Většina blogů se na této stránce doposud zabývala aktuálními událostmi. I na každodenní zprávy je však dobré čas od času pohlédnout z perspektivy dlouhodobějších a obecnějších trendů. Jejich analýza a pochopení nám mohou například leccos napovědět o budoucím válčení a konfliktech.

Dovolím si začít připomenutím nedávno vydané zprávy o transferech zbraní, které (mimo jiné) dlouhodobě sleduje stockholmský institut SIPRI. Jeden z jeho nedývno publikovaných pravidelných výstupů se týká zveřejnění dat za poslední „pětiletku“ (2004-2008). Zatímco některá zjištění jistě vůbec nepřekvapí, jiná jsou méně očekávatelná. Nejzajímavější jsou však ta, která lze snadno usouvztažnit s významnými událostmi posledních let.

 „Velká pětka“ (USA, Rusko, Německo, Francie, Velká Británie) exportérů se nemění a pokrývá asi 78 procent světových exportů (v letech 1999-2003 to bylo podle stejného zdroje 81 procent). Spojené státy samy stojí za zhruba třetinou zbrojních exportů, Rusko pak za čtvrtinou.

Významnější informací než samotný původ zbraní je bezesporu jejich cíl. Plných 37 procent amerického vývozu směřovalo na Blízký východ (data nezahrnují nejnovější nákupy Spojených arabských emirátů – patrioty PAC-3, jejichž nákup byl stvrzený v prosinci 2008 a nákup systému THAAD, který byl definitivně potvrzen počátkem roku 2009). Ruský vojenský materiál směřoval především do Číny a Indie. Co je ale jistě zajímavé, je narůst vývozu do Afriky (hlavně do Alžírska) o 200 procent a devítinásobný (!) nárůst vývozů do Latinské Ameriky, kde byla významným příjemcem Venezuela (Chavez v posledních letech utratil za ruské zbraně více než 4 miliardy dolarů, což svědčí o tom, že na utrácení nadno vydělaných petrodolarů používá stejnou logiku jako jeho dvorní zásobitel). Stále více se také zbrojí na Blízkém východě, kde objem transferů narost o 38 procent v porovnání s lety 1999-2003.

Zobrazit další »