Ruský přistup ke kyberprostoru

Ruský přistup ke kyberprostoru

Většina zemí rozděluje činnosti v kyberprostoru do kategorií, jako jsou psychologické operace, počítačové síťové operace, operační bezpečnost, klamání nepřítele a podobně. Rusové ve svých strategických dokumentech termín „kyber“ nepoužívají. Ve slovech, která obsahují tento termín jako svůj kořen, je místo něj použito slovo „informationization“, které jej nahrazuje. Ruští vojenští teoretici tak rozdělují informační válku na informačně-psychologickou a informačně-technickou část. V tomto rozdělení psychologická část zahrnuje masmédia, Internet a některé typů útoků skrze počítačové sítě. Technická část je zaměřena rádio-elektronické zpravodajství, útoky a kontrarozvědnou činnost.

Zdroj: AV

Zdroj: AV

Ruska federace považuje za hlavní nebezpečí pro společnost extremistické nacionální, náboženské a etnické aktivity. Ve federaci lze nalézt pouze malý rozdíl mezi tím, co je zde považováno za „bezpečnost vlády“, a co už za bezpečností státu. To je způsobeno demokratickým deficitem politického systému. V zemích, které tímto deficitem trpí, je aktivita ohrožující vládu často vydávána za hrozbu celé společnosti či státu. Není proto překvapením, že za největší hrozbu národní bezpečnosti je vnímáno ohrožení bezpečnosti psychologické. Tím se Rusko odlišuje od zemí západního světa, které jsou zaměřeny zejména na technické aspekty a soustředí se tak například na posilování kritické infrastruktury či budování kapacit pro činnost v kyberprostoru. Zatímco jsou tak pro západní země informační operace pouze nástrojem, jak dosáhnout strategických cílů, ruské vládnoucí elity považují informační operace za boj sám o sobě.

V souladu s důrazem na psychologické pojetí a s hrozbou pocházející zevnitř společnosti je řízena i cenzura. Ta je v kyberprostoru zaměřena proti webovým stránkám kritizujícím vládu, zároveň je restriktivní i vůči ostatním uživatelům. Blogy a zpravodajské weby jsou vnímány jako potenciální prostředek pro vedení informační války. V ruských oficiálních dokumentech se proto opakovaně zdůrazňuje, že informační válka nemůže být pojímána jako záležitost pouze pro armádu. Represe je tak zaměřena i na uživatele internetu. Ruští blogeři s více než třemi tisíci čtenáři denně se musí zaregistrovat a řídit stejnými předpisy jako větší sdělovací prostředky. Internetové společnosti jsou povinné ruským orgánům umožnit přístup k informacím uživatelů. Vláda má pravomoc zakázat webové stránky bez udání důvodu, což se také skutečně děje skrze federální úřad Roskomnadzor, který rozhoduje o zařazení webů na černý seznam.

Klíčoví aktéři kybernetické bezpečnosti
Ve vojenské teorii, která je přejímána různými vládními agenturami, se zdůrazňuje potřeba kooperace a využívání všech dostupných státních kapacit. Mezi nejdůležitější aktéry na poli informační války patří Federální bezpečnostní služba (FSB), Služba vnější rozvědky (SVR), armáda, Hlavní rozvědková správa (GRU), Roskomnadzor, Federální služba ochrany (FSO) a ministerstvo zahraničních věcí. Za tohoto rozložení kapacit je nezbytná koordinace pocházející z nejvyšší úrovně. Pravděpodobným koordinátorem se zdá být bezpečnostní rada státu, která je součástí prezidentského administrativního aparátu. V rámci ní se pak rozhoduje o konkrétních operacích.

Jedním z neoficiálních aktérů je tzv. APT28, skupina spojována se špionážními operacemi v zájmu Ruska. Skupinaje obviňována ze získávání a shromažďování informací, které jsou využitelné ruskou vládou. Mezi jejími cíli nechybějí cizí vlády, ozbrojené síly a bezpečnostní organizace po celém světě. Rusko, podobně jako Čína, využívá právě skupin typu „APT“ k činnosti zaměřené proti cílům nacházejícím se v zemích jejich oponentů. Vlády se mohou od těchto skupin distancovat lépe, než od akcí, které by byly spojovány s některým státním úřadem. Jejich akce jsou označeny například za akce „patriotických hackerů“, a koordinace se státními úřady či napojení na politickou reprezentaci je zapřena. Těmto skupinám pomáhá praxe, kdy jsou jejich aktivity v době míru považovány spíše za kriminalitu, než za hrozbu národní bezpečnosti. Využívání skupin APT lze považovat za výhodu zemí s demokratickým deficitem. Využití v západních zemích nelze vyloučit, ale bezesporu je hůře proveditelné.

