Odcházející vláda dnes schválila výroční zprávu Ministerstva průmyslu a obchodu o vývozu vojenského materiálu v roce 2009. Vyplývá z ní, že byl vyvezen materiál za 4,6 miliardy korun, což je oproti roku 2008 pokles o 380 milionů korun.

Mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Vlček ČTK řekl, že MPO loni vydalo celkem 1002 licencí k vývozu vojenského materiálu v hodnotě přes deset miliard korun. Ve srovnání s rokem 2008 počet udělených licencí klesl o čtyři procenta. „Využití udělených licencí dosáhlo objemu přes 4,6 miliardy korun. To představuje pokles o zhruba 380 milionů proti roku 2008,“ uvedl Vlček. Do zemí EU bylo loni vydáno 517 licencí na vývoz vojenského materiálu a zbraní v celkové hodnotě přes 4,1 miliardy korun, skutečný export činil více než 1,8 miliardy korun. Nejvíce licencí bylo vydáno na export na Slovensko (152), do Německa (86) a Polska (45). Hodnotově největší vývoz vojenského materiálu a zbraní byl loni na Slovensko (571 milionů korun), do Rakouska (306 milionů korun) a do Itálie (275 milionů korun).

Bylo by zajímavé podívat se kvůli struktuře na celou zprávu, ale zatím jsem ji na internetu MPO nenalezl. Jsou tam zatím jen výroční zprávy za roky 2007 a 2008. Celkový obrat tuzemského zbrojního průmyslu by se měl pohybovat podle Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu okolo pěti miliard korun, tedy stejně, jako v roce 2008.

Firmy v obranném průmyslu sdružené v asociaci zaměstnávají zhruba 25.000 lidí. Před rokem 1989 pracovalo v tomto sektoru 150.000 lidí.

Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Dnešek je naprosto odlišný od doby před dvaceti lety, což žehrající často nevidí. Nevím, nejsem expert na obranný průmysl a jeho pád v posledních dvaceti letech, nicméně mám neodbytný pocit, že je to zrcadlový obraz pozornosti bezpečnostnímu (zvláště obrannému, ale i útočnému, co si budeme nalhávat) sektoru v této zemi ve dvou předchozích dekádách.

Nemyslím si, že vše mohlo přežít. Ale možná alespoň něco, pokud by se k obrannému průmyslu přistupovalo rozumně a ne zlatokopecky. Ne, že by se politici průmysl nesnažili zachránit (alespoň proklamativně), ale naprostá většina jejich kroků skončila katastrofou. Jako by se někdo snažil zachraňovat člověka v bažině tím, že ho do ní strčí ještě hlouběji. Důvodů bude asi celá řada, ale zdá se mi, jakoby ochranářské a protekcionistické snahy vedly přesně k opačnému efektu. Ale jak říkám, nejsem na tuto oblast expert, takže předchozí věty berte s rezervou.

Jsou však i pozitivní střípky. Třeba minulý měsíc se objevilo, že GE Aviation Czech představila nový turbovrtulový motor H80. Nejedná se o vojenský projekt, ale naznačuje to, že i v leteckém průmyslu, který se zdál být v této zemi pomalu odepsán, se dá podnikat. A kdo ví, co přinese budoucnost. Podobně místo na trhu našlo i Aero, či velice zajímavé projekty dělá pro americké ozbrojené síly katedra kybernetiky ČVUT. Není vše ztraceno, ale velmoc vyrábějící hromady zbraní a vojenské techniky už nebudeme. Chce to hledat jinde.