fbpx

Velmoci a multipolarita II

Velmoci a multipolarita II

Přetahování států o území, přístup k surovinám, kontrola nárazníkových oblastí či sfér vlivu je odvěkým motorem dějin. Mocenské posilovaní v uzavřených systémech, jakým planeta Země zcela určitě je, představuje zpravidla hru s nulovým součtem. Těžko se vlk nažere a koza zůstane celá. Takové nastavení má samozřejmě silný konfliktní potenciál, což potvrzují dějiny.

Nejvýznamnější soupeření dneška se odehrává na ose Západ – Východ. Tento díl seriálu představuje Východ, který má ambice a čím dál víc se mu daří prosazovat své vize uspořádání mezinárodního systému.

Na východě svitá?
V současnosti jediným reálním vyzyvatelem, který disponuje prostředky a vůlí otřást mocí Západu je rusko-čínsky blok. Ten označuji trochu zjednodušeně jako Východ. Sdílí se Západem několik zajímavých podobností. Oba bloky tvoří dva mocenské póly, přičemž jeden z aktérů výrazně zaostává za svým kolegou. Obdobně si slabší pól prošel historickou etapou, kdy byl nefalšovaným top hráčem světové ligy. Daný status je pro oba aktéry minulostí. Převažujícím pólům USA a Číně narostly velmocenské svaly relativně nedávno a rychle. Budoucnost obou leží v Pacifiku a na námořních obchodných cestách.

Podpis rusko-čínské plynové dohody. Foto: Wikipedia Commons

Podpis rusko-čínské plynové dohody. Foto: Wikipedia Commons

Od začátku ukrajinské krize se mediální i politická (když si na moment odmyslíme běžence a aktuální díl dramatu Grexit) pozornost soustřeďuje na Rusko. To podle kritiků oprašuje velmocenské ambice, napíná svaly a nebojí se použití hrubé síly pro zajištění svých zájmu v blízkém pohraničí. Obránci Ruska zase mluví o výsostně obranném charakteru jeho aktivit, kterými jen hájí svůj životní prostor a návrat na přirozené mocenské pozice. Oba pohledy svědčí o tom, že poslední dobou Rusko mocensky posilovalo. To by nám mělo připomenout schopnost Ruska se opakovaně vypracovat z úplného dna do pozice, ve které disponuje nemalou mocenskou váhou a ambicemi. Je to jen 22 let, kdy bylo Rusko zemí, jejíž armáda střílela tanky do parlamentu, ve které zuřil separatismus prorostlý organizovaným zločinem a vládl nefalšovaný chaos. Ekonomicky za tímto zmrtvýchvstáním stojí absolutní důraz na export ropy a plynu, což umožnilo bez velkých nákladu a rychle generovat enormní zisky. Je ale možné, že jsme svědky konce éry obrody a růstu. Tragická demografická situace, nízká cena ropy, propad ekonomiky a maximálně nejistý úspěch celní unie netvoří právě nejlepší základy pro naplnění velmocenského statusu. Na místě je proto očekávat zamrznutí posilování Ruska, které bude okolnostmi tlačeno k větší pozornosti vnitřním problémům. Z pudu sebezáchovy bude režim reprízovat lidový program postavený na leitmotivu dekadentního Západu, který dvojím metrem poškozuje matičku Rus. Ideologický program postavený na negaci si jistě bude udržovat popularitu i za hranicemi Ruska. Jen těžko postačí jako hodnotové pojivo, které by mohlo dlouhodobě sladit zájmy Číny a Ruska.

Probuzený drak
Jen málo témat zaměstnává hlavy analytiků tak jak buducnost Číny. Při její ekonomickém růstu, populaci, geografické poloze je na místě věnovat jí speciální pozornost. Ostatně i USA připouštějí, že právě země draka má potenciál dorůst na peer to peer či close peer to peer rivala. Silně pragmatický přístup v zahraniční politice, který se dá lakonicky shrnout slovy bussines first, ulehčuje zemi hašení surovinového hladu od Afriky, přes Blízký Východ, až po jihovýchodní Asii a Rusko.

Tradičně se za největší výhodu Západu považuje jeho zásadní náskok v oblasti vědy a technologií. Nejnovější americká vojenská strategie mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující bezpečnostní prostředí řadí proliferaci technologií. Dovolím si tvrdit, že toto si dobře uvědomují zrovna v Číně. Legendární schopnost Číny je kopírovat technologie. To ukrajuje z technologického náskoku sice jen omezeně, ale stále představuje nezanedbatelnou výhodu. Vývoj je nákladný, má mnohé úskalí a slepé uličky. Technologie se v průběhu času zefektivňují a dorůstají maxima svého využití. Zkopírovat technologicky hotový produkt má proto několik výhod, než se věnovat jeho vývoji. Čína je také silná v dnes zásadním odvětví – v informačních technologiích. Když budeme mluvit o gigantu Huawei (top producent telekomunikačních zařízení), nejvýkonnějším superpočítači světa Tianhe-2 či enormních schopnostech v kyberprostoru  budeme zase hovořit o Číně.

