V diskusi pod článkem portálu Armádní noviny o výběrovém řízení pro průzkumné týmy 4. brigády rychlého nasazení se objevil komentář slovenského diskutéra. Diskutující se vyjádřil ve smyslu, že slovenský 5. pluk špeciálneho určenia je ekvivalentem českého 43. výsadkového praporu. Tento příspěvek velmi dobře ilustroval pohled laické a i části odborné veřejnosti na vojenské jednotky, které jsou již tradičně výběrové, nebo také často označovány jako elitní. Jedná se zejména o tři typy jednotek – výsadkové, speciální a jednotky pro speciální operace. I když to zmíněný komentář přímo nepojmenoval, je vhodné zahrnout do tohoto výčtu také jednotky průzkumné. Rád bych se tímto článkem zaměřil na tyto čtyři kategorie jednotek a vyjmenoval společné i odlišné znaky. Nemám ambici vytvořit detailní a vyčerpávající charakteristiku výsadkových, průzkumných, speciálních jednotek a jednotek pro speciální operace, pouze vytvořit jakýsi návod, jak se na tyto jednotky dívat a jak je rozlišovat.

Definice

První věcí, kterou je potřebné analyzovat a diskutovat, je otázka úkolů, které zmíněné typy jednotek plní. Na následujících řádcích jsou představeny definice těchto typů operací, které se vztahují k popisovanému tématu – speciální operace, průzkum, výsadkové operace (padákový výsadek, vrtulníkový výsadek a přistávací výsadek)

Speciální operace – Operace vyžadující zvláštní způsoby nasazení, taktiky, procedur, vybavení a výcviku, často prováděné v nepřátelském, zapovězeném nebo politicky citlivém prostředí a charakterizovány jedním nebo více z následujících specifik: časové omezení, utajení, nízká viditelnost, prováděné s nebo prostřednictvím místních sil, vyžadující znalost prostředí, vysoce rizikové[1].

Z hlediska doktríny, jak ji popisuje dokument ozbrojených sil USA JP 3-05, je možné typy speciálních operací vyjmenovat nasledovně: přímá akce, speciální průzkum, boj proti terorizmu, protipovstalecké operace, nekonvenční operace, vojenská asistence, záchrana a vyzvednutí rukojmí, zahraniční humanitární operace, vojenské informační operace a operace civilně-vojenská spolupráce.[2]

Výsadkové operace – v americké doktrinální terminologii zahrnuté pod operace vynucení vstupu. Operace vynucení vstupu jsou zaměřeny na obsazení a udržení předmostí proti ozbrojenému odporu. Předmostí je určená oblast v nepřátelském nebo potenciálně nepřátelském prostředí, která po obsazení a udržení umožní příjem jednotek a materiálu a poskytne prostor pro manévr při následujících operacích (předmostí může být vzdušným předmostím (airhead) nebo obojživelným předmostím (beachhead) nebo jejich kombinace). Operace vynucení vstupu vyžadují důsledné plánování a přípravu; synchronizované, agresivní a rychlé provedení; iniciativu velitelů na každé úrovni, která umožní odbourání tření, vyrovná se s nahodilým vývojem situace a umožní rychlé využití nabídnuté příležitosti. [3] Výsadkové operace se dělí na letecký výsadek (padákový a přistávací) a vrtulníkový výsadek.

Průzkumné operace – Operace prováděné s cílem získat informace vizuálním pozorováním nebo jinými prostředky o aktivitách, prostředcích a zdrojích protivníka nebo oponenta nebo s cílem získat údaje o meteorologické, hydrografické nebo geografické charakteristice zájmové oblasti.[4]

