fbpx

Profesionalizace AČR aneb špatně připravený experiment

Dušan Rovenský je vojákem od roku 1996. V letech 2003 – 2004 absolvoval prestižní U.S. Army Sergeants Major Academy ve Fort Bliss (USA). Účastnil se zahraničních misí v Kuvajtu a Iráku. Má svůj vlastní blog. O to je OWOP raději, že se na něj rozhodl přispět. Toto je první, a doufejme že nikoli poslední, příspěvek Dušana Rovenského na On War, On Peace.

Profesionalizace Armády České republiky (AČR) byla, v posledních 10 letech, alfou a omegou její transformace. Cílem profesionalizace bylo vybudovat kvalitnější a menší ozbrojené síly, ve kterých by vojáky základní služby (VZS) nahradili profesionálové.

K částečné profesionalizaci poddůstojnického sboru začalo docházet od roku 1992, kdy bylo jasné, že, zejména z důvodu zkrácení zákldní vojenské služby, již nelze odpovídajícím způsobem připravovat vojáky základní služby k výkonu některých systemizovaných míst (zejména VD a specialistů).

Navíc, výcvik v poddůstojnických školách mnohdy probíhal na nízké úrovni nebo jen formálně. Profesionalizace však postupovala velice pomalu a nedůsledně. Myšlenka plné profesionalizace nebyla na pořadu dne a stále se uvažovalo pouze o poloprofesionálních ozbrojených silách. Například v Koncepci výstavby AČR do roku 1996 (publikované v roce 1993) se hovoří pouze o tom, že se počítá „… s větším počtem kategorie vojáků s délkou závazku na dva až pět roků.“

V reformních dokumentech z konce roku 2003 (Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracované na změněný zdrojový rámec) se poprvé objevilo pevně stanovené datum ukončení základní vojenské služby – ke konci roku 2004. Tento termín byl však stanoven zejména jako zadání politické reprezentace Česka a naprosto nerespektoval negativní aspekty takto rychlé a legislativně nepřipravené profesionalizace.

V letech 2003 – 2005 byl zahájen intenzivní nábor do české armády, který však upřednostňoval kvantitu nových profesionálů na úkor jejich kvality. Mnozí z nich se dostali do hodností a funkcí k jejichž výkonu neměli odpovídající odborné znalosti a zkušenosti. Ostatně, tato praxe pokračuje (v mnohem menší míře) dodnes.

Od 1. ledna 2005 jsou české síly plně profesionalizované. Jak stanovuje v současnosti platná právní úprava, bude branná povinnost vyžadována u občanů ČR ve věku 18 – 60 let, pouze při ohrožení státu nebo za válečného stavu.

Nejzávažnější změnou byl pravděpodobně přenos mnoha úkolů z důstojnického na rotmistrovský a praporčický sbor. Tento proces byl způsoben zejména snižováním počtu důstojníků (viz tabulka níže).

Přes mnoho schválených reformních dokumentů v letech 2001–2008 však, bohužel, zůstává řada problémů i po plné profesionalizaci armády nevyřešená. Mezi nejzávažnější, které negativně ovlivňují její další rozvoj, patří:

1) Nevyjasněné rozdělení kompetencí mezi jednotlivými hodnostními sbory

Místo a úloha jednotlivých hodnostních sboru není v současné době v rámci AČR legislativně vymezena. Žádny ústavní, zákonný nebo podzákonný právní předpis v ČR se touto problematikou nezabývá a k této problematice nebyla nikdy zpracována žádný koncepční dokument. Toto místo a úlohu jednotlivých hodnostních sborů je nezbytné vymezit a zároveň, je nezbytné rozdělit úlohy mezi důstojnickým, praporčickým a rotmistrovským sborem tak, aby nedocházelo k překrývání a duplicitě.

2) Vysoký počet důstojníků a generálů.

Současná AČR má, v porovnání s jinými ozbrojenými silami NATO, stále příliš mnoho důstojníků a generálů v poměru k počtu rotmistrů a praporčíků.

Percentuální poměr hodnostních sborů vybraných OS NATO

Z uvedených údajů je zřejmé, že v AČR i nadále řada důstojníků vykonává činnosti, které ve výše uvedených zahraničních ozbrojených silách vykonávají poddůstojníci.

