tak nějak zdá, když mluvím s lidma od praporu, že je v troskách. on je rozdíl, když prijde velitel praporu, který má 400 lidí, že něco potřebuje a když přijde velitel brigády, že potřebuje pro svých 1600 mužů něco. jakkoliv teď rozjitřím debatu, není tajemství, že velkým ochráncem a propagátorem 43.vpr je gen. Opata, který ale údajně podle zákulisních debat má odejít do struktur do zahraničí, což by mohlo praporu přinést komplikace, že prijde jiný vysoký funkcionář, který bude např. víc tlačit do popředí tankisty, vrtulníkáře, hasiče nebo já nevím koho.

    alea iacta est a mužeme debatovat dále nad původním tématem.

  78. Ad Meldik)

    Pokud bychom připustili, že takový svazek vnikne / má vzniknout (podržím se pracovního názvu v duchu mého komentáře #57 – commando pluk), těžko říci, zda by měl být zavěšen pod Pozemní síly nebo výše. To by muselo vyplynout z úkolu jež by měl stanoven, tudíž dle zadání by byly možné obě varianty. Jen tak na okraj – ten svazek by klidně mohl vzniknout i reformou 4. brn, i když to by bylo asi těžší. Byly časy kdy 4. brn měla DEVĚT praporů. Pokud by nedošlo na onu nešťastnou transformaci v roce 2003, tak by dnes splňovala řadu (ale ne všechny) charakteristik vhodných pro synergické využití výsadkového útvaru jež jsem uvedl v komentáři #57.

    http://www.4brn.army.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=76&Itemid=71

    K těm obavám:

    Každý vojenský celek musí být podřízen velitelství, které má : a. upřímný zájem a dostatečné slovo k maximálnímu rozvoji schopností podřízeného prvku (tudíž to není „nechtěné dítě“), b. má know-how na to, aby dokázalo podřízený prvek účelně doktrinálně používat.

    To byl celý zakopaný pes podřízení 102. PzPr v Prostějově přímo pod Společné síly, které plně nesplňovaly ani jednu z podmínek. Protipólem tohoto stavu bylo a je Ředitelství řízení speciálních sil (ŘŘSS), které naopak splňuje obě dvě podmínky.

    Jinými slovy, asi bych se obával „přímého podvěšení“ 43. vpr jen tak přímo pod Pozemní síly, aniž by na nich byl vytvořen byť malý tým zodpovědný výhradně za řízení a rozvoj tohoto útvaru (to samé platí variantně pro commando pluk). Pokud by však tato podmínka byla splněna, tak by se podle mne nebylo čeho bát a bylo by to ku prospěchu jak onoho svazku, tak pozemních sil / AČR, která by profitovala ze schopností tohoto svazku.

  79. historie 4.BRN je mi samozrejme znama, ale na historii se bohuzel v dnesni dobe odkazovat nemuzeme. pokud pripustime vyjmuti 43. vpr ze stavy 4.brigady, tak by brigada opet presla na 3 praporni strukturu, zatimco 7. brigada by byla 4 praporni? (nebo i zminovany 74lmpr by byl taktez vynat? a kdyz 74. tak proc ne 44? nevim rozdily mezi vybavenim a technikou techto dvou novych praporu) to uz by opravdu bylo kloudne udelat reformu vetsiho meritka a jednotlive delostrelecke,zenijni,chemicke prapory podridit opet bojovym svazkum misto tvoreni pluku, ktere jsou dle me tak jako tak nesmyslne pro nasi armadu. vytvoreni 2 vsevojskovych brigad ( ci alespon v maximalni mire se k tomuto priblizit ) by potom mohlo opravdu dovolit vzniknout zminovanemu commando pluku, ktery by v pripade vetsiho konfliktu mohl hrat aktivni roli pro tyto dve brigady. vytvorenim jen tohoto pluku bez reorganizace zbytku sil bude znamenat akorat dalsi gulas a tristeni financnich i lidskych zdroju, kterych se tezce nedostava

  80. jinak mi to ale pripada, ze touto debatou se dostavame opet zacarovanym kruhem zpatky do casti jako jsou financovani MO, ochota vlady a lidi investovat do sve obrany apod. vsechny tyto uvahy vezmou za sve kazdy rok pri schvalovani rozpoctu. jsem zvedav o kolik realne klesne (ze by se zvysil nepredpokladam) rozpocet ministerstva na pristi rok. tim se opet zmensi pyramida schopnosti,lidi,techniky ad a muzeme vymyslet nove reorganizace, reformy a postupy. na praporcickem kurzu letos ve Vyskove mel dobrou tezi vrchni praporcik tehdy spolecnych sil nprap. Pliesovsky. Konstatoval, ze moc nechape, proc nasi dustojnici vyssi jezdi na kurzy a staze do americkych war college, kde se uci manevrovat a ridit na stupni sbor/armada, kdyz mi ani takovy svazek nemame. dal se pozastavil hlavne nad tim jak je mozne, ze za 20 let se zdrojovy ramec (a tim myslel jak financni,lidsky, tak technicky) zmensil radove 10x, ale operacni a takticke schopnosti zustaly nezmeneny. porad vsechno dokazeme a nikdo nemel odvahu rici politikum a lidem: pardon, na to abych meli tanky, nadzvukove letectvo, delostrelectvu nemame, … protoze porizeni vzhledem k realne hodnote by bylo vyhozeni penez.

  81. Ad Meldik)

    Jen předesílám, že to byla jedna z mnou zmiňovaných variant a nemám data na to, abych s jistotou ukázal na tu nejlepší.

    Jestli si dokážu představit brigádu/y o 3 bojových praporech? Ovšem, proč ne. Zvláště pak pokud by disponovala jednotkami bojové podpory…

    Proč 74. lmopr a ne 44. lmopr? Samozřejmě to může být i Jindřichův Hradec, ale Bučovice, pokud se mýlím, tak mne kluci z Bučovic jistě opraví, nejsou strukturálně identické s JH. Především se to týká 3. rot, která je v JH již klasická mechanizovaná rota na KBVP, zatímco v Bučovicích sice mají nějaké průzkumné Pandury, ale nelze jejich 3. rotu označit za mechanizovanou.

    Nicméně beztak by hlavní roli hrála otázka proveditelnosti a přijatelnosti, a až druhou organizační struktura či bojový potenciál.

    Čímž se oslím můstkem dostávám k druhé otázce. Ano, samozřejmě jsem proponentem velkých vševojskových brigád. Přičemž jsem při tvorbě mikrostruktur rozhodně nebyl s tímto názorem sám, ale jasně se ukázalo jak snadno může lobby velitelů druhů vojsk převálcovat zdravý rozum nebo potenciál zvýšení bojové efektivity. Prozatím jsem nepochopil při jakém bojovém nasazení střední intenzity (primární smysl mechanizované brigády) by mohla mechanizovaná brigáda operovat bez dělostřelecké podpory. Proč ji tedy nemá??? To samé lze v menší míře říci o ženijních jednotkách atp.

    Jinými slovy, stav platný od 1. ledna 2014 bude lepší než ten současný, byla zrušena spousta zbytečných míst na velitelství nenasaditelných brigád druhů vojsk jejich transformací na pluky. Ale všem je jasné, že je to jen a pouze umění možného a k ideálnímu stavu to má daleko. Prostě strach z toho, že by neměl dělostřelecký důstojník jasnou kariérní cestu od poručíka do podplukovníka v rámci samostatného dělostřeleckého svazku převážila nad racionálním zhodnocením nejlogičtějšího místa dělostřeleckých jednotek v rámci AČR.

    V myslích mnoha totiž velitel dělostřelecké brigády a náčelník dělostřelecké ČVO splývají v jedno. Tudíž po zrušení dělostřelecké brigády a přepodřízení oddíl/ů pod vševojskové brigády by dělostřelectvo zašlo na úbytě. Opak je samozřejmě pravdou. Vyjednávací pozice 4. brn a 13. db prostě nejsou identické, i když si o tom můžeme myslet leccos. Je dobrý důvod proč bývalí příslušníci 46. dělostřeleckého oddílu (pod 4. brn) na ty časy vzpomínají dodnes z Jinců jako na zlatý věk.

    Jinak kariérní obava, že po zrušení brigád druhů vojsk dojde k upozadění nepěchotních ČVO, je lichá. Současný velitel 4. brn je původním ČVO dělostřelec…

    Závěrem – vytvoření výše zmiňované struktury si dovedu představit i bez překopání struktury Pozemního vojska jako takového, ale je jasné, že maximálního synergického efektu se nedosáhne. Ideální struktura Pozemních sil podle mne je o dvou velkých vševojskových brigádách, na pásech a kolové, commando pluku s integrovaným vrtulníkovým letectvem (OPCON pluku, ADCON stále pod letectvem – britský model) a minimu dalších podpůrných prvků jejichž začlenění pod jeden ze třech svazků jejich efektivitu nijak nezvýší – například pluk chemiků.

    Ale jsme zase u toho umění možného…

  82. Když už jsme u tématu výsadkáři, tak jenom zmínka o článku Jindřicha Marka v poslední HaV (2/2013) Ringway – kolébka československého výsadkového vojska. Z věcí zmíněných v článku bych zmínil existence padákových věží určených pro civilní veřejnost v Přerově a Praze. Jejich účelem měla být výchova občanů k odvaze a srdnatosti.

  83. Ad Ivo, článek 87
    Naprosto souhlasím s názorem, že vznik pluků druhů vojsk je pro podmínky AČR iracionální a bohužel převládl lobbing nad racionálním pohledem, zájmy celku a pohledem do budoucna. Otázkou je, zda tímto krokem došlo opravdu k viditelné úspoře tabulkových míst, navíc to bude dále prohlubovat „ideovou zaostalost“ brigád druhů vojsk, která je markantní už dnes a je zřejmě způsobena právě izolovanosti brigád druhů vojsk. Myslím však, že za čas se to kolečko stejně „zadře“ nebo přijdeme na to, že jdeme zcela jiným směrem, než všichni ostatní a vzniknou dvě velké brigády. Třeba bychom pak přišli na to, že když dáme brigádě ženijní prapor, nepotřebujeme u praporů ženijní čety, atd… Stávající projekt BÚU v podmínkách AČR je obtížně fungující ze dvou hlavních důvodů – za prvé brigády druhů sil mají svůj „chain of command“, díky kterému jsou pro ně úkoly velitele BÚU v podstatě nádstavbové a za druhé brigády druhů sil plánují ve stejné době, jako páteřní brigády BÚU….

    pro Dušan Rovenský, příspěvek č. 79
    Účastníte-li se diskuse, neměl byste odlišný názor brát jako útok vůči své osobě. Je naprosto normální, že dnes je operace vedená koalicí v Afghánistánu ve zcela jiné fázi, než v roce 2001. Možná byste se měl podívat kolik vojáků AČR v Afghánistánu padlo či utrpělo zranění s doživotními následky a pak si možná uvědomíte, že tvrdit, že to bylo zbytečné, že Afghánce stejně nic nenaučíme, či cokoliv podobného není příliš seriózní. V posádce Přáslavice máme jméno jednoho z vojáků, který tam padnul vytesáno na pomníku, nemůžete se mi tedy divit, že na podobné „bláboly“ reaguji velmi negativně. Rozdíl mezi vojákem a žoldákem bych řekl, že není v platu, ale v tom komu slouží.

  84. Add Jiří Hrazdil
    Na úvod musím říct, že patřím k těm, co od roku 1996 podporují koncept plných brigád jako jediný efektivní v podmínkách AČR. Stejnou koncepci můj zpracovatelský tým navrhoval i v nedávné minulosti. Bohužel naše varianta neprošla. Po dlouhých nepříjemných diskusích bylo rozhodnuto jinak. Přesto neházím flintu do žita a věřím tomu, že tak jako v NATO bude i u nás aplikován systém hodnocení schopností a organizačních struktur každé dva roky. V současné době jsem zastáncem modifikace plných brigád do brigádních bojových týmů včetně integrace CS, CSS, vrtulníkového letectva a dalších prvků. Nově jsme doporučovali vznik SOCOM a brigády operačních záloh, která by v sobě generovala schopnosti doplňování brigádního bojového týmu, začlenila by do sebe stálé hotovostní síly vyčleňované pro IZS a aktivní zálohy. Tento koncept je ale na podstatně delší debatu.

    Přesto všechno co jsem výše uvedl, bych si dovolil s Vámi polemizovat nad touto pasáží Vašeho příspěvku. Pravděpodobně patřím k posledním, co veleli plné brigádě a později připravovali 4.BÚU se vším všudy, včetně mezinárodní certifikace BÚU (cca 5000 lidí).

    „Třeba bychom pak přišli na to, že když dáme brigádě ženijní prapor, nepotřebujeme u praporů ženijní čety, atd… Stávající projekt BÚU v podmínkách AČR je obtížně fungující ze dvou hlavních důvodů – za prvé brigády druhů sil mají svůj „chain of command“, díky kterému jsou pro ně úkoly velitele BÚU v podstatě nádstavbové a za druhé brigády druhů sil plánují ve stejné době, jako páteřní brigády BÚU…“

    1) Když dáte brigádě žen. prapor tak to nutně neznamená, že mech. prapory nebudou potřebovat žen.čety nebo rotu. Pořád to bude prapor v podřízenosti velbriga a ten bude rozhodovat, kde ho použije a co je jeho priorita. Pokud si vezmete spektrum plněných úkolů žen.praporu v klasickém konvenčním boji ve prospěch brigády, tak se rozhodně nebudou válet. Pokud budeme hovořit o asymetrickém bojišti, tak například v operaci ISAF v sektoru RCE stavěla US ŽBDe pouze kritickou infrastrukturu tři roky. Pak může lehce nastat situace, kdy si vaši vojáci vezmou do ruky lopaty a krompáče a začnou makat. Osobně bych se bagříku a nějaké sklopky na praporu nezbavoval.

    2) Dost dobře nechápu, jak mám rozumět tomu, že brigády druhů sil mají svůj chain of command. Vždycky jsem si myslel, že jsou v podřízenosti velitele pozemních sil jako všechny ostatní jednotky, asi mně něco uniklo. Taky nechápu, jak mohou být úkoly plněné pro BÚU nadstavbové, když i v NNGŠ pro výstavbu a přípravu 4.BÚU je jasně uvedeno, že vyčleňované jednotky jsou v podřízenosti vel. 4. Brn z hlediska výstavby, výcviku a dosahování schopností.

    3) Plánováni-podle mě je logické. Jednotky na taktickém stupni plánují společně, právě proto, aby došlo k dekonflikci požadavků a vše bylo směřováno k dosažení prioritních úkolů a navázáno na COR v podmínkách nelichotivého zdrojového rámce AČR. Pokud mě paměť neklame tak výstavba 4.BÚU je v prioritách AČR na čelním místě, dokonce před zahraničními operacemi. V roce 2006 a 2007 celé plánování a výstavbu 4. a 7. BÚU řídil vel.SpS a vše koordinoval ZNŠ OPS gen. Plchot. Zásadní problémy jsem nezaznamenal a všechny jednotky vyčleněné do 4.BÚU se podílely na všech 10 cvičení v rámci dosažení plné připravenosti 4.BÚU. Buď nerozumíte základním principům tvorby a plánování ÚU (TF), které se v NATO a dokonce i v AČR praktikují od roku cca 1992, nebo je v rámci Poz. sil něco špatně.

    Závěrem musím říct, že poslední ránu do hlavy dal plným brigádám Škopkův zpracovatelský tým, který nedokázal předvídat více jak na jedno volební období dopředu. Následky se budou těžko odstraňovat a některé kroky jsou podle mě nevratné. Podobné debaty tady povedeme ještě za 10 let, pokud stát nezačne chápat obranu jako pevnou součást demokracie. Koncept výsadkových jednotek podle Iva bude možná rychlejší, protože nemusí být ekonomicky nákladný, ale za předpokladu, že budeme rozumět tomu, proč existují výsadkové jednotky. Tím se vracím zpět k tématu.

  85. Pro Jiřího Hrazdila: Roberta Vyroubala jsem znal osobně, stejně jako Vy (sloužili jsme spolu v Iráku) a stejně jako Vy (alespoň předpokládám, že stejně jako Vy) jsem byl na jeho pohřbu. To ovšem nikomu nedává právo k nějakým lehce hysterickým projevům – tím spíše, pokud se jedná o důstojníka v hodnosti pplk. Ale abychom nebyli osočováni, že vedeme naši diskuzi úplně mimo téma článku, tak bych si dovolil ji trochu korigovat.

    Tvrdíte, že ANA potřebuje vyšší palebnou sílu – tanky a bojová vozidla pěchoty – aby porazila povstalce. Osobně si myslím, že potřebuje především osvojit si zbraňové systémy, které má již ve výzbroji (např. dělostřelci ANA se teprve posledních pár let zaškolují na tažené houfnice D-30) a ne další drahé a zbytečné „hračky“, pro jejich provoz a údržbu nemá vybudované logistické kapacity (a ani nebude mít finanční prostředky – to je prostě realita). Existují v Afghánistánu oblasti, kde může těžká obrněná technika působit? Ano, pochopitelně (např. jižní, jihozápadní a západní Afghánistán)! A pokud tyto oblasti existují, tak v nich může velení ANA nasadit již existující mechanizované jednotky – ANA má ve výzbroji tanky T-55, T-62; bojová vozidla pěchoty BMP-1, BMP-2 a obrněné transportéry M113. Kolová vozidla neuvádím – bavíme se pouze o „pásech“. Každopádně o nějakém masivnějším nasazení afghánské obrněné techniky jsem prozatím neslyšel (ani nečetl) – prostě se to neděje. Máte nějakou představu, proč tomu tak je?

  86. Ad gen. Opata) – k tomu separátnímu sledu velení –
    aniž bych chtěl Jiřímu Hrazdilovi něco vkládat do úst, řekl bych, že to myslel jinak. Jedna věc je, když by CS nebo CSS jednotka byla součástí vševojskové brigády a pak nemůže být sporu kdo a jak s takovou jednotkou může nakládat – OPCON i ADCON patří veliteli brigády. Jenže když se jedná o BÚU, tak velitel mechanizované brigády má sice v reálu něco mezi TACON a OPCON, ale ADCON stále patří veliteli brigády druhů vojsk. Takže dočasně podřízená jednotka je klasický „sluha dvou pánů“ – zjednodušeně řečeno, úkoluje je jeden velitel a osobní jim dělá druhý… Problém je samozřejmě řešitelný, ale nikdy podle mne nelze (v našich podmínkách) dosáhnout takové synergie jako u plné vševojskové brigády – je mi jasné, že zrovna vás o tom přesvědčovat netřeba, ale nedalo mi to zdůraznit…

    Ad Jiří Hrazdil)
    Naprostý souhlas s onou izolovaností brigád druhů vojsk, tady platí u vševojskových velitelů „sejde z očí, sejde z mysli“. Reálná kooperace mezi mechanizovanými brigádami a brigádami druhů vojsk probíhá enormně úzce a nebýt zahraničních misí tak dost nahodile. Stačí se zeptat náhodně nějakého velitele bojové roty, jestli zná nějakého ženistu nebo dělostřelce z brigád druhů vojsk nebo s nimi někdy pracoval. U ženistů se vždy objeví jméno Ondry Tichého, který dělá vynikající práci ohledně kurzů EOR. U té samé otázky na dělostřelce se typicky objeví jedno ze jmen FO z Jinců nebo jméno Romana Prokopce z Vyškova z kurzů navádění minometné palby. A to je vše. Není se tedy čemu divit, že při tak epizodické spolupráci s nimi se vševojskoví velitelé zrovna nepřetrhnou na jejich obranu, když přijde na lámání chleba.

    Pokud by byli začleněni pod vševojskové brigády, tak zrovna u 4. brn jsem si jist, že do zvyšování schopností dělostřeleckých jednotek by se sypalo horem dolem vzhledem k komparativně nižší palebné síle svazku. Rozhodně by dnes AČR stále disponovala houfnicemi D-30…

    Ad gen. Opata)
    To je uhozen hřebíček na hlavičku – „za předpokladu, že budeme rozumět tomu, proč existují výsadkové jednotky“.

    To je dle mého názoru jeden z největších problémů výsadkových jednotek u nás. Výsadkové jednotky ranger/commando typu dávají totiž smysl jen v rámci manévrové doktríny. Jinak je to jen drahá elitní lehká pěchota s nevyužitým potenciálem. Bohužel pro nás každá armáda přirozeně tíhne k attrition/opotřebovávací doktríně – není nic jednoduššího, než spočítat kolik jsme bojovou činností ukrojili z koláče nepřátelských sil a jak moc jsme se tím přiblížili vítězství. Problém je v tom, že Česká republika si aplikaci opotřebovávací doktríny zoufale nemůže dovolit (stejně jako dnes Izrael, dříve Německo atp).

    Zatímco tankové a mechanizované jednotky lze použít i za podmínek opotřebovávací doktríny (ale mnohem více září v té manévrové – viz znovu Izrael, Německo), pro opotřebovávací doktrínu jsou z výsadkových jednotek vhodnější buď výsadkové mechanizované jednotky nebo klasické výsadkové jednotky (typicky v blokovacím postavení zaujatém vzdušným přesunem).

