V jedné z debat se minulý týden objevil dotaz týkající se „kinetických“ a „nekinetických akcí. Poprosil jsem Mirka Lipowského, jestli by se je nepokusil vysvětlit, protože jsme se tomuto tématu na OWOP zatím nevěnovali.

Na úvod bych chtěl čtenářům doporučit, aby zbytečně nepřeceňovali význam většiny novodobých odborných vojenských termínů (zejména pak z oblasti boje proti terorismu a protipovstaleckeho boje). „Staré dobré modro-rudé časy“ jsou pryč a ve světě se toho teď děje hodně, takže během krátké doby se objevuje nová a nová terminologie, která se často vykládá různě a jejíž obsah je chápán pouze zevrubně.

Důvodem je to, že lidé často používají (stejně jako v jiných odvětvích lidských činností) „stejné pojmy pro různé věci“ a na druhou stranu „různé pojmy pro stejné věci“. Pojmy jednoduše vznikají bez „správné centrální kontroly a cenzury“ a hned jak se nějaký ten nový pojem „povede“, tak jej ti méně kreativní začnou rychle používat, aby byli také „in“ a když už ne první tak alespoň jedni z prvních, kteří jsou „v obraze a jdou s dobou“.

Naštěstí vojenské vědy nejsou až tak komplexní a abstraktní (na rozdíl od například filozofie) a tak se většinou ti „rozumní lidé“, kterým „jde skutečně o věc“ mezi sebou domluví. Lidé, kterým „o věc nejde“ ale potřebují nové pojmy, aby „zazářili“, nebo aby „fundovaně mlžili“ komplikují srozumitelnost debat a taktéž vyvolávají dojem, že je znalost těchto pojmů a jejich „přesných definic“ důležitá. Doporučuji proto brát tyto pojmy s rezervou a snažit se je vnímat co nejvíce v kontextu reálného dění a také v kontextu širší používané terminologie, vysvětlujících teorií a ilustrujících modelů.

Jde zde o to zbytečně se nezamotat do úvah typu: je hrozba střelnou zbraní, nebo varovný výstřel „kinetic action“, nebo jde o „non kinetic action“. Nebo, jaký je rozdíl mezi „kinetic actions“ a „kinetic operations“ apod.? Nakonec vždy totiž záleží na úhlu pohledu a širším kontextu události a výše zmíněný varovný výstřel může být vykládán tak či tak a oba způsoby budou správně a oba budou mít svoje nedostatky.

Zjednodušeně řečeno, termín „kinetic actions“ se používá především k popisu vojenských činností, které mají za účel působit fyzicky a přímo proti nepříteli (živá síla, zbraně, jiná vojenská technika, komunikace, logistická podpora). Nemá asi význam popisovat příklady vojenských operací z typických konvenčních konfliktů jakými byly dvě světové války a podobně. V kontextu současných protiteroristických a protipovstaleckých operací to jsou například eliminace důležitých lidských zdrojů útokem z bezpilotního prostředku, pilotem letectva, nebo odstřelovačem. Dalším příkladem může být zničení infrastruktury teroristického výcvikového tábora atd.

Termín „non-kinetic actions“ se používá k označení těch vojenských činností, které nejsou zaměřeny přímo fyzicky proti nepříteli, ale pořád se dají označovat slovem „action“, tedy nejde pouze o reakci, nebo o provozní a o zabezpečovací operace. Typicky v dnešním operačním kontextu do této oblasti dle mého názoru spadají Information Operations (IO). To jsou operace zahrnující škálu proaktivních činností, které nepůsobí proti nepříteli přímo a fyzicky. Do této kategorie také spadá elekronický boj, který, byť omezuje kapacitu nepřítele bojovat, nemá všechny atributy „kinetic actions“, a proto je zařazován do této kategorie.“ Na rozdíl od „non-kinetic actions“ se u „kinetic actions“ musí téměř vždy počítat i se ztrátami na životech, nebo újmě na zdraví, protože jsou k nim používány kinetické prostředky – zbraně, které mají za úkol ničit živou, nebo neživou sílu.

