Afghánský policista během výcviku; Foto seržantka Jennifer Cohen/U.S. Army

Dokument velitele ISAFu generála Stanleyho McChrystala podle mého názoru správně uvádí, že je zapotřebí změnit přístup a zaměřit se více na populaci, než na nepřítele. Nejedná se v podstatě o nic nového, nebo neznámého, akorát se to doposud v Afghánistánu neaplikovalo – i když o tom všichni věděli a hovořili. Mohlo by zdát, že teď, když se k otěžím dostal člověk, který to chce i prosadit, tak že máme napůl vyhráno.

Bohužel po podrobnějším přečtení dokumentu bych rád z pozice člověka, který si může momentálně dopřát ten luxus, pozorovat věci z povzdálí a nenést žádnou velkou zodpovědnost, okomentoval tři zásadní nedostatky směrnice, které budou příčinou problémů při aplikaci:

1. Nejsou dostatečně definovány cíle naší snahy v souvislosti s budování národního afghánského státu (odepření útočiště mezinárodnímu terorismu už prostě nestačí)
2. Je nedostatečně zdůrazněná katastrofální situace afghánské policie s čímž souvisí ochrana obyvatelstva a aplikace konceptu práva a spravedlnosti a také co a jak s tím budeme dělat.
3. Protiřečí si požadavky, aby spojenecké síly na jednu stranu respektovaly místní zvyky, kulturu atd. a na stranu druhou, aby nekompromisně bojovaly proti korupci.

Všechny nedostatky spolu (jak také jinak) úzce souvisí, protože jejich společným jmenovatelem je vágně definovaný konečný cíl snažení v Afghánistánu (kromě toho, že chceme odepřít útočiště teroristům s globálními ambicemi, kteří prokázali, že jsou nás schopni citelně zasáhnout na našem vlastním území). Jak má vypadat stabilní afghánský národní stát? Budujeme v Afghánistánu demokracii? Pokud ano, tak proč pod naším patronátem vzniká opět islámský stát, který se ve své nové ústavě hodnotové opírá u islám a civilní právo s ním nesmí být v rozporu.

The Constitution describes Islam as its sacred and state religion. A system of civil law is described, but no law may contradict the beliefs and provisions of Islam. It was widely reported that Sharia law is not specifically mentioned, but in fact Hanafi jurisprudence is one of the six branches of Sharia law. Moreover, concessions are made to Shia jurisprudence in cases arising strictly between Shi’ites. Followers of other religions are „free to exercise their faith and perform their religious rites“ within the limits of the law. There is no mention of freedom of conscience, and in fact apostasy from Islám is punishable by death (see below). The President must be a Muslim, an Afghan citizen born of Afghan parents, and must not heve been convicted of crimes against humanity, a criminal act or deprivation of civil rights. The president is the commander-in-chief of the armed forces. The constitution’s provisions on religion drew international controversy in 2006, when Afghan citizen Abdul Rahman, a convert to Christianity, was threatened with the death penalty for apostasy. Rahman was released under international pressure on thé theory that he was insane and that thé čase against him had „investigative gaps,“ and found asylum in Italy. The constitution itself was not changed in response.

V praxi to znamená, že občan Afghánistánu, který se narodil jako Muslim a rozhodne se konvertovat na jinou víru, nebo se rozhodně třeba vůbec nevěřit v Boha může být v Afghánistánu stíhán a dokonce odsouzen k trestu smrti. Jak to souvisí se strategii naší činnosti v Afghánistánu?

Hlavně jde o to, že v Afghánistánu katastrofálně selhává naše schopnost suplovat policejní činnost nefunkční afghánské policie a zároveň rychle budovat efektivní afghánské policejní kapacity. Bez kompetentní policie si můžeme o efektivní ochraně obyvatelstva jenom nechat zdát a bylo by bláhové se domnívat, že pokud se podaří generálovi McChrystalovi zvýšit přítomnost jeho jednotek mimo střežené základny ze současných cca čtyř procent (šokující a žalostně co?) na třeba i zázračných 50 procent (spíš hypotetická úvaha než možná realita), tak stejně se bude jednat opět o vojáky, kteří nejsou ani vybraní ani vycvičení a ani nemají dostatečnou praxi v interakci s civilním obyvatelstvem. Natož pak praxi v metodách policejní práce, takže se jenom těžko přiblíží standardům kompetentní policie.

Pokud tedy většině odpovědných lidí dochází, že potřebujeme právě funkční policii, ať už mezinárodní, nebo časem afghánskou, tak je nutné si také uvědomit, že se nedostatky nevyřeší konstatováním, že jsme si vědomi, že policie v Afghánistánu je nefunkční, a že je to problém.

Zobrazit další »