Na stránkách War Council se na začátku dubna objevil zajímavý text s názvem What I Wish I Knew: From Cadet to Lieutenant in Afghanistan z pera nadporučíka Scotta Ginthera sloužícího v Afghánistánu. Ginther ve dvaceti krátkých bodech shrnuje své postřehy z příchodu kadeta na důstojnickou pozici u čety a nasazení. Byť ne vše uvedené platí v českých podmínkách, přesto si myslím, že každý budoucí poručík by si měl oněch 20 bodů prolétnout. Věřím, že mladí důstojníci (třeba v Afghánistánu jsem se měl opakovaně možnost setkat s některými výbornými) potvrdí platnost Gintherových bodů. Nemá smysl je zde uvádět všechny, tak snad jen tři, které mě zaujaly:
8 comments1. You’re not going to be the greatest Platoon Leader Ever – This is hard to come to grips with for new lieutenants. Especially considering the competitive spirit among most West Pointers – and Soldiers at-large. The reality is most Soldiers in your future platoons will have between 5-12 platoon leaders before they become Sergeants First Class. Chances are they’ve had someone better than you. This is not a knock on personal talent or capability, but rather a matter of perspective. Excluding outliers, most new platoon leaders have zero experience in the Army. You are there to learn and make yourself better, not be the subject matter expert.
17. Your Soldiers will do amazing things – Far more often than your Soldiers doing stupid things, you will be blown away at how talented they are. I have the following Soldiers in my platoon: a former blacksmith and rodeo clown, a NASCAR pit crewman, two carpenters, a private who is a multi-millionaire and drives and Audi R8, a Sugar Bowl-winning, University of West Virginia offensive lineman and a SSG who graduated college at 17 years old and taught physics at Tulane before the age of 26.
19. NCO’s will help you not do stupid things – Everyday I am completely blown away by how hardworking, and professional this brassy, prideful group can be. Sergeants indeed run the Army. Your platoon can function without you, but it cannot function without NCOs. For the umpteenth time, trust your NCOs. You do not know more than they do, this is their Army not yours, officers just get to drive it for awhile.
8 Comments
Michal AUGUSTIN
30. 4. 2014, 22:18Pane Šulci, při vší úctě, byl jste někdy v kůži mladého poručíka, že si troufnete z 20 poznatků jiného mladého poručíka vybrat ty nejzajímavější a ještě je vázat k realitě AČR?
REPLYIvo
1. 5. 2014, 7:48Ad Michal Augustin)
Věřte tomu nebo ne, ale není tomu tak dávno, kdy jsem poručíkem byl a nadto patřím ke generaci, kterou Američané nazývají „9/11 generation“ (do AČR jsem vstoupil rok před 11. zářím 2001), tudíž moje zkušenost s nasazením je srovnatelná s poručíkem v US Army.
František ty body vybral velmi dobře. Kdybych musel vybrat jeden nejdůležitější, tak by to byl bod 19, který František vybral rovněž.
Kdybych musel vybrat dva, přidal bych bod 10. S tím vědomím, že tato zkušenost je stejně v zásadě nepřenosná, souvisí se zkušenostmi a věkem…
REPLYOta
1. 5. 2014, 8:38Ad Michal Augustin: pokud by hlavním předpokladem schopnosti se k něčemu vyjádřit, byla osobní zkušenost (ve Vašem případě služba v konkrétní hodnosti), Napoleon se neměl vyjadřovat k rozhodnutím svých důstojníků v hodnostech mjr.-plk. ve kterých Napoleon nikdy nebyl:) Ale vážně F. Šulc se poměrně důsledně drží toho, co umí a k čemu se dokáže vyjádřit velmi kvalifikovaně. Jak vyplývá z vyjádření Iva, kterého jako profesionála nepochybně nikdo v AČR zpochybňovat nemůže, Franta se trefil i v případě předmětného článku. Příště bude lepší nekritizovat fakt, že se na SVÉM vyjádřil, ale přidat konstruktivní kritiku, což je jeden z důvodů existence tohodle webu.
REPLYinsider
1. 5. 2014, 9:04čistě pro zajímavost u kterého útvaru či útvarů jste byl, pane Michale A., když jste byl v hodnosti poručíka a nadporučíka? A co byste vybral jinak?
REPLYJiří Hrazdil
1. 5. 2014, 10:06Příručky jsou to hezké, také jich mám celou řadu. Nicméně nemyslím si, že je lze paušálně převzít, protože naše kultura podobná hesla obtížně vstřebává. Američané draftují civilního vysokoškoláka, pošlou ho na pár měsíců do poručického kurzu a pak přijde k jednotce, kde přestože většina čety toho o vojenském řemesle ví více než daný poručík, říkají mu všichni říkají ANO PANE / NE PANE. Četě pak reálně velí platon sergeant, který kromě čety cvičí i poručíka, aby z něj byl jednou dobrý velitel roty.
Naše slovanská kultura však kromě formální autority velmi dbá i na tu neformální a tudíž vojáci ne vždy přijmou poručíka, pokud tento neprokáže, že umí co oni. Zřejmě je to „dědictvím“ konskripční armády, kdy byl poručík zpravidla jediný profesionál na četě a taktéž naší svázaností s německo/sovětskou výcvikovou doktrínou. Na druhou stranu si myslím, že v delegování odpovědnosti z poručíků na ZVČ a velitele družstev došlo obecně k významnému pokroku, na který bohužel nedokázala Univerzita obrany a VA Vyškov zareagovat.
Takže si myslím, že více než podobná hesla by naším poručíkům více pomohl smysluplnější systém přípravy.
REPLYFarnat@Jiří Hrazdil
1. 5. 2014, 18:51No, když čtu, dříve býval „poručík zpravidla jediný profesionál na četě“ tipuji, že asi nebudete pamětník :-). Nebylo nic neobvyklého, když poručík byl jediným profesionálem na rotě. Velitele čet dělali absolventi VKVŠ, výkonného praporčítka a technika vojáci základní služby – maturanti.
REPLYMělo to zásadní výhodu – velmi brzy se poznalo, co v kom je, a škola života to byla vynikající.
Jiri Hrazdil@Farnat
1. 5. 2014, 19:36Pamatuji si i dobu, kdy byl porucik jedinym profesionalem na rote, nicmene tomu by uz dnes veril malokdo a tematem clanku je porucik/ceta nikoliv porucik/rota. Navic dnesni rotu by porucik – cerstvy absolvent nezvladl, to je zcela jina liga, nez tenkrat.
REPLY