Bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová na svých stránkách dnes zveřejnila „veškeré přístupové protokoly obviněných a svědků, včetně dalších souvisejících materiálů v kauze CASA“. Ve strohém úvodu ještě napsala: „S ohledem na to, že řízení není ukončeno, nebudu zveřejněný obsah nijak komentovat ani se k němu jakkoli vyjadřovat“. Její krok nemohl zůstat nepovšimnut a tak se zakrátko četlo a v médiích se začaly objevovat zprávy, které vypichovaly především výslech svědka Vlastimila Picka, tehdejšího 1. náměstka Ministra obrany, z 21. září 2012.
Mediální hodnocení mu na základě tohoto vysvětlení přiřklo podobu toho, který si na nic nepamatuje, který se vykrucuje a mění názory. Když si ovšem někdo uvedený materiál přečte a chvíli přemýšlí, musí se mu v hlavě vyrojit hned několik otázek.
Již několik let jsem zdrženlivý, byť mně občas jazyk svrbí a rád bych napsal, co si o tom, či onom myslím. Ona zdrženlivost, která patří k tomu, co dělám, má ovšem své meze (třeba k jedné věci jsem se chtěl vyjádřit již před dvěma měsíci, ale neudělal jsem to, což mne dnes mrzí, ale už je pozdě bycha honiti…). Takže tentokrát jsem se rozhodl, že k „obhajobě“ bývalé paní ministryně dodám pár svých postřehů, abych zase pozdě nelitoval.
Nejprve obecná poznámka. Nákup strojů CASA sleduji dlouhá léta, již jako novinář jsem měl informace o tom, že se jedná o obchod hodný pozornosti. Postoj vojáků byl zpočátku odmítavý, nicméně pak byl soustředěným tlakem překonaný a dopravní letouny C-295 CASA byly nakoupeny. Jak ony debaty probíhaly a kdo „tlačil na pilu“ ukazuje třeba tento článek i s nahrávkou, která se loni objevila v médiích. Doporučuji si jej „dát“ před přečtením výslechů na stránkách paní exministryně.
Průběh dohadování uvnitř i vně ministerstva rozhodně není nezajímavý, ale to je tak všechno, co mohu zodpovědně říci. Neznám všechny dokumenty, nejsem ani právník, ekonom či nákupčí, takže jenom těžko mohu hodnotit všechna zákoutí onoho obchodu. Na druhou stranu mám zdravý rozum a jsem vybaven větou, kterou mi kdysi řekl jeden, bohužel již zesnulý, náměstek ministra zahraničí: „Jestliže něco vypadá divně, pak to divné je“. To mi umožňuje vyslovit některé pochybnosti třeba ke kompetentnosti rozhodování, i k nestandardní obhajobě Vlasty Parkanové ještě před zahájením soudu.
Podivuhodné mi přijde i to, že paní bývalá ministryně otevře truhlu, pobídne všechny, ať se podívají dovnitř a zároveň říká, že není příliš vhodné truhlu otvírat, protože se to vlastně nedělá (řízení ještě není ukončeno). Také vyvolá dojem, že na stránkách zveřejňuje vše. Stačí se ovšem začíst do protokolu z výslechu Vlastimila Picka, aby člověk zjistil, že tomu tak není. Na straně čtyři jsou odstavce, které mohou vypadat na první pohled nudně (proto se asi nikde v médiích neobjevily), ale jsou docela důležité. Vlastimil Picek k věci uvádí:
Ve věci geneze pořízení letounů CASA jsem již podal podání vysvětlení a založil jsem písemný materiál. Dnešního dne nejsem schopen uvést jiné skutečnosti, než které jsem v podání vysvětlení a založeném materiálu uvedl. Pochopil jsem, že nyní podstatou věci je cenotvorba, té jsem se nezúčastnil, nemám, co bych k ní uvedl. Na výše uvedený písemný materiál, který jsem založil a na uvedené podané vysvětlení se odkazuji.
Pak následuje poznámka „policejního orgánu“, který umožnil obhájcům se seznámit s oním předchozím podáním vysvětlení svědka a s jeho písemným založením. Obhájci si vyžádali kopii, která jim byla neprodleně poskytnuta. Mimochodem, na sedmém listu materiálu na stránkách Vlasty Parkanové se na něj odkazuje i jeden z obhájců Mgr. Krofta.