Společná tisková konference během návštěvy admirála M. Čulen v Číně 2011. Foto: Joint Chiefs of Staff

Společná tisková konference během návštěvy admirála M. Čulen v Číně 2011. Foto: Joint Chiefs of Staff

Největší výzvy Říši středu čekají v rámci jej hranic. Ekologická degradace, dopady politiky jednoho dítěte, turbo urbanizace jsou výběrem těch viditelnějších problémů, které ohrožují stabilitu čínské společnosti. Zohlednit je třeba postupující nahrazovaní vyčerpané komunistické ideologie nacionalismem či vnitřní soupeřeni stranických a armádních frakcí. V neposlední řadě je nutné si uvědomit naše vlastní limity v chápaní Číny. Ta je aktérem řídicím se principy vyvěrajícími z velice specifické kultury, mentality a politicko-strategické tradice. Reálná je proto hrozba zásadního nepochopení či přepočítaní se v otázkách pekingských zájmů.

Manželství z rozumu
Rusko a Čína nikdy nebyly a možno tvrdit, že nikdy ani nebudou přirozenými spojenci. Není to tak dávno kdy se na řece Ussuri a v dalších pohraničních oblastech v potyčkách střetly červená a čínská lidová armáda. Ne příliš zalidněný ale surovinově bohatý ruský dálný východ nemůže nebýt lákadlem pro zemi ze surovinovým apetitem Číny, srážka zájmu čeká také v souboji o vliv v postsovětských středoasijských republikách. Pozornost si zasluhuje model fungovaní rusko–čínského partnerství. Symbolem odporu vůči Západu je Putin, ne čínský prezident. Rusko a ne Čína se prezentuje jako motor BRICS, celní unie, zastánce Sýrie či Iránu. Ruský režim tak vykazuje činnost, která imponuje obyvatelstvu a Čína má klid na řešení vnitřních problému a dotahovaní náskoku USA. Zajímavou otázkou je, jak dlouho bude ještě Číně vyhovovat tento stav a následná ochota Ruska hrát při silnějším partnerovi druhé housle.

Jak jsem už naznačil, rusko-čínsky blok absentuje jakékoliv ideové a hodnotové spojení, kterým disponuje euroatlantický blok. Současně ale ani jedna ze zemí samostatně nemůže pomýšlet na vychýlení vah mezinárodního pořádku ve svůj prospěch. Rusko a Čína se nevyhnutně potřebují, nespojuje je v zásadě nic víc než společný soupeř. Životaschopnost takových spojenectví si na historických analogiích zhodnotí už každý sám.

O pozicích a možnostech Indie či hlavních konfliktních liniích mezi bloky se dočtete v třetím a posledním pokračovaní miniseriálu Velmoci a multipolarita

7 comments
Profilový obrázek
Matej Kandrík
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

7 Comments

  • Profilový obrázek
    Steve Prosek
    21. 7. 2015, 19:24

    Velmi dobry clanek.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    23. 7. 2015, 14:59

    Jako obvykle velmi dobrý článek. Pár postřehů:

    1. „Symbolem odporu vůči Západu je Putin, ne čínský prezident. Zajímavou otázkou je, jak dlouho bude ještě Číně vyhovovat tento stav a následná ochota Ruska hrát při silnějším partnerovi druhé housle.“

    Troufnu si říci, že ještě velmi dlouho. Číňané hrají první housle už dlouho a necítí sebemenší důvod si něco okatě dokazovat (na rozdíl od zbrklého Ruska). Je to u nich otázka sebevědomí, že si nemusí nic dokazovat při svém „100 years long marathon“.

    2. „Jak jsem už naznačil, rusko-čínsky blok absentuje jakékoliv ideové a hodnotové spojení, kterým disponuje euroatlantický blok.“ Ano, ale to by nebylo to nehorší. Jsou to vlastně přirození nepřátelé. Jsou pro to nejenom historické, geografické, ale i demografické důvody. Těžce vymírající Rusko děsí setrvalá migrační vlna etnických Číňanů na Dálný východ. Co když se Číňané za 50 let rozhodnou, že jejich expatům na Dálném východě Rusové ubližují a nejlepším způsobem jak je ochránit je vojenskou cestou? Bylo by skutečně úsměvné vidět opakování krymského scénáře z čínského pera proti Rusům…

    3. Není od věci si povšimnout, jak se chová Čína a Rusko v současném mezinárodním řádu. Číně současné uspořádání vyhovuje, vidí se jako velmoc na vzestupu, chtějí v něm být integrovaní.

