V pátek mi vyšel v Mladé frontě Dnes komentář k plošným odvodům, které ve čtvrtek schválila legislativní rada vlády. Komentář v novinách byl asi poloviční verzí níže uvedeného textu. Jde o kritický text k tomu, na čem se usnesli právníci v legislativní radě a ministerští, konkrétně k tomu, že od roku 2017 by každý rok měl být plošně odváděn vždy ročník osmnáctiletých. Pokud toto opatření nebude následováno dalšími kroky, bude nejenom zbytečně nákladné a komplikované, ale odvede pozornost od opatření, která by mnohem smysluplněji zvýšila obranyschopnost České republiky. Velká část z vás se touto oblastí zabývají a pamatují si, jak vypadal a jak fungoval systém, který zajišťoval rychlý přechod státu na válečný stav. Šlo o velice složitý a rozsáhlý mechanismus, který se neobnoví změnou jednoho paragrafu, nebo proklamací. Bohužel, v 90. letech a na začátku nového tisíciletí se vylilo s vaničkou i dítě a znovuvybudování alespoň nějakého použitelného systému bude vyžadovat poměrně dlouhý čas a hlavně cílené úsilí. Cestu, kudy jít a na co se soustředit naznačuje náčrtek (nejde o nic krásného, nejsem žádný velký malíř) – je nutné upřít pozornost na střed a pak postupovat dále od něj. Obávám se ovšem, že se odehrává něco jiného.
Od přelomu roku 2011, kdy se připravuje novela takzvaného branného zákona a další zákony týkající se především záloh, nemine půlrok, aby se nerozeběhla debata o odvodech, obnovení základní vojenské služby, cvičeních, zálohách a podobně. Vzhledem k tomu, že se míchají pojmy, vypukne vždy zmatení, které obohatí řada lidí svými názory a pak následuje slastné zapomnění, do dalšího objevu odvodů či něčeho podobného. Pamětníkovi to může připomenout podobně chaotické diskuse o profesionalizaci armády před deseti až patnácti lety, která byla charakteristická chtěním a realizace v některých oblastech – například klíčové personální – pokulhávala.
MF Dnes věnovala v posledních dnech tématice odvodů, vojenské základní služby velký prostor, včetně rozhovoru s Ministrem Stropnickým a průzkumu. Výsledky průzkumu, na kterém texty stojí, se dají zpochybnit jinými výzkumy a ukazují, že lidé nevědí, na co odpovídají, protože možná ani tazatelé neznají problematiku ve své komplexnosti a tak neříkají vše. Ale popořadě.
V původní novele branného zákona, která již byla loni v lednu v parlamentu odkud ji – což byla jednoznačná chyba, protože jsme dnes již mohli být dále – nový ministr obrany Stropnický stáhnul, byl návrh selektivních odvodů. Počítalo se s tím, že při zhoršení bezpečnostní situace, ale stále v době míru, vláda začne odvádět a následně eventuálně povolávat ty, které potřebuje, buď ročníky, nebo specialisty, což je efektivní opatření. S tím ovšem měli problém právníci, kteří při současném projednávání řekli: buď odvedete všechny, nebo nikoho (zjednodušeně řečeno, odvádět výběrově je diskriminační a navíc není možné uvalit podobnou povinnost v době míru jen nařízením vlády, ale zákonem). A bez ohledu na skutečné potřeby efektivní obrany státu a smysluplnost se odvod všech mužů i žen v ročníku akceptoval.
Pokud mají být skutečně odvedeni všichni z jednoho ročníku, bavíme se přibližně o sto tisících lidech. Jen pro představu, jde o více lidí, než bylo ročně odváděno například v 80. letech v bývalé ČSSR, protože se tehdy odváděli pouze muži. Jestliže má pracovní rok přibližně 250 dnů, je nutné odvést 400 lidí denně. Odvodní komise v době, kdy byl systém ještě funkční, se sestávaly přibližně z pěti až šesti lidí a ve čtyřech termínech do roka zvládaly odvést přibližně 50 mužů denně každá. Vzhledem k tomu, že existoval propracovaný systém vojenských správ, evidence, provázanost jednotlivých orgánů a tak dále, dalo se to zvládnout. Dnes nic takového není. A znovu postavení takového systému bude stát minimálně desítky, ale spíše stovky miliony korun ročně – platy, zázemí, náhrady, počítačový systém, udržování evidence, lékařské přezkumy, alternativa pro ty, kteří sloužit odmítnou atd.
