Většina Evropanů se o muslimy a islamisty dlouhou dobu nezajímala. Neměli k tomu důvod. Pozornost přinesly až teroristické útoky. Z těch posledních jmenujme například dekapitaci Lee Rigbyho nebo dvanáct mrtvých v redakci Charlie Hebdo. Právě ty svou brutalitou vyvolaly zájem u velkého počtu lidí. Útoky prováděli muslimové, proto někteří začali svalovat vinu na jejich náboženství a někteří upozorňovat na muslimské přistěhovalce.

Sven Lau. Foto: Flick, licence CC

Zejména druhá generace přistěhovalců byla v širokém povědomí přijímána jako nebezpečná. Vždyť kdo jiný by se měl stát islamistou než potomek muslimského přistěhovalce. Člověk žijící v otřesných podmínkách na periferii města. Člověk bez identity, příležitosti a budoucnosti. Ať už tak, či onak, řeklo se – selhání integrace – a ledacos tím „bylo vysvětleno“. Sven Lau je však rodilý Němec a do této představy rozhodně nezapadá.

V dobré víře?
Sven Lau, dnes používající přízvisko Abu Adam, je německý salafistický konvertita. Narodil se v roce 1980 v Mönchengladbachu v katolické středostavovské rodině. Na první pohled se zdá být neškodným mladým mužem bez zvláštního charisma. Natož vůdcovského. Dokonce si lze představit, že šíří pouze myšlenky islámu. V dobré víře a v rámci zákona.

Již v dětství se odlišoval a byl považován za „třídního šaška“. Proto hledal smysl života a ještě za studia se ve svých osmnácti letech stal muslimem. Po návratu z vojny se stal hasičem a později náčelníkem hasičského sboru. Při službě se začal věnovat šíření islámské výzvy k víře (dawa) a svého původního povolání zanechal – podle Tazu s trochou nadsázky proto, že se mu již plnovous nevešel do hasičské masky. Ještě toho roku, kdy se začal věnovat šíření víry na plný úvazek, vyrazil do Belgie studovat islámskou fakultu.

Salafistický kazatel lidumilem
Po návratu do Německa se stal Lau předním členem skupiny Pomoc v nouzi, která se snažila přepravit vyřazované sanitky do Syrie, kde měly posloužit zraněným. Další jeho snahou byla osvěta Wuppertalu. Spolu se svými příznivci vyrazil do ulic a snažil se přesvědčovat obyvatele, aby se vyvarovali navštěvování heren, pití alkoholu, braní drog, prostituci a navštívili mešitu. Tedy alespoň takovým způsobem Sven Lau svoji činnost prezentoval.

Skutečnost byla odlišná. Sven Lau se stal jedním z vůdců německé salafistické scény. Na svých seminářích a kázáních propagoval džihád a verboval bojovníky. Skupina Pomoc v nouzi pak byla pouze krytím pro přepravu občanů do války v Iráku a Sýrii. Podle Spolkového úřadu na ochranu ústavy má na Blízkém východě své kontakty, odkud pašoval bojovníky přímo na bojiště.

Reagovala Merkelová i extrémisté
Chvályhodné myšlenky, které se snažil Sven Lau ve Wuppertalu šířit, byly pouhou propagační akcí s cílem přilákat pozornost. S ostatními členy si oblékal vesty s nápisem „Shariah Police“, které samozřejmě přinutily policii k zásahu. Akce vyvolala tolik emocí, že se k nim musela vyjádřit sama kancléřka a spolkový ministr vnitra. Ti se obávali, že pokud by tak neučili, byl by ohrožen monopol státu na násilí.

S hrozbou vyhrotit situaci navíc do města po akci Laua dorazili pravicoví extrémisté. Vytvářeli jakési hlídky a snažili se nalézt skupiny salafistů, aby se s nimi vypořádali. Jejich činnost však pouze přilákala další pozornost médií a dala Lauovi ještě větší prostor k jednání.

Zajímavostí je, že rádcem a přítelem Sven Laua je Pierre Vogel. Ten je po celém Německu znám jako přední salafistický kazatel. Vogel, neboli Abu Hamza, je také původem Němec, bývalý profesionální boxer pokřtěný jako evangelík a v mládí navštěvující římsko-katolickou církevní školu.

Dnes mohou svým následovníkům Sven Lau i Pierre Vogel vyprávět o zdegenerované společnosti, která vynakládá velké úsilí, aby její členové mohli pit alkohol a brát drogy. Vyprávění bude pro posluchače stejně zajímavé jako příběh o tom, jak pravicoví extrémisté vypálili klubovnu, kde se muslimové v čele se Sven Lauem scházeli. My ostatní můžeme pouze doufat v to, že jeho posluchači vezmou v potaz skutečnost, že klubovnu podpálil pravděpodobně sám Sven Lau, a nestanou se z nich radikálové.