    Pro Rusy platí přesný opak. Je to revizionistická velmoc, která cítí, že v současném uspořádání setrvale ztrácí, je v úpadku (v mnoha ohledech). Nemá co ztratit, proto se chová, jak se chová…

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Flyboy Eda@Ivo
      23. 7. 2015, 17:40

      pěkné postřehy, zajímalo by mně co si představujte pod pojmy „ideové a hodnotové spojení“ u euroatlantické civilizace, čím dál více to tu skřípe, v tomto rezavém soukolí, občas se provalí skutečná pravda v podobě zběha Snowdena, …

      Dovoli bych si nesouhlasit se srovnáním problému Krymu a osidlování dálného východu číňany. Pro úplnost zastávám názor, že je Rusko o sto let za námi. V roce 1683 jsme porazili Osmanskou říši u Vídně, Rusko si přivlastnilo Krym v roce 1783 po rusko-turecké válce proti Osmanům, tuším za vlády Kateřiny veliké. (něco jako budování demokratické společnosti na indiánskcých územích v severní americe)
      Spíše bych si tipnul, že na to číňané použijí „sudetáckou“ rétoriku.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Tomas.Kolar@Flyboy Eda
        24. 7. 2015, 4:57

        Pravdou ovšem je, že Rusko při anexi Krymu také použilo „sudeťáckou“ rétoriku. Nemluvilo o historickém nároku na Krym, zdůrazňovalo ochranu ruského obyvatelstva. A to mu Čína skutečně jednou může vrátit. Byť si nejsem jistý, jak moc je to reálné s ohledem na ruský arzenál JZ.

        REPLY
    • Profilový obrázek
      Tomas.Kolar@Ivo
      24. 7. 2015, 4:58

      Čína prostě vždycky věděla, že je středobodem světa. A je jí vcelku jedno, jestli si to uvědomují i ostatní, protože důležitá je, co ví Čína :-)

      REPLY
  • Profilový obrázek
    Flyboy Eda
    23. 7. 2015, 17:26

    Osobně si myslím, že spojenectví Ruska s Čínou je z delšího časového horizontu něco podobného jako pakt o neútočení mezi SSSR a 3. říší. Čína své nové zbraně poezemních a raketových sil nrozmistňuje v oblastech jako je Taiwan a Jihočínské moře, více jich dává do vnitrozemí blíže k Rusku a KLDR. Rusko je v tomto směru i omezované smlouvami, které má vůči západu, nemají rakety středního doletu, oproti tomu Čína je má právě v oblastech, kde je může efektivně nasadit proti ruským základnám na dálném východu.
    Pro Rusko je aktuální vztah nutností, ekonomicky strádá a Čína bere vše a chtěla by mnohem více, dlouho se vyjednává třeba o nových stíhacích letounech SU 35 pro Čínu nebo proudové motory z Ruska – pořád se to číňanům nedaří okopírovat, tak aby to fungovalo.
    Na druhou stranu Čína do dnešní podoby vyrostla na „ochotě“ západu nechat si vyrábět spotřební zboží v nelidských podmínkách za otrockou cenu práce. Ve výsledku tak naše civilizace vykazuje ekologickou výrobu, protože se spotřební zboží vyrábí v Číně, nižší náklady a pořizovací ceny, protože to akcionářům více vydělá. Kopeme si vlastní hrob ztrátou některých schopností v řadě řemesel a průmyslových oborů.
    …zbývá už jen vybudování početně silnějšího čínského námořnictva

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    25. 7. 2015, 16:54

    Dovolím si trochu obecnější pohled na soupeření Západu a Východu. Především si musíme uvědomit, že svět v 21.století je globálně propojený což je zcela zásadní změna proti minulosti. Taková lokální krize jako bankrotující Řecko má za následek celoevropskou krizi s přesahem do globální ekonomiky. Další lokální krize dneška na čínských akciových burzách stála čínskou centrální vládu přes 200 miliard USD a pocítila ji většina světových ekonomik. Na těchto a dalších lokálních krizích je vidět jak je dnes svět propojen.

    A toto globální propojení Západu a Východu také limituje soupeře v použití prostředků. Hlavní zbraní 21.století není tank nebo raketa, ale nový ropovod nebo větší vliv v globálních institucích(MMF, SB…)tank nebo raketa budou pouze podpůrnou silou pro řešení regionálních problémů.

    Rozhodující je a bude ekonomický vliv a síla to určí zda bude dominovat Západ nebo Východ.

    REPLY

Nejnovější komentáře