Leuktra – Sparťané poraženi a poníženi

Leuktra – Sparťané poraženi a poníženi

„Nyní však, protože se na ně řítili Epaminondovy falangy, které ignorovaly zbytek jejich armády a protože Pelopidas na ně zaútočil s úžasnou rychlostí a odvahou, jejich odvaha a zručnost byly tak ochromeny, že následoval útěk a masakr Sparťanů do té doby nevídaný.“

Plutarch

O co šlo?
Bitva u Leuktry byla zlomovou událostí v konfliktu Sparty a Théb, který se odehrával v první polovině 4. století před naším letopočtem. První polovina konfliktu (379-371) měla podobu spartských nájezdů na thébská území. Jeden z těchto nájezdů vyvrcholil právě bitvou u Leuktry. Po bitvě (369-362) následovala výměna rolí v konfliktu. Thébané podnikali výpravy na Peloponés a Sparta bojovala o svou holou existenci. Ke snížení intenzity konfliktu došlo až v roce 362, kdy v bitvě u Mantinei padl thébský generál a skvělý stratég Epaminondas. Ještě další dvě dekády Řeckem zmítaly vnitřními konflikty, nicméně konflikt Sparty a Théb už nehrál hlavní roli. Pojďme se tedy blíže podívat na událost významnou nejen z politického, ale i vojenského hlediska.

Mocenské rozložení v Řecku  371 - 362 Př. n. l. Zdroj: Wikimedia Commons

Mocenské rozložení v Řecku 371 – 362 Př. n. l. Zdroj: Wikimedia Commons

Kdo byl papírově silnější?
K bitvě došlo v roce 371, kdy se Sparťanům podařilo šikovně vymanévrovat thébskou armádu. Thébané stáli před možností bojovat, nebo utéct za hradby svého města a čelit obléhání. Epaminondas, jeden z vrchních thébských velitelů, přesvědčil své kolegy, že bude lepší vybrat si první z variant.

Spartský král Kleombrotus z boje velmi nadšený nebyl, a to i přes jeho velení téměř dvojnásobně početnější armádě. Na často nerozhodného vůdce si už při předchozích výpravách Sparťané stěžovali. Jeho vedení války prý bylo příliš opatrné. Podezřívali ho, že přechovává sympatie k Thébám, k městu, ke kterému každý správný Sparťan může cítit pouze nenávist. Král tak byl nucen jít vstříc k bitvě se svými vlastními podřízenými spíše než s nepřítelem.

Pěchota složená ze Sparťanů a jejich spojenců měla na místě zhruba 11 tisíc mužů, čistokrevných Sparťanů však bylo pouze okolo sedmi set. Thébská pěchota měla zhruba 6 – 7 tisíc mužů, z toho téměř polovinu tvořili Thébané a polovinu spojenci. Mezi Thébany pak bylo tři sta mužů členy takzvané Svaté družiny, elitní jednotky kvalitativně odpovídající spartským vojákům.

Tradiční hloubka pěchotní formace falanga bývala osm mužů. Thébané měli již dlouhá léta ve zvyku stavět své falangy hlouběji než ostatní. Tentokrát postavili své vojáky do formace, kdy jejich levé křídlo bylo hluboké až padesát mužů. Jejich střed a pravé křídlo zůstaly mnohem slabší. Levé křídlo při tom bylo nejvíce vpředu, zatímco střed a pravé křídlo zůstávaly šikmo pozadu. Toto rozložení bylo velmi netradiční, protože ve většině řeckých bitev byly nejsilnější jednotky u obou protivníků na pravém křídle. Inovací na thébské straně bylo i využití zmiňované Svaté družiny, která byla extrémně nalevo, vedle hluboké thébské falangy.

Sparťané vytvořili své formace také hlubší než obvykle, tedy dvanáct mužů hlubokou falangu. Všechny jejich formace však byly stejně hluboké a také stály v jedné linii. Na pravém křídle byl král a ostatní Sparťané, ve středu a na levém křídle peloponéští spojenci.

