Tento článek byl publikován magazínem Armádní noviny 27. září 2015. Na On War | On Peace je přetiskován se svolením.

Ve fiktivním regionu severní Evropy zvaném Skolkan probíhá zásadní boj o nové rozložení moci. Je možné zde najít dva hlavní mocenské tábory – jeden složený ze států NATO a proti němu stojící Organizace pro Skolkanskou spolupráci. Třetí skupinou jsou nezůčastněné státy – kolabující Arnland, více-méně neutrální Framland a striktně neutrální Otso.

V nejsilnějším ze států nepřátelských vůči NATO, Bothnie, je již dlouhodobě u moci socialistická strana, která je pozůstatkem období Studené války a její představitelé si nepřejí nic jiného jen obnovení staré slávy Varšavské smlouvy a komunistického bloku. Proto se její přední členové a funkcionáři začali cítit ohroženi rozšiřováním NATO do pobaltských států, a to zejména Estonska. Vláda Bothnijské Lidové Republiky (dále jen PRB) začala po přistoupení Estonska do NATO v roce 2009 výrazně navyšovat obranný rozpočet a stav ozbrojených sil až do úrovně 5% HDP a počtu 118 tisíc vojáků.

Mapa cvičení

Tradiční nepřátelské vztahy mezi Bothnií a Estonskem se ještě více vyhrotily, když po ekonomické krizi v roce 2011 státní dluh Bothnie se prohloubil podstatně více než v případě Estonska. Právě počátkem roku 2011 začala bothnijská Ústřední bezpečnostní služba v spolupráci s Národním tiskovým a informačním centrem zveřejňovat informace o útlaku bothnijské menšiny v Estonsku. Poskytovala tak vládě politickou „munici“ pro vyvíjení tlaku na estonskou vládu, ale také pro podněcování nepokojů ze strany bothnijské menšiny v Estonsku. Po dlouhou dobu se zdálo, že se agresivní postoj Bothnie omezí na diplomatické výzvy a mediální tlak. Krize začala, ovšem, eskalovat ke konci roku 2014, kdy velká část Bothnijské lidové armády provedla několik velkých vševojskových cvičení zaměřených na vedení útočných a expedičních operací s využitím jednotek námořní pěchoty, výsadkových a speciálních jednotek.

Po ukončení těchto cvičení zůstaly dvě divize, výsadková samostatná brigáda a samostatná brigáda námořní pěchoty, ve vojenských prostorech v blízkosti jižního pobřeží Bothnie, odkud v srpnu 2015 provedly invazi do Estonska. Malé estonské ozbrojené síly utrpěly těžké (70-75%) ztráty a byly vytlačeny až k hranici s Lotyšskem.

Ihned po začátku invaze požádal estonský prezident o reakci NATO podle článku 5 Washingtonské smlouvy a následně bylo jeho požadavce vyhověno. Jako první fáze reakce NATO byly aktivovány jednotky Úkolového uskupení velmi vysoké připravenosti. Bylo také rozhodnuto o provedení výsadkové operace pomocí česko-amerického výsadkového úkolového uskupení postaveného na základě českého 43. výsadkového praporu a americké 1/91. jízdní eskadry (výsadkové).

Výše uvedené řádky nejsou výplodem přebujelé fantazie, ale jedná se o námět společného česko-amerického cvičení, které se odehrálo minulý týden v České Republice. Nyní si můžeme představit cvičící jednotky.

Za 43. výsadkový prapor se cvičení účastnilo rotní úkolové uskupení postavené na úrovni 1. výsadkové roty. Rotní úkolové uskupení bylo tvořeno dvěmi výsadkovými četami, minometnou sekcí čety zbraní a velitelským družstvem 1. výsadkové roty. Z úrovně praporu úkolové uskupení posílily dva průzkumné prvky a dva prvky ostřelovačů vyčleněné ze stavu velitelství 43. výsadkového praporu.

