Přebal knihy Starship Troopers (americké vydání z roku 1961)

Když jsem si před více než rokem koupil knihu Starship Troopers (Hvězdná pěchota) od Roberta A. Heinleina, tak mě okamžitě nadchla. Nebudu zde rozebírat nepodobnost se stejnojmenným filmem z roku 1997, ale chtěl bych poukázat na kvality výše zmíněné knihy a jednu konkrétní pasáž. Její četba je nezbytností pro všechny, kteří se chtějí seriózně zabývat vojenskou teorií i historií. Tato kniha je, mimochodem, i na seznamu povinné četby důstojnických akademií čtyř hlavních složek amerických ozbrojených sil – U.S. Army (West Point), U.S. Navy (Annapolis), U.S. Air Force (Colorado Springs) a U.S. Coast Guard (New London).

Pro pochopení autorových myšlenek je nezbytné brát do úvahy, kdy byla zmíněná kniha napsána – koncem 50. let 20. století. V té době se, v rámci tzv. koncepce New Look, hledalo nové postavení U.S. Army. V rámci vojensko-politické debaty padaly dokonce návrhy na úplné zrušení této pozemní složky, popřípadě její přetvoření na miliční sílu. Prim tehdy hrála U.S. Air Force se svými strategickými bombardéry, které měly nesenými jadernými bombami vyřešit každou případnou budoucí válku.

Pozemní složka amerických ozbrojených sil se nacházela v dezolátním stavu. Podfinancovaná, demoralizovaná, přehlížená a personálně stagnující. Její hodnostní složení bylo podobné současné AČR – vysoké procento důstojníků a vyšších poddůstojníků (v AČR – praporčíků) a nízké zastoupení mužstva (v AČR – rotmistrů). Mobilní pěchota (Mobile Infantry) – tak se v knize nazývají pozemní expediční síly – mají být jejím budoucím opakem. Mohutně vyzbrojené, perfektně vycvičené a odhodlané za každou cenu zvítězit. Proto není od věci se podívat na organizační strukturu zmiňované Mobilní pěchoty, u které slouží a o níž v této pasáži vypráví hlavní hrdina románu, mladý voják Juan Rico:

Divize (Mobilní pěchoty – poznámka autora článku) má 10 800 vojínů a poddůstojníků v 216 četách – každá s 1 poručíkem. Tři čety v rotě s celkem 72 kapitány, čtyři roty v praporu s celkem 18 majory nebo podplukovníky. Šest pluků s 6 plukovníky tvoří dvě nebo tři brigády. Každá brigáda s nižším generálem, plus střední generál jako velitel divize.
Celkem tedy 317 důstojníků z počtu 11 117 vojáků všech hodností.
Ideálně zde nejsou žádná neobsazená místa a každý důstojník velí jednotce. Z celkových počtů jsou však důstojníků pouhá 3 procenta. Ve skutečnosti je tak dost čet vedených poddůstojníky a spousta důstojníků „sedí na víc než jedné židli“, aby zastávali některé naprosto nezbytné štábní funkce.
I velitel čety by měl mít svůj „štáb“ – vrchního poddůstojníka čety (v originále „Platoon Sergeant“ – poznámka autora článku). Obejde se však i bez něj stejně tak, jak se jeho vrchní poddůstojník čety může obejít bez velitele čety.
…
Kromě nezbytného štábu by, každá jednotka větší než četa, měla mít zástupce velitele (v originále „Executive Officer“ – poznámka autora článku). Ale důstojníků není nikdy plánovaný počet, takže vycházíme ze skutečného stavu. K zaplnění každé nezbytné funkce, jeden úkol na jednoho důstojníka, by byl potřeba 5 procent důstojníků – ale 3 procenta je maximum, které máme.
Místo těchto optimálních 5 procent důstojníků, měla řada armád v minulosti 10 procent nebo až 15 procent – někdy nepředstavitelných 20 procent důstojníků (k 1.1.2009 měla AČR 27,34 procent důstojníků – poznámka autora článku)! To zní jako pohádka, ale je to fakt, zvlášť ve 20. století. Co je to za armádu, která má víc důstojníků než desátníků? (A víc poddůstojníků než vojínů!)
Armáda předurčená k tomu, aby prohrála válku. Armáda, která je samá organizace, úřednictvo, režijní náklady, a v níž většina „vojáků“ nikdy nebojuje.
Ale co dělali důstojníci, kteří nebyli na velitelských funkcích?
Nesmyslné činnosti, evidentně – důstojník pro podporu kvality života, tělocvikář, důstojník pro styk s veřejnosti, psycholog, právník, kaplan, zástupce kaplana, mladší zástupce kaplana, důstojník pro cokoliv, co si lze představit.
V naší době zvládají tyhle věci jako extra povinnosti velící důstojníci nebo, když to jsou skutečně potřebné činnosti, je dělají lépe a levněji (a bez demoralizace bojové jednotky) najatí civilisté.

(volně přeloženo z anglického originálu autorem článku)

Poučné, nemyslíte? A tak mě napadá, jakou že to mají povinnou četbu na Univerzitě obrany v Brně? A je budoucnost ve hvězdách jejích absolventů nebo prostě jen ve hvězdách?