Jízda byla u obou stran vpředu před pěchotou namísto jejího tradičního místa na křídlech. Je pravděpodobné, že obě strany využily jízdu pro zakrytí svého rozložení sil. Zhruba o třetinu početnější thébskou jízdu lze hodnotit kvalitativně jako značně lepší, než byla ta spartská.

Nechť chaos započne…
Samotná bitva začala střetem thébské jízdy se spartskou. Král Kleombrotus si všiml příležitosti, kterou mu poskytovalo thébské rozestavení pěchoty. Hluboká thébská falanga sice vypadala hrozivě, ale její dopadová plocha byla úzká. Sparťanům by stačilo napadnout ji ze strany a vyhnuli by se tak nepříjemnému frontálnímu souboji. Díky početní převaze měl spartský král možnost přesunout část jednotek doprava tak, aby dokázaly obejmout thébskou falangu. Zareagoval však příliš pozdě.

Zdroj: The Department of History, United States Military Academy

Zdroj: The Department of History, United States Military Academy

Thébská jízda doslova smetla tu spartskou z bojiště. Nezahnala ji však mimo, ale přímo do spartské pěchoty. Spartská jízda vrazila do vlastních řad právě v momentu, kdy se vojáci snažili o složitý obchvat doprava, aby byli schopni obejít thébskou falangu.

Do tohoto chaosu vrazila thébská falanga celou vahou padesáti mužů a Svatá družina napadla spartské pravé křídlo. Levé křídlo Sparťanů se stále nevzpamatovalo z nárazu vlastní jízdy a pravé křídlo Thébanů se do boje nijak nehrnulo. Zuřivá bitva se tak odehrála pouze v malém úseku bojiště. Po krátkém boji padl spartský král a jeho družina. Thébané začali pronikat do mezer spartské falangy. Následoval rychlý útěk Sparťanů z bojiště, během kterého byli neustále pod útokem thébské jízdy.

Zdroj: The Department of History, United States Military Academy

Zdroj: The Department of History, United States Military Academy

Jaké jsou lekce pro dnešní vojenství?

Přesila je nejčastějším prvkem vítězství, je tedy vhodné, aby bylo co nejvíce sil v rozhodujícím okamžiku na rozhodujícím místě.

 

Carl von Clausewitz

Bitva u Leuktry byla pravděpodobně jedním z prvních případů ukázkového využití principu ekonomie sil. Thébané zaměstnali disproporčně velkou část nepřátelské armády svými spojenci. Tyto části obou armád vůbec nebojovaly. Z Thébanů však na klíčovém místě bojovalo kolem 30-40%, zatímco Sparťanů kolem 10-15%. Stálým držením iniciativy dokázali Thébané koncentrovat své síly ve správný čas a na rozhodujícím místě.

 » Ekonomie sil, koncentrace, iniciativa a ofenzíva se stále nacházejí mezi nejdůležitějšími principy války v současných armádách.

Početní přesila může být rozhodující nebo zcela irelevantní, závisí to na taktice obou stran.

Stephen Biddle

Leuktra ukázala, že je možné porazit kvalitativně i kvantitativně lepší armádu. Odpověď na početní a materiální převahu nepřítele je možné najít na úrovni politiky, strategie, operace či taktiky. Na vyšší úrovni je možné změnit konflikt třeba na guerrilovou válku. Na taktické úrovni je třeba lépe využít prostředky, které máme k dispozici. Důležitým předpokladem úspěchu je i moment překvapení. Thébané našli odpověď právě v oblasti taktiky. Dokázali efektivně kombinovat různé druhy jednotek, využili překvapení a celou dobu si drželi iniciativu.

 » Nikdy nezáleží pouze na tom, kolik jednotek máme k dispozici, ale na tom jak jejich dokážeme sladit a použít.

Nic není hodné skvělého generála tak, jak to, že dokáže předvídat myšlení a jednání nepřítele.

Epaminondas

Thébané věděli, jak Sparťané bojují. Už od konce Peloponéské války neustále bojovali proti sobě. Věděli, že Sparťané budou mít nejsilnější pravé křídlo a že když  bude poraženo, ostatní spojenci se dají na útěk. Z vlastní zkušenosti totiž věděli, že porazit spojence je zbytečné, protože Sparťané sami neutečou. Vědomi si, že je nutné zlomit Sparťany, přizpůsobili tomu svou taktiku.