Jistě, obrana státu je nákladná a má smysl do ní investovat. V tomto případě je ovšem pointa v tom, že to, o čem se z rychlíku dnes debatuje, vůbec obranyschopnost České republiky nezvýší a neudělá z nás lepší spojence. Proč? Samotný odvod, pokud není následován dalšími kroky, je totiž k ničemu. Proto v minulosti většinou do roka po odvedení následovalo povolání na základní vojenskou službu a po ní probíhala obnovovací cvičení. Neexistoval například volný pohyb osob jako dnes. Takže, pokud nemá být zmiňovaný odvod jednoho ročníku jen statickým „obrázkem“ společnosti v jednom roce, je nezbytné na občany uvalit další povinnosti, například aktualizovat informace (hlásit stěhování, změnu stavu a tak dále), jinak budou sebraná data za pár let k ničemu. Před činěním rozhodnutí se stačí například poinformovat v Izraeli, jehož obyvatelé si užívají svobody pohybu a zároveň stát bojuje s tím, aby si o nich udržel aktualizované informace. Říkám-li A, musím říct i B.
Stejné je to s nápadem na povinná cvičení. Pokud jsou plošné odvody a po nich má následovat povinný několikaměsíční výcvik, dává to smysl. V době do tří až pěti let musí ovšem následovat obnovovací výcvik, protože lidé to, co se během výcviku naučili, zapomenou. Pokud ministr říká, že se to dá s ubytováním i výcvikem nějak zvládnou, pak nedá. Armáda už nemá ani infrastrukturu, ani materiál, výzbroj a tak dále pro ty, kteří by cvičili. A co hůř, nemá a v dohledné době nebude mít ani dostatek instruktorů. Jen pro představu, propustnost Vyškova, jako centra základního vojenského výcviku je v maximu mezi dvěma až dvěma a půl tisíci lidmi ročně. Zvýšení výcvikových kapacit bude trvat léta a bude stát enormní částky. Zbytečně ovšem, což je pozoruhodné u těch zaklínajících se efektivitou státní správy.
Mimochodem, po jednání v legislativní radě vlády se v médiích objevil termín, že budou probíhat cvičení, ale jen dobrovolná, pro ty, kteří budou chtít. Doufám, že jde jen zase o matení pojmosloví, protože dobrovolná cvičení probíhají v rámci aktivní zálohy. Nějaká další by byla opět odváděním pozornosti a zdrojů a zároveň by nepřinesla nic, snad kromě pocitu, že si ten či onen byl zastřílet a že je lépe připraven. V praxi je ovšem připravenost dotyčného nulová.
Zkrátka opět se chytá kočka za ocas, místo, aby se hladila mezi ušima. Začíná se něčím, co nepřinese efekt a přitom je nabíledni a je obsaženo v řadě zpracovaných dokumentů, co je zapotřebí ke zvýšení obranyschopnosti státu. Níže uvedených pět bodů považuji za klíčové a v mezidobí může probíhat příprava na zapojení širší populace do obrany země v případě ohrožení. Ale jen příprava.
- Za prvé, doplnění profesionálního jádra na tabulkové počty, což vzhledem k demografickému vývoji a zdravotnímu stavu populace nebude jednoduché a pisatel tohoto článku není rozhodně takový optimista jako ministr obrany;
- za druhé posílení aktivní zálohy a její přebudování v souladu s Koncepcí aktivní zálohy schválenou vládou před dvěma lety. Aktivní záloha je v systému obrany státy tím nejpřipravenějším, co má posílit v případě krize profesionální jádro. Kvůli stažení zákonů se žádoucí kroky zdržují a bohužel se neprovádějí ani ta, na které není potřebná změna legislativy;
- za třetí, zahájit obnovovací cvičení povinné zálohy, což jsou ti, kteří prošli základní vojenskou službou, či bývalí vojáci z povolání. Na ty si stát může sáhnout již dnes;
- za čtvrté, zaměřit se na brannou výchovu ve školách, především středních. Slibně rozjetý projekt příprava občanů k obraně státu se formalizuje a nemá mimo jiné z kapacitních důvodů takový dopad, jaký by měla mít, ani o ní mnohé školy nevědí. Bylo by zapotřebí do ní zapojit nejenom aktivní vojáky, ale na částečné úvazky, či dohody vojáky z povolání v záloze, policisty a hasiče. Podobně by bylo dobré, aby stát – na dobrovolné bázi – podchytil ty, jejichž hobby z nich dělá připravené odborníky. Jde například o letce, kynology, lidi zabývající se informačními technologiemi, elektronikou, střelbou a tak dále;
- a konečně za páté, bez úzké spolupráce armády, policie, hasičů a dalších složek při náboru a budování záloh, evidence a tak dále se nic nehne.
