fbpx

Velitel jednotky: „Kluci se vyrovnali se ztrátou kamarádů velice dobře“

kpt_Jiri_Pazdera_Bagram_Foto_Daniel_Hlavac

Velitel 2. strážní roty BAF kpt. Jiří Pazděra, Bagrám, Afghánistán; Foto rtm. Daniel Hlaváč

Půlroční nasazení velitele 2. strážní roty v afghánském Bagrámu kapitána Jiřího Pazděry a jeho jednotky končí. Poslední půlrok Pazděra hodnotí jako svou zatím nejtěžší misi. Nejenom kvůli ztrátě pěti vojáků při sebevražedném útoku v červenci, ale i kvůli vysokému operačnímu tempu. Včera vyšel na iDnesu článek, ve kterém bylo použito jen pár Pazděrových odpovědí z obsáhlého rozhovoru, který jsem s ním dělal před přibližně dvěma týdny. Myslím, že si zaslouží, aby se ve veřejném prostoru ocitlo více. Zde to je.

Jak dlouho jste v armádě?
Od roku 2003, kdy jsem nastoupil na vojenskou vysokou školu. Od roku 2007 jsem působil jako velitel čety v Žatci.

Kolikátá je to vaše operace?
Třetí. Prvně jsem byl v roce 2009 jako velitel čety v Provinčním rekonstrukčním týmu a v roce 2011 jsem se do Lógaru vrátil jako velitel roty ochrany, později přejmenované na mechanizovanou rotu. A teď jsem tady.

Kdybyste to měl porovnat, v čem jsou hlavní rozdíly?
Rozdíl číslo jedna: operační tempo. Tam (v Lógaru, pozn. red.) měly čety pět patrol týdně, v extrému to bylo šest patrol, takže ještě víc než tady. Patrola tam ovšem byla čtyř-, pěti-, maximálně osmihodinová. A když už byla osmihodinová, tak to byl, jak se tomu říkalo, záděr. Navíc četa ráno vyjela, ve dne se vrátila a v noci měla volno. Tady jsme se dostali do neuvěřitelného tempa, kdy udržujeme mimo základnu permanentní přítomnost na patrolách, které trvají osm až třináct hodin.

Rozdíl číslo dvě: Přímá podřízenost Američanům a s tím souvisí i to, že moji kluci zažili 1. strážní rotu. Předtím tady byl americký velitel, který vyžadoval jiné plnění operačního úkolu. První rota měla stejné operační tempo, tedy stejný počet patrol, ale měla je kratší. Jejich průměr byl 5,6 hodiny na patrolu. Tím, že měsíc trvá předání operačního úkolu, tak naši kluci to viděli. My máme průměr přibližně 12,5 hodiny a musím říct, že vojáci zde odvádějí naprosto skvělou práci. Je to operační tempo, které málokdo zažil, ztratili pět kamarádů a chovají se naprosto profesionálně. To neříkám jen já, slyším to třeba od Američanů každou chvíli.

Přináší změna přístupu nějaký benefit pro základnu?
Přináší. Za půl roku na základnu letělo o málo víc raket, než za působení 1. strážní roty a to jsme tady byli v bojové sezóně, v té největší, jaká měla být, kdy chtěl Taliban vyhnat ze země nevěřící. Měly probíhat masové útoky a my se přitom držíme prakticky na stejné úrovni jako v zimě.

Jak je velký prostor, který pokrýváte?
Třináct na sedm kilometrů. Nepohybujeme se dál, než deset kilometrů od základny.

Je tu omezený počet cest, po kterých se dá jezdit, cest, po kterých se dá chodit, musíte znát každý kámen…
Přesně tak. Má to výhodu i nevýhodu. Výhoda je v tom, že moji lidé znají skvěle prostor. Znají místní život, takže poznají, co tam má být a co tam nemá být. Znají každý kámen, znají cestu, znají pěšinky. Nevýhodou je, že to může vést k rutině, proto je nutné neustále měnit cesty. Nicméně to je omezeno typem terénu. Například, jsou tady dvě hlavní řeky a celý sever od základny je zelený. Výhled je okolo 50 metrů. Když vyrazí jedna četa do terénu, mohou být v nějakém okamžiku od ní 500 metrů povstalci a připravovat raketu a vojáci nemusejí nic vidět. Oni odpálí raketu, skočí na motorku, nebo do auta a odjedou.

To obnáší jinou taktiku, než v Lógaru. Je to tak?
Nejenom to. Znamená to pro nás i jinou mentalitu. V PRT jsme měli za úkol ochránit civilisty, to znamená defenzivní činnost. Když byl tedy kontakt (střet s nepřítelem), tak cílem bylo ochránit a stáhnout z prostoru civilisty a sám sebe. Tady je naším krátkodobým cílem ochránit základnu, takže pro nás je třeba výhodnější odstranit povstalce a na půl roku ochránit základnu. Když zmizí hlavní vůdce, když odřízneme hlavu, tak než se ten had vzpamatuje, než naroste nová, tak jsou čtyři měsíce pryč a je po bojové sezóně. Tady se chce, abychom v kontaktech vystupovali agresivně.