Sparťané také věděli, že budou opět čelit hluboké thébské falanze, proto vytvořili svou formaci hlubší. Počítali však s tím, že Thébané budou mít tuto falangu jako vždy na pravém křídle. To by Sparťanům poskytlo možnost porazit nejdříve slabší a nespolehlivé thébské spojence, kteří by se pravděpodobně rozutekli ještě před samotným střetem. Sparťané by pak napadli samotné Thébany z nechráněné strany. Překvapení Sparťanů, když zjistili, že rozložení thébských sil je zcela jiné než předpokládali, muselo být opravdu velké. Sparťané také nedokázali předvídat samostatně operující Svatou družinu, i když se s ní už setkali. Nakonec, nedokázali správně odhadnout ani schopnosti thébské jízdy, která v kombinaci s lehkými jednotkami představovala větší sílu, než čekali.

 » Umět odhadnout nepřátelské úmysly a tahy je jedním ze základů úspěšného vedení války v každém období.

Falanga je jako hruď, lehké jednotky jsou jako ruce, jízda jsou nohy a generál je hlava. Pokud jakákoliv z dolních částí chybí, armáda není kompletní a pokud chybí generál, nefunguje nic.

Iphicrates

Leuktra byla pravděpodobně jedním z prvních momentů, kdy byly v Řecku efektivně kombinované různé typy jednotek. Thébané povýšili jízdu na plnohodnotnou zbraň, zatímco zbytek Řeků a hlavně Sparťané ji vnímali pouze jako nutný doplněk. Thébané však šli ještě dál a zkombinovali jízdu s lehkými a rychlými pěšími jednotkami. Epaminondas plnil roli schopného generála a dokázal všechny druhy jednotek sladit do synergicky fungujícího celku.

Sparťané naopak používali všechny zbraňové systémy odděleně. Svou jízdu cvičili jen na pronásledování, případně boje s lehkými jednotkami. Jejich lehké jednotky byly také zvyklé bojovat převážně samostatně, bez koordinace s jinými druhy jednotek.

 » Efektivní kombinování různých typů zbraní a různých typů jednotek je rozhodující dnes stejně, jako tomu bylo i dvě tisíciletí dozadu.

Malé jednotky si nemohou dovolit čekat na rozkazy, nemají na to ani právo. Musí jednat odvážně a rozhodujícím způsobem na základě vlastní iniciativy

Marshal Tukhachevskii

Thébska Svatá družina hrála v bitvě klíčovou roli, protože dokázala operovat samostatně a překazit tak Spartský obchvatný manévr. Díky malému počtu členů a vysoké mobilitě se skupina dokázala pohybovat rychleji než těžkopádné falangy. Pelopidas byl výjimečný velitel a dokázal tuto mobilitu využít, držet iniciativu a chopit se příležitosti.

Spartská falanga sice byla rozdělena na více malých formaci, což jí umožňovalo snadněji provádět náročnější manévry, ale neměla samostatnou jednotku, jakési speciální sily, které by jednaly autonomně na základě vlastního uvážení. Je pravda, že Sparťané disponovali autonomní jízdou, avšak ta byla autonomní ve smyslu nejen zbytečnosti, ale i škodlivosti.

 » Důležitost malých, samostatných jednotek byla málokdy taková, jak je tomu dnes.

Rozvrať nepřítele, roztrhej ho, paralyzuj ho a minimalizuj tak jeho vůli odolávat.

John Boyd

Podle Boyda je důležité absolvovat cyklus pozorování, zorientování se, rozhodování a konání rychleji než soupeř. V důsledku toho bude nepřítel reagovat na situaci, která již neexistuje. Následně je nutné využít příležitost, kterou nám tento chaos poskytuje.