Organizace RÚU 43. výsadkového praporu

Z americké strany bylo úkolové uskupení tvořeno dvěmi rotami americké 1/91. jízdní eskadry – hlavního průzkumného prvku amerického 173. výsadkového brigádního bojového týmu. Průzkumné prapory amerických brigádních bojových týmů označované jako jízdní eskadry jsou organizovány rozdílnym způsobem – podle typu brigády, ke které jsou přidělené. 1/91. jízdní eskadra, pod velením podplukovníka Marka W. Stouffera, je tvořená pěti rotami, označovanými jako oddíly. Jsou to velitelství a velitelský oddíl, dva průzkumné oddíly, oddíl hloubkového průzkumu a oddíl podpory. Pro toto cvičení vyčlenil podplukovník Stouffer část velitelského oddílu a podpůrného oddílu, celý jeden průzkumný oddíl a oslabený oddíl hloubkového průzkumu.

Organizace úkolového uskupení 1/91 CAV

Celá operace začala výsadkem první vlny z dvou letounů C-130J Hercules. Skoro sto českých a amerických výsadkářů bylo vysazeno krátce po 19:30, 22. září, na plochu letiště v Bechyni. Další vlny následovaly kolem 21:45 a 23:50, kdy v každé vlně bylo vysazeno 40-50 výsadkářů. Krátce po půlnoci 23. září se na letišti v Bechyni nalézalo téměř 200 českých a amerických výsadkářů, kteří začali plnit své cíle. Při výsadku se zranilo kolem desíti výsadkářů, z toho pouze dva utrpěli těžší zranění. Těm byla okamžitě poskytnutá první pomoc zdravotníky hned na doskokové ploše.

Ošetřování amerického výsadkáře zraněného při seskoku.  Foto: Markus Rauchenberger, US Army

Zajištění výsadku takového množství výsadkářů a materiálu je operace vyžadující značné zajištění. Po délce celé seskokové plochy byli rozmístěni výsadkáři, kteří podléhali jak dozorčímu důstojníkovi doskokové plochy (v angl. Drop Zone Supervising Officer, ve zkratce DZ SO), tak odpovědnému zdravotníckému důstojníkovi. Při každém seskoku probíhala radiová komunikace mezi pilotem letounu, vysazovačem (v angl. Jumpmaster) a vojáky na zemi. Piloti a vysazovač oznamovali čas do zahájení každého výsadku, hlásili počet výsadkářů, kteří opustili letoun a hlásili jakékoliv incidenty při seskoku. V případě vysazení třetí vlny se jednalo o upadnutí jednoho z posledních výsadkářů ještě v letounu a zdravotníci na doskokové ploše byli požádáni o okamžité ověření jeho zdravotního stavu.

Výsadek první vlny při cvičení Sky Soldier II.  Foto: Markus Rauchenberger, US Army

Ještě v průběhu výsadků dalších vln probíhalo již plnění prvních úkolů výsadkáři, kteří již seskočili. Popis dalšího průběhu operace bude pouze velmi stručný a některým částem celé operace budou věnovány samostatné články. Podle plánu operace a podle bojového rozkazu vydaného vojákům účastnícím se tohoto cvičení byly další úkoly následující:

1. Zaútočit a obsadit řídící věž letiště a zřídit v ní velitelské stanoviště celé operace
2. Vytlačit jednotky protivníka z prostoru letiště, specificky z oblasti železobetonových hangárů, hlavní brány letiště a radarové stanice.
3. Obsadit pozice protivníka v prostorech malé vesnice severo-západně od hlavní přistávací plochy a zřídit severně od ní obranné pozice.
4. Zajistit a udržet obranný perimetr letiště proti útokům protivníka.
5. Provést kombinovaný aeromobilní útok na předsunutou pozici pro dozbrojení a doplnění paliva, cca 20 km severně od obsazeného letiště.

V předchozím článku o možnostech a problematice výsadkových operací bylo zmíněno, že úspěšná výsadková operace závisí nejen od samotného výsadku, ale od splnění přidělených úkolů. V blízké době se můžete těšit na popis provedení dvou dílčích misí v průběhu tohoto cvičení, a také celkového popisu operace i s krátkým popisem jednotlivých dílčích úkolů.