    Přestože po dotázání má každý velitel plnou pusu toho, jak oceňuje manévrový boj, realita je odlišná. Stačí položit otázku, zda ví, co je to Boydův cyklus / OODA loop a hned je vymalováno. Přitom využívání tohoto fenoménu je duší manévrové doktríny. Pěkně je tato ignorance vidět na drtivé většině velkých cvičení (lhostejno které brigády), které jsou typicky (a to doslova) „force on force“. Nejde o žádné hledání „surfaces and gaps“, ale zpravidla palebném souboji bojových jednotek v lepším případě doprovozený pohybem/manévrem.

    Vzhledem k tomu, že do takového „slug festu“ nemají výsadkové jednotky moc čím přispět, jsou typicky odsunuty na druhou kolej a zpravidla provádějí variantu na výše zmiňované blokovací postavení. Místo toho, aby největší možnou měrou přispěly ke zpomalení nepřátelské „OODA loop“ narušováním jeho systému velení a logistiky a umožnily tak v druhé fázi zazářit mechanizovaným a tankovým jednotkám při ničení vyčerpaného, demoralizovaného a nekoherentně řízeného nepřítele po kouskách…

    Jenže to vyžaduje úplně jiný skill set (a podmínky i námět cvičení) než jakým v našich podmínkách disponuje mechanizovaná brigáda, jejíž pole působnosti je prostě jiné, tudíž cvičí a připravuje svoje štáby v jiných oblastech. Obavám se, že jsem zase oslím můstkem skončil u konceptu „commando pluku“, ale nemůžu si v této souvislosti pomoct…

  87. Ivo tomu přece sám nevěříš. Nechceš mně tvrdit, že příčina toho, že neznáte velitele rot z Žpr nebo Děl.Bde je v tom, že nejsou součástí mechanizované brigády. Znáte snad piloty vrtulníků, L 159 nebo CASA a jejich velitele rojů a letek? Neznáte! To přece není důvod, aby byli součástí brigády. Hlavní příčina je v tom, že spolu necvičíte, nevyužíváte přidělené podpůrné prostředky a v poslední době i přílišná orientace na ISAF. Já jsem problém, který popisuješ jako velbrig nikdy nezaznamenal. Velitele svých podřízených jednotek v BÚU si pamatuji do dnes. Vše je o přístupu k lidem, koordinaci a plánování. Velitel Děl.Bde může mít klidně ADMINCON a komu to vadí? Taktické jednotky jsou v době míru organizovány pod jednotným velením FORCE PROVIDERA a nedokážu si představit, že by vel. .ŽBde cvičil nebo dělal něco jiného, než po něm chci.
    Pokud funkcionalita a řízení z úrovně SpS nefunguje, což na druhou stranu svým příspěvkem s Hrazdilem říkáte, tak tam máte pěkný svinčík. Nemáme přece samostatné mech.brigády a ten zbytek.
    Taky bych od Vás očekával drobnou analýzu toho, až kam jste ochotni v případě vzkříšení plných brigád zajít. Kolik posádek zrušit, kolik dalších vojáků propustit. Pokud se mě rušení a propuštění netýká tak mám zpravidla vždy nadhled, přesně do momentu než vyjde OMDZ k rušení tpr nebo vpr. Ani jeden z Vás nepřemýšlí v celém kontextu AČR a příslušného zdrojového rámce. Na druhou stranu musím říct, že když jsem byl na TAV úrovni, tak jsem myslel stejně. Dnes mě více zajímá množství propuštěných vojáků a pohřbených schopností, které už asi nikdy neobnovíme, než samostatnost vpr i když to pořád chci.

  88. Jestli on není problém v tom systému plánování. Již léta se spouštějí kalkulační/kmenové listy na úroveň útvaru a každý si může přát, co chce. Operační velitelství tahle přání vždy jen agregovala namísto toho, aby formovala přání svých podřízených útvarů směrem ke kolektivnímu výcviku, tj. ženisté cvičí společně s pěchotou, pěchota s dělostřelci atd. Místo toho to spíše zůstávalo u „udržovacího“ výcviku uvnitř útvarů.
    Chápu Iva, že požadavkem na vytvoření velké brigády, se ruší fragmentace schopností pro potřeby plánování činnosti v oblasti kolektivního výcviku. Je tak otázkou, co vlastně střednědobý plán řeší… Rozhodně to není koordinace zdrojů směrem k schopnostem armády jako celku. Pro potřeby takové optimalizace nemusím skutečně jména velitelelů, ale musím znát jejích záměry ve výcviku, pokud chci provázat schopnost nasazení v řetězci combat-combat support-combat support service. S těmito záměry by se mělo startovat, bohužel jsou spíše až na konci procesu, když se rozepíše rozpočet.
    Aleš Opata: Není náhodou, že první a na dlouhou dobu poslední velký kolektivní výcvik přišel v roce 2006, tedy druhý rok potom, co Škopek a spol. oprášili národohospodářské plánování. Fakticky se takový první plán sestavil v roce 2004 a aktualizoval v roce 2005. Pak už se měnili lidé odpovědní za sestavování plánů a generace velitelů.

  89. Ad gen. Opata)
    1. Nevěřím, protože jsem to tak ani nemyslel. Mělo to pouze dokumentovat, že náš pravidelný výcvik s dělostřelci spočívá ve spolupráci s FOs, a výcvik s ženisty je zaměřen na EOR. Samozřejmě můžete argumentovat, že další výcvik lze provádět i bez velkých vševojskových brigád, ale současný stav je jaký je. Změny v tomto trendu nastávají v zásadě před nějakou velkou mezinárodní certifikací útvaru nebo svazku.

    2. Jak jsem psal na začátku příspěvku #87 na podobnou otázku Meldikovi, „jen předesílám, že to byla jedna ze mnou zmiňovaných variant a nemám data na to, abych s jistotou ukázal na tu nejlepší.“ Jednak jsem nikdy nebyl nikde jinde než na taktickém stupni, za druhé pro podrobnou analýzu dopadu vytvoření velkých vševojskových brigád bych potřeboval data, která prostě nemám. Ale i tak jsem o jejich výhodnosti přesvědčen – hlavně proto, že je to naprostý main stream v NATO zatímco my máme atypické řešení.

    Rovněž se nedomnívám, že by bylo nezbytné rušit další posádky navrch k těm, které jsme již opustili/opouštíme tento rok. Z hlediska optimalizace posádek již AČR došla tam kam mohla. Brigádní posádky jsem nikdy nepovažoval za žádoucí, shlédli jsme se tehdy v americkém trendu, přičemž i v US Army lze velmi snadno najít výjimky potvrzující pravidlo – např pluk Rangers je rozstrkán na 3 místech USA a nikoho to netrápí, protože to nijak negativně neovlivňuje jejich schopnosti.

    3. K té mé třetí poznámce, „za předpokladu, že budeme rozumět tomu, proč existují výsadkové jednotky“. Nerad bych, aby to vyznělo, že si jen dělám alibi k mému oblíbenému organizačnímu konceptu. Samozřejmě, že toho lze, byť podstatně trnitější cestou a s potenciálně nižším výsledkem, dosáhnout i jinými způsoby.

    Jeden z nich hodlám realizovat od měsíce října sám – nabídl jsem své služby UNOBu a v zimním semestru tam odučím pro 3., 4. a 5. ročník bojových specializací v sérii přednášek a seminářů teorii a aplikaci aeromobilních a výsadkových operací v rámci manévrového boje. Problém samozřejmě je, že i při fenomenálním úspěchu tohoto kroku se výsledky projeví až přinejlepším ve střednědobém horizontu, spíše později.

  90. Myslím, že se úspěch neprojeví v žádném horizontu. Pokud vedeme debaty o tom, jestli je užitečný výsadkový, tankový nebo jakýkoliv jiný prapor uvnitř armády jako celku a tyto debaty jsou vedeny v duchu zrušit/nezrušit, pak problém není ve ne/znalosti výstavby a použití zbraně/služby, ale je trochu hlubší. Tím je schopnost plánovat a koordinovat implementaci plánů a koncepcí blížící se limitně nule.
    Ještě pro zajímavost. Výstavbu a plánování armády dnes neřídí „bojové specializace“ a obsah kursu VD a gšt není manévrový boj a schopnost plánování a výstavby.

  91. Ivo, v #95 závěr píšete o přednáškách na UNOBu ohledně přednášek a seminářů o teorii a aplikaci aeromobilních a výsadkových operacích v rámci manévrového boje. Hua, tohle by mě zajímalo. Budu v té době možná studentem, ale spíše dálkovým. Přesto má otázka zní, byla by možná účast? Nebo ještě lépe, nešly by přednášky a semináře trochu upravit a přednést je na vrtulníkové základně? Řekněme letkám a příslušníkům operačního štábu? Možná je to hloupý dotaz…

  92. Ad Martin)
    Velmi si cením projeveného zájmu o tuto problematiku, snad nebudete jediný :-).

    Přednášky a semináře budou začínat na přelomu října a listopadu, přesný termín mi na posledním jednání s děkanem ještě nebyl upřesněn. Bude se jednat v podstatě o dva samostatné bloky u nichž sice bude určitý přesah, ale jinak budou mít jiné zaměření.

    Pro bakalářské studium (výhradně 3. ročníky) bojových specializací to bude zaměřeno především na aeromobilní operace a jejich komparaci s výsadkovými, něco málo k plánování – spíš v ideové rovině. Bude to vše vysloveně na taktické úrovni.

    Pro magisterské studium (4. a 5. ročníky dohromady) bojových specializací to bude zaměřeno především na úlohu a využití aeromobilních a výsadkových operací v rámci manévrové doktríny. Bude to taková takticko-operační rovina s důrazem na to první.

    Pro obě skupiny to bude jedna přednáška a jeden seminář s požadavkem na samostudium PŘED oběma částmi v rozsahu cca 40 stran anglického textu. Bloky jsou úmyslně dané do odpoledních hodin (90 min cca někdy mezi 1400-1600), takže se jich v případě zájmu mohou zúčastnit i další zájemci, ale známkovat budu jen výše zmíněné specializace.

    Jak je z výše uvedeného zřejmé, přednášky a semináře jsem netvořil až tak s ohledem na letectvo, ale pokud přijdete a sezdáte, že by vám to k něčemu bylo, nemám problém kočovný cirkus přesunout i k modrým :-). Pochopitelně pokud v tom nebude vidět problém nadřízený, což nepředpokládám.

    Ad Bohuslav Pernica)
    1. Jistě, klidně je možné, že veškeré úsilí vyjde vniveč, ale alespoň budu mít čisté svědomí, že jsem pro to udělal co jsem mohl.

    2. „obsah kursu VD a gšt není manévrový boj a schopnost plánování a výstavby“. No, jak který. Z jednoho jsem se právě vrátil (kurz vyšších důstojníků Námořní pěchoty, USA) a mohu jen konstatovat, že manévrová doktrína a její znalost tvořila nemalou část obsahu kurzu. Možná „food for thought“ pro český ekvivalent…

  93. je mi jasné, že to nebylo primárně určeno letectvu. Ale naopak, letectvu, nebo tedy aspoň těm u letectva co plánují operace (Air Mission Brief) to dodá zase jinou perspektivu pohledu. Já pokud budu vědět termíny a nebude to nějak kolidovat s mým rozvrhem bych se účastnil rád. Ale chtěl bych z letargie probudit i některé své kolegy. Zvláště, kdy se létá více kolem „komínu“ než pod taktickým námětem…

  94. Ad J.D.)
    Díky za zájem. Jistě, až budu znát přesný datum a časy přednášek/seminářů, rád dám zde vědět. Místo by mělo být v Šumavské, ale zase dopřesním.

    Jinak mimo:
    Přehodnocuji svůj komentář #57, písmeno b. Po dnešním on-line rozhovoru ministra obrany Vlastimila Picka o jeho dalším působení v resortu pro Lidové Noviny se zdá, že schopnost bitevního vrtulníkového letectva by přeci jen mohla zůstat, a to v pro nás mnohem použitelnější a finančně efektivnější podobě než současné Mi-24.

    Kdybych si pro podporu konceptu commando/ranger výsadkových jednotek AČR měl vybrat bitevní vrtulník, který nejlépe zapadá do celkového konceptu, byl by to jednoznačně AH-6 Little Bird, na který se snad blýská…

    OTÁZKA (09.07.2013 00:53) Jiří Hruška
    Co je pravdy na tom,že armáda chce vyřadit bitevní vrtulníky Mi-24/35 a nahradit je lehčím typem AH-6?

    ODPOVĚĎ (09.07.2013 14:07)
    Ano, MO o jejich vyřazení uvažuje a koncepci vrtulníkového letectva budu vládě předkládat na podzim tohoto roku.

  95. Nahrada AH-6 za Mi-24/35 mi prijde jako trochu spatne rozhodnuti. Ano, je pravda, ze provoz AH-6 bude s nejvetsi pravdepodobnosti levnejsi a ze se timto nakupem ziska utocny vrtulnik s moderni avionikou. Ale …
    Pro podporu commando pluku/praporu by tento typ byl idealni. Velikost, manevrovatelnost i modularita vyzbroje mluvi v prospech konceptu commando. Kazdopadne se zde urcite objevi otazka tykajici se podpory ostatnich uskupeni ACR.
    AH-6 je v soucasnosti vyuzivan jedinou rotou 1. praporu 160. leteckeho pluku zvlastnich operaci pro podporu SOF sil na kratkou vzdalenost. V teto roli si vede dobre protoze se jedna o omezene, kratkodobe nasazeni ktere probiha v noci. Vysledkem je tedy to, ze pokud by i ACR ziskala AH-6 tak by to bylo pouze pro podporu relativne uzkeho spektra operaci. Jak jsem uz napsal, pro podporu commando pluku by to bylo velmi vhodne (zvlaste pri pusobeni spolu s jednotkami ostatnich statu NATO). Ale pro podporu manevrovych brigad a jejich praporu je to prostredek absolutne nevhodny. Dle meho se tudiz v tomto ohledu nic nemeni.

  96. Ad Ondrej Rajkovič)
    Jasně, ohledně největší vhodnosti AH-6 Little Bird pro podporu commando/ranger konceptu jsme se shodli, netřeba se tedy tím dále zaobírat.

    Ale nebyl bych ani tak kritický ohledně využitelnosti AH-6 pro podporu konvenčních sil. Z hlediska bojového doletu i rychlosti je plně srovnatelný s AH-64 Apache, rozdíly jsou v řádu jednotek procent. Paleta zbraní jež mohou oba typy nést je prakticky identická. Hlavní rozdílem (a zároveň důvod proč je to jediný typ LEHKÉHO bitevního vrtulníku v US Army) je jejich nosnost. Zatímco AH-6 má užitečné zbraňové zatížení 700 kg, u AH-64 jsou to 3 tuny+. Velkou výhodou je rovněž jeho radar u verze longbow atp.

    Jenže analogicky bychom mohli argumentovat, že by pro naše stíhací letectvo byly vhodnější letouny Eurofighter, které jsou dvoumotorové a s výrazně vyšší nosností oproti Gripenu. Ale zaplaťpánbůh, že jsme si pořídili Gripeny, jinak by dnes naši stíhači ne/lítali jako dva naše nejmenované sousední státy…

    Ačkoliv schopnost AH-64 v podpoře konvenčních sil je jednoznačně vyšší, dramaticky vyšší pořizovací cena oproti AH-6 (více než 10x vyšší a to ještě ubírám) a výrazně vyšší životní náklady ho vyřazují z možných kandidátů, za dnešní rozpočtové reality, na udržení schopnosti bitevního vrtulníkového letectva.

    Sečteno a podtrženo, odpovím citátem Bohuslava Pernici jež se mi vryl do paměti:

    Schopnost=voják+stroj+výcvik

    Kupovat stroj, na který pak nebudeme mít v měšci prostředky, aby s ním vojáci mohli cvičit, je horší než nekupovat nic.

    Ale hlavně se ještě nic nekupuje, nevíme nic o podmínkách případného kontraktu (zda to bude FMF, FMS nebo něco jiného) atp. Ale pokud by se našlo dlouhodobě udržitelná možnost jak tuto schopnost zachovat, tak pak tomu tleskám.

  97. pro Ivo:
    Myslím že klíčovým rozdílem AH-6/MI-24,AH-64 z hlediska podpory konvenčního konfliktu je jejich balistická ochrana. AH-6 nemá šanci ve dne nad saturovanějším bojištěm přežít.

  98. Ad Anonymní)
    Pokud bychom používali AH-6 dle TTPs AH-64, tak máte samozřejmě pravdu. Vtip je v tom uvědomit si rozdíl a chovat se podle toho.

    Stejná analogie se dá použít například u LR-130 Kajman vs. BVP-2 atp. Podle mne se DÁ LR-130 použít v konfliktu střední intenzity, jen holt ne jako BVP. Byl důvod, proč jsem ve svém předchozím komentáři v označení vrtulníku kapitalizoval slovo „lehký“.

    Krom toho to nijak nevyvrací poznámku o ekonomické únosnosti. Zase na analogickém příkladu. Stav, kdy má AČR výhradně lehké UAVs (Raven) vychází z analýzy, že prostě letecké průzkumné prostředky s vytrvalostí nad 45 minut nepotřebujeme, anebo že si je teď nemůžeme dovolit? …

  99. trochu jsem nerozumnel tomu, proc by se vznikem vsevojskovych brigad museli rusit posadky a utvary nekam sestehovavat. jelikoz jsme v takovych sr***ach jakych momentalne jsme, nemuze byt problem napr. delostrelockou brigadu zrusit v Jincich a jen prapory precislovat napr na 46. smdo nebo ja nevim co a nechat prapor tam kde je. fungovalo to tak drive, tak proc ne ted. a souhlasim s uvedenymi nazory, ze soucinost ruznych jednotek druhu vojsk je miziva. z doby taborskeho praporu si nepamatuju, ze bychom nekdy cvicili byt jen s ZenC (mozna se to za ty 2 roky jiz zmenilo), natoz aby nam napriklad prijeli zeniste vyhloubit okopy (otazkou je, ze si tak matne vzpominam z praporcickeho kurzu, ze zakopove rypadlo nema jaky stroj tahat) , polozit cvicne minove pole a ja nevim co jeste dalsiho… proste to co by napr jednotka pri obrane statu potrebovala ke sve cinnosti at uz v obrane, ci po prechodu do utoku. nebyt prap kurzu (nebo dosti naopak prave diky nemu) tak bych REALNE moznosti zenijniho vojska nevedel. bohuzel pritomni zeniste me uvedli do velike sklicenosti, kdyz vypraveli co vlastne umi a na co maji techniku.a to uz vubec nemluvim o tom, ze tesne po povodnich se dalsi zenijni prapor zrusi…? uff. podobny pocit jsem mel z kolegu od PVO…
    co se tyce nakupovani AH-6. heum, tak nejak mi pripada, ze MO vzalo pocet penez na udrzbu,provoz atd, ktere ma na Mi-24/35 a jen tak tabulkove porovnalo jaky jiny vrtak by vysel cenove a pocetne? stejne. nez bych neco takoveho kupoval, tak bych si mel odpovedet na otazky KDO a K CEMU bude tyto vrtulniky pouzivat. pokud je zde nekdo fundovany, rad si prectu odpovedi na tyto 2 zakladni otazky.
    a mmch. uz jen vyrazenim techto Mi nam klesne prepravni kapacita napr. pro aeromobilni operace. jak tuto diru zaplacnout?

  100. Přepravní kapacita klesne jen lehce..;-) Vojáci můžou sedět po stranách, nohy z vrtulníku. To zaprvé vypadá děsně cool a zadruhé se tím zvýší balistická ochrana vrtulníku díky plátům, co budou mít na sobě..:-D

  101. Ad Meldik)
    No, kromě dobré rady Lojzy ohledně aeromobilní kapacity, proti které nelze nic namítat, bych taky přispěl rád troškou do mlýna :-).

    „Ztracenou“ přepravní kapacitu Mi-24 bych fakt neřešil. Jednak 4x Mi-24 uvezou to samé co 1x Mi-171Š (a to v tom naprosto ideálním případě). Za druhé „úzké hrdlo lahve“ schopnosti AČR provádět aeromobilní operace není přepravní kapacita. Jen s použitím modernizovaných vrtulníků Mi-171Š dokáže AČR přepravit naráz 3 výsadkové roty, což považuji za dostatečné.

    Problém proveditelnosti aeromobilních operací silami AČR v konfliktu střední intenzity jsou relativně nízké schopnosti: a. SEAD (potlačení nepřátelské protivzdušné obrany) a b. CAS.