Přesně to se podařilo Thébanům. Každý z jejich kroků nutil Sparťany k reakci, ale ti reagovali vždy na situaci, která už neexistovala. Sparťané chtěli změnit své rozložení sil, ale jakmile tak začali dělat, situace se změnila. Když chtěli své rozhodnutí vrátit zpět, Thébané nahnali spartskou jízdu do řad spartská pěchoty, čímž způsobili zmatek. Sparťané se snažili zmatek zvládnout tak, jak se jim to podařilo půlstoletí před tím u Mantinei.

Jenže Thébané teď měli k dispozici mobilní Svatou družinu, která využila příležitost a vyvolala ještě větší zmatek. Do tohoto chaosu vrazili Thébané se svou extrémně hlubokou falangou. Vůle pokračovat v tak chaotickém prostředí Sparťanům rychle zkolabovala.

 » Absolvovat tzv. OODA cyklus rychleji než nepřítel je stejně důležité v každém konfliktu a na každé úrovni velení.

Vojenským cílem je téměř vždy přesvědčit nepřítele, že je poražen.

Colin Gray

Spartský král sice ležel mrtvý na bojišti, ale jeho armáda nebyla poražena, pokud sama nebyla přesvědčena o tom, že vítězství je ztraceno. I když byly spartské ztráty vysoké, v rozhodujícím okamžiku měli stále o několik tisíc vojáků víc než Thébané. Problém byl psychologický. Spojenci, kteří viděli Sparťany padat mrtvé, ztratili naději na úspěch. Strach z prohry zřejmě ovládl i samotné Sparťany, odmalička vychovávané způsobem, který je měl před strachem uchránit.

 » Zdá se tedy, že stačí přesvědčit nepřítele o jeho prohře, zlomit jeho vůli a samotné vítězství je možné dosáhnout i v nepříznivém poměru sil. Může to být ovšem problém při náboženských konfliktech, kde se vůle zlomit nedá a nepřítel je schopen bojovat do posledního muže.

Morálka je vůči materiální síle v poměru 3: 1.

Napoleon Bonaparte

Morálka je těžko měřitelná hodnota. Pokud by se však měřit dala, u Thébanů by její hodnoty byly pravděpodobně vyšší. K tomu přispěly jejich zkušenosti z předešlých střetů. Během Korintské války se jim podařilo vybojovat nerozhodnou bitvu u Coronei a zvítězili nad Sparťany při Halliartuse. V roce 379 se Sparťané vzdali bez boje, když je Thébané vyhostili ze své citadely. Sebevědomí jim mohlo stoupnout i v důsledku spartských operací v letech 379-377, kdy se úspěšně bránili početnějším peloponéským vojskům. V roce 375 v malé bitvě u Tegyry, Pelopidas s oddílem jízdy a se Svatou družinou rozdrtil početnější spartský oddíl. Thébané měli důvod k vysokému sebevědomí.

Sparťané měli naopak pramalý důvod k optimismu. Poslední vítěznou bitvu nad Thébami si pamatovali jen ti starší z nich, protože k ní došlo více než před dvaceti lety. Mladá generace vyrostla v letech, kdy byly jejich střety s Thébami většinou velmi nešťastné. Jejich spojenci začínali pomalu pochybovat o spartské dokonalosti. Vyhrát bitvu tedy potřebovali, i když jejich sebevědomí bylo dost nízké.

 » Je pravděpodobné, že morálka, tak jako v mnoha jiných bitvách, hrála rozhodující roli.

Dědictví bitvy
Když Epaminondas umíral smrtelně zraněn během vítězné bitvy u Mantinei, jeden z jeho přátel mu vyčítal, že umírá bez potomků a že nemá kdo zaujmout jeho místo. Epaminondas mu odpověděl:

„To je omyl, zanechávám vám přece své dvě dcery, Leuktru a Mantineu, ty budou žít navěky.”

Tyto dcery sice jeho místo nezastoupily a moc Théb rychle upadala, ale alespoň první z nich měla obrovský vliv na vývoj vojenského umění v nadcházejících letech a i o více než dvě tisíciletí později.

