Příspěvky označené exit strategy
Na grilu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 30. 6. 2010

Armádní generál David Petraeus na Scottově letecké základně (duben 2010); Foto Senior Airman Ryan Crane, U.S. Air Force
Generál David Petraeus se v úterý nechal grilovat v americkém Senátu, který jej potvrzuje ve funkci. Generál přislíbil, že se hned podívá na pravidla použití síly (rules of engagement) tak, aby vyřešil stížnosti vojáků, že kvůli přísným pravidlům generála McChrystala jsou vystaveni vyššímu nebezpečí.
“I want to assure the mothers and fathers of those fighting in Afghanistan that I see it as a moral imperative to bring all assets to bear to protect our men and women in uniform,” General Petraeus said. “Those on the ground must have all the support they need when they are in a tough situation.”
Prý o tom mluvil už i s Afghánci a ti s tím souhlasí. Do prvního většího maléru, chce se mi dodat. Generál varoval před tím, že se zřejmě situace ještě v příštích měsících zhorší, než se bude moci začít zlepšovat. To je docela přesný odhad situace. Letošní červen byl pro NATO nejhorší od začátku kampaně v říjnu 2001 – zemřelo 100 spojeneckých vojáků. Bude to ještě horší? A co na to doma?
Některé senátory nejvíce zajímalo, co si generál myslí o červenci 2011. Demokratický senátor Carl Lewin z Michiganu, který je předsedou Výboru pro ozbrojené síly řekl, že „silně podporuje červenec 2011“ pro zahájení stahování a že je hluboce znepokojen zprávami o špatném stavu afghánských ozbrojených sil. Podobně smýšlí řada dalších demokratů. Dávali jasně najevo, že Obamou nešťastně zmíněný červenec je pro ně závazný. Nemyslí si to ovšem zdaleka všichni a tak generál Petraeus musel ukázat své diplomatické schopnosti. Nejprve na otázku, zda někdo z ozbrojených sil prezidentovi toto datum doporučil, odpověděl, že ne. Pak ale během dalších dotazů o onom osudném datu řekl:
“Not only did I say I supported it, I said I agreed with it,” General Petraeus told Mr. Reed. The deadline, he said, was a “message of urgency to compliment this message of enormous commitment” of nearly 100,000 American forces in Afghanistan.
Pokud se prezident Barack Obama bude chtít z uvedeného data vyzout (o což se podle některých informací chce snažit), nebude to mít vůbec jednoduché. Ale zavařil si to sám. Může si být ale jistý, že David Petraeus udělá vše, co bude v jeho silách, aby dokázal alespoň nějak potěšit prezidenta. Má na to přesně rok.
To jeho předchůdce Stanley McChrystal už může jen v klidu přemýšlet o tom, jestli by třeba nestálo za to napsat knihu (rád bych si jí přečetl). V pondělí se totiž rozhodl odejít do důchodu. Pokud ji nenapíše on, mohl by ho předběhnout Michael Hastings z Rolling Stone, který jej do důchodu poslal. Tedy ne on, ale Bílý dům, jak řekl v pořadu Stephena Colberta:
I believe they used this opportunity to get rid of someone they weren’t happy with.
Je to možné. Každopádně, podívejte se sami. Stephen Colbert je velice vtipný a i výstižný.
| The Colbert Report | Mon – Thurs 11:30pm / 10:30c | |||
| Rolling Stone Article on McChrystal – Michael Hastings | ||||
|
||||
Exit strategy – země bez teroristů
Autor: Miroslav Lipowski Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 2. 2010

Afghánská rodina v Badule v Hílmandu pozoruje americké vojáky ze 17. pěšího regimentu, kteří hledají IED během operace "Helmand Spider" (23. února 2010); Foto Tech. Sgt. Efren Lopez, U.S. Air Force
Podle mě je článek o Operaci Moshtarak/Mardžáh dobrý, Františku, i když máte pocit, že jenom komentujete dění, jiné komentáře a čekáte na výsledky. Ono se nic jiného kolikrát ani moc dělat nedá.
Všichni asi cítíme, že v rámci přístupu „clear and hold“ nebylo otázkou zda budeme schopni provést „clear“, ale zda budeme schopni „hold“. A to, jak budeme schopni „hold“ je určitě velká neznámá pro všechny. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti bude záležet především na našich schopnostech konečně „dokopat“ Afghánce k tomu, aby si začali spravovat věci sami včetně „hold“ (samozřejmě s naší pomoci, ale s postupným přesouváním těžiště na ně).
Tím se dá hodně zevrubně vyjádřit i konečný cíl našeho snažení – přimět Afghánce (s tím, jak se bude postupně snižovat bezpečnostní část pomoci), aby si doma vládli sami a v mnoha ohledech „po svém“. Kritériem této samostatnosti bude přitom jejich schopnost zamezit transnacionálnímu terorismu, aby nalezl v jejich zemi útočiště. Dosažení menšího cíle lze asi těžko považovat za úspěch. O cílích vyšších nemá asi cenu momentálně přemýšlet.
Mohlo by to být docela i reálné, protože Afghánci obecně a ani Taliban (alespoň většinově) nebyli nikdy nijak nadšení z „wahabismu“ a „arabského elementu“ jako takového (vždy existovaly silné třecí plochy). Za těch posledních devět let si navíc prošli další trpkou zkušeností, že tyto „živly“ není moc moudré u sebe hostit ani je podporovat.
Na druhou stranu, „kmenová realita“ Afghánistánu ve smyslu reálných center moci, bude asi ještě nějakou dobu sehrávat významnou roli, což se projeví především v konceptu centrální afghánské vlády či spíše pseudo-centrální vlády. Kmenový systém je totiž v mnoha ohledech obecně hůře zkorumpovatelný a dokáže zajistit jak větší bezpečnost, tak i základní komodity k přežití a relativní ekonomickou prosperitu (v tom také tkví těžiště moci a autenticita kmenových vůdců oproti afghánským politikům a politikům obecně), než centrální vláda bez pomoci spojenců.
Půjde ale o hodně křehkou rovnováhu postavenou na kompromisech centrálního vládnutí s reálnou mocí kmenů a s hrozbou vzniku dalších lokálních konfliktů při boji o moc. K těm bude docházet, pokud budou vzájemné dohody nevýhodné a nebude respektována silová dynamika momentální „společenské smlouvy“. Samostatnou kategorií determinující funkčnost takovéto vize je, jak bude vzniku případných lokálních konfliktů aktivně „napomáháno“ ze zahraničí – tím mám samozřejmě na mysli státní aktéry a nikoli ty nestátní.




Komentáře | Comments