    Vlastně jediný prostředek, který AČR má pro úkoly SEAD, je L-159. A jelikož je to i zároveň primární prostředek na CAS (tím druhým a posledním je Mi-24, Gripen i Mi-171Š jsou toho v AČR schopny jen teoreticky), tudíž by silně hrozilo, že tenhle krajíc bude rozetřen příliš tence… Zároveň L-159 má k ideálnímu prostředku na Type-1 CAS ve skutečně blízkém kontaktu vlastních sil s nepřítelem docela daleko. Bitevní vrtulník bude mít vždy lepší situační přehled, což mu dává úplně jiné možnosti při podpoře aeromobilních operací (které se typicky musí obejít bez podpory hlavňového dělostřelectva).

    Proto bych v případné zrušení schopnosti bitevního vrtulníkového letectva pro proveditelnost aeromobilních operací viděl jako mnohem větší problém, než zrušení části vzdušné přepravní kapacity.

  102. @Ivo 108

    buďte realista. tři výsadkové roty najednou? už jsem příspěvek tohoto typu měl několikrát rozepsaný a autocensuroval jsem si ho, ale: sledujte jak poletí vrtulníky z Přerova do Náměšti. to ukáže reálnou schopnost letecké techniky. tři roty? to je cca 350 chlapů, ne?

    @Ivo 104
    Little Bird srovnávat s Apachem nelze z několika důvodů. nepoužívá řízenou munici (perspektiva laser beam rideru na bázi 2.75in Hydra) nedisponuje optoelektronikou ani na úrovni 64-A a má jeden motor. porovnávat maximální hodnoty doletu a nesené výzbroje je pak naprosto zbytečné, neboť jako u všech létajících aparátů jde payload proti doletu. krátce řečeno, nehledě na prefix u označení typu, Little Bird není bitevní vrtulník a v případě že vaše operace nebude obsahovat vybudování FARRP, tak vám na bojišti nebude moc platný. (viz Company of heroes, popis operace Urgent Fury, v níž autor Mike Durrant popisuje své působení s Blackhawkem v roli Fat Cow – „dojné krávy“ pro littlebirdy)

    srovnávat blackhawk ve vyzbrojené nebo přímo SOF verzi s apachem by byla jiná káva.

    mimochodem, v Afgánistánu měly sovětské pozemní jednotky ve větší oblibě vrtulníky Mi-17 z jednoho prostého důvodu- na cíl doručily o 50 procent typické výzbroje (bloky S-5, S-8) ve srovnání s Mi-24.

  103. Ale v tom rozhovoru pan ministr pouze potvrdil plánovaný konec 24. V nové koncepci nebude zmíněn konkrétní mixer, ale specifikace. Spíše čekejte něco v kategorii EC645 T2.

    #109

    Vámi uvedéne informace o avionice a výzbroji AH-6i jsou kropet mimo

    http://www.army-technology.com/projects/boeing-light-attack-reconnaissance-helicopter-us/

    mimochodem, spíše porovnávejte v jaké konfiguraci lítají v ačku frantici Tiger, nebo italove AW129 v současnosti.

  104. Ad #109 Honza)
    1. Podle údajů na webových stránkách army.cz máme v současné době 16x Mi-171Š (Mi-17 jsem ve svém výčtu nezahrnoval). Což dává zcela teoretickou přepravní kapacitu 384 vojáků pro administrativní přesun a 320 pro aeromobilní operaci (16×24 vs. 16×20). Předesílám, že nemám žádné inside info o NEPOTE Přerova.

    Jinak mýlíte se co se velikosti výsadkových rot týče, jsou totiž výrazně menší než mechanizované (přestože mají čtyři čety). Skutečně čistě matematicky by se vešly podle předpisů do 14 vrtulníků.

    Čili i když to velkou zálohu nedává, tu schopnost máme – předesílám, že jsem vůbec nepočítal se staršími vrtulníky Mi-17…

    2. Jak jsem již uvedl, paleta zbraní pro Apache a Little Bird je prakticky identická, jen jich samozřejmě uveze výrazně, 3x – 4x, méně. Řízenou munici samozřejmě používá, umí střílet veškeré typy raket Hellfire jako AH-64.

    Jasně, mě je samozřejmě jasné, že se AH-6 typu AH-64 nikdy nemůže vyrovnat (přestože trvám na tom, že AH-6 „Light Attack Helicopter“ je i podle názvu bitevní vrtulník), ale to neznamená, že ho pro většinu úkolů vrtulníkového bitevního vrtulníkového letectva AČR nemůže používat, pokud si bude vědoma jeho slabých stránek a využívat ty silné.

    Zase se vracím k onomu argumentu finanční nákladnosti. Armáda s 1% HDP na obranu si prostě nemůže dovolit střední bitevní vrtulníky stejně jako si nemůže dovolit UAVs s operačním doletem. Přestože by obojí potřebovala – rozpočtová realita je jiná. Jsem si skoro jistý, že časem se dočkáme toho, že Poláci si AH-64 koupí, ale rovněž vsadím boty, že budou jediní v rámci V4. 2% HDP a 1% HDP, to jsou zcela jiné světy.

    My bychom si prostě tento (nebo klidně jiný) typ lehkého bitevního vrtulníku měli koupit proto, že na něj máme a budeme mít i do budoucna peníze na to ho provozovat. Se stejnou logikou si ho koupila třeba Jordánská armáda…

      • Honzo, přelet z LKPO na LKNA nelze brát jako schopnost. Asi nemáte plné info a boucháte to od pasu.

    • V L+K 8/2014 vyšel článek pana Fojtíka zabývající se diskutovanými vrtulníky. zároveň se stejná problematika objevila i v jednom z posledních editorialů v Defense helicopter.
      Pokud se podíváte na marketing těchto vrtulníků očima zájemce o koupi auta, zjistíte, že Vám je nabízen Fiat Panda s možností přestavby na dodávku, tahač a hasičské auto- pochopitelně v mezích vzletové hmotnosti dvě tuny a přepravní kapacitou 1+4 bez balistické ochrany a výzbroje. Plnohodnotná víceúčelová (bitevní a transportní/speciální) řešení prostě neexistují, projekt F-35 budiž ultimátním důkazem.
      Pro pořádek je nutné zmínit, že existují dvě „verze“ pocházející od dvou výrobců, obě postavené na draku xH-6. jedna od Boeingu, se „ráno budí s pocitem že je Apache“ – podědila 30 procent komponent Apache, které NEJSOU omezovány pro export (pamatujete jaké haló bylo okolo motorů a radarů pro ALCy?). Druhá od MD je levnější variantou.
      Panem Fojtíkem zmiňovaná možnost využití vrtulníků pro kurýrní a podobné lety je pak víceméně k pousmání. Ano. dopisy můžeme vozit klidně i Gripenem, když bude potřeba. jenže ona drahá avionika bude lítat a bude jí jedno jestli letí bitevní úkol nebo přepravu dopisů. Kapacitu jakýchkoliv vrtulníků bychom měli využívat k maximálnímu užití, ne jen tak. Avionika bitevnách vrtulníků stejně jako avionika různých COIN přestaveb dnes prostě je podstatně významnější částí ceny než je cena draku na který montujete.
      v jakémkoliv bojovém nasazení budou tyto „bitevní“ vrtulníky slabinou. jakékoliv poškození pohonné jednotky bude znamenat vrtulník na zemi. Navíc dvoutřetinová většina ztrát vrtulníků v poslední dekádě byla na vrub pilotáže nebo závad. zde znovu narážíme na slabinu v jednomotorové konstrukci.
      Nekupujme levné věci, protože na ně máme (o čemž by se mimochodem dalo polemizovat). prioritou naší armády by měla být investice do středních transportních vrtulníků s možností kontraktu na některý skutečný bitevní vrtulník- v takovém případě pravděpodobně nejmenším zlem kombinace A-139 a A-129, eventuelně Puma- Tiger. rozhodně ne Blackhawk tak jak je nabízen, a rozhodně ne čivavu s napoleonským komplexem.
      Pokud má naše bitevní kapacita jít směrem k budget/discount purchase, pak zjevně nejlepší koupí budou Kiowy z přebytků US Army. Mají stejnou přepravní kapacitu, stejnou výzbroj, a budou stát zlomek toho, co AH-6. Mimochodem, nahrazení Kiow novým typem je pravděpodobně velká část oněch 1500 lehkých bitevních vrtulníků, které Boeing a MD předvídají jako díru na trhu v blízké budoucnosti.

  105. záleží na tom, kam je budete chtít házet. protože pokud pro Vás bude systém DAS akutní, tak máte jen dvě éra, ne čtyři. bez zálohy.

  106. tak byl nákup CAS kdysi v počátcích prezentován. podobně jako s těmi AH-6 o něco výše se to má tak, že gadgets jsou dneska dražší než „drak“. někdy i podstatně.

  107. @Toledo #110
    ano, „byl jsem mimo“. ve své sebestřednosti a pragmatismu jsem neočekával, že se budeme bavit o nákupu a zavedení předsériových strojů které nejsou zavedeny u žádné armády NATO, důsledku čehož jsem se dopustil neprofesionálního pochybení a předpokladu že se bavíme o léty prověřeném MH-6.
    obzválšť sledováno prizmatem prozatím nedotažené náhrady Kiowy. takže pánové sorry. ah-6 BUDE bitevník jen podle jména, používaný jako scout pro saudské Apache anebo na prohánění kočovníků a uprchlíků na syrsko-jordánské hranici.

    nefunguje to ani u jogurtů a limonád (nula procent kalorií, sto procent chuti).

  108. Pokud jsme u vrtulníků, tak je pravda, že nazývat AH/MH-6 bitevním vrtulníkem je skutečně nadnesené. Co se týká nosnosti, tak buď je to AH – tj. zbraněmi vybavený vrtulník, nebo MH a to je transportní, který má na bocích lavice. Kombinace na jeden stroj zatím neexistuje. Věřím, že by se výsadkářům líbil. Když teď zvažuji pro a proti, tak si říkám, že čistě bitevní vrtulník je nad naše síly. Vhledem k omezeným prostředkům, které do naší armády dlouhou dobu plynou a poplynou, bych to viděl na zachování Mi-17/171. Menší transportní schopnosti a také omezenou bitevní podporu bych viděl pomocí strojů AW-139M nebo AW-149, které by umožnily jak transport, tak v omezené míře i boj. SOKOLů a Mi-24/35 bych se zbavil. Slyšel jsem, že vyzbrojit smysluplně SOKOLa je docela problém a také už by měly jít mašiny na GO a je otázkou, zda by se vyplatilo tolik investovat do dost olétaných mašin. AW-139M a AW-149 by umožnily asi širší paletu úkolů.

  109. Michale, myslim, ze pokouset se o nejaky hybrid neni nejlepsi napad. V pripade ztraty by jsi tak prisel jak o transportni stroj tak i o zbranovou platformu.
    AH-6 mi pripada spise jako britsky bitevni kriznik z mezivalecneho obdobi nebo z obdobi WW1. Rychly, s ohromnou palebnou silou, ale temer bez odolnosti. Kazdopadne jak uz Ivo napsal, je to pouze o spravnem vyuziti. Myslim, ze zde by jsme si nemeli ani tak brat priklad z US kde prece jen AH-6 pouziva pouze 160 SOAR, ale spise z Francie. Nasazeni vrtulniku Gazelle v operaci Serval muze slouzit jako velmi dobry priklad jelikoz Little Bird a Gazelle patri prakticky do stejne kategorie. Jiste, ze bych byl podstatne spokojenejsi pokud by byly k dispozici AW-139/149 a nebo rovnou AH-64, ale pri rozhodovani mezi zadnou kapacitou (coz by byl pripad pokud by se uvazovalo o AH-64) a nebo omezenou (AH-6) tak potom radeji omezenou kapacitu.
    V pripade nasazeni celeho BUU s podporou nekterych dalsich prvku (at uz pruzkumne roty 102.pzpr nebo vysadkove roty 43.vpr) v operaci vysoke intenzity v ramci operace NATO (pod velenim 1 Armoured Division (UK)) by pro britske veleni bylo snadnejsi poskytovat podporu bitevnich vrtulniku jen pro cast operaci (a cast podpory by jsme byli pripraveni poskytnout sami) nez poskytovat celoplosnou podporu.

    Co se tyce W-3A Sokol tak muj nazor zni nezbavovat se jich. Mi-171 poskytuje sice vetsi dopravni kapacitu ale za cenu nizsi rychlosti, mensiho doletu a vetsiho hluku nez W-3A. Krom toho, 25th Air Cavalry Brigade z Polska pouziva i ozbrojenou variantu Sokola. Coz take nemusi byt schopnost k zahozeni.

  110. Ad Ondrej Rajkovič)
    Díky moc za ten příměr s bitevními křižníky, přesně to jsem měl na mysli, ale tak nějak mne to nenapadlo – stejná výzbroj jako bitevní lodě, ale dramaticky menší pancéřování. To samé platí o vztahu AH-6 a AH-64…

    Jinak taky nijak nefandím hybridním transportním/bitevním vrtulníkům. Pokud už bychom do toho šli, tak nejjednodušíí varianta je samozřejmě Mi-171Š. To „Š“ je tam z dobrého důvodu.

    U otázky zda Sokoly udržet nebo ne je třeba se zeptat na co je chceme vlastně používat. A pak ta odpověď přijde tak nějak sama. To, že je mají v inventoráři u 25th Air Cavalry Brigade je určitě plus, hlavně pro 4. brn, která s nimi bude cvičit, ale není to určující.

    Ad Honza)
    1. Pokud se tedy neshodneme na označení „lehký bitevní vrtulník“, tak můžeme klidně začít razit označení „křižníkový vrtulník“ (podle vzoru křižníkových tanků britské armády za WW2), ale asi se to nechytne) :-).

    Ale vážně, lepší český ekvivalent (ustálený) není. Je dobrý důvod, proč každý americký vrtulník má první písmeno A, O, U, C nebo M. A pokud se američtí soudruzi rozhodli dát Little Birdu písmeno A (který vychází prapůvodní platformy OH-6), asi pro to měli důvod.

    Jinak Toledo sice dal odkaz na verzi AH-6i (exportní a zbrusu novou), ale v současnosti používané AH-6G u US Army si s ní v ničem nezadají.

    Je nefér porovnávat AH-6C (kterou jste měl na mysli z Operace URGENT FURY) a AH-6G stejně jako třeba C-130H (kterou nafásli Poláci) a C-130J, která létá u US Army. V obou případech ty stroje dělí tři dekády a dvě generace avioniky. Společného mají leda tak drak a jméno.

    2. Bylo by možné dát odkaz na ten zdroj ze kterého jste vycházel při tvrzení, že jen 2 ze 4 letounů C-295M budou vybaveni systémem DAS? Projel jsem si celou tiskovku a veškeré články, ale pokud to není někde skryto mezi řádky, tak se domnívám, že všechny letouny jsou v identické konfiguraci. O ceně se nemá smysl bavit, ta je jaká je, jde mi výhradně o funkcionalitu.

  111. @117
    Michale, Agusta 149 je prozatím k dispozici pouze na krásných letáčcích v počítačově renderovaném modelu. Hlavní problém se Sokoly je v tom, že jsou v současnosti nechtěným dítětem v portfoliu firmy Agusta Westland (možná jste se byl podívat na IDETu).
    Vyzbrojit Sokol.. viděl jsem různé varianty (Glusiec na vlastní oči, ostatní na papíře) a skutečně je tam problém- především se vzletovou hmotností. nicméně „investovat do dost olétaných mašin“ není to, co obnáší GO. generální opravou se vám vrtulník vrací na úroveň nového vrtulníku.

    Sokoly jsou v naší armádě nedoceněným typem. ve skutečnosti plní větší spektrum úkolů než si lidé na bojových útvarech uvědomují. z hlediska armády jsou dokonalým kompromisem mezi malým vrtulníkem řady EC optimalizovaným pro medevac a středním přepravním vrtulníkem. to, že nelétají taktickou přepravu je dáno v prvé řadě faktem který sám zmiňujete- čekají na GO.

    děkuji anonymovi #120 za link.

    souhlasím s názorem Iva, že nejLEVNĚJŠÍ variantou jak získat nějakou palebnou podporu pro vrtulníkové výsadky, je vyzbrojení eŠek. nejsem fanda našich opravárenských závodů, ale když nic jiného, tak přimontovat laserový značkovač v ose výstřelné bloku by nebyla až tak náročná úprava a s ohledem na přesnost používané výzbroje by to úplně stačilo. mimochodem. piloti Kiow si kreslí záměrný obrazec „mastnou tužkou na okno“ nebo se zastřelují 50calem

  112. heh, no, veta ze vzdy pouze 2 letouny mohou byt vybaveny ochranou je opravdu zajimava. dalsi popis me ale zaskocil jeste vice: „Za dvouleté zpoždění dostane armáda od společnosti Omnipol kompenzaci 20 milionů korun. Tuto částku bude čerpat v materiální podobě.“ neprijde mi to jako adekvatni kompenzace, ale co uz…

  113. To: Honza – díky za názor. Mimochodem již delší dobu uvažuji právě o využití vrtulníků velikosti SOKOLa v armádě a přemýšlím nad možnostmi využití této kategorie strojů. Němci dlouhou dobu spoléhali na MBB-105, Belgičané mají A-109. Jejich využití pro taktický výsadek je poměrně sporné. Pořád mi chybí vrtulník s kapacitou UH-60 – piloti, dva střelci a výsadek. Mi-17 je přeci jen už dost veliký stroj. Přepravní kapacita SOKOLa je poměrně malá jeho využití mi přijde jako velice omezené.

  114. Dnes jsem narazil na Armádních novinách na článek o velmi zajímavém vozidle, které bude v počtu 1300 kusů dodáno (cena kontraktu včetně servisu 562 mil USD) do US Army, resp. USSOCOM.

    http://www.youtube.com/watch?v=VeN0RTo_V7Y

    Vozidlo FLYER se jeví jako moc pěkný LR 130 Kajman 2.0 :-).

    Konstrukční filosofie vozidla je dělaná s maximálním ohledem na přepravitelnost vzduchem, takže vozidlo má výjimečně malou hmotnost 1800 kg, při maximální kapacitě 7 operátorů (podle videa bych řekl bez většího množství materiálu), což při jeho kompaktních rozměrech umožňuje přepravu UVNITŘ CH-47, CH-53, V-22, C-130 (a tedy i C-27 Spartan). V podvěsu dokonce pod UH-60. Troufnu si však říci, že je od pohledu tak o 40 cm vyšší než umožňuje přepravní prostor C-295M Casa.

    Nejde ani tak o to, že by měla AČR tato vozidla zítra nakoupit, LR-130 Kajman ještě pěkných pár let vydrží. Spíš o to, že vývoj v této kategorii vozidel běží i nadále na plné obrátky, tudíž je tato kategorie vozidel považována i do budoucna za perspektivní.

    Takový „sanity check“ ohledně akvizic minulých i budoucích, což nikdy neškodí…

  115. Ivo, myslím, že sedm operátorů se vejde snad jen do verse „Rescue and Personnel Recovery“ ;-) Standardní verse má čtyři sedačky, pátý operátor ve věži. Leda by ti zbylí dva jeli vzadu na korbě. Což nic nemění na tom, že auto nevypadá vůvec zle. Navíc má mít spoustu dílů společných s Humvee, to pro USSOCOM také není k zahození.

    Trochu mě překvapil motor 1.9, 110 kW. Ono to auto není těžké (bez pancéřování), ale když se naloží vším možným železem (a urostlými vojáky :-) ), tak už mi 110 kW přijde docela málo. Ale nemám s touto kategorií vozidel nižádné zkušenosti, takže se mohu mýlit a rád se nechám poučit.

    Co se naložení do C-295M týče, v prospektu k Flyer je uvedená výška 60″ (cca 153 cm), takže papírově by se tam vejít měl, praxi nejsem schopen posoudit.

  116. na stránkách General Dynamics píšou osádka = 4
    “ LSV is designed to carry adequate fuel, water, ammunition, and food for 3-day mission needs, while safely transporting a crew of four“

  117. Čili ten páty ve věži by těm dvěma dole už asi moc šlapal po hlavě ;-)

    Docela by mě zajímalo, jak při výběrovém řízení USSOCOM zohlednili strukturu jednotek, především družstev, které ta vozidla budou používat. Jestli se nepletu, US Army má standardně devítičlenná mužstva. Netuším ovšem, jak je to u jejich S(O)F.

  118. Tak se po delší době dostávám k mailu.

    Jasně, moc jsem tomu studování materiálů nedal, těch 7 je skutečně jen v „nebojové“ konfiguraci. Z níže uvedeného linku je patrné, že vozidlo je k dispozici hned v pěti základních konfiguracích, nepočítaje v to možnosti „up armour“ http://www.gd-ots.com/flyer.html

    – bojová
    – záchranná / zdravotní
    – průzkumná
    – velitelská
    – spojovací

    Jinak je tam na obrázku i ona zdravotní verze, která spočívá v tom, že „litter patients“ leží na 4 nosítkách na střeše a „ambulatory“ sedí ve zbylém prostoru dole. Jinak i tato verze má zachovaného kulometníka, chudáci zranění :-).