Jaká je taktika povstalců?
Setkáváme se hlavně s blízkými léčkami, což znamená s napadením patrol z krátké vzdálenosti, z 30 až 50 metrů. Většinou je léčka zahájená jedním výstřelem z RPG (reaktivního protitankového granátu, pozn. redakce). Pak následuje pět až šest dalších RPG doprovázených střelbou z automatických zbraní. Často, když to umožňoval terén, byl útok veden ze dvou stran. Jakmile vystříleli munici, tak se z prostoru stáhli.

Jak jste tomu čelili?
Po prvních dvou léčkách jsme si provedli analýzu, jakým způsobem útoky provádějí. Udělali jsme několik technických úprav i změn v taktice. Bohužel v době, kdy jsme se na to připravovali, proběhla léčka na jednu z našich čet, kdy druhé RPG zasáhlo věž. Když velitel čety viděl, že má těžce zraněného vojáka, tak se rozhodl prostor léčky opustit. Přijali jsme proto další opatření a začali jsme čety posilovat.

Tohle se nám osvědčilo záhy, kdy se kluci dostali do kontaktu a podařilo se jim odstranit čtyři povstalce. Ukázalo se, že jeden z nich byl takzvaný kapitán, tedy jeden z hlavních povstalců v oblasti. Na měsíc, měsíc a půl se nám je podařilo na severu odmlčet, nebyli ho schopní nahradit.

To muselo zdvihnout morálku.
Určitě. Bylo to několik týdnů poté, kdy došlo k sebevražednému útoku.

Jaké jsou pro vás „lessons learned“ ze sebevražedného útoku, při kterém jste v červenci přišel o pět lidí?
Paradox COINu (konceptu protipovstaleckého boje, counterinsurgency, pozn. red.) – čím víc chráníš sám sebe, tím víc jsi v nebezpečí. Vystupuj přátelsky k místnímu obyvatelstvu, ukaž, že se nebojíš a místní obyvatelstvo tě přijme. Od Fajzabádu, přes Lógar až sem, vždy jsme byli přátelští k místnímu obyvatelstvu. Chovali jsme se k nim mile, a když jsme viděli, že nám to relativně opětují, tak jsme se cítili bezpečně. Podobný incident se ostatně stal příslušníkům dnes již neexistujícího SOGu (útvaru Vojenské policie v Hílmandu v roce 2008). Ne, že bychom neznali jeho detaily, ale fungovalo vždy to, že když nás někde místní vítali, když kolem bylo mnoho dětí, tak jsme se cítili v bezpečí, protože děti jsou něco nedotknutelného.

Poučení tedy je více se oddělit od civilních osob. Nebýt tak přátelský. Spíše to vede k oslabení COINu ve prospěch vlastní ochrany. To je těžké hledání rovnováhy, kde na jedné straně je vlastní ochrana a na druhé, snaha získat si srdce a mysl místního obyvatelstva. Ty si nezískáme, když se nebudeme chovat přátelsky.

Přišel jste o pět lidí. Jak se s tím srovnává velitel a jak se s tím srovnávají jeho vojáci?
Na svoje srovnávání jsem neměl vůbec čas, protože se okamžitě rozjelo tolik věcí, že jsem neměl čas příliš přemýšlet. Věděl jsem, že dát vojákům volno, aby mohli začít přemýšlet, by bylo špatně a hrozily by problémy v jednotce.

Z vojenského hlediska – a teď budu hovořit velice chladně – jsme tady měli úkol a ten jsme museli splnit. Mým úkolem bylo, aby se tak stalo. Foxtrot (6. četu, ze které pocházeli zabití, pozn. red.) jsme odstavili na den a celou rotu na půl dne. V tu chvíli přicházelo do úvahy, že četu rozpustíme a posílíme ostatní čety. To by byla ale chyba, protože ti kluci něco zažili a byli by rozptýlení do kolektivu, který nemá podobnou zkušenost. V tu chvíli jsem si tedy zmenšil už tak malý štáb, vrchní praporčík se stal velitelem vozu, zdravoťák se stal střelcem, řidič od iveca se stal řidičem MRAPu (vozidlo s vysokou balistickou ochranou – pozn.red.), posílil jsem je a četa normálně fungovala dál. Kluci se s tím dokázali srovnat velice dobře.

Nebál jste se, že může dojít k incidentu s místním obyvatelstvem, že někdo neudrží nervy na uzdě?
Bál jsem se toho. Na chvíli, než se s tím srovnali, jsme je neposílali do vesnic a požádal jsem Američany, abychom jezdili méně denních patrol a více nočních, kdy není taková interakce s místními. Potřeboval jsem, aby chodili venku.

Věříte, že se někdy podaří útok sebevraha vyšetřit?
Ne, nevěřím tomu. Ten, kdo se odpálil, byl cizí. Ten, kdo jej navedl, byl někdo z Bagramu. Nemusel být z vesnice, kde k útoku došlo, ale byl místní.

Je zvláštní, že tam byly děti…
Někdo ho sem přivedl a ten člověk nemusel vůbec vědět, co dělá. Místní o tom nevěděli.

