Přetahování států o území, přístup k surovinám, kontrola nárazníkových oblastí či sfér vlivu je odvěkým motorem dějin. Mocenské posilovaní v uzavřených systémech, jakým planeta Země zcela určitě je, představuje zpravidla hru s nulovým součtem. Těžko se vlk nažere a koza zůstane celá. Takové nastavení má samozřejmě silný konfliktní potenciál, což potvrzují dějiny.

Nejvýznamnější soupeření dneška se odehrává na ose Západ – Východ. Tento díl seriálu představuje Východ, který má ambice a čím dál víc se mu daří prosazovat své vize uspořádání mezinárodního systému.

Na východě svitá?
V současnosti jediným reálním vyzyvatelem, který disponuje prostředky a vůlí otřást mocí Západu je rusko-čínsky blok. Ten označuji trochu zjednodušeně jako Východ. Sdílí se Západem několik zajímavých podobností. Oba bloky tvoří dva mocenské póly, přičemž jeden z aktérů výrazně zaostává za svým kolegou. Obdobně si slabší pól prošel historickou etapou, kdy byl nefalšovaným top hráčem světové ligy. Daný status je pro oba aktéry minulostí. Převažujícím pólům USA a Číně narostly velmocenské svaly relativně nedávno a rychle. Budoucnost obou leží v Pacifiku a na námořních obchodných cestách.

Podpis rusko-čínské plynové dohody. Foto: Wikipedia Commons

Od začátku ukrajinské krize se mediální i politická (když si na moment odmyslíme běžence a aktuální díl dramatu Grexit) pozornost soustřeďuje na Rusko. To podle kritiků oprašuje velmocenské ambice, napíná svaly a nebojí se použití hrubé síly pro zajištění svých zájmu v blízkém pohraničí. Obránci Ruska zase mluví o výsostně obranném charakteru jeho aktivit, kterými jen hájí svůj životní prostor a návrat na přirozené mocenské pozice. Oba pohledy svědčí o tom, že poslední dobou Rusko mocensky posilovalo. To by nám mělo připomenout schopnost Ruska se opakovaně vypracovat z úplného dna do pozice, ve které disponuje nemalou mocenskou váhou a ambicemi. Je to jen 22 let, kdy bylo Rusko zemí, jejíž armáda střílela tanky do parlamentu, ve které zuřil separatismus prorostlý organizovaným zločinem a vládl nefalšovaný chaos. Ekonomicky za tímto zmrtvýchvstáním stojí absolutní důraz na export ropy a plynu, což umožnilo bez velkých nákladu a rychle generovat enormní zisky. Je ale možné, že jsme svědky konce éry obrody a růstu. Tragická demografická situace, nízká cena ropy, propad ekonomiky a maximálně nejistý úspěch celní unie netvoří právě nejlepší základy pro naplnění velmocenského statusu. Na místě je proto očekávat zamrznutí posilování Ruska, které bude okolnostmi tlačeno k větší pozornosti vnitřním problémům. Z pudu sebezáchovy bude režim reprízovat lidový program postavený na leitmotivu dekadentního Západu, který dvojím metrem poškozuje matičku Rus. Ideologický program postavený na negaci si jistě bude udržovat popularitu i za hranicemi Ruska. Jen těžko postačí jako hodnotové pojivo, které by mohlo dlouhodobě sladit zájmy Číny a Ruska.

Probuzený drak
Jen málo témat zaměstnává hlavy analytiků tak jak buducnost Číny. Při její ekonomickém růstu, populaci, geografické poloze je na místě věnovat jí speciální pozornost. Ostatně i USA připouštějí, že právě země draka má potenciál dorůst na peer to peer či close peer to peer rivala. Silně pragmatický přístup v zahraniční politice, který se dá lakonicky shrnout slovy bussines first, ulehčuje zemi hašení surovinového hladu od Afriky, přes Blízký Východ, až po jihovýchodní Asii a Rusko.

Tradičně se za největší výhodu Západu považuje jeho zásadní náskok v oblasti vědy a technologií. Nejnovější americká vojenská strategie mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující bezpečnostní prostředí řadí proliferaci technologií. Dovolím si tvrdit, že toto si dobře uvědomují zrovna v Číně. Legendární schopnost Číny je kopírovat technologie. To ukrajuje z technologického náskoku sice jen omezeně, ale stále představuje nezanedbatelnou výhodu. Vývoj je nákladný, má mnohé úskalí a slepé uličky. Technologie se v průběhu času zefektivňují a dorůstají maxima svého využití. Zkopírovat technologicky hotový produkt má proto několik výhod, než se věnovat jeho vývoji. Čína je také silná v dnes zásadním odvětví – v informačních technologiích. Když budeme mluvit o gigantu Huawei (top producent telekomunikačních zařízení), nejvýkonnějším superpočítači světa Tianhe-2 či enormních schopnostech v kyberprostoru  budeme zase hovořit o Číně.

Společná tisková konference během návštěvy admirála M. Čulen v Číně 2011. Foto: Joint Chiefs of Staff

Největší výzvy Říši středu čekají v rámci jej hranic. Ekologická degradace, dopady politiky jednoho dítěte, turbo urbanizace jsou výběrem těch viditelnějších problémů, které ohrožují stabilitu čínské společnosti. Zohlednit je třeba postupující nahrazovaní vyčerpané komunistické ideologie nacionalismem či vnitřní soupeřeni stranických a armádních frakcí. V neposlední řadě je nutné si uvědomit naše vlastní limity v chápaní Číny. Ta je aktérem řídicím se principy vyvěrajícími z velice specifické kultury, mentality a politicko-strategické tradice. Reálná je proto hrozba zásadního nepochopení či přepočítaní se v otázkách pekingských zájmů.

Manželství z rozumu
Rusko a Čína nikdy nebyly a možno tvrdit, že nikdy ani nebudou přirozenými spojenci. Není to tak dávno kdy se na řece Ussuri a v dalších pohraničních oblastech v potyčkách střetly červená a čínská lidová armáda. Ne příliš zalidněný ale surovinově bohatý ruský dálný východ nemůže nebýt lákadlem pro zemi ze surovinovým apetitem Číny, srážka zájmu čeká také v souboji o vliv v postsovětských středoasijských republikách. Pozornost si zasluhuje model fungovaní rusko–čínského partnerství. Symbolem odporu vůči Západu je Putin, ne čínský prezident. Rusko a ne Čína se prezentuje jako motor BRICS, celní unie, zastánce Sýrie či Iránu. Ruský režim tak vykazuje činnost, která imponuje obyvatelstvu a Čína má klid na řešení vnitřních problému a dotahovaní náskoku USA. Zajímavou otázkou je, jak dlouho bude ještě Číně vyhovovat tento stav a následná ochota Ruska hrát při silnějším partnerovi druhé housle.

Jak jsem už naznačil, rusko-čínsky blok absentuje jakékoliv ideové a hodnotové spojení, kterým disponuje euroatlantický blok. Současně ale ani jedna ze zemí samostatně nemůže pomýšlet na vychýlení vah mezinárodního pořádku ve svůj prospěch. Rusko a Čína se nevyhnutně potřebují, nespojuje je v zásadě nic víc než společný soupeř. Životaschopnost takových spojenectví si na historických analogiích zhodnotí už každý sám.

O pozicích a možnostech Indie či hlavních konfliktních liniích mezi bloky se dočtete v třetím a posledním pokračovaní miniseriálu Velmoci a multipolarita