    Ad Tomáš Kolář)
    1. Jedna věc je maximální výška nákladového prostoru, druhá věc je jak vysoké vozidlo může po šikmé rampě vjet do CASY. Podle tohoto by se tam tak tak vměstnal LR 110 s pevnou střechou, jenže ten tam nevjede ani omylem. Nejvyšší vozidlo, které se tam dostane, je LR 110 plachťák s odmontovanou konstrukcí a sklopeným člením sklem. Jak říkám, to by se muselo v praxi vyzkoušet, ale mám pocit, že Flyer by se tam těsně nevešel.

    2. USSOCOM pá vcelku roztodivnou strukturu jednotek, jelikož USSOCOM zastřešuje spoustu jednotek od různých „služeb“ (pozemní vojsko, letectvo, námořnictvo, námořní pěchota). Jenže s tímhle si Američané nelámou hlavu, u nich prostě neplatí dogma, ke kterému se do značné míry stále upíná AČR, že 1 vozidlo = 1 družstvo.

    Američtí Special Forces mají základní jednotku A-team, která se skládá z 12 operátorů a dokáže se dočasně rozdělit na 2 šestičlenné týmy. Čili podle mne úvaha byla, že A-team dostane 4 vozidla, přičemž v každém z nich budou sedět 3 operátoři a podle potřeby s k nim někdo přisype (JTAC, tlumočník, specialista na to či ono…).

    Mimochodem stejná úvaha by se dala použít i pro AČR, kdyby na to v budoucnosti došlo. Každé šestičlenné výsadkové družstvo, které se dělí na 2 tříčlenné sekce, by mělo dvě vozidla a ve „zbylých“ místech by seděl VČ, ZVČ, obsluha Carl Gustav, JTAC… A ono by to na tu četu akorát, s malou zálohou, vyšlo.

    • Ahoj Ivo,
      Ke Tvé reakci na příspěvek Tomáše Koláře, bod 2.

      Vzhledem k tomu, že jako podklad využíváš srovnání dvou rozdílných entit, troufnu si tvrdit že logický úsudek je v tuto chvíli podřízen “wishful thinking” (zbožnému přání?).

      “Roztodivná struktura jednotek USSOCOM” není umožněna tím, že si s tím “Američané nelámou hlavu”, nebo tím že překonali “dogma jež platí v AČR”. Rostodivnost struktury je dána tím, co jsi vybral za příklad. USSOCOM je velitelstvím pro speciální operace a jako takové pod sebou má jednotky pro tento druh operací; o rozdílu mezi SOF a SF se tady již psalo, škoda že citovaná definice nepadla na úrodnou půdu, navíc tady nejde ani tak o rozdíl mezi jednotkami SOF a SF, ale jednotkami SOF a konvenčními silami. Nicméně, pro potřebu argumentu ji zde znovu zmíním.

      SOF (Special Operations Forces) jsou:
      “Those Active and Reserve Component forces of the Military Services designated by the Secretary of Defense and specifically organized, trained, and equipped to conduct and support special operations. Also called SOF. See also Air Force special operations forces; Army special operations forces; naval special warfare forces.”
      http://www.thefreedictionary.com/special+operations+forces
      SOF, tedy mimo jiné, jsou jednotky specificky organizované, cvičené a vybavené, k provádění a podpoře speciálních operací.

      A Speciální operace:
      “Operations conducted by specially organized, trained, and equipped military and paramilitary forces to achieve military, political, economic, or psychological objectives by unconventional military means in hostile, denied, or politically sensitive areas. Special operations are conducted in both peacetime and wartime, are frequently shaped by political considerations and involve a degree of political risk, and may be overt, covert, or clandestine.”
      http://www.answers.com/topic/special-operations
      Speciální operace jsou tedy operace prováděné jednotkami SOF, za účelem dosažení vojenských, politických, ekonomických, nebo psychologických cílů, prostřednictvím nekonvenčních vojenských prostředků, a to v nepřátelském, odepíraném, nebo politicky citlivém prostředí.

      Zpátky k Tvému příspěvku, je tedy jedno kolik má U.S. Army ODA členů a v kolika jezdí autech. Tvé srovnání je zcela irelevantní vzhledem k tomu, že srovnáváš SOF a konvenční síly. Tedy ODA (U.S. Army Special Forces) a družstvo (43. výsadkový mechanizovaný prapor), jinými slovy srovnáváš SOF a konvenční síly.

      • Ad Mr. Green)

        1. Jsem si vědom, jak se používají pojmy SF a SOF v kontextu ozbrojených sil USA. I tam to dost záleží na kontextu a mluvčím, ale správně by v kontextu US Army měl pojem SF značit jen „Zelené barety“ z ODAs. A pojem SOF by měl být nadřazenou množinou. V reálu však takové tvrdé dělení zpravidla neexistuje.

        Proč používám pojmy SF a SOF tak jak je používám jsem vysvětloval před dlouhou dobou na tomto vláknu, ale ve zkratce: dokud v českém vojenském prostředí nezdomácní představa, že síly pro plnění speciálních operací tvoří širší množina jednotek než jen výše zmínění operátoři ODAs (resp. náš český ekvivalent), má podle mne smysl používat pojem SOF tak jak ho používám (tedy rovnice: jednotky (i) pro plnění speciálních operací mínus jednotky ODAs ekvivalentů rovná se SOF).

        2. Rozhodně to není z mé strany žádné „wishful thinking“, srovnání mezi ODAs a 43. vpr jsem udělal jen proto, že ODA byla na tom videu a Chrudim jsem zmínil proto, že ta v současné době disponuje zhruba ekvivalentními vozidly LR 130 Kajman a za 10-20 let je bude nejspíš nahrazovat.

        Za tím dogmatem 1 vozidlo = 1 družstvo si ale stále stojím. Zatímco v US Army (teď se už skutečně bavím o main streamu, ne o SOF) je úzus 1 vozidlo = 1 družstvo spíše výjimkou a vyskytuje se především u mechanizovaných jednotek, v AČR je tomu přesně naopak. Zkuste se podívat na strukturu například 10th Mountain Division nebo 25th Infantry Division a uvidíte, že i v těchto konvenčních svazcích si rozhodně nelámou hlavu s úlohou jak nacpat jedno družstvo do jednoho vozidla, prostě jede ve dvou…

        Zatímco AČR to vidí tak trochu jinak, že? Asi největší míry absurdity se tím dosahuje u struktury jednotek u našich lehkých motorizovaných praporů. Ti co situaci znají, tak vědí. Ti co ne, s tím nechci zatěžovat…

        • rozhodně neznám do detailu sestavu např. 10h Mountain, ale klíčová zde pravděpodobně bude samotná struktura jednotky.. pokud je určená jako lehká / horská/ ev. výsadková, tak vozidla pro svou rychlejší přepravu nebude mít na úrovni četa ale bude je mít přidělená od vyššího celku a velmi pravděpodobně je bude sdílet s ostatními jednotkami celku.. tak trochu jako se sdílí kapacita chinooků.
          jinak řečeno, v drátovém diagramu nebude pěší jednotka „s kolečky“, ale spíš sada pěších jednotek a jedna podpůrná jednotka „s kolečky“

        • Ivo,
          Nebudeme ztrácet čas, pokud normy neznáš nebo ignoruješ, neznamená to, že neplatí, nebo dokonce že neexistují.
          Co se Tvého „správně“ SF vs. SOF týče, jsou „Zelené barety“ jedinými SOF, kteří jsou zároveň i SF, což samozřejmě platí v US. Zároveň platí že mezi SOF už kromě nich není žádné jiné SF není. SF je jednotka, SOF jsou jednotky pro speciální operace. V reálu toto dělení právě existuje, viz definice zmiňované výše. (A mimo jiné o nich vypovídá( = které to jsou) i struktura a jednotky podřízené USSOCOM, lze najít na netu). Takže jelikož jsi vojensky vzdělán, mohl by jsi začít používat termíny správně, a ne dle aktuální chuti, či „wishful thinking“.
          Co se „zdomácnění termínů týče“, to není potřeba. Mimo dokumenty citované v Bílé knize (odkazy v Bílé knize), je i Bílá kniha samotná dost přesná ve vymezení termínu Speciálních sil a jednotek, které je podporují.
          Ad 2, cpaní do jednoho či dvou vozidel- samozřejmě, dle této logiky by štáb jednotky měl mít obří autobus  Ale to stále ještě neznamená žádnou paralelu mezi základními stupni jednotek tak odlišných, jako jsou jednotky konvenční a nekonvenční. Řekl bych, že příklad z 82.výsadkové by Ti udělal asi lepší službu.

  119. Tento týden mě zaujal článek na armádních novinách ohledně tématu, které se na tomto vláknu diskutovalo – náhradu vrtulníků Mi-24 HIND novými multifunkčnímu vrtulníky.

    V článku bylo uvedeno hned několik možných kandidátů, ale já se jednoznačně přikláním k typu UH-72A. Nejde ani tak o jeho cenu nebo výkonové parametry, ale u jeho kódové označení UH-72A LAKOTA – ideální pro podfinancovanou AČR. No řekněte sami, to je „comedy gold“, ne?

  120. Ad Tomas Kolar) Kajman ma se svymi 2.4l o 20 kW min a pritom vazi plne nalozeny 4200kg. Obe auta maji 6-ti kvalt. Tocivy moment bude asi taky dost podobny, takze si myslim ze to nebude zadnej lenoch. Navic spotreba 1.9 bude pri nekolikadenni operaci urcite vyhodou. Kdyz vezmu v potaz i to ze pro amiky neni problem za 10 let vymenit u auta komplet motor, tak ani mensi vydrz maleho motoru nehraje roli. A ten pocet verzi muzeme taky zavidet. Kajman v tomhle ohledu dost pokulhava ve variabilite coz je ale vec ktera by se dala resit krapet jinou prestavbou civilniho LR 130 dc. Otazka prepravitelnosti vzduchem je vec dalsi. Kazdy metrak vahy navic je hodne znat. V tom ztraci Kajman dalsi body. Takze si myslim ze GD nepostavil vubec spatne vozidlo pro vysadkove jednotky. ;-)

    • ha. pokud plně naložený kajman váží přes čtyři tuny, tak se nikam vzduchem přepravovat nebude.. alespoň na ve výsadkovém smyslu. Nehledě na to, zda s Kajmany probíhá výcvik v přepravě v podvěsu, ten „plně naložený“ Kajman přesahuje možnosti všech vrtulníků ve výzbroji AČR i v okolí. .. ledaže byste chtěli vysazovat průzkumné družstvo tam, kde můžete mít celou air assault četu.

  121. Ad Ivo)
    Už nedohledám ten odkaz, ale diskutovala se na tomto vláknu budoucí spolupráce 43. vpr s polskou 25. aeromobilní brigádou. Pokud se nepletu, tak jste se na konci tohoto týdne vrátil s dohovorů s Poláky – bude z toho něco, nebo to skončí jako třeba spolupráce se 173. vb USA, tedy do ztracena?

  122. Ad Výsadkář)
    Komentář o spolupráci 43. vpr se 25. aeromobilní brigádou (POL) jsem zde skutečně před poměrně dlouhou dobou napsal já, i když myslím na jiném vlákně. Ale na tom nesejde, sem se ta informace beztak hodí více.

    1. Jednání v Polsku skutečně tento týden proběhla, nutno říci velmi úspěšně. Byla však se 6. výsadkovou brigádou (resp. s 18. výsadkovým praporem, jenž je její součástí). Informace o spolupráci s 25. aeromobilní brigádou byla profiltrována hned několika stupni velení a byla informačním šumem.
    2. 18. výsadkový prapor je pro Chrudim ideálním partnerem hned z několika důvodů. Za prvé, svou strukturou je 43. vpr nejpodobnější. Za druhé, jak z polské strany, tak z té české, byl patrný tah na branku, jak my, tak Poláci přisuzovali spolupráci očividně velkou důležitost. Přestože jsme v minulosti spolupracovali i například s Brity a Američany, spolupráce ČR-Polsko je perspektivnější i z důvodů podobných národních zájmů. Polsko ani ČR se na mapě rozhodně nikam nepřesunou, čelí a budou čelit podobným bezpečnostním problémům, a to zřejmě ve stejný čas. Za třetí, polští výsadkáři mají velice podobný mindset ohledně plnění úkolů, což je dáno i podobnou historií v rámci Varšavské smlouvy.
    3. Rozhodně nemám strach, že by spolupráce šla do ztracena. V plánu nejsou žádné rauty, ale zcela konkrétní společné výcviky od stupně družstvo až do rotního úkolového uskupení. Co se tématiky týče, spolupráce bude sahat od úzké problematiky boj v horách a výsadkové přípravy až po součinnostní cvičení pod taktickým námětem podpory mechanizované divize výsadkovými jednotkami. Spolupráce je plánována jako dlouhodobá, sudý rok čeští výsadkáři budou cvičit v Polsku, lichý rok přesně naopak; až do té doby než nastane Ragnarok .
    Sečteno a podtrženo, ze spolupráce s polskými výsadkáři mám tak dobrý pocit jako už dlouho z ničeho jiného. Vsadím Chárona proti čokoládě, že tahle spolupráce posune česk0 výsadkové síly dál (ale koneckonců i ty polské). Soudě podle reakcí polských výsadkářů, které jsme během cesty potkali, jsou na spolupráci s Chrudimí upřímně natěšení, tudíž bych očekával v budoucnu spíše utužení spolupráce. A úzká spolupráce je základní podmínkou potenciálního úspěšného společného nasazení…

    tttt

  123. Ad Martin, J.D. a další kteří se ptali)

    Jak jsem již dříve avizoval, schyluje se k onomu cyklu přednášek resp. přednášce a semináři na téma manévrového boje / aeromobilních operací na půdě Univerzity obrany. Po rozhovoru se šéfem katedry pplk. Mazánkem minulý týden je již znám termín konání:

    26. listopadu v úterý v dopoledních i odpoledních hodinách, přesné časy a učebna budou upřesněny. V dopoledních hodinách proběhne blok pro magistry, v odpoledních pro bakaláře. Přestože se takto z kraje jedná o přednášku a ne seminář, budu se těšit na zajímavé postřehy a (doufám) sokratickou diskusi :-).

    • Jak jsem naznačil, uvítal bych možnost prezentace přímo na základně. V termínu 26.11. jsem služebně mimo ČR (COBRA 2013 v Polsku). Takže mám peška.

    • …myšlenka tam dobrá, ale popis GC moc nesedí, dle letového úsilí to rozhodně nebylo aeromobilní cvičení.

      • @O. Rajkovic..
        pověstná jablka s hruškami. Při srovnávání s US divizí neškodí si uvědomit, že celá naše ARMÁDA je smíšená divize. takže skutečně máme letectvo v podřízenosti velitele divize :)
        V Chrudimi jste na to taky přišli.. nejlepší způsob jak si zachovat kontakt s realitou, prověřit skutečný stav svých schopností a naučit se něco nového můžete jen pokud máte kontakt s ostatními jednotkami, které plní podobné úkoly.
        když si zavřete osm pilotů a dva vrtulníky na chrudimském letišti, tak Vám zdegenerují.Nadto, celá přerovská základna je prakticky vrtulníková ROTA.
        znovu podotýkám, prosím všimněte si že dvouleté nasazení dvou operačních vrtulníků plus jedné zálohy srazilo celé vrtulníkové letectvo na kolena.

        Pokud si přivážete k noze kámen vrtulníkové přepravní kapacity, nedivte až Vás potáhne ke dnu přestože zpočátku to vypadalo „sexy“, „mít vrtulníky kdy si vzpomeneme“. možná pomůže přirovnání ke zvířatům. Tank který nechcete, si v klidu rezne v autoparku jako kočka. vrtulník je jako pes na kterého jako na potvoru zrovna nemáte čas, protože musíte…. nebo byste raději…

        • Nevím jestli je to ROTA ;-)

          Ale souhlas, že udržet vrtulníky u pozemních jednotek, by pro tyto jednotky znamenalo změnu priorit. Jsme jediná základna vrtulníkového letectva a představa, že budeme podporovat všechny úkoly je dle mě naivní…

          Tedy souhlas s vámi.

          • rota v kontextu vojskového letectva (army aviatio). Podívejte se, kolik vrtulníků se u nás staví na letovou akci :) na prapor na 100procentech bojové síly (30 letadel) se to nedostane ani při přeletu základny. To že se v letectvu AČR bere velitel letky na úroveň velitele praporu, je jen dalším důsledkem přebujelé struktury (jedna základna, JEDNO křídlo, tři letky si totiž spousta lidí vysvětluje jako základna = brigáda, křídlo= brigáda, letka= prapor)

  124. Ad Honza)
    Nejsem si vědom, že bych tady nebo někdo jiný z Chrudimi někdy napsal, že by nejlepší řešení aeromobility pro Výsadkový prapor bylo „zavřít osm pilotů a dva vrtulníky na chrudimském letišti“. Jednak přepodřízení vrtulníků přímo výsadkovému praporu by bylo asi světové unikum (ale možná jste měl na mysli přepodřízení nadřízenému stupni, tedy pluku či brigádě). Za druhé při velikosti naší armády mít ve prospěch de facto jednoho praporu 2 vrtulníky na FULLCOM si nedokážu představit ani v nejdivočejším snu. Pozemní vojsko obecně a Výsadkový prapor nevyjímaje pochopitelně nemá ani to nejmenší know-how mít jakoukoliv leteckou jednotku FULLCOM.

    Co si naopak představit dokážu je předpodřízení části vrtulníkového letectva, ať již po omezenou dobu či trvale, pod uskupení pozemních sil, například „Ranger pluk“ v režimu TACON nebo i jen DIRECT SUPPORT. Každopádně klíčem je, že ADMINCON by vždy zůstal letectvu, jinak by se stroječek brzo zadřel…

    Že to nejsou žádné vzdušné zámky myslím poměrně dokazuje příklad, který tady uvedl právě Ondrej Rajkovič. V rámci cvičení GRIM CAMPAIGNER bylo brigádnímu úkolovému uskupení přepodřízeno úkolové uskupení letectva TF HIND, což bylo smíšené vrtulníkové uskupení Mi-171Š a Mi-24. Osobně jsem se s tímto modelem setkal v rámci AČR poprvé a musím říci, že jsem s ním byl maximálně spokojen. Předpokládám, že s tímto konceptem přišli sami vrtulníkáři, ale nejsem si jistý.

    Výhody oproti normálnímu stavu, tedy že vrtulníky přiletí ve smluvený čas na smluvené místo, udělají co mají a pak zase odletí na mateřskou základnu, byly enormní. Ve chvíli kdy je vrtulníkové uskupení nejenom v přímé podřízenosti manévrového velitele, ale fyzicky kolokováno s manévrovou jednotkou na jednom místě, problémy se součinností, tak dobře známé všem výsadkářům „že si piloti zase udělali co chtěli, že nepřiletěli na čas (nebo vůbec), že odmítají udělat to či ono…) najednou jako mávnutím kouzelného proutku vymizely. Ono je to totiž především o co nejpřímější komunikaci tváří v tvář. Pak se snadno přijde na to, že piloti nejsou žádní pitomci a že ti výsadkáři si nevymejšlí blbosti, protože nemají roupama co dělat, ale že to či ono je prostě integrální součástí pozemního manévru a bez toho se to rozsype jako domeček s karet… Takže pak se dá naplnit heslo, a tady vykradu jednoho z FACů TF Hind, Sokyho, že „flexiblity is key to air power“ :-).

    Sečteno a podtrženo, model TF Hind je podle mne limitně blízko ideálnímu stavu využívání vrtulníkového letectva ve prospěch k tomu určených manévrových jednotek v AČR. Teď jde jen o to, aby to tento koncept nebyl používán jednou za uherský rok, ale byl standardním postupem při všech větších cvičeních u kterých se předpokládá zásadnější využití vrtulníkového letectva.

    Z tohoto konceptu jsem měl upřímnou radost, podle mne to byl skutečný kvalitativní skok. Předpokladem úspěchu samozřejmě je, že obě strany vzájemně znají své možnosti a umějí využít své silné stránky. Což zrovna u výsadkářů, mimochodem díky cílené prací FACů již od roku 2008 (tímto zdravím a děkuji Pokymu), není problém. Moje generace, která už byla odchována ve využívání CASu pomocí Type 2 control v Afghánistánu, pomalu ale jistě dorůstá do štábních pozic, je tedy zaručeno, že know how nebude upadat, ale právě naopak. Tudíž institucionální podmínky ke spolupráci jsou.

    Ad HU)
    Jen opravdu na okraj – v životě vojenském někdy rozhodují souhry šťastných okolností. Nebýt toho, že v roce 2008 velel základně v Náměšti nad Oslavou plukovník Štefánik (dnes v hodnosti generála a funkci velitele letectva), který se nebál strčit hlavu do oprátky a věřil svým FACům, kteří se zaručili, že „ten výcvik CASu s výsadkáři bude bez závad“, možná bychom si o tom všem dnes jen stále povídali. A nebyl by žádný kurz FO, JFO atp…

    • Ano TF Hind by mohlo byt tim po cem jsem „volal“ nekolik let. Ucastnil jsem se priprav GC za zakladnu u 7.mb, tedy mohu hodnotit z teto strany, smerem k 4.brn nevim. Ale napriklad letove usili pro 7.mb je presnym opakem. A troufam si tvrdit, ze vrtulniky nejsou soucasti zadneho BUU, nefiguruji v jejich strukture, pritom pred nekolika lety tomu tak bylo.