Ruský přístup k informačnímu prostoru
Cílem Ruska je zajištění informační dominance, respektive šířit své informace a potlačovat schopnost protivníka provádět to samé. Zajímavou taktikou je placení diskuzních přispěvatelů a „trollů“. Ti se snaží v komentářích zpravodajských portálů, na sociálních sítích a fórech, ovlivňovat názory návštěvníků. K ovlivňování názorů v zahraničí slouží stanice Russia Today, která prezentuje názory režimu na dění ve světě. Další platformou šířící propagandu je agentura Sputnik. Ta vytváří manipulativní zpravodajství ve třiceti jazykových mutacích. Články nacházející se v české jazykové mutaci často obsahují formulace, které naznačují zahraniční původ pisatele.

Zdroj: Flicr

Zdroj: Flickr

Ruské vedení informační války lze rozdělit na ofenzivní část, skládající se z diskreditaci nevhodných politiků, politik, ale také z jednotlivých akcí, které byly prováděny proti Estonsku (2007), Gruzii (2008) a dalších v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Dále na část defenzivní mající za úkol zabránit propagandě na vlastním území a vytvářet pozitivní obraz svých politických představitelů. To zahrnuje i provádění kontroly a cenzury internetu. Příkladem těchto aktivit je zmiňované vytvoření pravidel pro blogery, ale dále také třeba zákaz kterým Roskomnadzor znemožnil činnost blogu Navalnyjho a dvou zpravodajských webů Garriho Kasparova. Oboje bylo zdůvodňováno napomáháním organizování protivládních protestů. To lze považovat za ukázku toho, jak je ruskými vládnoucími elitami ztotožňována bezpečnost státu a bezpečnost vlády.

Ruské kampaně proti Estonsku, Gruzii a Ukrajině
kampani proti Estonsku podniklo Rusko tři týdny trvající útok, při kterém čelila estonská internetová infrastruktura DDos útokům, masivnímu e-mailovému a komentářovému spamu, defacementu webových stránek a útoku na doménové servery. Spouštěčem byl spor o přesunutí sovětského památníku z centra Tallinnu na vojenský hřbitov na okraji města. Proti přesunu protestovala ruská diplomacie. Útoky tak zapadaly do ruské zahraniční politiky zaměřené na dosažení vlivu v sousedních zemích. Události odkryly spolupráci ruského podsvětí (APT), zpravodajských služeb a politických kruhů. Útok tak ukázal, že lze kyberprostor využít jako nástroj v mezinárodním konfliktu.

O rok později vypukla rusko-gruzínská válka. Rusko dlouhodobě podporovalo separatismus Jižní Osetie a Abcházie. Právě z Jižní Osetie bylo Gruzií ovládané území ostřelováno a gruzínská vláda rozhodla o obsazení jihoosetského hlavní města. Rusko označilo Gruzii za hrozbu a nařídilo armádě Gruzínce z Jižni Osetie vytlačit. Následný konflikt zahrnoval „informačně – psychologické“ i „informačně technické“ aspekty.

Hlavním cílem psychologické části bylo učinit z Gruzie viníka celého konfliktu. Toho mělo být dosaženo zdůrazňováním gruzínského útoku na Jižní Osetii, ruští blogeři mezitím ospravedlňovali útok Ruska jako mírovou intervenci. Ruské zpravodajství v této souvislosti cíleně opomíjelo informovat o cvičení „Kavkaz 2008“, které se konalo na Ruských jižních hranicích a z něhož vojáci vyrazili vytlačit Gruzínce.

Pro dokreslení tehdejších události je třeba také zmínit, že se nejsilnější gruzínské jednotky nacházely v Iráku, gruzínský útok tak přišel ve velmi nevhodnou dobu. Rusové dokázali zvolit vhodnou situaci a správně odhadli gruzínskou reakci na ostřelování jeho území. Využili přitom taktiky „reflexivní kontroly“, tedy využití naaranžovaného k donucení protivníka reagovat přesně tím způsobem, jakým chtějí.

Technická část konfliktu byla zaměřena na degradaci gruzínských komunikačních systémů a zabránění gruzínské vládě používat Internet pro komunikaci se svým obyvatelstvem. Cílem byla i gruzínská internetová fóra, důvodem byla snaha zabránit odvetnému útoku Gruzínců. Do útoku se zapojili patriotičtí hackeři a různé skupiny APT. Velmi pravděpodobně byly některé akce koordinovány armádou a FSB. Vzniklý propletenec však usnadnil distancování Moskvy od konkrétních útoků.