Výše uvedené nezní tak chytlavě, jako povinná vojna, či cvičení pro všechny, ale bez těchto kroků, které nemusejí být ani příliš nákladně, jen vyžadují znalost a úsilí, se obranyschopnost České republiky nezvýší. A že je to zapotřebí ukazuje již patnáct let bezpečnostní situace.
50 comments
50 Comments
Ivo
15. 3. 2015, 7:22Velmi povedený článek, souhlas s většinou bodů. Jen doufám, že kroky právě realizované nejsou zamýšlené jako samonosné, protože skutečně nejsou. Pár poznámek na okraj:
1. Zavedení povinných odvodů pro celý populační ročník smysl má – psychologický. S jejich zrušením se zvětšila propast mezi profesionální armádou a zbytkem populace, která došla k názoru, pochopitelně, že branná povinnost se jich již netýká (byť zákon se v tomto směru nikdy nezměnil). Jiný smysl to nemá, protože jak říkáš, stát se postupně zbavil snad všech mechanismů potřebných pro efektivní mobilizaci populačního ročníku. Mimochodem, pokud není možné mobilizovat výběrově (to s těmi právníky snad ani nemůže být pravda, ne?), tak budoucímu nepříteli říkáme, že mobilizace se jako prostředku odstrašení zříkáme zcela.
2. Srovnávat situaci v ČR a Izraeli je nefér. Lepší porovnání nabízí, v tomto ohledu, Francie vs. ČR. Ve Francii stejně jako v ČR existuje profesionální armáda, ale na rozdíl od nás s vaničkou nikdy nevylili i dítě. Jejich odvod trvá celý den. Nesestává se jen ze zdravotní prohlídky, ale z jakési exkurze k příslušnému útvaru. I proto se tomu neříká „odvod“, ale „Den vlasti“. Můj francouzský kamarád, který s armádou nikdy neměl nic do činění a pracuje ve Francii jako bankéř, mi o tom živě vyprávěl.
3. Poslední bod reaguje skutečně na „five meter target“. Ano, POKOS je super začátek a měl by se dále rozšiřovat. Snad už uplynula dost dlouhá doba na to, abychom si čestně přiznali, že rozpuštění SVAZARMu byla hloupost. Státy, které to s obranou, ale i kvalitou svých profesionálních
ozbrojených sil myslí vážně, obdobu takové organizace mají, přičemž pochopitelně nemá nic společného se Studenou válkou nebo komunismem.