    • ..a tak jsem si vzpomněl. Budeme li se bavit o BUU a podpoře ze strany nové 22. zVrL obávám se, že nic z toho co píšete o TACON a příkladu jako GC nebude reálné. Ne, že bychom nechtěli, nebo se tomu bránili, ale dokument, který nám nařizuje vyčlenit „něco“ pro BUU o technice neříká nic. Tedy pokud jsem tam něco nepřehlédl. A obávám se, že ne. Tedy cesta ještě dlouhá.

    • právě ta udržitelnost (sustainability) je ale klíčovým prvkem a podle mého názoru se při výcviku na území ČR bohužel vytváří falešný dojem… „dostupnosti vrtulníkové podpory“.

      tedy:
      vezmeme-li v potaz zkušenosti z minula, je zjevné (jak už jsem zde mnohokrát zmínil) že ony 2 (+1) vrtulníky jsou momentálně udržitelné maximum a že budou nasazeny na právě JEDNOM místě (rozumějme, jednom TF).
      při podpoře vrtulníkového výsadku na vzdálenost 180km vrtulníky Mi přepraví jednu ČETU za dvě hodiny. to znamená, že na zasazení roty budou potřebovat 6 hodin od prvního do posledního wheels down na LZ. udržitelné? ano. účelné??

      na Hradišti / Boleticích to vše funguje krásně a jako na drátkách.. řekne se GO a hned se letí a vysazujeme po deseti minutách letu.

      ano, vrtulníková podpora pro TF je určitě úžasná věc a game changer pro všechny zúčastněné.. ale pro SKUTEČNOU operační činnost (ne lety s balenou vodou a VIP kabul-bagram-kabul) bude i jen PRAPOR vyžadovat PŘINEJMENŠÍM dvakrát tolik vrtulníků. čtyři operační 17ctky plus dvě zálohy pro BUÚ s výsadkovým praporem.

      tak se dostaneme na schopnost plnit denně 1 bojový výsadek roty v kružnici 180km (jedna rota denně vysazená z Chrudimi po Čechách, Moravané prominou).

      Více než dobře chápu fakt, že pro výsadkáře je let vrtulníkem /seskok padákem jen zahájením bojové činnosti a pro výcvik výsadkáře je vhodné tyto přepravní záležitosti smrštit ve prospěch taktiky střelecké atd. Bohužel, smršťováním bojiště ve výcviku se vytváří shora zmíněný dojem, že (jako v pohádce Tři veteráni) si nabrnknu husary, kdy budu chtít.

      • 2+1 rozhodně nejsou udržitelné minimum. Honzo, jestli mohu, z čeho takto u svých úvah vycházíte?

        Na SHR se nelítala jen VIP a voda jak říkáte, myslím, že trochu křivdíte.

        • pokud jste od vrtulnikoveho letectva, prohlidnete si planove tabulky vycvikovych letu v prubehu cviceni imitujicich zahranicni nasazeni. pokud zakladna neni schopna soubezne provadet bezny vycvik A cviceni, nemuze byt schopna provadet bezny vycvik A bojovou cinnost. fakt.

          • Honzo, pravě že znám způsob jak se u nas vede součinnost, musím říci, že je to dosti matouci pohled. Naše učást na cvičeních není limitována jen výcvikem, ale zahraničními služebními cestami, modernizacemi, pravidelným servisem, součinnosti s ostatními jednotkami atd. V operaci není problém nasadit i osm masin, ale převážně tomu brání peníze a resurz letových hodin. Jistě máte přístup k dokumentu, kde armáda deklaruje schopnosti letectva nasadit vlastní úkolová uskupení.

          • HU, prosim, neberte mne spatne. ja neutocim na prerovske vrtulnikare. ja hodnotim ACR/MO jako celek. Zpusob financovani, vycviku, zabezpeceni a celkovy PRISTUP. predevsim obecne pretrvavajici snahu veskere letove usili koncentrovat ve prospech aktualne nasazovane rotace.
            a bohuzel sluzebky, dovolene, udrzba a ostatni -pokud se bavime o UDRZITELNOSTI- budou bezet i kdyz bude cast jednotek nasazena.

          • Honzo, nebojte. Já to jako ptok na dopraváky neberu, ale jen to nelze takto jednoduše hodnotit. Jako základna jsne limitováni hodinami, náletem na pilota, a vším možným ostatním. Jen jsem chtěl říci, při operaci jde vše ostatní stranou.

            Ambice v médiích byly 8x Súdán a 3x Mali…tak uvidíme ;-) Příští rok pro nás bude zajímavý…

  125. Ad HU)

    1. Jasne, jak uz jsem rikal drive, nemam problem kocovny prednaskovy cirkus presunout i jinam nez do Brna. 26. listopadu je prvni akce v Brne, seminar prvni prosincovy tyden a tim je brnenska anabaze hotova.

    2. S tim TACONem vrtulnikaru jsme se uplne nepochopili. Ja jsem si bohuzel vedom, ze zadna vrtulnikova jednotka neni soucasti 4. BUU, mluvil jsem jen o cviceni GRIM CAMPAIGNER. Tam byly 4. BUU navic „nad plan“ TACONem prepodrizeny dalsi jednotky, ktere nejsou normalne soucasti 4. BUU a TF Hind byl jednou z nich. Dokonce se na to formalne sepisoval predavaci protokol. Takze zkusenost s TACONem modre jednotky pod zeleny svazek uz tu je a myslim, ze ani jedne strane z toho neslezly vlasy :-).

    Ale na druhou stranu je dobry duvod proc to byl TACON a ne neco jineho…

    • Co se týče GC, mrzí mě, že jsem se jej nakonec nemohl zúčastnit. Zajímalo by mě jak to s tím TF Hind bylo doopravdy. Protože pokud se budeme bavit o dopravních vrtulnících, byl jsem jako BALO přidělen k 7. BUU. Jako základna (tehdy ještě jako Přerov) jsme pro 7. mb vyčleňovali 2x 171 s nějakým letovým úsilím. Za nás jako dopraváky nikdo k 4. brn nejel. Tedy budeme li se bavit o nějaké podpoře výsadkových jednotek v síle větší jak četa, byla to nula. Vzhledem, že za základnu se nikdo neúčastnil plánování s 4. brn zajímalo by mě, na základě čeho potom vzniklo TF Hind. Už jen název evokuje bitevníky. Musím se podívat u základny, co to TF Hind vlastně bylo, v kolika lidech a jaké složení. Protože klasickým problémem u nás je to, že většina úkolů se plní formou „součinnostních“ úkolů a ne přímou účastí a TOA pozemnímu veliteli operace. Snad se blýská na lepší časy. Uvidíme. Stejně si neumím představit jednou základnou plnit úkoly pro dvě BUU a další složky…

      Co se týče přednášek, jak jsem napsal, do konce listopadu jsem mimo. Ale poté bych rád požádal o nějakou formu prezentace zmíněné problematiky. Nová základna ofiko startuje prvním prosincem, tak snad se nějak domluvíme ;-)

  126. Dnes jsem narazil na zajímavý článek Ondreje Rajkoviče na armádních novinách:

    http://www.armadninoviny.cz/cobra-13-rozhovor-s-brig-gen-piotrem-patalongem.html

    Přestože téma rozhovoru se týká spíše SOF konceptu (je zajímavé porovnat rozdíl mezi polským a českým přístupem) než výsadkových jednotek, tak jméno brig. generála Piotra Patalonga, pro ty co se neorientují v polské armádě – pan generál je takový „polský Opata“, je v poslední době v AČR poměrně spojeno právě s výsadkovými silami.

    Nebýt jeho zájmu na spolupráci 43. výsadkového praporu Chrudim s 18. výsadkovým praporem Polska (jehož je bývalým velitelem), tak by tento týden v pátek asi nebyla finalizována dohoda o dlouhodobé spolupráci těchto dvou útvarů. Přitom tento příběh začal hodně nepravděpodobně před necelými 2 roky na statické ukázce v Chrudimi na letišti… A pak, že statické ukázky a dynamické ukázky k ničemu nejsou :-).

  127. Zdravím, chtěl jsem se zeptat, jestli už se přesně ví kde a v kolik bude na UNOB, ten seminář a přednáška (jinak un. vz 95 nebo slavnostní(. Dík

  128. Článek je to vskutku zajímavý, ale po jeho dočtení mi hned zněla v uších slova mého učitele z Command and Staff College na nekonvenční boj – „Není nic horšího než major, který jako poručík zažil Desert Storm, ten je pro použití v dnešních konfliktech nadosmrti k ničemu“. Přestože autor, Douglas MacGregor, byl v době Desert Storm velitelem tankové roty (v hodnosti kapitána) a dnes je plukovníkem (v záloze), výrok na něj sedí jak prdel na hrnec…

    1. Na to, že autor je Američan a bývalý voják k tomu, toho o taktice a doktríně USMC moc neví. To, co popisuje, je reenactment bitvy o Tarrawu za 2. sv. Dnes je ale USMC úplně jinde – „Maneuvre from the Sea“ je právě o tom, že se nemusí žádná bráněná pláž dobývat – prostě si vyberu díky většímu operačnímu tempu tu nebráněnou. Kromě toho typická doktrinální šablona pro USMC v průběhu vylodění je 1/3 obojživelně, 2/3 vzduchem (tedy aeromobilně). Druhá zmíněná skupina pochopitelně nepřistává na pláži…

    2. Kritizovat USMC a 18. výsadkový sbor v tom, že nedokáží držet území po dlouhá období v nepermisivním prostředí, je jako kritizovat, že bombardér B-52 není schopen kolmého přistání…

    3. Autor evidentně nikdy neslyšel o hybném momentu bojových jednotek, který je definován jako součin hmotnosti a rychlosti. Že jedna pěší divize (skutečně myšleno foot mobile) se rovná jedna mechanizovaná brigáda. A ta se zase rovná jednomu aeromobilnímu praporu. Sice jen po krátkou dobu a za určitých okolností, ale to na tom nic nemění. Ale vysvětlovat tohle tankistovi, který prošel Pouštní bouří je asi nad kohokoliv síly.

    4. S těmi historickými příklady ne/uskutečněných vzdušných operací je vedle jak ta jedle, neudělal si ani základní výzkum. Padákový výsadek na Haiti byl odvolán až v momentě, kdy výsadkáři byli doslova jeden pokyn od „Hook Up“ – byli cca 30 minut do seskoku a na palubě letounů. Hrozba PVO s tím neměla co do činění. Seskok byl odvolán proto, že president Haiti byl o této výsadkové operaci zpraven a dobře si spočítal že skončí jako Manuel Noriega v Panamě a prostě to zabalil. I ostatní dva příklady jsou minimálně nepřesné.

    5. Tím neříkám, že USMC a 18. výsadkový sbor jsou organizovány dobře, speciálně u toho druhého si to skutečně nemyslím, zmínil jsem to i v mém článku. Jenže autor říká jak je to špatně, ale už se nezmíní, jak teda na to. Skrouhnout počty je věc jedna, využít zbývající výsadkáře efektivně je věc druhá…

    O 3 modelech výsadkových jednotek autor taky nikdy asi nepřemýšlel – stejně jako většina Američanů to vidí paradigmatem 2. sv…

  129. Ivo, a platí to i naopak? :-) Že poručík až kapitán, který byl posledních 10 let v AFG, je nepoužitelný pro konflikt střední a vyšší intenzity?

  130. Slušný postřeh :-).

    Může, ale rozhodně nemusí a ve většině případů ani není. Je to podle mne způsobeno dvěma faktory. Za prvé, konflikt nízké intenzity je co se své komplexity mnohovrstevnější, nevede tedy jeho účastníky k jednomu druhu řešení ani tunelovému vidění. Za druhé, každá vojenská organizace, zvláště to platí u bojových jednotek, má přirozenou tendenci utíkat co nejrychleji nazpět ke svému „core business“, což je prostě konflikt střední intenzity. Přeučení se na konflikt střední intenzity proto probíhá rychleji, jelikož k tomu má organizace veškeré institucionální předpoklady. Armády jsou prostě nastavené na „the most dangerous, the least probable COA“.

  131. Ad J.D. resp. pro všechny, co se zajímali o přednášku k vzdušně-výsadkovým operacím / manévrovému boji na UNOBu)

    1. První blok, jak již bylo avizováno, bude 26. listopadu v úterý. Čas 08:00 – 09:30 pro magisterské studium (Výsadkové a aeromobilní operace jako součást manévrové doktríny). Místo v učebně K44/146 naproti „Rohlíku“. Čas pro bakalářské studium (Teorie a využití vzdušně-výsadkových operací) 11:40 – 13:10 na témže místě.

    2. Termín druhého bloku (semináře) bude ještě fakultou dopřesněn, ale bude to na začátku prosince.

    3. Ústroj (tedy alespoň ta moje) rozhodně vz. 95 :-).

    Pro ty, kteří avizovali, že se nebudou moci dostavit, dávám alespoň linky na sylaby a studijní materiály. Stejné budou umístěny i na intrawebu Univerzity obrany. Přečtení těchto materiálů (vždy do 40 stran na blok) představuje tak ½ – 2/3 informací z kurzu.

    http://ulozto.cz/xjYscmQT/syl-bakalarsky-vzdusne-vysadkove-operace-zip

    http://ulozto.cz/xRqr8uwJ/syl-magistersky-teorie-manevroveho-boje-zip

    Budu se těšit na vzájemnou diskusi.

  132. Děkuju, už jsem si to stáhnul, ale omlouvám se nakonec nemůžu přijít, protože armáda včerá ve své ,,vševědoucnosti“ zavelela a poslední den dovolené mi padne místo Brna po neděli na přípravu příštího výcvikového roku, protože je třeba zplánovat a požádat o prostory a instruktory….. Takže si to nejdřív načtu teoreticky. Nemáme plánovat slaňování z vrtulníků, jak jsme rozjetí, ale chcemě něco většího, tak možná budou ,,litovat“, že padlo Brno. Tak se ještě jednou omouvám a příště už to snad vyjde.

  133. Nevadí, budou jistě i jiné příležitosti. Snad pomůžou ony materiály. Pokud bych měl doporučit nákup jedné z knih uvedené v sylabu k tématu „Vzdušně-výsadkových operací“ k Ježíšku, tak jednoznačně „Speciální operace“ od Williama H. McRavena. V tomhle kontextu je třeba v AČR vzdušně-výsadkové operace vnímat, a to bez ohledu na to, zda se jedná o operace speciální nebo konvenční…

  134. take si to rad se zajmem o volnych chvilich proctu. nejaka podobna prednaska se asi neplanuje v Pze, ze? :) tahnout se pres cely cesky svet do Brunu uplne nechci nekdy priste

  135. za prvé: moc pěkná přednáška, která v plné nahotě ukázala některá úskalí systému vzdělávánína ÚO. Rád jsem si nejen vyslechl přednášku a svým málem se zapojil do diskuze. Také jsem poznal pár zajímavých univerzitních „vyšších šarží“, z jejichž názorů jsem byl příjemně překvapen, i když chápu, že to nemusela být vypovídající mozaika. Přeji do dalších přednášek lépe připravené posluchače (byť bylo znát, že byli spíš překvapeni stylem výuky, než že by to měli „na párku“).

    za druhé: na army.cz se objevila koncepce transportního a vrtulníkového letectva (http://www.mocr.army.cz/scripts/file.php?id=173232&down=yes), kde je jasně deklarován zámysl struktury jak obou vrtulníkových letek tak i 242. transportní a speciální letky. Ve světle těchto skutečnosti, byť pouze zatím ve stádiu koncepce, se na tu budoucnost výsadkových jednotek u nás hned příjemněji kouká.

    • Opravdu skvelě a růžově se kouká na svět prizmatem dokumentu, jeohž autoři nezaznamenali přesun vrtluníků z Přerova do Náměště. Ale to je jen taková drobnůstka.

      • to nechápu, protože v tom dokumentu jsou obě letky dislokovány právě v Náměšti…

          • Je třeba se oprostit od jednotlivostí a soustředit se na celek. Z kontextu je naprosto je jasné, že autor/ři si je vědom, že je rozdíl jak vypadá vrtulníkové letectvo dnes 30.11. a jakou bude mít strukturu 1. 12. Nelze než konstatovat, že popis současného stavu sedí i když v pondělí už nebude.

            Diskutujme prosím raději o obsahu.

          • s 2násobným obložením osádek a ambicí nasadit osm vrtulníků to tak trochu vypadá že budou kluci místo standartního 4dobého cyklu tak nějak.. dvoudobí. půl roku v misi, půl roku doma.
            čili- buď to s těmi osmi vrtulníky nebude tak horké, nebo to bude neudržitelné. následně se dojde k tomu, že udržitelné budou tak čtyři vrtulníky, čtvrtina stavu základny.
            podle mého názoru dokument zásadně selhal v tom, že sice ukázal prstem na roztříštěnost typů, ale neřekl, že hlavním faktorem je udržování typů pro přepravu ústavních činitelů.
            dokument nezdůrazňuje absurdní nepoměr SOF a „normálních“ jednotek. pokud má být pro SOF schopna +- jedna letka, je to třetina vrtulníků v armádě.

  136. Ad Hery)
    Jsem rád, že se přednáška líbila. S tím, že budou studenti poněkud překvapeni stylem výuky, jsem samozřejmě počítal, styl výuky na UNOB se od mých časů, pokud vím, nijak nezměnil. Proto jsem psal sylaby, co se administativních instrukcí týče, tak polopaticky. Pokud to nebyla přednáška poslední, tak i další budou ve stejném stylu. Přednáška by rozhodně neměla být o tom přijít na ní jak do kina a „učiteli bav mě“.

    Samozřejmě nic z toho (tedy kromě samotného obsahu) jsem nevymyslel. Všem posluchačům jakékoliv vojenské školy v USA by přišel ihned povědomý. Přednášky, bez toho, aby si student dopředu nastudoval přednášejícím vybraný materiál, jsou tam považovány za mrhání časem obou stran…

    Ad Koncepce letectva)
    Sám jsem si ji dopoledne prostudoval. Celkově má hlavu a patu a vypíchl bych z ní několik bodů)

    a. Dopravní letectvo dostane řádově v roce 2015 1x Airbus A319 jako náhrada za pomalu dosluhující dva Jakovlevy (které beztak neplní emisní a hlukové limity pro evropská letiště). Flotila „velkokapacitních“ transportních letounů pro netaktickou přepravu se tím rozroste ze 2 na 3. Byť poslední přírůstek nebude ve verzi CJ (což ho dělá o trochu horší pro přepravu VIP, pro armádu nehraje nepřítomnost koupelny na palubě zrovna velkou roli).

    b. V transportním letectvu zůstanou i nadále vrtulníky Sokol, i když v redukovaném počtu – po provedení generální opravy. Druhá možnost je i střednědobé nahrazení univerzálním typem vrtulníku, varianty jsou otevřené.

    c. Poslední bod k transportnímu letectvu – nákup dvou středních dopravních letounů, ale ne dříve než v roce 2020.

    c. Co se vrtulníkového letectva týče, to bude do budoucna organizováno do dvou smíšených letek. Každá z nich po 8 vrtulnících Mi-171Š a 6+ víceúčelových (rozuměj lehkých dopravních/bitevních) vrtulníků. Jedna z těchto letek bude „SOF capable“. Vše dislokováno v Náměšti nad Oslavou.

  137. Ad Honza v 17:28)

    Píšu to sem a ne hned pod reakci, jinak by sloupek textu byl kvůli enginu tenčí a tenčí, až by byl nejtenčí na celém světě :-).

    1. V textu to sice není, ale ta ambice nasazení 8 vrtulníků je podle mne bez rotace, třeba jako u BÚU. Ale můžu se mýlit.

    2. S těmi SOF vrtulníky bych to nedramatizoval. Jsou „SOF capable“ nikoliv dedikované, budou tudíž plnit i normální úkoly. Viděl bych to jako přirozený růst pro piloty – začnou na druhé letce a ve druhé části kariéry se dostanou na první (SOF capable). Pokud by to byla skutečně dedikovaná letka, bylo by to skutečně s podivem.

    3. On to dokument sice explicitně neříká, ale rozstříštěnost typů letounů pro dopravu ústavních činitelů zmiňuje. U nahrazení letounů Jakovlev typem Airbus je to jeden ze zmíněných důvodů. Nicméně lze zajít jistě ještě dále…

    • ..trochu jsem zmaten, slovo dedicated, pokud se nepletu je vyuzivano pro oznaceni prostredku vzdusnych sil, schopne podporit SOF jednotku tedy DSATU. Ale ambici u nas je tvorba a vystavba SOATU, coz je primo SOF jednotka. A to je trochu jine…

      • Přestože se to tak v českém vojenském diskurzu občas mylně chápe, tak:

        „dedicated“ – jsou na to určeny a vyčleněny, teoreticky nedělají nic jiného

        „capable“ – jsou na to vycvičeny, ale je to doplněk k jejich úkolům. Úroveň výcviku je o úroveň nižší

        Netýká se to jen leteckých prostředků – na příkladů praporů námořní pěchoty – MEUs jsou SOF capable, ale rozhodně ne dedicated.