V současnosti době jsou ruské kybernetické kapacity zaměřené na konflikt probíhající na Ukrajině. V tomto konfliktu dochází v porovnání s gruzínsko-ruskou válkou k znatelně většímu využití technických prostředků vedení války. Do této podoby se konflikt přelil po Janukovyčově opuštění země. Ruští vojáci přerušili optické kabely a tím přerušili spojení mezi Krymem a zbytkem Ukrajiny. Ruské straně se podařilo zablokovat mobilní telefony a infikovat vládní počítače malwarem schopným extrahovat informace.

Zdroj: Flicr

Zdroj: Flickr

Současně probíhala i psychologická kampaň. V rámci ní se skupině „CyberBerkut“ pokusila kompromitovat systém Centrální volební komise sbírající data o výsledcích voleb, další ruské aktivity se soustředily na diskreditaci politických oponentů. Řeč může být zejména o skandalizaci švédského ministra zahraničí Carla Bildta, ten byl otevřeným zastáncem Ukrajiny a kritik Ruska. Bildt byl v ruských státem vlastněných médiích označován za agenta CIA a byl označován za viníka tragédie malajského letadla. Ve švédské mutaci Russia Today pak oslavovali očekávanou Bildtovu volební porážku a mluvili o něm, jako o člověku s krví na rukou. Ruská kampaň zahrnovala i tzv. maskirovku, tedy taktiku postavenou na vypouštění klamných informací. Příkladem může být Putinovo rezolutní odmítání působení ruských vojenských jednotek na ukrajinském území. To se proměnilo v jeho slib, že tyto jednotky stáhne. V žertu lze tak tvrdit, že se v současnosti ruští vojáci na Ukrajině nenacházejí stejně tak, jako se vlastně nikdy nenacházeli. Konflikt na Ukrajině je tak ukázkou války v kyberprostoru, která zahrnuje kromě informačně – psychologických prvku, také prostředky informačně – technické. Praktické využití obou částí a jejich vzájemný vztah v konfliktu na Ukrajině pak umožňuje vytvářet předpoklady o průběhu budoucích ruských akcí.

Závěry
Rusko vede informační válku se svými oponenty i s vnitřní opozicí. Využívá přitom psychologických operací, které využívají současných potíží národů a národností s jejich identitou. Evropští občané, nejisti svoji identitou, mohou být použitím „maskirovky“ a ruského postupu založeného na základě „reflexivní kontroly“, dokonale zmateni. Právě vyvolávání zmatku přitom může pomoci i slabšímu aktérovi dosáhnout svých cílů. Neschopnost přijímat rozhodnutí, která z tohoto stavu vyplývají, je přitom jedním z hlavních cílů informační války. Nemožnost definovat, co je dobré a špatné, pravda a lež, svádí k pasivitě, která umožňuje protivníkovi obsadit informační prostor. Jednou z důležitých součástí obrany proti takovému stavu je budování víry v instituce a demokratické procedury. Právě pozitivní vnímání institucí (vláda, parlament, orgány evropské unie) musí být zprostředkováváno skrze jejich akceschopnost a demokratické fungování. Právě tato důvěra vede prokazatelně k menší ochotě lidí věřit konspiracím.

V kyberprostoru směrem dovnitř odlišuje západoevropské státy a Rusko zejména těžiště jejich důrazu. Západoevropské státy budují instituce, které jsou zpravidla veřejně známé a mají definovanou oblast svého zájmu. Důraz je přitom kladen na zabezpečení infrastruktury a zajištění fyzické bezpečnosti. Oblasti zájmů, které jsou v západní Evropě přiřčeny institucím, nejsou v Rusku určitým organizacím přisouzeny. Konkrétní potřeby jsou řešeny využitím ad hoc přidělených kapacit, o kterých se rozhoduje na vysoké politické úrovni.

Rusové se zaměřují na podchycení obsahu v informačním prostoru. Tato praxe je podepřena zákony a prováděna činností federálních úřadů zaměřených na cenzuru. Naopak, v západoevropských zemích zpravidla není možné podchytit subverzivní obsah v informačním prostoru. Tato snaha by zde narážela na zákony spjaté s ochranou práv a svobod, ale také by musela vzniknout organizace, která by obsah posuzovala. Posun k cenzuře by však byl bezpochyby projevem nízké sebedůvěry. Obranou proti demagogii a propagandě musí zůstat osvěta, vzdělání a diskurs.