http://en.wikipedia.org/wiki/Army_Cadet_Force
Potřebujeme obdobu britské dobrovolné organizace CADET FORCE, založenou v roce 1860 na níž, zpravidla během střední školy participuje 40.000+ mladých lidí. Že u nás je něco takového nemožné? Skutečně? Když největší „cvičení“ airsoftových klubů v minulém roce dosáhly velikosti 5.000+ cvičících? Pokud by se jednalo o cvičení pozemních sil AČR, bylo by zdaleka největší za poslední dekádu…
REPLYFrantišek Šulc
15. 3. 2015, 11:34Díky Ivoši. No, kdo trochu věci rozumí, ví, že to nemůže být samonosné. Jen na doplnění/dovysvětlení:
1) ano, zajisté to má psychologický efekt, souhlas. Problém, který s tím mám se týká toho, že je to příliš drahý, komplikovaný a zdlouhavý „psychologický efekt“ a bez dalších konkrétních kroků, které všichni známe, nepřinese efekt zvýšení obranyschopnosti. Myslím, že onoho psychologického efektu na populaci se dá dosáhnout jinak a levněji, ostatně je to zaklíčováno v pěti bodech. A mimochodem, aby to bylo smysluplné, nebude to jednoduché. Například, musíš mít provázanost s evidencemi, respektive databázemi, takže musíš vyřazovat nejenom třeba policisty, hasiče, dobrovolné hasiče, ale třeba i pekaře a další odbornosti nezbytné pro chod státu v krizových okamžicích. Všechna tato data budeš muset nějak při odvodu zpracovat a dále uchovávat a aktualizovat. Přitom je vůbec nepotřebuješ;
2) data ukazují, že přímo ve zbrani byla i v těch nejrozsáhlejších konfliktech menšina populace. Podle Fergusona například (čísla jsou vždy procenta populace v 1. světové/2. světové): Británie 9-10/10,4, Francie 13/12, Itálie 8-9/, Německo 13/8,3, Rakousko-Uhersko 7-8/, Rusko/SSSR 6-7/7,4, USA /8,6… Samozřejmě, že v absolutních číslech jde o ohromné počty vojáků. Nicméně to ukazuje, že v žádném konfliktu, protože jej předpokládejme nepovedeme sami, nebude zapotřebí mít pro přímý boj podchycenu většinu populace. Soustředit se je nutné maximálně na 10-15 % populace, která by měla být v různých úrovních připravenosti a hlavně na úkoly různé intenzity. Mimochodem, hodně si bereme za vzor USA. Doporučuji výtečný článek The Tragedy of the American Military (http://www.theatlantic.com/features/archive/2014/12/the-tragedy-of-the-american-military/383516/). V USA stejně jako jinde, včetně ČR, se ukazuje, že sice armáda má velkou důvěru a je adorovaná, ale vlastně málokdo ji rozumí a už jen pár lidí, je ochotno se do jakéhokoli válečného úsilí zapojit. Takže, za posledních 15 let se válek (a že se těch operacích tak hovoří) účastnilo 0,75 % americké populace;
3) nesrovnávám situaci v Izraeli s náma. Myslel jsem to jinak, možná špatně se vyjádřil. I Izrael, a to je stát v permanentním konfliktu a vlastně i v permanentní mobilizaci zdrojů, který je do značné míry v této oblasti vzorem a jehož populace je relativně uvědomělá, má problém s aktualizací databází, protože i Izraelci si užívají svobody pohybu, jsou zvyklí se usazovat v Evropě i v USA a neaktualizovat údaje, byť jsou povinni;
4) ano, obdoba SVAZARMu, ani ne nam nějaké pevné bázi jako organizace s pevnou hyerarchií, je zapotřebí. A to je přesně to, na co má smysl budovat databáze a na dobrovolné bázi podchytávat ty, kteří jsou ochotní participovat. Každopádně podchytáváš ty, kteří mají k brannosti tak jako tak blízko. Zde dávají investice smysl. Střední školy jsou důležité nejenom proto, že v tomto věku si lidé vytvářejí, respektive upevňují hodnotový žebříček, ale i vzhledem k negativnímu demografickému vývoji jsou „prime target“ pro nábor a
5) všechno to souvisí s tím, jak má vypadat mobilizovaná armáda a na co ji hodláš používat. To je úplně jiné obsáhlé téma a na jindy, ale pokud si někdo představuje, že nakreslí druhou plnohodnotnou armádu a bude hotovo, je vedle jak ta jedle. Ani takovou armádu neužije, respektive nebude ji potřebovat. Je nutné velice pečlivě stanovit nejprve úkoly, které by taková „záložní armáda“ měla plnit a pak si teprve hrát se strukturou, vybavením, výcvikem a tak dále. Takže, začíná se plošnýma odvody, namísto toho, abychom si ujasnili, co s těmi odvedenými vlastně budeme dělat a k čemu je budeme potřebovat (už mnohokrát jsem psal například o tom, že bychom se měli inspirovat Saddámovými Fedajíny atp.) Ale jak říkám, to je úplně jiné, nové, ale velice důležité a zajímavé téma…
REPLYFrantišek Šulc
15. 3. 2015, 11:45Jo, a s těmi právníky to není žert. Pointa je, že selektivní odvody byly v původní novele navrhovány, jako – dle mého názoru smysluplné – opatření již v době míru. Pokud bude vyhlášen válečný stav, můžeš odvádět jak chceš, ale do té doby máš poněkud problém s ústavou… Ale každý problém má řešení, takže jsem přesvědčen, že i tento by nějaké mohl mít.