        Proto si dokážu představit jednu letku „SOF Capable“, ale už ne dedicated, to je ptákovina.

  138. problém bude ovšem s tím, že část nasazených vrtulníků bude ve verzi A, a část ve verzi B. pro výsadkáře, jako když budete ve dne chodit s noktovizorem. sexy, ale ztráta času a plýtvání materiálem.
    říct A a neříct B (říct kolik a neříct na jak dlouho nebo za jak dlouho) je problémem nejen AČR.
    smysl by mělo vyřazení všech VIP aparátů, bez náhrady.
    druhá část kariéry vrtulníkového pilota začíná funkcí velitele vrtulníku, ne postoupením na „první“ letku. diskuse hlouběji by bohužel musela probíhat jinde než na veřejném webu
    nahradit Jak (přeprava 20 lidí, cca) Airbusem pro 100 lidí.. to je opravdu silné kafe.
    Skutečně se domnívám, že mít tři z třiceti vrtulníků ( deset procent) ve VIP úpravě je hloupost. Stejně tak co se týče oněch SOF vrtulníků.
    Zmiňovaná koncepce zcela zanedbává jednu zásadní věc. nelze stavět dům bez základů, a nelze stavět speciální síly bez robustních a fungujících „obyčejných“ sil.

    • Tady souhlas. Trochu mam problem s tim neustalym slovnim spojenim VIP konfigurace…takovy vrtulnik nikde v Namesti nemame a mit nebudeme..pak rikame, kapitan vrtulniku, ne velitel. A posledni veta je klicova…

    • Přiznám se, že příliš moc nevím o kariérních drahách vrtulníkových pilotů, ale proč by pilot nemohl přestoupit z jedné letky na druhou, aby si po stránce techniky pilotáže polepšil. Příklad z jiného světa: 160th SOAR taky není plněn piloty „po škole“ – nejdřív roky lítají normální dopravní úkoly a až pak se dostanou do jednotky, která léta prakticky výhradně pro SOF.

      Je to v AČR nerealizovatelné? Není to řečnická otázka, pokud někdo znáte důvody, tak sem s nimi.

  139. Aniž se snažím provokovat, tak naprosto souhlasím s Honzou v posledním odstavci.

    Opravdu nelze budovat speciální jednotky bez lidského a výcvikového zázemí ve standardních jednotkách. Nelze je stavět na zpuchřelých základech. Speciální síly nemohou ztrácet čas výcvikem personálu ve smyslu základních vojenských návyků a vědomostí. I ten profesionál musí někde začínat a pokud možno v dobré bojové jednotce s EdC. Pak nezáleží na jejím typu. U GRU Specnaz nejsou jen kmenoví VDV, stejně jako u SAS nejsou vojáci jen z Paras.

    Hodně se přimlouvám o to, aby se zavedl v AČR v případě speciálních armádních sil pojem kmenové jednotky jako v SAS. Protože jde o miniaturní armádu, tak by to mělo být jednotka, kde voják dosáhl vycvičenosti (obdoba PFC u Američanů). Ale to předpokládá kvalitní základ.
    Za mých časů byla většina S/RHPz (jejich úkoly v té době byly samozřejmě širší, než jen průzkum, nelze je přímo ztotožňovat s např. se 102) číslovány dle divizí, ke kterým patřily a k dobrému vychování patřila nejen spolupráce s dalšími jednotkami vlastního praporu, ale i širší spolupráce s ostatními jednotkami v rámci posádky.
    Samozřejmě, doba je jiná a tento model – i vzhledem k rozměrům armády – nelze použít. Ale napomohlo by to k EdC všech jednotek a speciály by to nic nestálo.

    Copak by se nelíbilo normálnímu bigošovi, kdyby potkal někoho od *lepších*. koukl se a řekl si – ten byl u nás ?

    • Obávám se, že důvody obtížnosti prosazení tohoto opatření spočívají především ve vnitřní kultuře naších speciálních sil. Od poloviny 90. let se plně vyčlenily z AČR (předtím byly její součástí) a nemyslím si, že by chtěly na tomto stavu nic měnit. Každý krok, který by mohl tento stav vychýlit, a to co navrhujete takovým krokem bez pochyby je, bude přijímám přinejmenším s podezřením.

      Zatímco u nás se od 601. SkSS odchází buď ke zpravodajcům nebo do civilu (znám několik výjimek co bych spočítal na prstech jedné ruky), tak systém například ve vámi zmiňované VB je odlišný. U SAS se dá sloužit tuším že 2 smlouvy a pak se voják vrací zpět ke svému mateřskému pluku.

      U nás je tohle běh na hrozně dlouhou trať. Všechna řešení už se někde aplikovala (ať už u nás v minulosti, nebo jinde ve světě dnes), jen je použít. Už jsme se o tom bavili pod článkem o SF – bylo by třeba najít řešení jenž by bylo komfortní pro SF a přinášelo synergické efekty jak jim, tak AČR. Ale jak známo nedělat nic je nejjednodušší COA…

  140. Honza: pokud jsem to dobře četl, tak u Jak-40 jde o jejich vyřazení bez náhrady, kdy kvůli tomu, že jejich úkoly musí přebrat i částečně A-319CJ a tím se zvýší jejich zatížení při přepravě VIP, proto se pořídí třetí A-319, který má poskytnout větší kapacitu pro přepravu vojsk. To my přijde vcelku logický krok…

    jinak jestli to správně chápu, tak říkáte, že ideální stav by byl, kdyby všechny vrtáky typu Mi-171š a ty nové byli na stejné úrovni, tedy SF…s tím se nedá než souhlasit…problém je, že tendle dokument zřejmě řeší optimální stav, kterého jsme schopni dosáhnout (zřejmě nám amící modernizaci víc vrtáků nezaplatí a zatím zřejmě jsou volné finanční prostředky alokovány jinde)…

    • ne, takhle jsem to nemyslel. zrušením bez náhrady myslím bez náhrady, ne nahradit dalším civilním érem v našem inventáři.

      a ne, nenavrhuji všechny vrtulníky vybavit do úrovně SOF (byť by to byl úspěch, mít pro změnu všechny trupovky ve stejný výbavě a přístroje ve stejných jednotkách).
      mluvím o tom, že v případě nasazení TF Hroch bude vybraná více či méně vhodná kombinace dvou verzí s nějakým více či méně zřetelným překrýváním v osádkách. problém nastane v okamžiku, kdy se trupovky se SOF zástavbou odrubou na úkolech pro „obyčejné“ vrtulníky (v nejhorším případě prostě proto, že politické zadání bylo nasadit SOFhrochy za každou cenu, aby se ospravedlnila jejich existence).
      takže ne, netvrdím, že by se měly lít peníze do upgradu všech ěŠeMek na SOF standard. myslím si naopak, že tento prvek naopak odčerpává letové úsilí potřebné k normálnímu provozu těch ostatních, obyčejných vrtulníků.

    • Pane Hergott, aniž bych chtěl být impertinentní, jakým způsobem u Vás došlo k hodnostnímu posunu z četaře na nadrotmistra? Samozřejmě nemusíte odpovídat, ale docela rád bych to věděl. Pořád mám od svých bývalých kolegů z resortu zprávy, jaká že ten připravovaný kariérní řád bude paráda a najednou takové harakiri! Nebo to bude spíše kariérní řád „pouze pro někoho“? Asi tak, jako když se v letošním roce na SOC MO objevil rotný (z jednoho nejmenovaného útvaru jedné nejmenované brigády), který byl obratem ruky jmenován do hodnosti praporčík (tedy přeskočil hned 2 hodnosti). Ale třeba je to celé jen nedorozumění – vím že jste tu před rokem 2011 (tedy před překlopením rotmistrovských hodností na poddůstojnické) vystupoval v hodnosti nadrotmistra. Díky!

      • sic to sem nepatří, ale tento skok v hodnosti způsobilo nové SM dle přechodu na novou strukturu praporu od 1.12, tedy specialista rotního kompletu ISR. Můžu vás ujistit, že splňuji všechny požadavky na SM (zvlášť vzdělání a jazykové mám vyšší, než je na místo požadováno) krom praporčického kurzu, na který pokud vím, se posílá dodatečně. Jinak pokud jste to nezaznamenal, tak díky nové struktuře šli např. všichni starší řidiči z četaře na desátníka. Přirovnal bych to k podobnému skoku, jako když jsem šel z rotného na svobodníka a pak hned na četaře…jinak karierní řád jsem při své službě ještě nepotkal, to se musíte obrátit na našeho personalistu…

  141. Pro Lukáše Hergotta: Požadavky na vyššího důstojníka (tedy kromě kariérního kurzu – jako ve Vašem případě) splňuje i např. poručík – ale není příliš standardní (a ani žádoucí) v moderních armádách z poručíků dělat obratem ruky majory. Problémem ovšem je, že spousta lidí (v resortu) v tom problém nevidí.

  142. Pro Lukáše Hergotta: Změnu hodnosti starších řidičů jsem nezaznamenal, protože už nejsem v činné službě a tudíž tyto interní záležitosti nemám důvod sledovat. Každopádně Vám váš hodnostní skok nevyčítám – jen mě zarazil…

    • pokud již nesloužíte a nevíte o změně struktury a tedy o nových SM, které dříve neexistovali, tak je vaše překvapení pochopitelné. V podstatě byli možné dva takovéto legální/systémové skoky. Když se zaváděl nový systém hodností a když se teď měnily tzv. mikrostruktury. Ale např. je dost časté, že ze svobodníka je třeba nadporučík, popř. z rotného nebo desátníka poručík. (prostě si soukromě dodělají VŠ a je jim nabídnuto důstojnické místo) To vám též přijde nestandartní? (jinak bych tento off topic uzavřel)

      • Takže postupně. Jak jsem již psal, na můj dotaz jste nemusel (a stále nemusíte) odpovídat. Každopádně kvůli němu zde nebudu publikovat nový článek na téma „nestandardní jmenování do vyšších/nižších hodností v resortu MO“, aby nebyl „off topic“.

        K těm Vašim příkladům: Z desátníka na poručíka – v pořádku. Ze svobodníka na nadporučíka – to v pořádku pochopitelně není. Měla by totoiž platit zásada, že jmenovat je možno pouze do nejnižší hodnosti vyššího hodnostního sboru. Každopádně na toto téma na OnWaru proběhal již celá řada diskuzí a své názory jsem publikoval v čtvrtletníku Vojenské rozhledy 2/ 2008 na str. 136 – 156 (ke stažení: http://www.mocr.army.cz/scripts/file.php?id=84019&down=yes ), takže dále to zde omílat by bylo nošením dříví do lesa.

        Dále, co se týče těch Vašich vybraných příkladů, tak to s Vašim případem (tedy jmenování z četaře na nadrotmistra – tedy o 3 hodnosti) vůbec nesouvisí a pletete jablka s hruškama. Přechod mezi poddůstojnickým a praporčickým sborem by měl být v zásadě stejný jako mezi sborem nižších a vyšších důstojníků. Tedy pokud není standardní jmenovat poručíky do hodností majorů (o 3 hodnosti), tak nemůže být ani standardní jmenovat četaře do hodností nadrotmistrů (taktéž o 3 hodnosti). Tím pádem by totiž hodnostní systém vlastně pozbýval smysl a vlastně by ani nemusel existovat.

        Při čtení Vaši reakce jsem si však uvědomil jednu skutečnost. Od roku 2003 (kdy začala éra „Tvrdíkovy profesionalizace“) v AČR vyrostla nová generace vojáků (k níž evidentně patříte i Vy), která vyrostla v trvalém personálním chaosu a které se nenormální personální politika jeví jako norma a standardní stav. Vězte, že v žádné „rozvinuté“ armádě (např. americké či britské) by jmenování z hodnosti OR3 (četař) do hodnosti OR6 (nadrotmistr) nebylo možné. Takováto praxe je obvykle možná pouze v „banánových“ armádách. Stejně tak není v normálních armádách možné snižování hodností – to je český fenomén, který byl kdysi do Zákona o vojácích z povolání zaveden jako dočasné výjmečné řešení personálního problému, ale z té „dočasnosti a výjmečnosti“ se stala norma, která Vám už dnes ani nepřipadá divná.

        Jinak, do zálohy jsem odešel letos k 30.4., takže dobře vím, jakým způsobem dochází (docházelo) v resortu k různým abnormálním „hodnostním skokům“ (k 1.1.2011 byl např. jeden voják v hodnosti kapitán jemnován do hodnosti plukovník apod.).

        • Například, za situace, kdy např. na družstvu vypadne VD a četaři a třeba i desátníci nemají maturitu, tak nezbyde nic jiného než do funkce rotného jmenovat svobodníka, protože má maturitu. Taková je realita a nejde s tím nic udělat. Ano samozřejmě lze najít někoho mimo to družstvo, ale stává se, že podobný problém je v celé četě, nebo rotě…

          • To je právě ten úzký pohled na armádu optikou „útvar = armáda“. A co takhle četař s maturitou z jiného útvaru v rámci brigády (či dnes pluku)?

  143. Dotaz pro znalce personální politiky resortu.
    připadne Vám normální, aby prap. (absolvent VSOŠ. 85-89 praxe od r.89, Stanag 6001 2stupeň, bezp. prověrka T, mise …atd…) byl suspendován z hodnosti prap do hodnosti rtm. ve které začínal svoji karieru po absolvování VSOŠ???
    Kolega v hodnosti prap suspendován takéž nápodobně, ale do hodnosti četaře. …………
    Na štáb útvaru vzápětí přišla praporčice s rychlokvašným kurzem Vyškov.
    Děkuji za odpověď.

  144. zpátky k tématu.. jednou z do jisté míry unikátních schopností, kterou právě výsadkové jednotky s přesahem do S(O)F mají, je schopnost vázat síly protivníka a připravovat protitankové léčky (jak předvedli Egypťané při jedné operaci proti Izraelcům)..

    otázka zní- jakými PTŘS naši výsadkáři disponují nebo budou v dohledné době disponovat?

  145. Ad Dušan Rovenský)
    Je to sice off topic ale přesto mi to nedá. Vy sice ohledně systému řízení kariér v AČR máte v zásadě pravdu, ale když se jde do detailu a zamyslíme se nad tím „kvůli čemu ty hodnosti vlastně máme“, tak je třeba přiznat, že realita AČR je poněkud pestřejší, než popisujete.

    V masových systematických armádách slouží hodnost stále k tomu, k čemu byly původně určeny – k identifikaci schopnosti provádět určitou úroveň bojové činnosti. Pokud potkám na patrole americkou hlídku, tak dobře vím, že nemá sebemenší smysl se bavit s jejich hodností corporal prakticky o ničem přesahující skutečnosti konkrétního okamžiku. Hned vím, kolik tomu vojáku asi bude, kolik misí a kurzů má za sebou, jaký má rozhled atp. Proto půjdu min za Staff Sergeantem, u kterého je vše co jsem popsal zase předvídatelné. Pokud by ta hlídka byla ale belgická, holandská a z dalších jim podobných armád, tak už to tak stoprocentně platit nebude. Nepracují systémem lidského materiálu tlačeného od jednoho konce trubky k druhému, stejně jako my je i u nich povyšování dané spíše situačně než časově.

    Obojí má své výhody, americký systém má například obdivuhodnou schopnost absorpce ztrát, kterou jim můžou „regimentální armády“ jako naše jen závidět. Ale zase za cenu toho, že každý skutečně vidí jen do výše svého funkčního platu…

    V US Army by se prostě nenašel voják v hodnosti sergeant / corporal (dle druhu vojska) se STANAG 6001 2+ z jakéhokoliv cizího jazyka (pokud by nebyl Mexičan), vysokoškolským vzděláním, několika zahraničními nasazeními a zkušeností na bojové rotě 7+ let, praktické zkušenosti s naváděním letectva… To jejich systém prostě neumožňuje, takový člověk je prostě zoufale překvalifikovaný. Náš ten nejen umožňuje, ale není to zase až tak úplně výjimečné (znám takových četařů jen u 4. bn více). Pak povýšení o více než jednu hodnost není žádný exces, ale prosté přiznání stavu – komunistickým slovníkem „proměnění kádrové rezervy“ :-).

    Pro jejich systém prostě není představitelné, že by četař splňoval kvalifikační předpoklady na nadrotmistra (ponechám stranou, že ta funkce byla původně zamýšlená jako rotmistrovská, ale při schvalovacím maratónu se to nakonec změnilo, což mě stále mrzí). Jenže, příklad o odstavec výše je přesný popis Heryho, u nás to vzhledem k našemu systému lze. V Chrudimi zvláště, kvůli dlouhodobé vyšší schopnosti retence personálu, je to skoro symptomatické.

    Ad Honza)
    Schopnost ničení pohyblivých obrněných cílů na vzdálenosti přesahující účinný dostřel tarasnice Carl Gustaf je slabinou výsadkového praporu, proč si to nepřiznat. Sice stále má (jak na výsadkových rotách tak rotě zbraní), AT-5 Spigot (Konkurs), ale tato PTŘS je již dávno za svým zenitem.

    Osobně se domnívám, že pro výsadkové jednotky AČR jsou jen dvě rozumná řešení – a. PTŘS Spike, a to buď ve verzi LR (má zbytek 4. brn a mimochodem polští výsadkáři) anebo ER (mají izraelští výsadkáři). b. PTŘS Javelin – mají již zavedeno u 601. SkSS. Svými schopnostmi jsou tyto zbraně porovnatelné, obě dvě mají schopnost útočit v systému „Fire and Forget“ a útoku na cíl seshora.

    Nicméně, pokud má někdo lepší alternativu, tak sem s ní.

    • Ivo, a co bude ten schopný četař, povýšený na nadrotmistra, dělat, až jednou někdo stanoví maximální dobu služby v hodnosti tak, jako je dnes stanovená ta minimální?

      Jinak k té schopnosti výsadkářů vázat obrněné síly protivníka – existuje i jiný příklad než optimistická vize ze Sinaje v roce 1973. A to Arnhem v roce 1944…

  146. Ad Dušan Rovenský)

    1. Upřímně řečeno nevím a mám dojem, že to neví nikdo v AČR. Ale nemyslím si, že by se něco takového mohlo stát ve střednědobém horizontu. Tak nastavený systém je třeba krmit ze spoda. Kolik bude mít AČR KZP (základních výcviků) v roce 2014? Slovy jeden, s nástupním termínem 1. dubna (v anglosaských zemích známý jako Fools‘ Day).

    Do budoucna budou na funkci rotních „JFO“ pochopitelně postupovat četní „FO“, ale obě funkce jsou staré 4 dny…

    2. Ale jistě, lze dát příklady ilustrující oba extrémy. Nicméně teď je kyvadlo nakloněné ve prospěch výsadkářů. Spike ER s dosahem 8 km a systémem „Fire and Forget“ má prostě dnes navrch i nad tím nejnadupanějším MBT. Masivní rozšíření aktivních protiraketových systémů na MBTs by mohlo navrátit rovnováhu, ale to bude o nějaký čas trvat.

    3. Ale abychom skončili na pozitivní notě – interní zpráva pro výsadkáře VÚ 1837: již jen 28 dní zbývá do toužebně očekávaného přejmenování (resp. zpětné navrácení názvu) útvaru, již bez onoho slova na M :-). Dnes to přišlo z Pozemních sil, je to oficiální. Hned další dobrý důvod, proč oslavit Nový rok :-).

    • Spike-LR a Spike-ER – pro výsadkové a lehké pěší jednotky příliš těžké (a to vůbec nemluvím o faktu, že i příliš drahé). Stačí se podívat na parametry deklarované výrobcem (Elbit):

      Weight of missile in canister – 13.5 kg (Spike-LR), 34 kg (Spike-LR)

      Weight of launcher – 13 kg (Spike-LR), 55 kg/30 kg (Helo/Vehicle – Spike-ER)

      Javelin je na tom váhově lépe – nikoli ovšem cenou za kus. Mnohem efektivnější a levnější alternativou by byl systém typu N-LAW od Saabu. Opravdu je potřeba mít na podmínky AČR (kdy není ani na běžné, každodenní potřeby) drahé PTŘS s dostřelem 4-8 km?

  147. Hlavní důvod proč jsem uvažoval zrovna o těchto dvou typech byly logistické důvody – oba typy již v AČR jsou tak jako tak. Vzhledem k právě navázané a zatím to vypadá i dlouhodobé spolupráci je zavedenost určitého typu u polských výsadkářů rovněž silný argument. Nicméně argument finanční náročnosti beru (proto mimochodem SPIKE není jediný typ PTŘS nově zaváděný v Polsku, koprodukčně s Ukrajinci dělají rovněž výrazně jednodušší a levnější PTŘS).