12 comments
Profilový obrázek
Adam Veselý
CONTRIBUTOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

12 Comments

  • Profilový obrázek
    Schneider
    18. 10. 2015, 16:16

    Článek sám je typickým produktem psych-op, tentokrát však rádoby, protože mu čouhá sláma z bot.
    Uvítal bych podobný článek v pozici, kdy by porovnával aktivity ruské s americkými, alespoň. To proboha studenta nikdo neučil, že takovéto články jsou nehodnotné a svého autora diskreditující?
    Nota bene s takovými perlami, jako je tato:
    „psychologická část zahrnuje masmédia, Internet a některé typů útoků skrze počítačové sítě. Technická část je zaměřena na lsti, dezinformace, rádio-elektronické zpravodajství, útoky a kontrarozvědnou činnost.“
    To je fakt povedená taškařice, jaké hejly se student pokouší lidem pověsit na nos. Psychologií se prý rozumí technika útoků skrze počítačové sítě, technická část zase obsahuje lsti a desinformace“ … … tož su z toho jelen, z čehož mohu pouze vyvodit, že článek psal nějaký zakuklený čekista, protože desinformace – podle článku – produkují na světě zřejmě jedině Rusové!

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Jáchym@Schneider
      18. 10. 2015, 17:20

      Pro Schneider:
      Dobrý den, :-)
      asi máte sve důvody pro reakci na článek. Na druhou stranu, ale si myslím, že v článku popisované, může člověka uvést do části problematiky s tím ať si každý svuj úsudek udělá sám. ……, i přes připadne nedostatky. Jen mi přišlo, že popisované autorem, hojne probíha u nás i na Zapade. Jen se ruznym skatulim a kolonkam říka zde jinak, protože kazda věc a každý proces má sve zákonitosti. Autorovi lze vytknout určite skutečnost, že si myslí, že tu máme demokracii, ktera to doopravdy žádna není :-))). V tomto smyslu jde opravdu o věci, ktere slyšel ve škole a doma. Email: pavel.jachym@atlas cz

      Jáchym

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Schneider@Jáchym
        18. 10. 2015, 17:43

        Máte pravdu, důvody jsem se pokusil nastínit. Je nedůstojné tohoto webu, aby někdo rádoby odborně pojednával problém cíleně polovičatě, ještě s ideologickými vsuvkami. Myslím, že i jako úvod do problematiky to je špatné, protože popletené. Argumenty jsou typicky propagandistické. Průměrnému analytikovi například nemůže ujít snaha Gruzie a Ukrajiny být přijati za členy NATO (v Ukrajině v rozporu s Deklarací suverenity /1990/, v níž je prohlášen záměr budoucí Ukrajiny být navždy neutrálním státem – tuto deklaraci realizovala Deklarace nezávislosti /1991/, a na obou deklaracích stojí a na ně se odvolává ukrajinská ústava /2006/ – čili lze shrnout, že ukrajinští politici, vyjednávající o vstupu do NATO, jednali v rozporu s vlastní ústavou). NATO odmítlo přijetí obou států projednat, a pak „se začaly dít věci“, které měly ukázat, jak je Rusko chce sežrat. O Saakašvilim je snad zbytečno diskutovat, od jeho šílených nápadů dal i Západ nakonec ruce pryč. O studentově nedovzdělanosti nebo předpojatosti svědčí i to, že zcela pomíjí stanoviska George Friedmana, Zbygniewa Brzezinského či Henry Kissingera, že Rusko má své oprávněné zájmy a že rozšiřování NATO na východ (oproti původnímu slibu) způsobilo toto napětí. Prostě je to jednostranný propagandistický textík. Akceptují-li ve škole takovéto práce, pak pámbu s náma a zlý pryč. To by potvrzovalo určité normalizační náběhy (pamětníci ze 70-tých let ví dobře, o čem mluvím), že je nutno dodržet „ideologickou linii“, a pak projde jakýkoliv blábol. Pak se ale tento národ sám zbavuje možnosti brát si do úst Husovo jméno, s jeho důrazem na zastávání pravdy.

        REPLY
        • Profilový obrázek
          Schneider@Schneider
          18. 10. 2015, 17:46

          Pardon, ukrajinská ústava byla přijata 1996, snaha o přijetí to NATO a odmítnutí NATO se tím zabývat se týká summitu v Bukurešti 2.4.2008.