Generál Epaminondas. Zdroj: Wikimedia Commons

Generál Epaminondas. Zdroj: Wikimedia Commons

Pár let po Leuktře se Thébanům podařilo podniknout vpád do Makedonie, odkud si kromě méně šťastných zážitků přinesli i mladého šlechtice Filipa, kterého si nechali jako politického vězně. Toho velmi zaujaly prvky Epaminondovy taktiky, především kombinování různých typů jednotek a princip ekonomie sil. Thébané na vlastní kůži okusili sílu nástroje, který nechtěně pomohli vytvořit, když se o necelé tři desítky let setkali s (tehdy již) králem Filipem na pláních při Chaironei.

Leuktra po starověku
Leuktra, podobně jako Maratón či Kanné, nezůstala jen záležitostí starověku. V polovině 18. století Frederick II. úspěšně použil stejnou taktiku proti Rakušanům za téměř stejných podmínek v bitvě u Leuthenu. Zmátl soupeře, dislokoval rakouské síly a pak udeřil na rozhodujícím místě s lokální převahou.

Koncepce Blitzkriegu byla také založena z určité části právě na principech poprvé jasně demonstrovaných při Leuktre. Principy byly tentokrát uplatněny na úrovni operačního umění. Šlo o vyvolání chaosu v nepřátelské armádě a následnému využití tohoto chaosu. Šlo o přesvědčení nepřítele, že je poražen, i když ve skutečnosti ještě nebyl. Jeho vůle však byla zlomena a síla jeho zbraní a počet jeho vojáků byly irelevantní.

Nakonec americká doktrína AirLand Battle byla v mnohém postavena právě na principech Leuktry. John Boyd, jeden z významných strategických myslitelů druhé poloviny 20. století, který měl velký vliv na tvorbu nové doktríny, považoval Leuktru za dokonalejší vítězství než tak slavné Kanné. Na příkladu Leuktry dokazoval, jak důležité je vyvolat chaos v řadách nepřítele, absolvovat OODA cyklus rychleji než soupeř a následně využít toto zmatení soupeře a dosáhnout vítězství. Doktrína měla za cíl poskytnout způsob boje proti kvantitativně a v některých aspektech i kvalitativně vyspělejší armádě. Leuktra tedy byla ideálním kandidátem na inspirativní bitvu.


Pozn. autora:
Autor si je vědom toho, že neexistuje historický konsensus o detailech týkajících se této bitvy. Neshody panují hlavně v otázce pozice Svaté družiny vzhledem k thébské falanze, existují však i různé interpretace sledu událostí. Pro široké spektrum pohledů na bitvu:

Hanson – The Leuctra mirage
Pritchett- Greek state at War
Buckler- The Theban Hegemony, 371-362 BC
Anderson- Military theory and practice in the age of Xenophon
Jones- Art of War in the Western World
Montross- War through ages

Relevantní starověké zdroje:

Xenophon- Hellenica
Plutarch- Life of Pelopidas
Diodorus Sicilus- Library of history

4 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

4 Comments

  • Ivo
    10. 3. 2016, 16:04

    Skvělý článek, jeden z nejlepších za poslední dobu. Ani nevím, proč jsem se k němu dostal až teď.

    Snad jen poznámka k tomu, že k narušení/zpomalení spartské OODA Loop došlo (na strategické a operační úrovni) ještě před bitvou. Porážka u Leuctry byla především vyvrcholením dlouhodobého trendu. I z toho bychom si měli vzít Lessons Learned…

    REPLY
  • Pavel
    14. 3. 2016, 21:22

    „Marshal Tukhachevskii“ – tipuji, že to bude maršál Tuchačevskij.

    REPLY
  • Ota
    5. 8. 2016, 19:31

    Perfektně zpracováno, včetně lessons learned pro dnešek. Doporučuji okamžitě přebrat na UO a přidat i do KVD. Jestli to tedy zapadne do nejakého předmětu:)

    REPLY
  • ap
    18. 8. 2016, 5:37

    Skvělý článek. Osobně by mě hodně zajímala role tzv. Svaté družiny během těch několika desetiletí její existence. Podle mě je trochu přeceňovaná a vlastně si její fungování nedovedu dost dobře představit. Zdrojů je pramálo

    REPLY

Nejnovější komentáře