fbpx

Příští zastávkou soupeření může být Severní Korea

Vladimir_Putin_with_Kim_Jong-Il-6_2000_Presidential Press and Information Office_Kremlin

Ruský prezident Vladimír Putin s diktátorem Kim Čong-ilem v roce 2000; Foto Presidential Press and Information Office via Wikimedia Commons

Když člověk sleduje dohady a spekulace týkající se zdraví, respektive samotného života ruského vládce Vladimira Putina, (dez)informace o tom, že k Moskvě směřují tanky a že proběhne puč, nemůže se necítit jako zpátky ve zlatých dobách „Kremlologie“. Tehdy se velmi pozorně sledovalo, kdo je na které fotografii a kdo už tam není. Co znamená, že diktátor – typu Brežněv – se už nějakou chvíli neobjevil na veřejnosti, či že jej na nějaké „významné“ akci zastoupil někdo jiný. Zkrátka čtení mezi řádky bylo každodenním sportem a není nutné zdůrazňovat, že konspirace je obvykle zajímavější a přitažlivější, než často nudná, nefilmová realita.

Nechci přilévat vodu do rybníka úvah o vládcově zdraví, ale tak trochu budu sledovat podobnou logiku. Vzhledem k tomu, že se začínají jasně rýsovat kontury nestabilních oblastích, kde se budou střetávat zájmy velmocí, je namístě určitá citlivost k signálům a zároveň přemýšlení nad tím, co může být dalším „hotspotem“. Ve středu Moskva oznámila, že zahajuje „rok přátelství se Severní Koreou“ a tak logicky jednoho napadne, že tato zpráva, stejně jako například úvahy o spuštění vysílání BBC pro KLDR, mohou být jakousi předehrou k obdobě Kubánské krize.

Ze strategického hlediska, tedy z ruského pohledu, by to nemusel být zas tak špatný nápad přenést trochu světové pozornosti z evropské západní hranice do Asie a použít k tomu bizarní spolek v Pchjongjangu. Má to samozřejmě úskalí, ale stojí to za prozkoumání.

The Kremlin has already said that North Korean leader Kim Jong-Un will be coming to Moscow in May to take part in commemorations of the Soviet victory over Nazi Germany.
The trip would be Kim’s first trip abroad since he took over after the death of his father Kim Jong-Il in 2011, with the reclusive state possibly looking to reduce its dependence on its main diplomatic and economic buttress China.
Moscow has tried to bolster its relations with a range of partners from Beijing to Caracas in the face of its own economic woes sparked by Western sanctions over Ukraine and tumbling oil prices.

Ruské vztahy se Severní Koreou, která toho nemůže zas tolik nabídnout, nebyly v posledních letech ekonomicky nikterak rozsáhlé. Moskva odepsala nějakých 11 miliard dolarů ještě ze sovětských půjček a nyní připravuje investiční projekt za 20 miliard eur na rekonstrukci severokorejské železniční sítě výměnou za přístup k nerostným zdrojům. Severokorejský režim má poměrně slušný vyděračský potenciál, kterého periodicky využívá. Tento potenciál roste v okamžicích, kdy jsou velmoci rozdělené a některá jeho výhrůžky a kroky podpoří. Současná situace je tedy ideální.

Přenesení pozornosti do Asie může být pro Rusko výhodné z řady důvodů. Primárně kvůli tomu, že Spojené státy budou muset zareagovat a nevyhnutelně budou muset odvést minimálně část pozornosti a zdrojů z Evropy do Asie. Nějakým způsobem bude muset zareagovat i Čína, která sice stále udržuje vazby s Pchjongjangem, ale v posledních letech se od KLDR stále více distancuje. Ruské využití KLDR jako kamenu ve hře se Spojenými státy a Evropu Pekingu za humny může být příležitostí (nepřímá konfrontace se Spojenými státy, pokud by se například k severokorejské krizi podporované Ruskem přidala krize kolem Tchajwanu zinscenovaná Čínou, pak by se Spojené státy ocitly ve velice komplikované pozici), tak hrozbou (ruský pokus etablovat se více v Asii a vyvážit tak ztráty způsobené evropskými a americkými sankcemi může ohrožovat čínskou pozici).

Čína je tedy v potenciální ruské hře v Asii jednou velkou neznámou a zároveň rizikem. Nicméně přesun do Asie je zároveň smysluplný a bude spíše profitabilní. Další expanze na Západě v tuto chvíli postrádá smysl, protože nejprve je nutné absorbovat Krym a východ Ukrajiny. Kromě provokací se v tuto chvíli nedá nic dělat ani v Pobaltí, ani na Balkáně. Přitom je ale zapotřebí dělat pořád něco, rozdělovat spojenectví a nutit Američany, aby se věnovali více oblastem zároveň a tím oslabovali své závazky.

Každopádně na rozdíl od Ukrajiny, či Gruzie, jen těžko bude v Asii hledat Moskva nějaké historické ospravedlnění pro expanzi. Půjde tedy jen o racionální hru ve stylu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Jak napsal Van Jackson ve Foreign Policy:

Yet again, great power dynamics are driving Russian calculations on the Korean Peninsula. Russian strategy toward Asia—and especially North Korea—is not predetermined but contingent upon the country’s larger relationship with the United States. Put simply, the Cold War rivalry pattern has been renewed: Russian relations with North Korea are good because relations with the United States are bad. Arguments suggesting Russia’s current posture toward North Korea is driven by economic incentives alone overlook this pattern, as economic relations with North Korea have only flourished during periods of U.S.–Russian hostility.

Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře