Vojáci z 25. lehké pěší divize při výsadku v Paktice; Foto Pvt. 1st Class Andrya Hill, U.S. Army

Kdyby existovala statistika různých typů misí prováděných spojeneckými jednotkami v Afghánistánu, tak by jistě bylo zajímavé sledovat, který typ převažuje ve té které oblasti v závislosti na bezpečnostní situaci. Bohužel taková statistika neexistuje. Dá se nicméně říct, že ohrožení letadel a vrtulníků v Afghánistánu je podstatně nižší než ohrožení vozidel, protože neexistuje „IED ve vzduchu“. Aeromobilita je tedy relativně bezpečná a pro jednotky lehké pěchoty, které mají výcvik v plánovaní a vedení těchto operací, je i prostředkem k získání převahy nad nepřítelem.

I když z mých slov může vyplývat, že schopnost provádět aeromobilní operace je tak výhodná, že by stálo za to, aby ji všechny jednotky ovládaly, není tomu tak. Pokud se podíváme na americkou pěchotu (US Army, bez jednotek pro zvláštní operace), tak ta disponuje 10 divizemi a pěti samostatnými brigádami (tři brigády, jeden plukovní bojový tým a jeden pluk), které mohou být nasazeny do manévrového boje.

Ze všech těchto jednotek je zde jedna divize a dvě brigády, které mohou být nasazeny do boje padákovým výsadkem (82. výsadková divize, 173. výsadkový brigádní bojový tým, 4. výsadkový brigádní bojový tým 25. lehké pěší divize) a jedna divize vytvořená pouze pro vedení aeromobilních operací (101. výsadková divize). Abych byl objektivní, tak zde musím uvést i 10. horskou divizi, která jakožto lehká divize má i kapacity pro vedení aeromobilních operací. Počet těchto operací v jejím případě už překročil číslo 100. Statisticky vyjádřeno:

• 9,75 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro aeromobilní operace
• 14,63 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro padákové výsadky
• 12,2 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro operace lehké pěchoty

Celkově, 34 procent z pozemních bojových týmů americké armády je určeno pro operace lehké pěchoty. U britské armády je to ještě menší číslo, jelikož disponuje pouze 16. aeromobilní brigádou a z celkového počtu 45 pěších praporů jsou pouze čtyři (8,9 %) určeny pro aeromobilní operace a 14 dalších (31%) pro operace lehké pěchoty.

Vojáci 25. lehké pěší divize při noční operaci proti povstalcům v provincii Paktika; Foto Spc. Matthew Freire, U.S. Army

Pokud se podíváme na AČR tak zjistíme následující čísla – z osmi praporů AČR (to znamená z 21 rot) je 31,25% (10 rot) deklarovaných pro padákové výsadky. Tím, zda je to realistické se zde zabývat nechci (ale můžete vy v komentářích). Z těchto 32 rot jsou ale pouze čtyři schopné vést aeromobilní operace – je výhodné, že tyto roty patří k 43. výsadkovému praporu. AČR takto získává jedinečnou schopnost, která se nikde ve světě u výsadkových jednotek nevyskytuje – má jednotku o síle praporu, která může provádět jak aeromobilní tak i padákové výsadky.

Co ale vlastně jsou aeromobilní operace o kterých tady už tak dlouho píšu? Field Manual 90-4 Air Assault operations v 1. kapitole s názvem Air Assault Operations in the AirLand Battle je definuje takto:

Air assault operations are those in which assault forces (combat, combat support, and combat service support), using the firepower, mobility, and total integration of helicopter assets, maneuver on the battlefield under the control of the ground or air maneuver commander to engage and destroy enemy forces or to seize and hold key terrain. Air assault operations are not merely movements of soldiers, weapons, and materiel by Army aviation units and must not be construed as such. They are deliberate, precisely planned, and vigorously executed combat operations designed to allow friendly forces to strike over extended distances and terrain barriers to attack the enemy when and where he is most vulnerable.

Článek na Wikipedii vystihuje definici také velice dobře:

Air assault is the movement of ground-based military forces, most commonly infantry, by VTOL aircraft such as the helicopter to seize and hold key terrain which has not been fully secured and rarely, to directly engage and destroy enemy forces. In addition to regular infantry training, these units usually receive training in rappelling and air transportation, and their equipment is sometimes designed or field modified to allow better transportation in helicopters.

Pokud tedy promítneme definici aeromobilních operací (v anglo-americké vojenské doktríně nazývané „air assault“) do prostředí boje proti povstalcům dostáváme zajímavé výsledky. Zde jsou některé z nich:

• přelet vrtulníků podílejících se na aeromobilní operaci narušují život obyvatel podstatně méně než by narušoval transport vojáků obrněnými vozidly přes vesnici
• trasy letu vrtulníků nejsou omezeny tak jako přepravní trasy po pozemních komunikacích
• možnost odhadu cílové oblasti do které míří vojáci je taktéž omezena možností neomezeně manévrovat (pochopitelně v závislosti na dostupném palivu) a použít trasu, která zmate nepřátelské pozorovatele

Tyto výsledky, jak jsem je nazval, výrazně zvyšují zajištění a bezpečnost vojáků, omezují narušení každodenního života místních obyvatel a zabraňují pozorovatelům protivníka včas informovat své velitele o možném cíli koaličních vojáků. Je to pouze několik možností a několik výhod a jsem si jist, že příslušníci AČR, kteří s těmito operacemi mají větší zkušenosti by jistě doplnili další.

Aby se zde, ale opět neobjevil argument o vybudování expedičního svazku úzce specializovaného na aeromobilní mise, kromě všech výhod jsou zde i nevýhody a omezení:

• palivo (nejen pro transportní vrtulníky ale také pro bitevní vrtulníky zajišťující krytí)
• dostupnost (NATO nemá dostatek vrtulníků, aby aeromobilní operace mohli být prováděny každý den)
• náročnost na plánování i provedení (podle americké doktríny se aeromobilní operace skládá z 5 částí – plánování a příprava, vyčkávání, nastoupení, letecký přesun, výsadek a pozemní operace)
• dostatečné komunikační i profesní schopnosti pro koordinování plánovací fáze i provedení s koaličními partnery a vyšším velitelstvím

I kdybych si připustil možnost, že by se našlo dostatek prostředků, aby byl vytvořen aeromobilní svazek tak by se zase nedostávalo materiálu i lidí konvenčním útvarům. Oddíly lehké pěchoty, které by byly vycvičeny pro aeromobilní operace by tak byly využívány pro jiné úkoly než na jaké jsou vycvičeny. A já osobně si myslím, že takového přístupu mají příslušníci AČR už plné zuby. Závěrem lze napsat, že operace proti povstalcům potřebují jak konvenční jednotky pěchoty (motorizované nebo mechanizované) tak i specializované jednotky lehké pěchoty (vzdušně výsadkové, aeromobilní nebo pro speciální operace).