Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen (vlevo) a slovenský prezident Ivan Gasparovič; foto NATO

Ve Financial Times Deutschland se před necelými dvěma týdny objevil docela zajímavý insiderský článek. Týká se aliance, tedy hlavně generálního tajemníka Anderse Fogha Rasmussena, který je na jednu stranu naděje na změnu, na stranu druhou ho asi kvůli tomu bude mít spousta lidí za chvíli plné zuby. Respektive už má. Ukazuje se, že pokud to někdo myslí se změnami vážně, musí narazit, jak jinak. V zájmu budoucnosti aliance je však dobré držet Rasmussenovi palce.

Článek se jmenuje Neuer Nato-Chef bringt Allianz gegen sich auf („New NATO Secretary General Angers Alliance“; jelikož německy neumím, vypomůžu si překladem do angličtiny, který mi laskavě poskytl kamarád) a začíná docela vtipně, vzpomínkou na Jaapa de Hoop Scheffera:

Former NATO head Jaap de Hoop Scheffer spoke in long and complicated sentences at press conferences, constantly had his hand in the pocket of his jacket and refused to answer questions beginning with „when“ and „if.“  His classic announcement was: „I will make this crystal clear.“  This was usually followed by a flood of platitudes and catchphrases.  He almost never dared to contradict a representative of one of the 28 NATO member states.

S Rasmussenem přišla změna. Nesrozumitelným větám je konec, stejně jako opatrnému přešlapování. „Jsem muž změny,“ jakoby se Rasmussen chystal vykřičet do světa. Spoustě lidí se to líbí a doufají, že změna nebude jenom verbální. Podle FT Deutschland však nejsou příliš nadšení velvyslanci při NATO. Rasmussen se prý například přestal s nimi scházet na tradiční úterní snídani, kávě a obědě. Někteří velvyslanci prý mají dokonce problém dostat generálního tajemníka k telefonu.

That is why several people feel left out.  „There is always the unspoken threat that Rasmussen will directly call the foreign minister or the prime minister if we say something that is in any way critical,“ a NATO insider reports.  Important topics are on the agenda: a reform of the armed forces, relations with Russia, the war in Afghanistan.  „It is obvious that he regards [only] heads of state and government as being on his level,“ says the ambassador of a bigger country.

The New York Times popisují také pár historek týkajících se napjatého vztahu mezi generáním tajemníkem a velvyslanci. Velké pozdvižení prý nastalo v Bratislavě na poslední ministeriádě. Bylo totiž obvyklé, že se velvyslanci účastnili večeře s ministry. Tentokrát tomu bylo jinak a velvyslanci se cítili uraženi, protože tím byl porušen protokol a napadnut jejich status.

“There was a near revolt,” said one NATO diplomat. “At least 17 ambassadors kicked up a fuss about being excluded. It may seem petty, but it was about Rasmussen making his mark and trying to change things and the ambassadors defending their turf. We really thought the sec-gen would have to climb down. But he didn’t. He simply said, ‘Fine, I’ll phone up the capitals and see what they think.”’

A nejenom velvyslanci s Rasmussenem mají problém, prý i řada úředníků. Jedna z věcí, která se může ukázat jako nejproblematičtější na zvažovaných změnách, je narušení „kultury konsenzu“, který sice zaručuje rovné právo všech členských zemí, ale v současném počtu má pro NATO paralyzující efekt. Co s tou spoustou výborů, „nejméně třemi stovkami“, ptá se Rasmussen v The New York Times. Chtělo by to změnu, to je pravda, ale je velká otázka, do jaké míry se jí podaří dosáhnout. Konsensus je přeci jenom posvátná kráva.

Ale to není vše, co s vojenskou strukturou? Její součástí je 13 000 lidí roztroušených po Evropě. Jedním z efektů návratu Francie do velitelských struktur byl tlak na to, aby se ve strukturách umístilo jejích 900 důstojníků. Potřebují je doma, měl pronést Rasmussen s tím, že snižování stavů je součástí jeho transformačních plánů.

Rasmussen to myslí naprosto vážně a postupuje dosti nekompromisně. Ostatně má jednu výhodu (kromě toho, že je schopen mluvit srozumitelně a pokud je to jenom trochu možné, nemlžit) – narozdíl od jeho předchůdců byl předtím předseda vlády, takže je pro něj snadné zatelefonovat přímo premiérům či prezidentům a prosadit co chce, i přes nesouhlas diplomatů a úředníků.

Nicméně ještě není všem dnům konec a i stěžující si diplomaté, úředníci a vojáci mohou nakonec být spokojeni. Jak dodávají FT Deutschland:

But there have been the first signs that Rasmussen is getting worn down by the job.  Recently, he said at a press conference that he would like to say something that was „crystal clear.“