Dle dokumentu Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky přepracované na změněný zdrojový rámec (schváleného vládou ČR dne 12. listopadu 2003) mělo být percentuální zastoupení hodnostních sborů, počínaje rokem 2008, následující: 15 až 25 % důstojníků, 25 až 35 % praporčíků a 40 až 60 % poddůstojníků (v současné době rotmistrů). Požadavek na toto percentuální rozdělení byl, v roce 2007, potvrzen v dokumentu Transformace resortu Ministerstva obrany. Do současné doby však není toto rozhodnutí ze strany AČR naplňováno.

Současný stav je dokonce mnohem horší než v dobách Československé lidové armády (ČSLA). V ČSLA bylo ke konci roku 1989 přibližně 207 000 vojáků v činné službě, z toho 59 405 VZP  (41 715 generálů a důstojníků a 16 690 praporčíků) a 148 595 vojáků základní služby. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že tehdy tvořili generálové a důstojníci pouze 20,15 % celkového početního stavu (ve srovnání s 27,34 % v současné době – viz graf výše).

3) Nevhodný poměr mezi počtem rotmistrů a praporčíků.

Lze konstatovat, že v AČR je výrazný nepoměr mezi počtem praporčíků a rotmistrů. Zatímco v ostatních ozbrojených silách NATO je obvykle tento poměr 1:3 až 1:4 ve prospěch rotmistrů (nižších poddůstojníků a mužstva), v české armádě byl v roce 2007 tento poměr přibližně 1:1,2. V roce 2008 dokonce klesl na 1:1,15 a lze očekávat, že, v průběhu roku 2009, bude nadále klesat (zejména z důvodu zastavení náboru).

Tímto nevhodným rozložením dochází dlouhodobě k devalvaci praporčických hodností (příliš mnoho praporčíků a příliš málo rotmistrů) a destrukci celého hodnostního sboru. K zabezpečení optimálního procentuálního rozložení jednotlivých hodností je zcela nebytné stanovit jejich limity.

4) Nevhodné rozložení hodností v rámci rotmistrovského a praporčického sboru.

V AČR nebude možné zabezpečit, v rámci rotmistrovského a praporčického sboru, systém řízení kariér (tzv. kariérní řád), pokud nedojde k radikálním změnám ve struktuře hodností v rámci těchto sborů.

Percentuální poměr hodností v AČR (bez studentů vojenských škol a zakryté části Vojenského zpravodajství)

Doslova obrovský nadbytek personálu je v hodnostech OR6 – podpraporčík a OR7 – praporčík. Naopak, značný nedostatek personálu je v hodnostech OR4 – nadrotmistr, OR5 – štábní rotmistr a OR9 – štábní praporčík.

5) Nevhodná věková struktura rotmistrovského a praporčického sboru

Doslova personální „časovanou bombou“ do budoucnosti je vysoký věk rotmistrů v hodnostech OR3 – OR5. Vysoký věk v základních a nižších hodnostech, kromě jiného, navyšuje tzv. latentní náklady (nárok na preventivní rehabilitace, častější možnost vzniku pracovní neschopnosti, OČR atd.) na zaměstnance. Dále, vysoký věk rekrutů, kteří v AČR vstupují do kariéry v rotmistrovském sboru, neumožňuje dlouhodobou službu (po 10 letech od vstupu do kariéry, v nejnižší hodnosti OR3, bude tomuto příslušníkovi AČR již cca 40 let).

Věková struktura hodností (průměrný věk) v AČR (bez zakryté části Vojenského zpravodajství)

6) Neexistence systému řízení kariér.

Ani po 20 letech teoretických úvah nebyl v resortu Ministerstva obrany zaveden systém řízení kariér. Přitom je nutné konstatovat, že k vytvoření kvalitního rotmistrovského a praporčického sboru je nezbytné zavést funkční systém řízení kariér. Tento klíčový personální prvek je nezbytný pro kontinuální odborný rozvoji a kariérní růstu rotmistrů a praporčíků, na základě jasně stanovených a měřitelných (objektivních) kritérií.

Systém řízení kariér musí vycházet ze základních principů, kterými jsou transparentnost podmínek kariérového růstu a systémů jeho řízení, rovné příležitosti pro všechny, objektivnost výběru na základě výkonnosti, výkon služby vojáka v místě podle potřeb ozbrojených sil ČR a možnost výstupu z kariéry na kterékoliv úrovni.