O čem to svědčí? Předně o tom, že obhájce bývalé ministryně (a tedy i ona) má k dispozici kopii výpovědi Vlastimila Picka, která proběhla na začátku roku 2012. Proč také není zveřejněna? A je na stránkách tedy skutečně vše?
Původní vysvětlení by možná některé věci osvětlilo a nalomilo představu, že si Vlastimil Picek nic nepamatuje. Třeba by připomnělo, že vojáci měli výhrady, ale nakonec ustoupili, protože o nákupu bylo rozhodnuto představiteli MO a vládou (jinými slovy: respektuj civilní vedení, nebo skonči), protože se objevil příslib nákupu dvou větších transportních letounů, které by flotilu letadel doplnily a tím byly zvráceny operačně-taktické výhrady ke strojům CASA atd. Ilustrací, jak vše probíhalo, je dokument z jednání z roku 2009 o strojích CASA, na který jsem se odkazoval ve čtvrtém odstavci a kterého se tehdejší Náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek neúčastnil (sic!).
Nejsem soudce, ani obhájce. Můžu mít i laické pochybnosti o smysluplnosti stíhání exministryně Vlasty Parkanové. Ale když už někdo říká, že uvádí vše, pak by měl vše uvádět. A pokud tak nečiní, je nezbytné jeho slova doplnit, protože účelovosti je třeba bránit.
P. S. Raději ještě zdůrazním to, co je u mého jména uvedené na jiném místě – zveřejněné názory nemusejí reflektovat názory instituce, která mně zaměstnává.
P. P. S. Nyní očekávám na mou adresu smršť negativních poznámek, ale co nadělám, někdy se tomu člověk nevyhne. Dopředu upozorňuji, že vulgarismy a pomluvy rovnou mažu.
31 Comments
Schneider
15. 8. 2013, 0:07To je dobrý postřeh, Františku! Píšeš to přitom velmi rezervovaně. Ano, některé věci jsou významně řečeny, a o některých věcech je zase významně mlčeno (jak si toho všimnul Vladimír Čermák a ve svých třech knihách /Operace Únor 1948, Operace Srpen 1968, Operace Listopad 1989/ používá metodu, vtipně nazvanou T-analýza, skutečně pojmenovanou po radaru Tamara, která je založena na výskytu neobvykle „tichých“ míst v historii).
REPLYIgnác Opušťák
15. 8. 2013, 0:17Jak píše wikipedie, je to zpěvačka lidových písní, nejspíše se snaží zviditelnit, třeba tento styl okoukala od Ivety Bartošové :-D
REPLYMěla by zametat před vlastním prahem, stačí si přečíst posledních pár dotazů a odpovědí v rozhovoru s předsedou jejich politické strany: http://www.top09.cz/co-delame/medialni-vystupy/schwarzenberg-jsem-havlovec-coz-je-smrtelny-hrich-10212.html
…jen je škoda, že pan Schwarzenberg nedokázal u pana Kalouska za ty léta zjistit procenta co se berou v české republice :-D
Šťovíček
15. 8. 2013, 0:39No, vůbec se divím, že se zabýváte věcí která je „zájmová“ pro bis jen Vám připomenu 3 zásady používané těmito „službami“ předesílám že je tam postupná posloupnost….1. Kriminalizace, 2.ekonomická likvidace 3.fyzické zastrašování – fyzická likvidace…no na požádání to samozřejmě mohu objasnit, vysvětlit a samozřejmě i uvést zcela „jmenovité“ příklady…..dříve se tím zabývala 1 a zde v Plzni 4 správa, dnes do toho fušuje každý „debil“ a tak se není co divit že se to „občas“ provalí…ostatně, Vy co umíte angličtinu, co kdyby jste nejdřív nastudovali něco o SAS ev, cokoliv od Clanciho???
REPLYIvo
15. 8. 2013, 10:18Abych parafrázoval paní bývalou ministryni obrany z uvedené nahrávky v čase 17:30, kterým pobavila celou sešlost:
„Padl na mne takovej smutek lidskej“ – jen v mém případě na mne padl po vyslechnutí oné nahrávky…
O samotném obchodu stejně jako většina komentátorů zde vím výhradně z médií, ale spolu s Monty Pythony mi nezbývá než konstatovat, že „pokud něco vypadá jako kachna, kváká to jako kachna, tak to zřejmě bude kachna“ (není myšleno v novinářském slova smyslu).
