fbpx

Náhorní Karabach – zamrzlý konflikt, který se stává stále živějším

Náhorní Karabach – zamrzlý konflikt, který se stává stále živějším

Náhorní Karabach je území rozkládající se vysoko v horách Malého Kavkazu. Přestože se jedná o oblast bez významnějších nalezišť nerostných surovin, v 90. letech se o ni rozzuřil krvavý konflikt, který nebyl doposud i přes snahu mezinárodního společenství ukončen. Veškerá jednání ustrnula na mrtvém bodě a uzavření míru je v nedohlednu. Nedávné události navíc signalizují, že situace může kdykoliv znovu eskalovat. Obě strany, Arménie i Ázerbájdžán, odmítají ustoupit ze svých požadavků. Jde o ukázkový příklad hry s nulovým součtem, tedy vítězství jednoho nutně znamená porážku druhého.  Obě země jsou silně přesvědčeny, že Náhorní Karabach oprávněně náleží právě jim.

Stav po příměří z roku 1994. Zdroj: Wikipedia Commons

Stav po příměří z roku 1994. Zdroj: Wikipedia Commons

Rozpad SSSR jakožto katalyzátor války  
Chceme-li pochopit bezprostřední příčiny války o Náhorní Karabach, je nutno vzít v úvahu události mnohem dřívější – dle Šmída a Vaďury (2007) někdy z konce 19. a počátku 20. století. Rozsáhlé výměny obyvatelstva (Ázerbájdžánců z carského Ruska do Osmanské říše a současně Arménů z Osmanské říše do Ruska) a genocida Arménů osmanskými Turky, s nimiž Arméni ztotožňují Ázerbájdžánce, nenávratně poznamenaly budoucí vztahy mezi oběma národy. Pocity křivdy a nenávisti předávané z generace na generaci do budoucna poukazovaly na prohlubování napětí v celém kavkazském regionu.

Spolu s rozhodnutím přiřadit po 1. světové válce Náhorní Karabach pod ázerbájdžánskou správu se začala situace rapidně zhoršovat. Status Karabachu se i přes očekávání Arménů, kteří v oblasti tvořili většinu, nezměnil ani po připojení kavkazských republik k Sovětskému svazu. Ten po určitou dobu dokázal udržet arménské projevy zášti vůči Ázerbájdžáncům na uzdě, k řešení problému však nijak zvlášť sovětské vedení nepřispělo. Celá záležitost tak doutnala a čekala na první jiskru, která by ji proměnila v obrovský požár. Tato jiskra se objevila s nástupem Michaila Gorbačova do čela SSSR.

Gorbačovova perestrojka a glasnost vyhlášená v 80.letech výrazně podnítila nárůst nacionalismu v oblasti. Se slábnoucím vlivem SSSR se situace stala nadále neudržitelnou, vedení v daném okamžiku již nebylo schopno řešit problémy ani v samotném centru, natož v periferních oblastech. Po vyhlášení nezávislosti oběma republikami v roce 1991 se spory o Náhorní Karabach proměnily v regulérní ozbrojený konflikt, při kterém během dvou let zahynulo na 30 tisíc lidí a přes milion jich muselo opustit své domovy.

Proč nebylo dosaženo míru?
Přestože bylo v roce 1994 mezi oběma republikami uzavřeno příměří, mírová dohoda nebyla doposud podepsána. V průběhu dvaceti let byla představena celá řada možností, jak konflikt řešit, navzdory tomu pokaždé některá ze stran nesouhlasila.

Arménii se během války podařilo obsadit nejenom území Náhorního Karabachu, ale také rozsáhlé oblasti v Ázerbájdžánu, což z ní teoreticky dělá vítěze, prakticky však zejména po ekonomické stránce země strádá v důsledku politické izolace a dopravní blokády. Poražený a na nerostné suroviny bohatý Ázerbájdžán se naopak stal vhodným partnerem pro zahraniční investory.