Lze se domnívat, že řadě řídících funkcionářů v AČR současný status quo vyhovuje, neboť neexistence transparentních mechanismů napomáhá bujení personální korupce, na které se sami podílejí.

Bohužel, AČR promarnila za posledních 20 let svou šanci na vybudování kvalitních a transparentních personálních struktur a mechanismů a škody, které byly při špatně připravené a překotné profesionalizaci napáchány, se budou odstraňovat ještě velmi dlouho.

10 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

10 Comments

  • Profilový obrázek
    Jiří "Shadow" Novák
    23. 9. 2009, 11:20

    Dobrý den,
    jsem absolventem VSŠ Vyškov a to konkrétně roční praporčické školy 1999/2000. Reagoval jsem na nabídku AČR, která byla podle všeho zapříčiněna reformou a z toho důvodu nedostatkem v praporčickém sboru. Nemohu říci, že by na nás nebyly kladeny vysoké kvalifikační požadavky-tělesné přezkoušení, vědomostní testy, psychodiagnostické testy a velký počet uchazečů na limitovaný počet míst.
    Než přišla reforma sloužili se mnou vojáci v další službě ze kterých se posléze stali vojáci z povolání v hodnosti rotných.
    Až do konce studia spojeného se základní vojenskou službou našim nadřízeným nebylo jasné v jaké hodnosti budeme opouštět-jestli budeme rotmistry nebo podpraporčíky.
    Nevhodný poměr a zvláštní rozmístění hodností bylo reprezentováno takto-velitel čety v hodnosti kapitána, velitel roty v hodnosti nadporučíka a učitelé odborných předmětů v hodnostech od kapitána do podplukovníka.
    Při ukončení studia byly prováděny personální pohovory se studenty, při kterých se studentům nabízela místa na různých útvarech-již v předstihu však bylo oznámeno, že by bylo vhodné poohlédnout se po místech v rámci vlastní iniciativy (základy personální korupce…), a dále bylo přistoupeno k rozdělování volných míst s absolutním nezájmem ke studijním výsledkům či individuálním charakteristikám a vlastnostem studentů.
    Další zvláštností vojenského vzdělávání byl tento zmíněný projekt jednoletého pomaturitního studia běžícího pod VSŠ Vyškov a souběžný projekt VA Vyškov praporčického kurzu v délce 3 měsíce z vojáků v další službě. Došlo tedy k duplicitě ve vzdělávání a k výstupům produktů v různé kvalitě.
    Přebytek vojáků v hodnosti podporaporčík byl vidět i místě výkonu mojí služby-velitel čety podpraporčík, velitel družstva podpraporčík.
    Dále docházelo z mého pohledu k uplatňování zcela nesmyslného požadavku na vzdělání-každý voják z povolání musel mít (popř. nastoupit do studia a do 2 let ukončit maturitou) maturitu z libovolného oboru. Nevím jakým způsobem to mělo armádě pomoci-ale z vlastní zkušenosti vím o několika kvalitních vojácích, kteří AČR opustili a nepodařilo se je nahradit.
    Neexistence kariérního řádu a neexistence celkového zámyslu byla rozpoznatelná z přenesení pravomocí do sféry útvarových personalistů a velitelů útvarů, kteří v roce 2002 čelili požadavkům na reorganizaci-redislokaci a právě zde je detekovatelný největší nárůst personální korupce, kamarádíčkování a kšeftaření průřezově v celé AČR. Svěření moci do rukou několika jedinců místo systémového přístupu se AČR jen vymstilo s pokračováním v dalších letech.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Jaromír Šimůnek
    1. 9. 2015, 12:25

    Dobrý den, hlásím se do armády, ale nikde jsem se nedozvěděl
    jaká je věková hranice.

    děkuji za odpověd´.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    J.D.
    1. 9. 2015, 19:21

    18 let a ukončené středoškolské vzdělání i bez maturity. Na střední vojenskou školu samozřejmě míň a ukončená ZŠ.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Vít
    1. 9. 2015, 19:58

    Legalizace klientelismu.
    Může zde prosím někdo vysvětlit, jakou váhu mají v současnosti prováděná výběrová řízení od kpt. výše(někdy i prap. sboru), když o výsledku rozhoduje „vedoucí organizačního celku (VOC)“ bez ohledu na to, jak se kdo ve výběrovém řízení umístil. K čemu se to pořádá když o výsledku rozhoduje ne?stranný velitel.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    nrtm. Lukáš Hergott (Hery)
    2. 9. 2015, 7:05

    třeba proto, že je možné, že dva uchazeči splní požadavky výběrového řízení úplně stejně?