Zde je potřebné se pozastavit při jedné zásadní rozdílné skutečnosti, který očividně mnohým diskutérům z řad laické veřejnosti uniká. A síce, že je rozdíl mezi výsadkovou operací a padákovým výsadkem jako způsobem vstupu do operační oblasti. Zatím co výsadková operace vyžaduje specificky vycičené, vybavené a připravené síly (náročnost výcviku a přípravy a intenzita unikátnosti vybavení stoupá od operací přistávacího výsadku, přes aeromobilní/vrtulníkový výsadek po padákový výsadek), padákový výsadek je nejen kritickou součástí jednoho typu výsadkové operace, ale také jedním ze způsobů, kterými všechny čtyři typy popisovaných jednotek využívají pro vstup do operační oblasti. Tudíž, zjednodušeno, ne každý padákový výsadek je výsadkovou operací. Toto tvrzení je také podpořeno dalším rozměrem a tím je stupeň utajení, který provází tyto tři typy operací. Míra utajení klesá od specálních operací přes průzkumné operace až po výsadkové operace.

Special Forces a Special Operations Forces

Problematika rozdělení jednotek na Special Forces (SF) a Special Operations Forces (SOF) je značně nezřetelná už i díky tomu, že neexistuje obecně akceptovaná definice jak SF tak SOF jednotek. To je dáno zejména historickým vývojem speciálních sil. Když se v průběhu 30-tých let a následně 2. světové války formovaly první „speciální“ síly, rozdělily se tyto na tři kategorie – speciální síly, výsadkáři a námořní pěchota (v britském smyslu tohoto významu). Mezi speciální síly je možné zařadit britské 1. a 2. pluk SAS, francouzské a belgické pluky SAS, britské a americké organizace SOE a OSS nebo týmy UDT amerického námořnictva a mnohé další. Výsadkáři, zejména ti britští, se z původně zamýšlených jednotek typu komando (jako např. armádní No. 2 Commando, které se později transformovalo do  1. výsadkového praporu) postupem času vyprofilovali v jednotky lehké pěchoty vysazované padákovým nebo kluzákovým výsadkem. Jednotky Commando britské námořní pěchoty a dva prapory Raiders americké námořní pěchoty je možné považovat za jakýsi hybrid – plnily mise, které byly jak speciálními operacemi a účastnily se taktéž konvenčních operací.

Moderní jednotky speciálních sil se vyvinuly z dvou typových vzorů – britské Special Air Service a britských a amerických organizací Special Operations Executive a Office of Strategic Services. Z britské válečné SAS vznikl typ speciálních sil provádějících přímé akce v týlu nepřítele a speciální (resp. hloubkový) průzkum. Z SOE a OSS potom vznikl typ speciálních sil provádějící operace soutřeďující se na výcvik povstaleckých jednotek na území protivníka. Máme zde tedy typový základ dvou vzorů moderních vojenských speciálních jednotek – britský 22nd Special Air Service a americké United States Army Special Forces.

Postupem času, vznikem nových konfliktů, vývojem nových technologií, se začal seznam speciálních jednotek rozrůstat –týmy UDT amerického námořnictva poskytly část svého personálu pro vznik jednotek SEALs, které se vymanily ze zaměření na podporu obojživelných operací a staly se americkým ekvivalentem britské Special Boat Service. Válka ve Vietnamu, které se účastnily jak jednotky Special Forces americké armády, tak i SEALs námořnictva, přinesla zrod dalšího typu speciálních jednotek v podobě 1. a 56. křídla speciálních operací amerického letectva. A takto bychom mohli pokračovat dekádu po dekádě 20. století , dokud by jsme se nedostali až na přelom tisíciletí a do současnosti.

Tato historická exkurze přináší první náznak rozdělení jednotek na SF a SOF. Podle historického náhledu jsou jako Special Forces označovány ty jednotky, které se primárně soustředí na výcvik domorodých jednotek a následně tyto jednotky vedou v boji ať již v roli povstaleckých proti pravidelné armádě státu a nebo v roli domorodých jednotek podporujících pravidelnou armádu (jednotky CIDG ve Vietnamu). Za Special Operations Forces potom označujeme všechny ostatní jednotky, které provádějí speciální operace.