Ačkoliv mezinárodní společenství zdůrazňuje nutnost zrušení blokády Arménie, odchodu arménských vojáků z ázerbájdžánských okresů a umožnění uprchlíkům navrátit se do svých domovů, vlivem nových konfliktů a krizí není v současnosti tento region primárním zájmem velmocí. Náhorní Karabach tak dnes funguje jako samostatný, byť mezinárodně neuznávaný stát.

Válka jako potenciální řešení konfliktu
Frustrace Ázerbájdžánu nad ztrátou svého území je zcela patrná. V posledních letech investuje do moderních zbraní, zejména mobilního dělostřelectva a raketových systémů dobře využitelných k prolomení linie arménských sil rozmístěných podél hranic. Zvyšuje také rozpočet pro armádu. Paradoxně mezi největší dovozce zbraní do Ázerbájdžánu patří spojenec Arménie, Rusko. Vedení země rovněž volá po sankcích OSN proti Arménii. „Proč dodnes nebyl agresor potrestán? Jsme unavení z dvojích standardů,“ říká ázerbájdžánský prezident Ilham Aliyev s odkazem na evropské sankce vůči Rusku. Ázerbájdžán hrozí, že si vojensky podmaní zpět to, co mu náleží.

Vojnou zničené mesto Šuša. Foto: Flicr

Válkou zničené mesto Šuša. Foto: Flicr

Arménie rovněž investuje do nových zbraňových systémů, vlivem ekonomické krize si však nemůže dovolit vynaložit tolik peněz pro armádu jako Ázerbájdžán, jenž těží především z těžby ropy a zemního plynu. V případě propuknutí konfliktu mohou Arméni dobře využít své defenzivní pozice, nerovného terénu a systému bunkrů a zaminovaných polí při hranici.

Od roku 2008 se postupně přiostřují incidenty v příhraničních oblastech. Od roku 2014 jsou již na denním pořádku. V létě 2014 sestřelili Ázerbájdžánci arménský dron poté, co Arméni nereagovali na výzvy o stažení strojů zpět na své území. V dubnu 2015 pak bylo při přestřelce v karabašském regionu zabito přibližně pět vojáků. Dále na konci září tohoto roku došlo k útokům za použití těžké techniky na vesnice poblíž hranic. Obě strany se z agrese vzájemně obviňují. Počet mrtvých se pohybuje okolo pěti vojáků a tří civilistů. Oficiální prohlášení arménského a ázerbájdžánského vedení se v číslech liší. Média o dění na Kavkaze často mlčí.

Závěrem
Vlivem léty nahromaděných pocitů nespravedlnosti, frustrace, nenávisti a vzájemné nedůvěry mezi oběma etniky je poměrně nepravděpodobné, že by v brzké době došlo k uzavření mírové dohody. Naopak můžeme být do budoucna svědky eskalace násilí. Toto řešení dlouhodobě artikuluje především Ázerbájdžán, který jednoznačně usiluje o navrácení území pod svou samosprávu a to i vojenskou cestou. O špatných vztazích mezi Armény a Ázerbájdžánci vypovídá i samotný fakt, že lidé s příjmením končícím „yan“ (typické pro Armény) mají zakázáno cestovat do Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánci sami považují cestu do Arménie za vážný zločin.

Zanedbatelný zájem velmocí o tento region, respektive zaneprázdnění bezprostřednějšími hrozbami, může rovněž sehrát svou roli. Rusko je v současné době vytíženo řešením evropských sankcí, situací na Ukrajině, angažuje se také v boji proti Islámskému státu, což do jisté míry nahrává Ázerbájdžánu. Naopak Arménie by byla bez ruské pomoci v obtížnější pozici, válka by jen prohloubila ekonomickou krizi. Na druhou stranu by však takovýto stav mohl Arménii přinutit k určitým ústupkům, které doteď zcela odmítala.

 

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře