Dnešní mezinárodní bezpečnostní prostředí je nejméně stabilní a předvídatelné za posledních čtyřicet let, píše v úvodu nové národní vojenské strategie generál Martin Dempsey. Jaké jsou hlavní myšlenky dokumentu, který letos zažil první revizi od roku 2011?

Zdroj: dokument The National Military Strategy of the United States of America

Globální prostředí se změnilo

Dle nové národní vojenské strategie Spojených států amerických zaznamenalo hlavní změnu samotné mezinárodní prostředí, kterému bude třeba přizpůsobit novou strategii. Nyní je charakterizováno složitostí, nepředvídatelností a rychlou změnou, což způsobují tři faktory.

• Prvním je globalizace, která umožnuje přesun informací, lidí a produktů přes hranice ve velkém množství v krátkém čase. Slouží také jako katalyzátor ekonomického vývoje. Zároveň je původcem sociálního pnutí, bojů o suroviny a politické nestability
• Druhým faktorem je rapidní rozšíření nových technologií, které propojují mezinárodní prostředí a dovolují lidem více vidět, sdílet, vytvářet a organizovat se rychleji než kdykoli dříve. Toho využívají také státy, které nové technologie aplikují zejména do prostředí vojenského.
• Tyto dva faktory jsou podporovány změnami v demografii. V Africe a na Blízkém východě rychle roste počet populace, obvykle v oblastech s nevyvinutými ekonomikami a velkými sociálními rozdíly. Oproti tomu populace v Evropě a Severní Asii neroste a stárne. S tím je spojená někdejší vlna migrace.

Vznik nových hrozeb ze strany státních i nestátních aktérů

Hlavními mezinárodními aktéry stále zůstávají jednotlivé státy. Většina těchto států funguje v mezinárodním společenství a snaží se podporovat etablované instituce, zaměřovat se na prevenci konfliktu, respektovat státní hranice a dbát na lidská práva. Ovšem některé státy se snaží o revizi klíčových aspektů mezinárodního pořádku a stávají se bezpečnostními hrozbami. Těmito státy dle dokumentu jsou:

• Rusko, které ukázalo, že nerespektuje mezinárodně uznávané hranice svých sousedů a je ochotné svých cílů dosáhnout použitím síly. Ruské akce podlamují regionální bezpečnost přímo i pomocí proxy-sil. Rusko porušilo velké množství mezinárodních smluv a nerespektuje mezinárodní právo.
• Irán, který stále pokračuje ve snaze získat raketové a nukleární technologie v rozporu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. Irán je také sponzorem mezinárodního terorismu a destabilizátorem celého regionu, který podkopal stabilitu ve státech jako je Libanon, Irák, Sýrie a Jemen.
• Severní Korea se podobně jako Irán snaží získat nukleární zbraně a balistické střely, což přímo ohrožuje Jižní Koreu, Japonsko a může se v časovém horizontu stát také hrozbou přímo pro USA. Severní Korea je také velmi činná v útocích v kyberprostoru.
• Čína svým chováním v regionu podněcuje tenze mezi státy. Její nároky v Jihočínském moři jsou v rozporu s mezinárodním právem a ostatní státy se ze strany Číny nesetkaly se snahou tyto problémy kooperativně a diplomaticky vyjednat. Naopak, Čína agresivní snahou o získání území v tomto prostoru ohrožuje mezinárodní plavební cesty.

Hrozbami jsou nejen státy, ale také organizace jako je Al-Kaida a ISIL, které působí zejména na Blízkém východě a v Severní Africe. Radikalizují místní populaci, rozšiřují násilí a teror, což používají k realizaci své vize sociální společnosti. Tyto organizace jsou nejsilnější tam, kde jsou státy nejslabší.