1. Dobře, letouny se nakoupily a AČR další dvě dekády taky zůstanou, to je prostě fakt. Úplně bych to ale nedramatizoval. Cena byla jaká byla, ale na druhou stranu CASY mají i Poláci, což pro nás může být do budoucna výhoda a pokud dojde k nakoupení letounů „pod CASou“ (náhrada L-410) a nad CASou (obdoba C-130), bude pořízení letounů C295M CASA dávat jakýs takýs smysl i z čistě vojenského pohledu.
2. Jaké jsou ale nastavené mechanismy, aby se podobný „podařený“ obchod neopakoval v budoucnu?
a. Povedlo se zrušit nesmyslnou zákonnou normu o zákazu nákupu armády BEZ překupníků, problém nesmyslného sebeomezení z hlediska výběru variant. Za to patří jednoznačně díky ministru Vondrovi, který toto přes odpor především vně resortu prosadil.
b. Problém rozdělení kompetencí mezi KONCOVÉHO ZÁKAZNÍKA, který by měl říci co vlastně chce, ADMINISTRÁTORA ZAKÁZKY, který je zodpovědný za transparentní výběrové řízení a POLITICKÉ VEDENÍ, které jediné může rozhodnout o tom, zda jsou konečné podmínky takové, aby se obchod vůbec uskutečnil, se oproti tomu vůbec nezměnil.
c. Rodný list zakázky, nápad ministra Vondry, pokud vím stále realizoval nebyl. Stále tudíž existuje sdílená zodpovědnost nejen za zakázku jako takovou, ale i za jednotlivé změny v ní systémem „se rozhodlo“. Pokud se v tomto mýlím, rád se nechám poučit někým povolanějším.
d. K personální garanci nemá moc smysl se vyjadřovat. Za chvíli máme volby, dojde k výměně na MO s těžko předvídatelným výsledkem. Zákon o státních úředních stále nemáme a do voleb mít nebudeme. Tudíž „tlačit“ na toho, kdo má na srdci blaho vlasti a ne konkrétní zájmové skupiny bude i nadále velmi snadné.
Sečteno a podtrženo, kromě jedné změny (nákup bez prostředníka) se systémové prostředí nijak nezměnilo, máme tudíž našlápnuto podobný tendr opakovat v budoucnu…
REPLYmoula
15. 8. 2013, 12:57To Ivo
Vondra sice s velkým bubnováním a politickým rykem zrušil obchody přes prostředníky, politicky to, byť mu to nakonec nepomohlo, vypadalo a vyznělo báječně, firmy v tuzemsku ovšem našly jinou cestu a to tzv. výhradním zastoupením nejlépe pro ČR a přilehlé ostrovy,
ano, rodný list zakázky. Opět s velkou pompou prosazované opatření, které mělo přispět nevím k čemu, osobně jsem příliš nepochopil co tím chtěla vláda, respektive pan Vylita říci. Možná by stálo za to se podívat, za kolik a jakým způsobem byl implementován, kdo byl za toto opatření odpovědný a jakým způsobem systém funguje,
připadá mi, že každý kdo přijde na obranu si vytkne za cíl, zapsat se do historie ať to stojí, co to stojí. V zásadě téměř vše již na tomto světě bylo vyvinuto: kolo, dvojdílné plavky, kapesník, příbor zákon o veřejných zakázkách a dokonce i akviziční proces který tento zákon přenáší do podmínek rezortu. V tomto procesu je jasně stanovena a ohraničena odpovědnost toho, kdo zpracovává požadek-uživatel a také toho kdo zadává a soutěží tento požadavek zadavatel. Skutečně není tomu tak, jak zde a nejenom zde ale i veřejně leckteří hlásají: „ to my ne, my zpracováváme pouze požadavek, soutěží to zlí, úplatní a nekompetentní úředníci ministerstva“, ale v procesu pořizování platí více než kde jinde princip „kolektivní viny“. To že někteří více či méně podléhají politickým tlaků je spíše otázka osobnostní než systémová.
REPLY