          REPLY
        • Profilový obrázek
          Jáchym@Schneider
          18. 10. 2015, 17:50

          To je zase fakt :-), takhle jsem nad zase neuvažoval. Dneska je vůbec zvláštní doba….. Jinak chcete li můžeme si vyměňovat názory po mailu – uvedl jsem jej v předešlém psaní. Srdečne Vás zdraví Jáchym

          REPLY
        • Profilový obrázek
          p0tkan@Schneider
          18. 10. 2015, 17:57

          Ja taktiež protestujem, že sa text nezohľadnuje vraždu JFK, vplyv hormonálnej antikoncepcie v odpadovych vodach na populaciu Perca Fluviatilis a v neposlednom rade zrodenie sveta….

          Text o aktivitách Ruska v kyberpriestore bez týchto informácií je tendenčny a celkovo popleteny. Case studies do kosa!
          Hodnotny prispevok ma byt o všetkom a o ničom….

          REPLY
          • Profilový obrázek
            Schneider@p0tkan
            18. 10. 2015, 18:23

            O takto poklesle hádavých týpcích, jako jste vy, věděl již Aristoteles, když definoval eristickou dialektiku, a Schopenhauer ji dokonce zpracoval do paragrafového znění – tento faul má číslo §23 a spočívá v tom, že se napadený výrok stupňuje ad absurdum, a takto přehnaný výrok je jistě snadno k vyvrácení, což pak je vykládáno jako vyvrácení původně napadeného výroku. Celkem tuctová praktika. Zkuste něco lepšího, jestli to ovšem svedete.

            REPLY
          • Profilový obrázek
            p0tkan@p0tkan
            18. 10. 2015, 18:35

            načo hrat sach s niekym kto ma problem s clovece nehnevaj sa ? aneb co napisat diskuterovi ktoremu v clanku o ruskych cyber praktikach chyba nazor Friedmana a Kissingera na rozširovanie NATO ? :)

            REPLY
  • Profilový obrázek
    AA
    18. 10. 2015, 23:47

    Ježíšmarjá to je blábolů, víc se k tomu asi napsat nedá – detaily už byly uvedeny výše. Jestlipak autor umí rusky? Pochybuji – naprostá většina odkazů vede na texty v angličtině, včetně toho o „ruských oficiálních dokumentech“ :-). Na druhou stranu to autor jistě daleko dotáhne – myslí mu to politicky správně. Možná by se ale mohl podívat třeba sem: https://www.youtube.com/watch?v=r8N5gLheDnM

    REPLY
  • Profilový obrázek
    h-cz
    19. 10. 2015, 10:09

    pánové,
    1. berte prosím v potaz, že autor je publikující _student_, který se mimochodem nestydí publikovat pod svým jménem – to je o dost víc, než většina z vás (mé jméno je na onwar dohledatelné :) )
    2. nejsem si také úplně jist, že by článek o aktivitách ruska byl automaticky diskreditován, protože ze nezaobírá činností jiných států.
    3. debaty na onwar také nebývaly o kvalitě článku, ale článek otevíral téma, na které probíhala diskuze.
    4. Ostatně – opravdu se cítíte povolání k tomu, abyste hodnotili jiné, publikující na veřejném a neplaceném serveru?

    Nebo je to všechno jinak – a píšete sem jako trollové v žoldu rublu, abyste svedli debatu o činnosti ruska v informačním prostoru do zbytečné flamewar o objektivnosti článků, kořenech konfliktu na Ukrajině či nesmrtelnosti chrousta? :-)

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Hery
    19. 10. 2015, 15:36

    Já jsem prosím taky nepochopil jak obsahově spolu souvisí článek o Ruských aktivitách v kyberprostoru s tématem „Oni to dělají také“ popř. Kde v tom článku je nějaké ideologické schvalování popř. vinění?

    Je pravda, že v rozsáhlejší práci by bylo dobré to vzít víc zeširoka, ale v takto krátkém článku?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    20. 10. 2015, 8:12

    Aneb, „Když článek nevyhovuje mému světonázoru, je to nutně slátanina“. Tomu se říká „Confirmation bias“, ale to pan Schneider, z patra citující Aristotela, jistě ví. Máme ho všichni, jen ne všichni si to přiznáme…

    Jinak vynáší na světlo fakta, která jsem přiznám se neznal. Například magickou hranici 3000 čtenářů blogu, po jejímž překročení musí být konání nadále povoleno Roskomnadzorem. Asi by František Šulc nebyl rád, kdyby mu tento blog povoloval Český telekomunikační úřad/kontráši, aneb pravidla země kde zítra již znamená včera…

    REPLY

Nejnovější komentáře