Nový fenomén: hybridní válka

Zdroj: ibid

V současné době vzrůstá pravděpodobnost hrozby od některých státních aktérů (i když přímý konflikt je velmi nepravděpodobný). Americká armáda, která se minulou dekádu zaměřovala na operace zejména proti nestátním aktérům, se setkává s novým fenoménem, který využívají zejména státy. Je jím tzv. hybridní válka. Typické použití hybridní války můžeme pozorovat dle dokumentu na Ukrajině. Zde proti ukrajinským jednotkám bojují spojení státní (ruští) a nestátní (takzvaně rebelští) aktéři. Spojují přímý a nepřímý způsob boje za použití moderních technologií. Tento typ konfliktu má ohromné výhody pro agresora, protože znejasňuje situaci, prodlužuje rozhodovací proces a zároveň ubírá prostor pro rozhodování. Je tedy pravděpodobné, že v budoucnu bude tento typ konfliktu častější.

Potřeba nového armádního přístupu – tzv. The Integrated Approach

Zdroj: ibid

Je třeba najít nový strategický přístup, který by reflektoval jak změny v současném světě, tak nové hrozby ze strany státních a nestátních aktérů. Tento přístup musí počítat se zachováním národních zájmů USA (bezpečnost, silný a svobodný trh, respekt pro lidská práva a další) a bezpečnostních zájmů USA (přežití národa, prevence útoku na USA, bezpečnost spojenců USA a další). Tento přístup lze shrnout do několika bodů:

1. Zastrašit, zabránit a porazit případné státní aktéry. USA se pomocí své profesionální armády, záloh a jaderných zbraní pokusí odstrašit jakékoli státního aktéra, který by chtěl zaútočit přímo na USA. V případě selhání metody zastrašení musejí USA pomocí těchto typů jednotek a masivní mobilizace zabránit nepříteli v dosažení jeho cílů a nakonec ho v přímém konfliktu porazit. Dokument zdůrazňuje, že když bude potřeba, USA se nebudou bát jednat jednostranně, i kdyby to bylo v rozporu s názory jeho stávajících spojenců.
2. Narušit, rozbít a porazit případné nestátní aktéry. Tato taktika má být použitá zejména pro boj s extrémistickými organizacemi. Je třeba narušit jejich možnost plánování a provádění operací. Rozbít jejich síť velení, logistické podpory, financí, přísunu zahraničních bojovníků a nakonec je porazit. K tomuto dlouhodobému úkolu je třeba přistupovat velmi opatrně a tvořit si v různých místech konfliktu spojence a ty trénovat a vyzbrojovat. Zároveň je třeba poskytovat ekonomickou a sociální podporu populacím v těchto regionech (humanitární podpora atd.).
3. Uchovat a rozšířit působení jednotek USA v klíčových oblastech světa, a tím podpořit spojence a být schopen rychle reagovat na vzniklé problémy v těchto částech světa. Je třeba rozšířit podporu asijsko-pacifickému regionu. Zajistit podporou místních spojenců (Austrálii, Japonsko, Koreu, Filipíny…) a rozšířit vztahy s Indií v oblastech kyberbezpečnosti, raketové obrany, námořní bezpečnosti a krizového managementu. V Evropě je potřeba ujistit podporu spojeneckým státům NATO a odstrašit Rusko, které je agresivní na svých periferiích. Také je potřeba rozšířit vliv na Blízkém Východě a v Africe spoluprací s místními aktéry jako jsou Izrael, Jordánsko, Kuvajt, Katar a další. Je třeba neopomenout Latinskou Ameriku a karibské státy, kde je potřeba podporovat boj proti zločineckým organizacím.
4. Tvořit globálně propojené operace za cílem podpory partnerů a zlepšení spolupráce. To vše dle dokumentu Capstone Concept for Joint Operations: Joint Force 2020.
5. Uvědomit si svoje výhody a posílit je. Zejména rozšíření podpory vývoje nových vojenských a informačních technologií, výcvik nových vůdců a prosazování mezinárodní spolupráce.

Národní vojenská strategie USA je dokument vydávaný pod hlavičkou Joint Chiefs of Staff, tělesa tvořeného nejvýše postavenými důstojníky na Ministerstvu obrany USA. JCS jsou hlavním poradním tělesem ve vojenských záležitostech prezidenta Spojených států amerických, ministra obrany a dalších. Dokument podává náčrt hlavních problémů, se kterými se musí armáda USA potýkat a naznačuje jejich možná řešení. Tento dokument je tvořen v souladu s Národní bezpečnostní strategií USA, výroční zprávou ministra obrany USA a aktuální studií Quadrennial Defense Review.