Předem se chci omluvit za dvoudenní výpadek OWOP. Na vině jsem já a moje nepozornost. Nicméně vše je již napraveno.

Na stejné notě, ale možná až příliš sami. Ministr obrany Robert Gates s generálem Stanley McChrystalem v Bruselu; Foto Master Sgt. Jerry Morrison, DoD

Devět let poté, co spojenci přišli do Afghánistánu, prý stále pořádně neumějí komunikovat s Afghánci. Nepochopení kultury a podpora zkorumpované vládě Hámida Karzáího jsou důvodem, proč povstalci snadno rekrutují bojovníky. To se má mimo jiné pravit v dokumentu vypracovaném americkými zpravodajci, o kterém informoval Washington Examiner.

„We’re getting beat up,“ said a U.S. military official with direct knowledge of a classified military report titled „The State of the Taliban,“ which was published late last year and updated in January. „They [the Taliban] know their own people — they are culturally accurate. We know the facts but we are culturally inaccurate. The main message in the reports is that we don’t fully understand our enemy and we are not clearly communicating our message to the people.“

V materiálu se také uvádí, že Taliban rozmístil o 94 procent více IED, než loni. Spojenci jsou i poměrně nešikovní v provádění propagandy směrem k Afgháncům. Podle taktéž dnešního článku ve Washington Postu zase Američané platí desítky milionů dolarů „warlordům“, zkorumpovaným úředníkům a Talibanu za to, aby konvoje se zásobami mohly bezpečně projíždět Afghánistánem.

The security arrangements, part of a $2.16 billion transport contract, violate laws on the use of private contractors, as well as Defense Departmen tregulations, and „dramatically undermine“ larger U.S. objectives of curtailing corruption and strengthening effective governance in Afghanistan, a report released late Monday said. The report describes a Defense Department that is well aware that some of the money paid to contractors winds up in the hands of warlords and insurgents. Military logisticians on the ground are focused on getting supplies where they are needed and have „virtually no understanding of how security is actually provided“ for the local truck convoys that transport more than 70 percent of all goods and materials used by U.S. troops.

Americké ozbrojené síly už zahájily údajně několik vyšetřování týkajících se úplatků v Afghánistánu. Faktem je, že zmiňovaná zpráva neprokazuje, že by peníze z úplatku šly přímo Talibanu, ale jeden manažer přepravní firmy odhaduje, že povstalci mohou na „výpalném“ dostat tak 1,6 milionu až dva miliony dolarů týdně.

Minulý měsíc vyšla kniha Jonathana Altera The Promise o prvním roce Obamovy vlády. Je v ní citován mimo jiné i viceprezident John Biden, který měl (někdy) říct:

…“in July of 2011 you’re going to see a whole lot of people moving out, bet on it.”

Hned se k tomu musel vyjádřit ministr obrany Robert Gates, který publikum ujišťoval, že viceprezidenta nikdy nic takového neslyšel, že je to pouze v knize a že situace v Kandaháru není snadná, ale že dochází k pokroku.

“I’ve been here before three years ago with Iraq,” he said, noting that the new Afghanistan strategy has only been in place for several months. “I think there’s a rush to judgment.” Gates tried to downplay trouble in Kandahar and McChrystal’s comments that the military operation in Marja is a “bleeding ulcer”.

A konečně, generál Stanley McChrystal se omlouval za výroky v časopise Rolling Stones mimo jiné na adresu Richarda Holbrooka, viceprezidenta Bidena a poradce pro národní bezpečnost Jamese Jonese („klaun, který se zasekl v roce 1985“). Byl povolán na kobereček do Washingtonu, kde se má zítra sejít s prezidentem Barackem Obamou a vysvětlovat a vysvětlovat. Otevřená je prý i možnost jeho odvolání.

Duncan Boothby, a special assistant to Gen McChrystal who organised the Rolling Stone journalist’s access to the commander, has resigned as a result of the article. A spokesman for the Chairman of the Joint Chiefs of Staff Adm Mike Mullen said the admiral had telephoned Gen McChrystal and „expressed his deep disappointment in the piece and the comments“. Gen McChrystal has attempted to limit the damage in advance of Rolling Stone hitting the newsstands. He said in a statement: „I extend my sincerest apology for this profile. „It was a mistake reflecting poor judgement and should never have happened.“

Výše uvedené se nedá asi shodit jen tak ze stolu a říct: Příliš povyku pro nic. Je to spíše ukázka toho, o čem zde debatujeme už řadu měsíců. Strategie, kterou prosazuje Stanley McChrystal je zcela správná, ale COIN vyžaduje mimo jiné flexibilitu a hlavně trpělivost. Situace v Afghánistánu je mnohem složitější, než v Iráku, přičemž politický tlak a netrpělivost je mnohem větší, než byla kdykoli tam. Těžko říct, jestli Barack Obama generála odvolá, ale každopádně hluboké propasti jsou vykopány. Možná už dlouho, ale pouze se to dařilo zakrývat.

Pro působení západních sil v Afghánistánu to neznamená nic dobrého. „Ofenziva“ v Kandaháru je odsunutá o řadu měsíců, protože situace v Mardžáh je složitější, než se čekalo. Je to chyba strategie? Na toto tvrzení je příliš brzy. Ale lidem ve Washingtonu už došla trpělivost. Obávám se, že i v případě Afghánistánu se potvrdí, že o úspěších a neúspěších ve válkách se mnohdy rozhoduje především v hlavních městech daleko od fronty. Blízcí prezidenta (a možná i on sám) chtějí afghánskou misi začít ukončovat dle vysněného plánu, to znamená příští rok. Chtějí nějaké dobré zprávy a těch se moc nedostává. Alespoň ne v amerických médiích. Aplikace counterinsurgency může v některých chvílích vypadat beznadějně, ale pak může dojít ke zlomu. Důstojníci, kteří vsadili v posledních letech na COIN by si podobnou odměnu zasloužili. Jinak se může stát, že se COIN opět vrátí, obrazně řečeno, do zaprášených knihoven.

Jediný, kdo mě v záplavě špatných zpráv potěšil je optimista John Nagl (mimo jiné autor Learning to Eat Soup with a Knife: Counterinsurgency lessons from Malaya and Vietnam) s textem We Can Still Win the War: Things are Grim in Afghanistan, but Victory Remains in Sight.

The war in Afghanistan is winnable for three reasons: because for the first time the coalition fighting there has the right strategy and the resources to begin to implement it, because the Taliban are losing their sanctuaries in Pakistan and because the Afghan government and the security forces are growing in capability and numbers. None of these trends is irreversible, and they are not in themselves determinants of victory. But they demonstrate that the war can be won if we display the kind of determination that defeating an insurgency requires.