    Onen typ od Saabu jsem si musel vygooglovat, neznal jsem ho. Pokud chápu popis správně, tak zrovna pro Chrudim vhodný není. Máme totiž CG M3 a zrovna tahle PTŘS není zrovna komplementární, tuhle niku už vykrýváme kvalitně Carl Gustavem. My pochopitelně nepotřebujeme Spike ER s dostřelem 8km, to byl jen příklad co moderní přenosné PTŘS umí, jelikož ČR neleží na kraji Negevské pouště. Ale podle mne potřebujeme PTŘS s dostřelem 2km+.

    Jinak s tou velkou hmotností je to relativní – současné PTŘS praporu mají 14,6 kg :-).

  148. K off topic. Je lepší být spoustu let četařem, než krátce nrtm. Vyšší hodnost v příslušném hodnostním sboru je skoro vždy konečná. Takže spíše takový danajský dar.
    Pro Láďa v záloze)
    Nezoufat nad kariérními výstřelky, nastupuje doba kdy tento příklad co uvedu začíná být normou.
    rtm. s praxí ve zvedání tlf. (střední škola s maturitou v potravinářském oboru), vystuduje soukromou VŠ finanční gramotnosti nevalné úrovně titul -BC za tiché podpory velitele v udělování volna na studium, když existuje RMO o zákazu udělovat jakoukoliv podporu osobám co chtějí studovat jinou VŠ než vojenskou pokud to není v zájmu služby,(což asi není – těžko budu obhajovat že potřebuji VŠ finanční na obsluhu tlf), poté je osobě nabídnuta funkce důstojníka KIS na praporu. Opravdu to tady někomu přijde normální nebo spíše morální?

  149. Dušan:
    s tou hmotností jste mě překvapil, protože ve výzbroji máme težší. Sice né o moc, ale to by určitě problém nebyl. Pokud se u našeho praporu má mluvit o zvýšení účinosti proti tankům/pancéřovaným cílům, tak nás pata pálí ve dvou bodech. PTŘS na vzdálenosti nad 600m a lehkých jednorázových pancéřovkách do 200m. Ty první, protože RPG 84mm CG-M3 s tandemovým nábojem HEAT751 je schopná ničit MBT s ERA do 600m, kvůli dosahu. Ty druhé, kvůli tomu, že u CG-M3 je třeba dvojčlenná obsluha a nehodí se přímo na družstvo (pokud družstvo samoné neposílíte týmem CG-M3) a tím je třeba vyřešit PT zbraň volby výsadkových družstev. RPG-7V již není ve výzbroji praporu a RPG-75 již není příliž vhodná díky svým parametrům.

    Co se týče druhu zbraně, přikláním se k názoru Iva. Sic je pravda, že cena je taky důležitá, ale z našeho pohledu uživatele nás víc zajímají bojové parametry. Byť se tím můžem dostat trochu do finanční pasti podobné s náboji do CG-M3. Ale u PTŘS typu „Vystřel a zapomeň“ se dost věcí dá vyřešit dobrým simulátorem (i když osobně jsem zastáncem výcviku s ostrou municí a náhrašky nemám v lásce, zvlášť u bojových útvarů).

  150. To Hery :
    >pro ničení ..pancíře nad 600 m.
    Na trhu je munice 84mm FFV-651 má efektivní použití do 1000m. Výkon /RHA jako u FFV 551.
    >lehká pancéřovka …
    AT-4 tedy pokud hmotnost cca 6.7 kg vyhovuje , efektivní dostřel do 300m
    (hlavice HEAT,HEDP,HP,AST).

  151. HEDP: AT-4 znám, to že má udávaný efektivní dostřel 300m je hezké. Znamená to, že do kategorie zbraně, který jsem uváděl se vejde, což je dobře. Osobně bych jí preferoval, ale do této kategorie se vejde větší škála zbraní.

    co se náboje FFV-651 týče (správný název jsem našel že je HEAT 651: http://ofbindia.gov.in/products/data/ammunition/lc/3.htm), tak ten nemáme ve výzbroji a stejně by neřešil vzdálenosti nad 1000m. Hlavně jsem si teď vygůglil, že se jedná o starší munici s normální hlavicí (ne tandemovou) a probijí pouze 400mm s účinným dostřelem 550m (1000m se udává u HE-441, u 441B, který máme ve výzbronji to je 1300m),, náboje HEAT-651 jsou náboje pro starší typ M-2), kdežto HEAT751 s tandemovou hlavicí probijí 500mm na 600m po překonání dynamického pancéřování (ERA). Ve výzbroji máme též typ HE551, který zvládá 500mm na 700m účinného dostřelu, ale nemá tandemovou hlavici. Neuvedl jsem do jaké vzdálenosti by ten dosah měl být. napsal jsem nad 600m, ale osobně se domnívám že by měl být minimálně do 2500m, optimálně 4000m. PTRK pro pěší/výsadkový prapor by měli mít ideálně větší dostřel, než tanky, které mají ničit. Je třeba si uvědomit, že při obraně území nebudeme bojovat pouze v poměrně dost zalesněných VVP…RPG CG-M3 je ideální na zřizování PT léček na kratší vzdálenosti (horský a zalesněný terén). PTRK by měla praporu dát možnost nějakou dobu přežít při obraně v otevřeném prostoru (což ostatně není doktrinálně druh operace pro náš výsadkový prapor), popř. v otevřenějším prostoru provádět PT léčky na větší vzdálenosti.

    • Ta varianta FFV-651 nemá letový raketový motor to vidím jako hlavní problém . Vůbec nechápu jak jsem to tam dostal … má být 551 :)
      Zajímavá a funkční koncepce je použití AT-4 (AT-8 ) v kompletu jako mina . http://archives.1wise.es/canadian-mine-manual.pdf
      Použití přehrazení prostoru , blokování železnice ,plochy letiště i pro jiné ..nám pro naší obranu takový komplet zde schází.

  152. U SAS slouží důstojníci 2 turnusy. Mužstvo, to nemá na turnusy, jak dlouho to dá, pokud nemá R.T.U. . , ale to je jen technická, protože SAS je moje osobní 1.

  153. Ad Honza)
    Ve stručnosti – srovnáváme nesrovnatelné. US Army se prostě z finančních důvodů rozhodla, že tyto úkoly budou lítat AH-64 Apache, kterých má prostě nazbyt. Stejně jako US Air Force posupně vyřazuje Spartany, jelikož mají přehršel Herculesů…

      • Nemohu se ovšem zbavit dojmu, že A-10 je vyřazována (respektive za ni nevzniká náhrada) také proto, že v letectvu takový typ letounu nemá prostě dost zastánců. Je to vlastně letadlo pro pěchotu, ne pro letce. Takže bych čekal, že pokud někdo bude tlačit na jeho zachování, bude to Army. Docela mě vlastně překvapuje, že právě Army není také jeho provozovatelem.

  154. Add Dušan Rovenský.

    Vaše příspěvky vždy rád čtu, přestože jsou někdy kontroverzní, ale nikdy nepostrádaly pragmatický základ. Přesto všechno jste s pavlačovou informací, že na SOC v letošním roce přišel někdo z nejmenované brigády a skočil o dvě hodnosti, trochu uletěl.

    Dovolil bych si doplnit Vaši informaci o reálný stav a ostatní diskutující si mohou udělat představu o situaci na SOC v hodnostním sboru praporčíků.

    SOC má 14 nadpraporčíků a 2 praporčíky. Jejich původní stav jsem při reorganizaci navýšil o 50% na úkor vyšších důstojníků, protože jsem v jejich dlouholetých zkušenostech a praxi u bojových jednotek viděl a vidím přínos pro GŠ na rozdíl od důstojníků, kteří na GŠ vyrostli od nadporučíka. Průměrný věk praporčického sboru SOC je 39 let a průměrná délka služby je 18 let a 9 měsíců. Myslím si, že můj praporčický sbor je důstojným repre vzorkem AČR a nikdo z nich se nestal nadpraporčíkem přes noc ve 23 letech.

    Byli dvě výjimky u jednoho praporčíka z 7BDE a nadpraporčíka z 4BDE. Oba dva byli v praporčických hodnostech na brigádách do roku 2011. Pak jim byli hodnosti sníženy na hodnost rotmistra díky změně zákona a to na dobu asi jednoho roku. V roce 2011 a 2012 nastoupili na SOC MO a jejich hodnosti jim byli vráceny zároveň s postupem na funkci. Je to zcela v souladu se zákonem a navíc díky délce praxe a původním hodnostem i spravedlivé.

    Dále bych mohl popsat deset stran o tom, jakou mají praxi, kolik zahraničních operací absolvovali a jak dlouho sloužili u bojových jednotek. Jejich jazykové schopnosti jsou vysoko nad průměrem důstojníku v armádě. Nejsou jen z jedné nejmenované brigády, ale průřezově z celé AČR včetně SOG VP. Jsem rád, že na SOCu pracují.

    • Pral bych si, aby podobna „rekneme“ revize dustojnickych a praporcickych pracovnich cinosti byla moza i u ostatnich utvaru napriklad od brigady vyse. Aby to nekteri velitele videli podobne…

    • Pro Aleše Opatu:

      V AČR je za kontroverzní osobu (či jeho názory) označován obvykle ten, komu vadí stávající neutěšený stav a kritizuje ho. Chápu, že se takovýto přístup řadě generálu a vyšších důstojníků nelíbí – vždyť status quo je tak pohodlný. Než si to vztáhnete na sebe, tak tím nemířím na nikoho konkrétního, ale konstatuji, že raději jsem odešel jako kontroverzní voják než sloužil dál jako servilní přikyvovač, který se klepe o teplé místečko.

      Ale zpět k tématu. Nevím, kolik bylo na SOC MO různých nestandardních (tím neříkám nezákonných) jmenování do vyšších praporčických hodností – já napsal jedno, Vy dvě. Každopádně ještě rozeznám čtyři „pecky“ od tří „kolejniček“. Takže když prakticky denně potkávám na obědě rotného (toho si člověk na GŠ prostě všimne – moc jich tam není) s červeným baretem (a nášivkou, tuším, 43.vmpr i když ruku do ohně bych za to nedal) a za nějakou dobu toho samého člověka s hodností praporčíka, tak to není nějaká „pavlačová informace“ ale realita. A je celkem jedno, jakou měl onen dotyčný před 1.1.2011 hodnost – ta úprava hodností v roce 2011 proběhla s vědomím a za souhlasu vedení AČR do kterého jste již tehdy patřil. Takže je dost nefér se nyní proti tomuto „snižování hodností“ (což de facto nebylo žádné snižování, ale narovnání nenormálního stavu) vymezovat a prezentovat tak, že SOC MO vlastně u těchto lidí narovnal nějakou jim způsobenou křivdu.

      Tady totiž nejde o nějaké konkrétní osoby – takto „poškozených“ praporčíků a bývalých rotmistrů jsou AČR stovky ne-li tisíce -, ale o fakt, že jmenování o několik hodností prostě není systémové. Tak vraťte všem jejich hodnost, kterou měli před rokem 2011, když je to tak nespravedlivé.

      Já jsem tu však psal původně o tom, že jmenování z četaře na nadrotmistra je nemorální a nenormální. Ten rotný alias praporčík na SOC MO (nebo kapitán na plukovníka ke dni 1.1.2013 na MO) byl jen příklad toho, jak by se to v moderní armádě nemělo chodit.

      Vám i SOC MO přeji kvalitní praporčíky (máme jich spoustu, ale bohužel s nimi personálně často nikdo nepracuje, protože pro mnoho velitelů/náčelníků je to pořád jen „stříbrná bída“), kteří dorostou do funkcí standardním způsobem.

  155. Add Dušan Rovenský
    Přestávám Vás chápat. Ze slov rád, někdy kontroverzní, ale vždy pragmatický v souvislosti s debatami na on war se přesunete do AČR a utiskovaným chudákům, kteří se opovážili říct svůj názor. Volně přeskočíte na cílovou skupinu generálů a vyšších důstojníků, kteří mohou za všechny problémy v AČR a jsou rádi, když vojáci drží krok a hubu. Neříkám, že každý generál, důstojník, ale i praporčík nebo poddůstojník je můj kámoš, ale je mezi nimi spousta lidí, kteří pro AČR něco udělali. Je i celá řada těch, kterých si nevážím, ale nikdy bych si nedovolil tyto věci paušalizovat.

    Já jsem si pouze dovolil komentovat lež, kterou jste napsal, že se letos na SOC objevil rotný a přes noc se stal praporčíkem a vy to celé překroutíte a napíšete, že se vymezuji proti snižování hodností i když jsem nic takového nenapsal. Letos je pro mě rok 2013 a to co jste napsal je lež. Pokud jste slovem letos myslel rok 2011, tak se omlouvám, což ale nic nemění na mém rozhodnutí.

    Pane Rovenský pokud Vám někdo v AČR ublížil a nebo máte nějaké stigma, kterého se nemůžete zbavit a pomůže Vám překrucování faktů a podsouvání slov, které nezazněla, tak to dokážu pochopit. Pokud jste ale nabyl dojmu neomylnosti, nebo že máte vždycky pravdu, tak to v životě nebudete mít jednoduché. Nebudu ani spekulovat nad tím proč jste odešel z AČR. To jestli jste odešel jako kontroverzní nebo servilní voják nechám na jiných, protože o Vaší profesní kariéře celkem nic nevím.

    • Pane Opato, stigma nemám a nikdo mi při mé službě v AČR neublížil v tom smyslu, že bych byl zatrpklý jak naznačujete. Naopak, jsem vděčen za to, že jsem mohl sloužit s celou řadou dobrých lidí, kteří posouvají AČR profesionálně kupředu. Na dobu strávenou v armádě budu vždy vzpomínat v tom kladném a pokud jste nabyl dojmu, že je tomu jinak, tak jste mě asi nepochopil (dokonce jsem se v tom smyslu vyjádřil na pracovním setkání s představiteli jednoho významného nadnárodního koncernu, což je myslím pro AČR ta nejlepší reklama a reference).

      Oceňuji na Vás, že jste se neukryl za hradbou mlčení a občas přispějete do diskuze na OnWaru, ale mrzí mě, že ve svých příspěvcích někdy vystupujete z pozice síly na což prostě nehodlám přistupovat. Proto bych (alespoň z mé strany) ukončil naši diskuzi dřív, než se z ni stane neplodné osočování nebo urážení (kdo lhal či nelhal apod.). Jen bych to rád uzavřel – AČR potřebuje funkční kariérní systém a je ostudné, že se ho od roku 1993 doposud (i přes v současné době chystané změny, které se snad odrazí na kvalitě personálu) nepodařilo vytvořit. Nezbývá než doufat, že se tak v dohledné době stane a obsazování systemizovaných míst se nebude muset nadále řešit ad hoc, podle toho kdo koho zná a zda byl zrovna ve správný čas na správném místě.

  156. Add Dušan Rovenský
    Souhlasím Dušane, že je čas jalovou debatu ukončit. Pokud má člověk jiný názor, který jde proti proudu, tak to nutně neznamená vystupování z posice síly. Osobně si nedovedu představit, že by Franta něco podobného připustil. Na druhou stranu v řadě názorů s Vámi souhlasím, ale i vy byste mohl pochopit, že řada problémů jsou relikty minulosti, s kterými je dnes těžké se vypořádat. Aby to bylo kompletní, tak musím konstatovat, že na některé impertinence z Vaší strany taky nehodlám přistupovat a proto souhlasím s Vašim doporučením.

  157. Dobrý den,
    dovolil bych si navázat na komentáře pana Rovenského. Nechci vytrhávat z kontextu vyjádření pana generála, ale pro připomenutí
    „Byli dvě výjimky u jednoho praporčíka z 7BDE a nadpraporčíka z 4BDE. Oba dva byli v praporčických hodnostech na brigádách do roku 2011. Pak jim byli hodnosti sníženy na hodnost rotmistra díky změně zákona a to na dobu asi jednoho roku. V roce 2011 a 2012 nastoupili na SOC MO a jejich hodnosti jim byli vráceny zároveň s postupem na funkci.“

    U pana generála bych očekával že „uvidí“ trochu dále než na SOC.
    Např. mě byla hodnost snížena v r. 2011 z hodnosti praporčíka do hodnosti rotmistra. Podobných případů znám více ze svého okolí.
    Rozhodně jsem v AČR nebyl první rok a ve věku 40ti let….
    Příbuzný, který roky úspěšně podniká mě řekl “ ty jsi vlastně zkrachoval…skončil jsi tam, kde jsi začal před více než 20ti lety po VSOŠce“ Vyhodnotil jsem si to a odešel. Vadilo mne, že vojáci, kteří nebyli dál než za bránou posádky mě měli jít velet. Jak již bylo napsáno, byli ve „správnou dobu na správném místě“
    Všechno je k něčemu dobré. Díky některým návykům a znalostem (EN) z armádního prostředí jsem si našel zaměstnání u zahraniční firmy, kde jsem spokojen. Jeden z atributů – výplatní pásku mohu oskenovat.
    Jiní ohnuli hřbet a zůstali. Těm vojákům to nemám za zlé.

    Nesystémová personální jungle je napříč v celé AČR.
    Viz obsazování některých praporčických funkcí.
    Ještě před 3 lety, jsem poslouchal od vrchního (vedoucího) praporčíka „kázání“
    Když jsem se pozeptal na jeho pracovní náplň a povinnosti nedokázal mne odpovědět.
    Stačilo nahlédnout Zákl-1 a tam o funkci a povinnostech vrchního praporčíka ani čárka. A diskuze skončila.
    Funkci vrchního praporčíka jsem nepochopil, čekal jsem u „vyvoleného“ větší orientaci. Odpověď „já jsem ombudsmanem praporčíků a rotmistrů tedy i vás…“ to by mě zaskočil.
    Vrchní/vedoucí praporčíci vůbec nevěděli co mají dělat. Byla to spíš formální funkce.
    Ale dnes se možná situace zlepšila………

  158. funkce vrchnich/vedoucich praporciku je dle me zbytecna, dokud se dustojnici nenauci prenaset zodpovednost na jine. bohuzel i po tolika letech od profesionalizace se bez podpisu a rozhodnuti dustojnika ani dvere neotevrou, nevyvetra a ja nevim co….a at mi nikdo netvrdi opak, kdyz ho vidim denne. ja jsem sef (je jedno jak vysoky) a tak to bude

  159. Dokud podle řádů bude mít důstojník NEDĚLITELNOU velitelskou pravomoc, tak bude mít také nedělitelnou velitelskou zodpovědnost. To efektivně brání tomu, co chcete a nemůžete se těm VR a spol divit.

  160. Dobrý den,
    Ano, pokud se mění zákon 221, je novelizován, musí se změnit i základní řády. Zejména Zákl-1.
    Od toho MO platí dost právníků, aby takové „realizační nařízení “ připravili.
    Tohle je příležitost jak terminus technikus „nedělitelná velitelská pravomoc“ zlikvidovat.
    I velitel musí respektovat ústavu a zákony. Takže o „nedělitelné velitelské pravomoci“ nelze uvažovat.

    • Na finální podobě „Záklu“ se pracuje a má být už brzy dokončen. Tak se necháme překvapit co po letech existence profi armády spatří světlo světa ;)

  161. já si teda pod pojmen „nedělitelná velitelská pravomoc“ vždy představoval to, že právě za rozkaz, který je buď přestupek (voják ho musí vykonat) nebo trestný čin (voják ho musí odmítnout, pokud rozpozná, že se jedná TČ), je trestně zodpovědný pouze velitel, který ho vydal a ne voják, který ho splnil. Tedy, že tento institut dáva s velitelskou pravomocí veliteli i tu odpovědnost. A zároveň to znamená, že pokud svoje velitel deleguje svoje pravomoci na své podřízené, tak mu ale stále zůstává zodpovědnost za to, jak byly vykonány. Nebo jsem to pochopil špatně? a jak to prosím souvisí s tématem?

  162. Ano… delegujete na někoho právo něco vykonat, ale zodpovědnost zůstane na vás… to vám dává smysl? A divíte se, že si to za těchto podmínek raději chtějí udělat sami?

  163. Původně jsem se do této diskuse zapojovat nechtěl, jelikož se stala off topic (přestože by nemusela), ale padlo tady několik mýtů, které bych nerad, aby zevšeobecnily. A na závěr snad udělat z of topic zase on topic…

    1. Co že je to ta „nedělitelná velitelská pravomoc“? Mohl bych si vypomoci známým vtipem o dopravní nehodě a veliteli roty, ale jinými slovy jde o princip, který znají i jiné armády, viz například „platoon leader is responsible for everything platoon does of fails to do“ ve funkčním popisu práce VČ v US Army. Již z toho vyplývá, že to není nějaký komunistický přežitek, jak se snaží naznačit rtm. Láďa v záloze.

    Hřebíček na hlavičku naopak udeřil nrtm. Lukáš Hergott ve druhé části svého příspěvku. Zodpovědnost je sice nedělitelná, ale jednotlivé pravomoci každý velitel může (a měl by) delegovat. A v tom je právě na mnoha útvarech zakopaný pes. Velitelé střední generace, vyrostlí v systému záklaďácké armády a bez profesionálního poddůstojnického a praporčického sboru, prostě nejsou mentálně ochotni něco delegovat při řízení své jednotky. Mají pocit, že nad situací ztrácí kontrolu / ztrácí autoritu v očích jednotky. Naopak velitelé čet a zpravidla i velitelé rot nemají problém efektivně využívat své ZVČ a Vedoucí praporčíky.