Souhrnně řečeno vnímám „kinetic actions“ jako spíše proaktivní činnost (volíme sami místo, čas a způsob akce) s cílem zničení (poškození) kapacity-fyzického potenciálu nepřítele bojovat. „Non-kinetic actions“ vidím jako také proaktivní činnost (také volíme sami místo, čas a způsob) s cílem nepřímo ovlivnit vůli nepřítele bojovat. Důležité je tedy vnímat rozměr významu „action“ a také významů „přímo-fyzicky-kapacitu nepřítele“ a oproti tomu „nepřímo-jinak než fyzicky-vůli nepřítele“.

Dalším důležitým faktorem pro vnímání těchto pojmů, že se používají spíše na strategické a operační úrovni a to především v plánování. Zkuste si schválně uvědomit, jak by vám zněl záznam z taktické úrovně, který by obsahoval tyto termíny v např. tomto znění:

 „Po té co byla naše patrola napadena nepřítelem jsme aplikovali soubor kinetických a ne-kinetických re-akcí a manévrů poté co jsme získali palebnou převahu jsme neprodleně aplikovali soubor kinetických a ne-kinetických akcí a hnali jsme nepřítele až do nejbližší obydlené oblasti, kde se nám ztratil, protože se takticky vmanévroval mezi civilní obyvatelstvo (co dělá téměř vždy a podle mého názoru i schválně). Nejsem si jist, zda naše rozhodnutí nepronásledovat nepřítele mezi civilním obyvatelstvem bylo spíše taktické, nebo až operační, či strategické rozhodnutí a už vůbec si nejsem jist zda náš přesun zpět na základnu (včetně ošetřovaní zraněných) bylo souborem spíše kinetických, nebo nekineckých akcí, protože jeden z našich vojáků si cestou navíc ještě omylem prostřelil nohu (došlo k použití zbraně, ale na druhou stranu nikoliv proti nepříteli – tak fakt nevím)? Vím, že mě má neznalost vojenské terminologie neomlouvá, a že jsem povinen v hlášení tyto kategorie správně uvést (aby byl tento dokument mým nadřízeným snadno srozumitelný, protože oni nemají tolik času na čtení, jako mám já tady na psaní) a předem se omlouvám za případné nepřesnosti…“.

Neberte prosím tento příměr doslovně (určitě si něco takového nemyslím o úrovni myšlení nasazených vojáků), ale zdá se mi to jako vhodná forma přiblížení toho, co si myslím o tom kdo a jak hluboce by vlastně měl rozumět těmto termínům a lámat si s nimi hlavu. Na druhou stranu, schopnost vnímat na strategické úrovni tyto pojmy a hlavně schopnost analyzovat a číst co vlastně znamenají (zvláště když ve strategicky vytyčeném populačně-centrickém přístupu evidentně statisticky převažují kinetické akce) má bezesporu velký význam.

Na závěr ještě jedna poznámka: toto rozlišení nesmí být mylně zaměňováno s termíny „conventional“ a „unconventional warfare“ (viz. předchozí text na toto téma), protože jak „kinetic actions“, tak „non-kinetic actions“ mohou být a jsou součásti konvenčního i nekonvenčního přístupu. U těchto termínů jde o strategické rozhodnutí, zda přístup k řešení konfliktu má být spíše populačně-centrický („unconoventional warfare“), nebo nepřátelsko-centrický („conventional warfare“) a u obou se samozřejmě jinak strategicky využívá „kinetic actions“ i „non kinetic actions“.

Doufám, že toto vysvětlení bylo alespoň trochu srozumitelné a znovu opakuji, že není třeba příliš lpět na přesných definicích, ale spíše se snažit chápat jejich zevrubný obsah v co nejširším kontextu. Pokud si náhodou někdo ze čtenářů zoufá nad „nejasností“ některých termínů, tak jej snad trochu uklidním, když mu sdělím, že v mém případě ani po absolvování tříměsíčního kurzu na téma „Historie speciálních operací“ nejsem schopen (včetně pana profesora a všech mých spolužáků) určit jaká je vlastně definice speciálních operací, co v historii vojenství byla speciální operace a co ne a zda jednotka, která jí provedla byla jednotkou speciálních operací a která nebyla.

Pro zamyšlení nabízím k posouzení operaci (speciální operace: ano/ne, jednotka speciálních operací: ano/ne), jejímž cílem byla likvidace admirála Jamamota. Pokud někdo tuto analýzu vypracuje a zveřejní na těchto stránkách, tak slibuji, že mu na ní veřejně odpovím.