Druhou možností rozdělení je rozdělení podle plněných úkolů – pokud je jednotka schopna provádět plné spektrum speciálních operací, potom je možné ji označit za SF jednotku. Pokud plní pouze některé specifické typy speciálních operací a nebo se přímo podílí na poskytování specifické podpory při provádění speciálních operací, potom je označována jako SOF jednotka.

Pokrývka hlavy

Mám za to, že celá situace, která nakonec vyústila v tento článek má své kořeny právě v tom jaké barvy je baret, který nosí příslušníci té či oné jednotky.

Opět je to zde dáno, jako ostatně častokrát, historií a tradicí. České a slovenské výsadkové a SF/SOF jednotky nosí červený baret jelikož se hlásí k hrdému odkazu příslušníků československých výsadkářů, kteří seskočili na území Protektorátu Čechy a Morava za 2. světové války. Tato tradice ovšem neexistuje v jiných státech, které mají zase své tradice. Barva baretů, které výsadkové, průzkumné a SOF jednotky nosí je podle těchto tradic odvozena od jednotky nebo jednotek na které mají dané formace nejsilnější historické vazby. Nikoho tedy nepřekvapí, že belgické, nizozemské, francouzské námořní speciální jednotky a stejně tak i australské pluky Commando nosí zelený baret podobný nebo stejný jako britští Commandos Královské Námořní pěchoty. Stejně tak není překvapivé, že australská a novozélandská SAS nosí béžové barety po vzoru svých britských spolubojovníků. U vlivu SAS na ostatní speciální jednotky bych se rád zastavil. Jelikož britská druhoválečná SAS je de facto „matkou moderních speciálních sil“ mnohé ze současných speciálních sil. I proto francouzské, belgické, tuniské, izraelské, řecké, cyperské a další speciální síly převzaly buď motto „Who Dares, Wins!“ a/nebo odznak okřídlené dýky, bez ohledu na barvu baretu.

V tomto ohledu není možné vynést žádné obecné vyjádření, které by shrnulo identifikaci speciálních, výsadkových a průzkumných jednotek na základě barvy pokrývky hlavy. Pokud by bylo možno něco takového učinit, mám za to, že by to bylo velmi povrchní a odrazovalo by to potenciálního zájemce o hlubší studium této tématiky.

Zdroj: Facebook 43. výsadkového praporu

Závěr

Na konci tohoto krátkého pojednání nutno konstatovat, že problematika rozdělení jednotek mezi výsadkové, průzkumné, speciální jednotky a jednotky pro speciální operace s sebou přináší několik komplikací, které se vyskytují v různých rovinách. Pokud si tyto čtyři typy jednotek rozdělíme tak, že na jednu stranu dáme jednotky průzkumné a výsadkové a na druhou stranu jednotky speciální a jednotky pro speciální operace je možné vynést jednoznačný verdikt, který je jasně a zřetelně rozdělí. Výsadkové jednotky se jasně odlišují od jednotek průzkumných a tyto dva typy jednotek se odišují od jednotek pro speciální operace a speciálních jednotek. Rozdělit jasnou a zřetelně čitelnou hranicí jednotky pro speciální operace a speciální jednotky je dle mého názoru nemožné protože každý stát a často i každý druh vojska, který má své speciální jednotky je pověřuje jinými úkoly a určuje jim jiné zaměření.

Námět na diskusi

• Je potřebné, aby existovalo rozdělení na speciální jednotky/síly (Special Forces) a jednotky/síly pro speciální operace (Special Operations Forces)?
• Bylo by pro českou a slovenskou armádu vhodné zavést/rozšířit institut jednotek schopných provádět speciální operace (Special Operations Capable)?

Poznámky

[1] Joint Publication 1-02, Department of Defense Dictionary of Military and Associated Terms

[2] Joint Publication 3-05, Special Operations

[3] Joint Publication 3-18, Joint Forcible Entry Operations

[4] Joint Publication 1-02, Department of Defense Dictionary of Military and Associated Terms