    Jestli jsem to dobře pochopil, tak velitel díky tomuto mechanizmu se může rozhodnout pouze mezi kandidáty, kteří splní požadavky výběrového řízení. Tedy vždy si bude vybírat toho, s kým se mu bude líp pracovat, ale neměl by si již vybrat toho, který na danou funkci nemá vůbec žádně předpoklady (papírově)…

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Vít@nrtm. Lukáš Hergott (Hery)
      2. 9. 2015, 20:06

      No asi jsem to špatně formuloval, proč tady existuje výběrové řízení dle nařízení NGŠ, které velitel pokud nechce tak nemusí respektovat. Rozumím tomu, že každý velitel chce takové lidi, které zná a bla bla bla, prostě takové které upřednostní. Proč se kolem toho dělá šaškárna výběru komisí podle předem stanovených kritérií a ten co vyhraje je stejně poražený protože není vyvolený. Stejnou službu by udělali , kdyby dali veliteli rovnou na výběr. Taková výběrovka je kničemu. Vždycky to byl a bude klientelismus.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        nrtm. Lukáš Hergott (Hery)@Vít
        2. 9. 2015, 21:25

        Zkusím to napsat ještě jednou. Pochopil jsem to tak, že výběrové řízení je pro to, aby velitel vybíral jen z uchazečů, kteří splní podmínky dané tím výběrovým řízením. Tady nejde o to, kdo má víc bodů, ale aby se eliminovalo, že si velitel vybere kámoše, který nesplňuje ani minimální požadavky…což je klientelismus.

        Dle mého názoru je to systém s dostatečně vyváženou formální a neformální složkou…

        REPLY
        • Profilový obrázek
          Anonym@nrtm. Lukáš Hergott (Hery)
          2. 9. 2015, 22:10

          Je to dobrý pokus, ale naráží na lhostejnost a neřízení. Například velitel jedné „elitní formace“ se vyjádřil, že ve výběrech jsou jenom jeho lidi. Takže kde je efekt například u ČVO 11 nebo 13, která jsou napříč OS? Omezení systému jsou jasná. Ve zkratce. AP AČR nemá fyzickou schopnost plnit roli koncepčního a řídícího personálního orgánu. To je spíše admin orgán, který se dusí vlastní normotvornou impotencí ve prospěch AČR, která má za následek bordel. Správci ČVO až na výjimky stojí za prd a nic neřídí. Velitelé se to snaží řídit lokálně-tedy podle sebe. Tím samozřejmě dochází k omezování vojáků u jiných útvarů atd. Sekce státního tajemníka zatím nebyla schopna vyprodukovat téměř nic nového nebo kvalitního. Valíme dál v bordelu, ale všichni jsou happy a generálové si proto přiznali pěkný stabilizáček za to, jak jsou nepostradatelní skvělí.

          REPLY
      • Profilový obrázek
        Anonym@Vít
        2. 9. 2015, 22:02

        Původní záměr byl dobrý. Na začátku se objevily připomínky, aby velitelé neměli možnost do toho kecat, ale z jejich strany od spodu až nahoru na GŠ AČR byl odpor. Oni jsou přeci velitelé a oni musí rozhodovat. :-( Výsledek vidíme. Prasopes. Na druhou stranu, alespoň nějaký posun. Sekce státního tajemníka místo toho, aby se toho chopila a pořádně to odmakala na celorezortní úrovni se místo toho urazila, že si NGŠ udělal v rámci AČR něco po svém a na druhou stranu to pak NGŠ AČR pořádně neukočíroval a vymklo se mu to v rukou, protože to nechal v rukách některých funkcionářů, kteří mají jisté personální manipulační tendence. Někteří velitelé by potřebovali klackem přes ruce a armáda NGŠ AČR, který si dohlédne na všechny důležité procesy, ale hlavně na své podřízené a dá jim za uši, pokud si dělají, co chtějí. Ryba vždy smrdí od hlavy.

        REPLY

Nejnovější komentáře