Řada lidí doma zpochybňuje smysl naší účasti v Afghánistánu. Co si myslíte o tom, co tu děláte?
Severní část základny, kterou máme na starosti je tuto chvíli klidná. Díky sběru informací a obecně našemu působení zde se podařilo Afgháncům během měsíce srpna a září zatknout 17 povstaleckých představitelů. Z hledisky ochrany základny to hodnotím jako úspěch. Americkému veliteli se daří nutit afghánskou armádu, aby více hlídkovala. Afghánští vojáci jsou lépe vycvičení a méně zkorumpovaní, než policisté. I kriminalita postupně klesá. Vidím, že se to tady rozvíjí, daří se nám chránit základnu, což je náš hlavní úkol. Takže ano, nemáme se za co stydět.

13 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

13 Comments

  • Profilový obrázek
    David
    17. 10. 2014, 12:59

    S Jirkou (velitelem 2-ky) jsem studoval. Je to skvělý člověk, kamarád a voják tělem i duší. Jednou z něj bude generál !

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Michal
    18. 10. 2014, 4:51

    Absolutně jsme ten úkol nezvládli… všechno špatně … a hlavně ta ostuda před 601.skss… OPRAVDU SE MUSÍME STYDĚT…omlouvám se, ale je to tak..to musí uznat každý „účastník“

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Jiří Pazděra@Michal
      18. 10. 2014, 19:00

      Opravdu krásný anonymní výkřik do tmy. Nevím, čeho se snažíte dosáhnout, ale jen tady pošpiňujete práci mnoha lidí. Věřím, že nikdo z jednotky se nemá za co stydět. Úkolem jednotky je chránit základnu BAF a to jsme splnili.

      Výsledkem pobytu 601.skss bylo hodnocení, že vycvičenost a připravenost naší roty odpovídá standardům. Takže jako „účastník“ Váš názor neuznávám.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Matt@Jiří Pazděra
        19. 10. 2014, 11:37

        Souhlasím s Robertem, že toto probírat sem nepatří. Nicméně, pokud se k tomu velitel jednotky rozhodl vyjádřit, pak bych mu rád připomněl dvě věci:

        1. Naše armáda je tak malá, že se v ní málo co utají. Dobré zprávy se šíří rychle, špatné ještě rychleji.

        2. Kdyby hodnocení neznělo tak, že jednotka je vycvičena a připravena dle standardů, tak by to pro Vás mohlo mít nevhodné následky…

        Moje rada tedy zní, příště raději vůbec nereagovat.

        P.S.: Aby to ostatní nepochopili nějak jinak – jednotka se opravdu nemá za co stydět a splnila svůj úkol. Jen nechci, aby se všechno natřelo šmahem na růžovo.

        REPLY
    • Profilový obrázek
      Robert@Michal
      18. 10. 2014, 20:36

      Nemyslím si že sem tohle patří…
      Za 1) s ohledem na mrtvé a pozůstalé
      Za 2) je to neprofesionální a uráží to památku těch co tam zůstali

      REPLY
  • Profilový obrázek
    Honza
    18. 10. 2014, 13:57

    Dobrý den, pracuji u PČR a ZVS jsem vykonával v Prostějově a dá se říci, že o AČR se zajímám dodnes. Občasně také dochází k různým setkáním s vojáky, kde samozřejmě probíráme problematiku ať už toho, či onoho sboru. Na posledním setkání jsme se dozvěděli, že ona pětice vojáků, která v Afghánistánu skonala byla součástí jednoho vozidla. Moc jsme této informaci nevěnovali pozornost, poněvadž je to zcela nelogické a málo pravděpodobné. Po přečtení rozhovoru s panem kapitánem a hlavně při čtení mezi řádky (mj. nahrazovali řidiče, který by neměl opouštět vozidlo) se mi to zdá více pravděpodobnější. Chtěl bych se tedy zeptat, jak to ve skutečnosti bylo. Život jim to již nevrátí, ale minimálně nám to osvětlí chod celé této tragické události. Děkuji a jsem s pozdravem. Honza

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Jiří Pazděra@Honza
      18. 10. 2014, 19:07

      Dobrý den. Detaily rozebírat nebudu, ale určitě uslyšíte spoustu „expertů“, kteří vědí, co se tam přesně stalo. Ty bych bral s rezervou. Ne, nebyli z jednoho vozu. Velitel vozidlové části potřeboval posílit zajištění rozmístěných vozidel, k čemuž v tu chvíli musel využít i řidiče z vozu.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Honza@Jiří Pazděra
        19. 10. 2014, 6:59

        Děkuji za odpověď. Už při obdržení této informace se mi to zdálo málo pravděpodobné. Přeji Vám, pane Pazděro, mnoho úspěchů v práci a hlavně pevné nervy.

        REPLY
  • Profilový obrázek
    Michal
    19. 10. 2014, 7:53

    ŽÁDÁM O SMAZÁNÍ PŘÍSPĚVKU-BYL NAPSÁN Z MLADICKÉ NEROZVÁŽNOSTI – OMLUVA MARTIN.

    REPLY
  • Profilový obrázek

Nejnovější komentáře