    Řešení tedy není ani omylem v nějaké změně zákona 221 či Zákl-1, je to jen a jen o změně myšlení lidí. Čehož je nejlepším důkazem, že s těmi samými normativními akty to někde jde a někde ne.

    2. Ke smyslu vedoucích a vrchních praporčíků u nás. Ani omylem si nemyslím, že by byli zbyteční a hodlám za to bojovat do roztrhání těla. Bez legrace bych raději, kdyby došlo na lámání chleba, zrušil funkci ZVR než vedoucího praporčíka.

    Bylo tady kritizováno špatné vydefinování pracovní náplně vedoucích a vrchních praporčíků – tomu se můžu jen pousmát, na reálný výkon funkce to totiž nemá žádný vliv. Dělá snad velitel roty práci hůře nebo lépe podle toho jak má vydefinovanou funkční náplň? Vždy je to jen o tom jak daný jedinec vyplní prostor, který mu je dán k dispozici. Vedoucí praporčík může být cokoliv od stříbrného ZVR (jako byl ten můj) až po sekretářku a ceremoniálního kladeče věnců. Přičemž oba dva budou mít naprosto stejný popis funkční náplně…

    Ono je to totiž v reálu o vztahu VR a VedPr jednak na osobní rovině a za druhé o pochopení VR toho, co mu takový vedoucí praporčík může poskytnout. Tedy docenit, které činnosti bude VedPr dělat zřejmě efektivněji a nechat je ho dělat. A že takových je… A pak samozřejmě umožnit VedPr být poradním hlasem prakticky u VŠECH rozhodnutí. Prostě proto, že prošel úplně jinou životní dráhou ve srovnání s VR (na rozdíl od ZVR) a je dost pravděpodobné, že bude schopen konstruktivně přispět.

    3. Osobně si myslím, že to jak se budou VedPr a VrPr reálně využívat v AČR se bude utvářet ještě mnoho let. V armádách na západ od nás vznikal tento institut mnohdy ne dekády, ale staletí. Není důvod se domnívat, že u nás to proběhne bez generační výměny. Zároveň u různých druhů vojsk bude tento proces probíhat z různou rychlostí, jak by myslím Petr Seifert mohl potvrdit.

    Když vezmu jak jeden příklad Výsadkový prapor. Prapor byl profesionalizován v roce 1999, institut ZVČ, VedPr a VrPr byl u něj zaveden 1. ledna 2006. Od té doby přirozenými personálními posuny bylo docíleno stavu, že současný vrchní praporčík je bývalý vedoucí (a předtím VČ a VD), vedoucí jsou zase bez výjimky bývalí ZVČ. A ti zase bývalí VD. Systém je nejen nastaven, ale i naplněn lidmi, kteří mají předpoklad ho dobře naplňovat. Role jsou jasně definovány jak v boji tak v mírovém životě, vždy když tady čtu názory na zpochybňování tohoto systému z jiných luhů a hájů, tak si připadám jak v Jiříkově vidění – s takovými hlasy jsem se totiž v Chrudimi nikdy nesetkal.

    U jiných jednotek probíhá a i nadále bude probíhat výrazně pomaleji, a to pravděpodobně bez potenciálu plného dosažení výše popsaného stavu. Nejlepším příkladem je podle mne letectvo. Důvod je nasnadě a není unikátní jen pro letectvo AČR. Příčina je naprosto odlišné kulturní nastavení pozemního vojska vs. letectva. Zatímco u pozemáků jsou důstojníci „podpůrný personál“ a stříbrní jsou reálnými vykonavateli činností pro které bojové jednotky existují, u letectva je tomu přesně naopak. Letectvo je přirozeně důstojnicko-centrická organizace, skuteční bojovníci jsou piloti, a to bez výjimky (v AČR) v důstojnických hodnostech. Stříbrní jsou zabezpečující personál. Proto vnitřní tlak takových organizací na zřízení funkce „COMMANDING Sergeant Major“, tedy Vrchních praporčíků logicky je a bude vždy dost malá…

    • Ivo, velmi Vám děkuji za váš příspěvěk. S dovolením jsem zkopíroval a uložil na „horší časy“.
      Jestě jednou díky a do nového roku mnoho štěstí.

  164. Ad Eywin)
    Koukám na to až teď, proto to zpoždění. Rádo se stalo. Snad není třeba to hned kopírovat, tady se cenzura neprovozuje :-).

    Jinak gratulace do VÚ 1837 Chrudim a jejich prvnímu pracovnímu dni pod novým názvem, již bez „mechanizovaný“ v titulu ;-).

  165. Po delší době zpět, tak jenom v rychlosti:
    1. Povinnosti vedoucích a vrchních praporčíků byly začátkem loňského roku stanoveny pro celou AČR v NNGŠ. Takže bych netvrdil, že to neexistuje. Pokud to někdo chce vidět ve Vševosjk-1-1, tak tam to určitě není a nebude, protože realizace změn tohoto předpisu těžce pokulhává pro neschopnost myslet v jiných než zaběhaných liniích u části funkcionářů, kteří se podílejí na jeho zpracování nebo novelizaci. Původně měly být povinnosti vedoucích a vrchních praporčíků tam, ale po několikerém odložení (za mé funkční období se jedná o dvě) aktualizace Vševojsk-1-1 jsem šel snažší cestou a řešil to prostřednictvím NNGŠ. To vysvětluje i to, proč to bylo vydáno až v roce 2013, když jsem do funkce nastoupil koncem roku 2011. Všichni vrchní praporčíci tyto povinnosti mají k dispozici a dostali za úkol je dále distribuovat a pracovat s nimi.
    Jinak to samé platí pro Zákl-1.
    2. NNGŠ vymezuje povinnosti, ale to neznamená, že by vedoucí nebo vrchní praporčík nemohl plnit povinností více. To záleží na jeho veliteli. To úzce souvisí s delegováním pravomocí, jak někteří z Vás psali výše ve svých příspěvcích. Ze svého pohledu se setkávám s paradoxní situací. Minimum důstojníků shledává jako problematické, pokud velitel deleguje nějakou pravomoc na například štábního důstojníka, který pak jménem velitele řídí nějakou oblast. Pokud se tak ovšem stane v případě praporčíka, je oheň na světě. Zvláštní. Vždy když na to dojde, tak se důstojníků ptám, v čem vidí problém a světe div se, málokterý umí argumentovat v čem je to v rozporu s něčím. To je prostě způsob myšlení. Nic jiného. Na západě je naprosto běžné, že se důstojníky neplýtvá a jsou na těch místech, kde se řídí bojová činnost nebo vykonává činnost vyžadující důstojníka. Všude jinde jsou „senior NCOs“-jak u jednotek, tak i ve štábech a nikdo je nezpochybňuje. Došlo se k tomu určitým historickým vývojem a vzájemnou interakcí mezi rozdílnými armádami pod tlakem mnoha faktorů a pokud to někomu u nás ještě nedošlo, jdeme stejným směrem. To, že voják v hodnosti praporčíka zodpovídá za nějakou oblast u útvaru pro svého velitele, který na něj tuto pravomoc delegoval, je věc velitele a kdo s tím má problém, měl by sebrat svojí odvahu a jít si o tom promluvit se svým velitelem.

    • ČR a potažmo AČR je prostředí velice specifické a bude trvat velice dlouho ( jestli se tak vůbec někdy stane ), než se něco změní. Tady není možné vyřešit tak triviální problém jako výstroj a jak tedy lze řešit nějaký předpis…

  166. Přejeme, jen tiše závidíme, tak snad jednou se dočkají všichni, ikdyž nám by se hodila menší ráže.

    • Mensi raze? Jak jsem pochopil, jste na mechanizovane cete… k cemu presne by se Vam tam hodile rekneme sedesatka a kdo by ji nosil a obsluhoval?

    • taky by mě to zajímalo…zrovna mecho prapory na tom s minometema jsou špatně pouze formou, nikoli ráží…ale to jsem psal níže…

  167. Zrovna nedavno jsem si říkal, kdy už se nějaké moderní „osmdesátky“ konečně pořídí :-)

  168. že by po 15ti (nebo kolika) letech už konečně…:-)…dle toho počtu však soudím, že to nebude pouze pro výsadkáře, ale taky jindřicháč a bučky. Že by po pěti k nim a k nám po šesti? To by dohromady 16 dalo…počítám tak rok/dva a na praporu už konečně budou jak nové všechny zbraně tak padákové komplety…a když k tomu bude ještě dost munice, tak to bude úplně nejlepší…

    Sice je to dost off-topic, ale minomety jsou kámenem úrazu snad všech pěších praporů krom jednoho co má PRAMy….jako prapor na Pandurech co má 120ky tažené vejtřeskama, tak je fakt tragédie…dost by mě zajímalo, zda-li to bude řešené v tom avizovaném dokupu kolové obrnění techniky nebo zda-li půjde jen o ty HMV na kolečkách…

  169. Hery, ještě doufejte, že ostrostřelcům pořídí MO místo Dragunovek SIG-716 a ne nějaký výkřik českého zbrojního průmyslu… Jinak, munice by byla, kdyby se nekoupila auta Dukle ;-)

  170. teď se chytám offtopicu, ale například výsadkovému praporu by rozhodně dvě Caravely neuškodily…rozhodně by se využili a v podstatě by to bylo i šetření prostředků při služebních cestách a zvýšení bezpečnosti…

  171. Tak koukám, že jsem se spletl, protože na stránkách MO je počet 19 ne 16, což je číslo dávající větší smysl. Nevím, zda-li jsem se přehlíd, ale viděl jsem jiný článek a utkvělo mě v hlavě špatné číslo.

  172. Na army.cz jsem ve článku o návštěvě pana ministra v posádce Prostějov zachytil informaci, že k převedení SS Pod GŠ dojde k 1.1.2015 a zároveň mám informaci, že se tvoří český „SOCOM“. Je možné tyto informace potvrdit a jestli se i nějak týkají budoucnosti vysadkovych jednotek?

    • Ad Hery)
      Vím jak jsi to myslel a taky víš, co považuji za ideální stav pro Prapor v dlouhodobém horizontu.

      Ale v krátkodobém a střednědobém horizontu je mnohem důležitější CO a JAK, v druhém plánu i S KÝM budeme cvičit. Na to první ani druhé SOCOM nijak nepotřebujeme, na to třetí ho ve střednědobém horizontu nepotřebujeme. Sám víš nejlépe, kde nás pata tlačí a to si můžeme napravit sami na vlastním písečku.

      Neboj se nic, přitopíme pod kotlem tam kde to bude potřeba, na nic, co jsem napsal do výše uvedeného článku „Budoucnost výsadkových jednotek“ před více než rokem, nemám důvod cokoliv měnit. Certifikace brigády je za námi a konečně se budeme moct věnovat zase sami sobě. V listopadu obsazujeme letiště v Bechyni, tak se na to začněte připravovat. V prosinci se účastníme podobné operace se 173. vb USA, byť menší silou. A to vše je jen rozcvička před rokem 2015. K doktrinálním operacím výsadkových jednotek SOCOM k ničemu nepotřebujeme. K tomu potřebujeme jiné věci, ale na to bude ještě čas…

  173. ŘSF a 601.skss bude převedena do podřízenosti NGŠ k 1. 1. 2015, pokud budou splněny všechny podmínky. SOCOM je hudba budoucnosti a teprve čas ukáže, jestli AČR vůbec něco takového potřebuje při naši velikosti. Každopádně ti co tam budou patřit, pokud vůbec, budou muset splnit celou řadu podmínek než se tak stane. Určitě to nevidím před horizontem roku 2025. Jedinou věc Hery ale nechápu, jaký má nebo bude mít přepodřízení SOF pod NGŠ vliv na budoucnost výsadkových jednotek, tedy jedné výsadkové jednotky.

  174. To já právě také netuším, proto jsem tu otázku kladl. No a vaše odpovědi mi stačí, v současnosti to žádný vliv mít nebude…já si totiž vzpomněl na jeden soukromý rozhovor, kde šlo a dvě varianty a teď je jasné jaká to je.

  175. kdesi výše jsme tu diskutovali budoucí náhradu bitevních vrtulníků AČR. Analýzou nejnovějších open source dat se mi jeví jako momentálně nejpravděpodobnější varianta, že se postavíme do dlouhé fronty na Kiowy, které zřejmě s definitivní platností budou vyřazeny z jednotek US Army. To je totiž zřejmě jediná ekonomicky a politicky schůdná varianta.. vypustíme-li plané fantazírování o Bell 429 nebo MDD 5*0. No, pořád je to blíž požadovanému určení než olétaná holátka UH-60A

  176. Dovolil bych si oživit trožku toto téma a to ve světle dvou proběhnuvších událostí. Jednalo se o dvě dost podobné cvičení uskutečněné v týdnu po sobě na letišti Bechyně. Pokusím se popsat je ze svého (omezeného) pohledu, protože se domnívám, že to sem patří. Ani jedna z těchto dvou operací neproběhla tak, jak byla plánována, ale pokaždé důvody proč se tak nestalo byli hodně rozdílné.

    1. „Op“ Mercury. V rámci cvičení NRF 2015, které bylo vysláno do smyšlené operace MOONRIDER, měl 43. vpr provést přepad (nejsem silný v terminologii, ale najednalo se spíš o obsazení?) letiště, které používají povstalecké jednotky. Původně se mělo jednat o vzdušně útočnou operaci (kombinace pádákových výsadků, přistávacích vrtulníkových výsadků a výsadků slaněním). Nakonec ovšem došlo k obsazení letiště na vozidlech, protože nejdříve letectvo odříkavalo jeden stroj za druhým (z původních 2x C-295M a 6x/4x Mi-171 byla v den operace varianta 1x Mi-171 a 2x Mi-35, ale nakonec z toho nebylo nic). Hrály zde dva faktory. Operace jako taková, byla připravena pouze na jeden den, tedy se prostě risklo, jaké bude počasí. Druhá věc byla, že letectvo stále měnilo kolik mašin bude, takže to vypadalo, že vyčlenit mašiny pro pozemáky na operaci je asi to nejnižší priorita co existuje. V bodech se budu snažit jaké ponaučení z toho nejspíš vyplývá:

    – schopnosti letectva jsou naprosto limitující pro podobnou operaci (C-295M potřebuje 5 km dopřednou viditelnost a přímou viditelnost na plochu pro vysazení)
    – možnosti letectva, kolik mašin skutečně dokáže reálně poslat do vzduchu (když je to počasí), mimo ty, které drží různé hotovosti a plní jiné důležitější úkoly je též značně limitující.
    – Zajímavé bylo čtyři dny v kuse dělat nácviky na asi 8 variant provední operace. Dobré bylo, že se to vždycky nějak povedlo dát do kupy, přerozdělit lidi a nacvičit. Hodně to prověřilo schopnost adaptovat se na měnící se situaci.
    – Škoda, že okno pro provední operace nebylo delší (nácviky se mohly udělat v posádce a pak jsme mohli mít na provední operace 5ti denní okno a zahájit ji dle nejlepších podmínek (krom noci, ale to snad není třeba rozpitvávat).
    – samotné provední operace bylo parádní, až na to,že jsem si nějak nedovedl představit, jak by se tam ten prapor po zemi dostal a stále měl moment překvapení. Ale to nějak rozehra moc neřešila. Ale to jsem bral spíš tak, že hlavní bylo ten přepad provést i bez letectva a to jak se tam ten prapor dostane se bralo jako podružné.
    – Moc se mi líbila samotná příprava na operaci, obecně dobrý tok informací a dobrý přístup k vydávání rozkazů na všech stupních.

    Týden na to proběhla další operace. Tentokrát na Bechyni útočil jeden oddíl (rota) 1/91 Cav (1.squadrona 91. jezdeckého pluku) což je jeden prapor 173. výsadkové brigády. Operace byla plánována jako výsadková a to 2x C-130 ve dvou vlnách. Nakonec však k výsadku nedošlo, takže US boys dorazili autobusy z Německa a šli udělat práci až na zemi (jako my). Samotné provední operace na zemi bylo dost podobné té naší, i když trožku upravené kvůli menším počtům. Opět uvedu pár bodů:

    – i když v době této opereace bylo počasí ještě horší, než týden před tím. Jediné co limitovalo US stranu byla starost o usušení padáků. C-130 potřebuje pouze 0,25 míle dopřednou viditelnost a nepotřebuje vidět doskokovou plochu, protože má milimetrový radar.
    – díky tomu, že se nakonec neskákalo (C-130 doletěli až k Bechyni, ale pak se museli otočit a letět zpět), se výsadkáři dostali na místo operace až v noci, byť byla akce plánována na den. Ovšem všichni na to řádně připravení a hlavně vybavení.
    – této operace jsem účastnil jako rozhodčí. Viděl jsem tedy jednu četu z první ruky. „Velitel a seržant mázy, zbytek samý mause“. Jednalo se totiž o jednotku, která byla v nějaké první fázy výcviku, jak nám sděli mjr. Zelinka. Bylo to zajímavé porovnovnání.
    – Je třeba zmínit, že US strana byla limitována tím, že neměla s sebou ani jedno vozidlo a z autobusů byli vysazeni v jednom rohu letiště všichni najednou, což dost neodpovídalo tomu, jak by to vypadalo při seskoku. Proto jen těžko lze porovnávat rychlost získání letiště s naší operací týden před tím.

    Jako poslední příspěvek přidám něco, co nás v Chrudimi dost pálí. U nás má každý nafasované pláty do chest-rigu. Je však normální, že balistická ochrana se nosí dle úkolu, který plním, ale je zde jakási setvačnost filosofie „když si to nafasoval, budeš to nosit všechno“. Řeknu k tomu jen jedno. US Boys přijeli bojovat o letiště v přilbách a jinak měli pouze chest-rigy nebo taktické vesty bez balistických plátů. Asi pro to, že by s nima přeci neskákali….

    • co se té dohlednosti a viditelnosti doskokové plochy týče, problém zřejmě bude v „nastavení“ parametrů seskoků v průběhu nákupu a vojskových zkoušek. Z leteckého hlediska není problém ani výsadek skrz mraky. není na to potřeba milimetrový radar, stačí GPS a schopný letovod.
      Počasí už zkazilo jinačí letecké nebo vzdušně výsadkové operace a pokud byla příčinou nedostatku letecké techniky ptačí chřipka nebo listopad, to jen svědčí o tom, že jsem měl ve svých komentářích o pár měsíců dříve velký kus pravdy když jsem poukazoval na některé nereálné předpoklady ohledně vzdušně výsadkových operací v provedení AČR.

  177. Jen krátce, k samotným operacím se příliš vyjadřovat nebudu. Jednak to lidem, co na nich nebyli, stejně nic neřekne, za druhé by to bylo na dlouho:

    1. Terminologicky šlo v obou případech o „Airfield Seizure“, tedy OVLÁDNUTÍ letiště (tedy ani PŘEPAD to bychom se „hned“ stahovali, ani OBSAZENÍ – to se provádí bez odporu nepřítele). 90% lidí v tom má guláš, je lépe se bavit v anglických termínech, česká vojenská terminologie je v tomto dost rezavá.

    2. Co se nošení / nenošení balistiky na ty či ony operace. To je již vyřešeno, a to rozkazem č. 1. Jsou tam stanoveny 3 skupiny operací – a. ty, při nichž se balistika NIKDY NENOSÍ (padákové operace, člunové operace…), b. ty při nichž je to na ROZHODNUTÍ VELITELE JEDNOTKY, c. ty při nichž se balistika NOSÍ VŽDY (vozidlové operace, CQB…).

    Tudíž i kdyby se Operace MERCURY odehrávala příští rok, tak na balistice by se nic neměnilo. Ovládnutí na vozidlech Kajman nemělo simulovat padákový či aeromobilní útok (ala Tatratulník), ale byl to plnohodnotný branch plan. Proto ta balistika, byla to prostě operace na vozidlech…

  178. Já jsem spíš narážel na jednu situaci, která nakonec nenastala. Pokud jsem spávně pochopil, tak se jedná o rozkas č.1 pro rok 2015, takže s tím ještě nejsem seznámen.

  179. Ředitel speciálních sil plk. Řehka v rozhoru pro ATM (č. 2/2015) uvádí: „V oblasti rozšíření schopností a kapacit se zabýváme především třemi hlavními oblastmi, a to: (letecká podpora, informační operace) a v neposlední řadě rozšířením kapacit bojové podpory prostřednictvím jednotky typu ,komando‘ „).
    Uvažuje se v této souvislosti o 43. vpr či jeho části, nebo by mělo jít o novou jednotku?

    • Možností je více. Až bude jedna z nich vybrána, tak se to dozvíte z armádních zdrojů. Dřív nemá smysl se tady z někoho snažit vypáčit zákulisní informace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.