REPLYkali
15. 3. 2015, 18:10„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den války občany své země.“ – Ernest Hemingway
REPLYCo k tomu dodat.
K tématu.Nejsem zastancem bývalého režimu,ale největší hlouposti bylo,zlikvidovat vše,co jsme měli propracované lépe než celé NATO.Znám spoustu lidí kteří se této tématice věnovali více než 10 let,jak skončila jejích snaha?Bylo jim dáno na srozuměnou,že pokuď nepřestanou „rýt“můžou se se svým postem rozloučit.p.Šulc když jste byl na takových postech,proč jste to nedokázal posunout ku předu?Teď ze sebe děláte chytrého.Takové články už situací nezachrání. Pokuď v tomto státě nebude politik postižitelný za svá rozhodnutí a právník zbaven praxe a zavřen za účelové působení, nikdy tento stát fungovat nebude.
František Šulc@kali
16. 3. 2015, 0:13Souhlasím s tím, že se rozpadl poměrně propracovaný systém, proto v textu ono vylité dítě i s vaničkou.
Nemám důvod se obhajovat. Nicméně, v době, kdy jsem byl na ministerstvu jsme samozřejmě na těchto věcech pracovali, vznikla první koncepce aktivní zálohy vůbec, pokud se nemýlím, koncepce mobilizace a další dokumenty, ze kterých čerpají i dnešní opatření. Novelizace branného zákona a nový zákon o záloze byl již za ministra Picka ve sněmovně na začátku roku 2013, odkud byl novým vedením stažen. Nic není perfektní, ale dělalo na tom poměrně hodně lidí dlouhou dobu. Bohužel, politické turbulence postup neustále zdržovaly. Tak asi.
A nesouhlasím s tím, že se nedá nic dělat. Dá a má to i smysl, ale musí jít o postupné a provázané kroky a kontinuální pozornost. Systém, který se rozpadl po roce 1990 také nevzniknul za rok.
REPLYKarel
15. 3. 2015, 21:49Obávám se, že už je na všechno pozdě. Nikdy nepůjde vrátit se k desítky let postupně budovanému systému, který byl po poce 1989 téměř bleskově a totálně zničen. Není legislativa, což je to nejmenší, ale bohužel není ani národní hospodářství, nejsou kasárna, nejsou plány, nejsou lidé, kteří by uměli skutečně řídit či velet, a tisíce dalších detailů, které se pilovaly – ale hlavně nejsou peníze. (Malý příklad – existovaly autobusové zdravotnické prapory, což v míru bylo určené okresní ČSAD; každý linkový nebo městský autobus Karosa se dal upravit na zdravotnickou verzi – odšroubovaly se sedačky, vylouply krytky, do otvorů namontovaly standardně dodávané lišty a lůžka – trvalo to pár desítek minut a pravidelně se to cvičilo. Neumím si představit, jak by se dnes něco podobného mohlo realizovat.)
Dále – pokud by se měly alepoň postavit nějaké skutečně použitelné zálohy, bylo by potřeba oprostit se od těch úvah na úrovni dobrovolných aktivistů a musel by se navodit pevný řád. To znamená zákon, který bude stanovovat má dáti/dal. Podepíšeš kontrakt, dostaneš peníze a budeš plnit, co se ti řekne. Nebudeš-li, vyfasuješ citelný flastr, vojna není holubník. Dobře to mají uděláno v Kanadě, viz odkaz dole (plus vlastní zkušenosti):
– záloha typu A (nejběžnější) – výcvik probíhá ve volném čase, není nárok na vojenské benefity. Cvičí se zpravidla jeden půlden v každém týdnu, případně dva celé dny v měsíci. Kromě toho může být zpravidla jednou ročně soustředění. Záložníci mají odborný výcvik, ale i pořadový, čistí zbraně, dělají i rajóny ;-) atd. Jo – dostávají 85 % platu, který mají vojáci v aktivní službě na stejné funkci,
– záloha B – plný úvazek po stanovenou dobu, nebojové nasazení, pobírají většinu vojenské benefitů, opět 85 % platu,
– záloha C – dlouhodobá služba, prakticky na úrovni aktivních vojáků (tj. z povolání).
Odkaz
REPLYhttp://en.wikipedia.org/wiki/Primary_Reserve