Muzeum Lešany; Foto Viktorie Šulcová
To, co se v současnosti děje, nemůže nechat člověka-vojáka, který sloužil několik let s hrdostí v Armádě České republiky, chladným. Každý by se měl pokusit se situací něco udělat a ne nečinně přihlížet na rozpad hodnot jako čest, morálka, disciplína, hrdost a profesionalita. Je nutné tak učinit také kvůli těm, kteří jako legionáři a váleční veteráni bojovali za zemi Českou, ale i pro budoucí generace našich dětí a také kamarádů ve zbrani, dobrých, schopných vojáků a velitelů s velkým „V“, ale i mimořádných výjimek v hodnostním sboru generálů.
Bohužel hodnoty, již zmíněné, jako čest, morálka, hrdost, disciplína, vlastenectví a hlavně profesionalita, které by měly být těmi základními předpoklady pro službu vojáka z povolání, jsou v naší armádě v podání většiny vyšších „řídících“ důstojníků a většiny generálů degradovány a zesměšňovány. Není totiž v jejich zájmu, aby fungoval řád a pořádek, který armáda v jejich podání naoko představuje. Mají totiž strach, že přijdou o své hřejivé, dobře vynášející místečka a budoucí výhody.
Proto se pokusím v tomto seriálu „Kam kráčíš, Armádo česká“ probrat několik témat týkajících se Armády České republiky a vyvolat diskuzi za účelem nalezení řešení neudržitelné situace.
Personální politika vs reorganizace
Jedním z důkazů „skvělého“ řízení naší armády je kariérní řád a personální politika. Lze ji definovat jedním slovem – neexistuje. Toto potvrzují naše slavné reorganizace, kolikátá již? Přitom se stále nic nemění. Některé starší přeškolené struktury (sovětské a následné americké vojenské školství, oboje velice kvalitní – bohužel ale záleží na tom, co bylo v mládí vtloukáno do hlavy první, což v naší armádě je to sovětské) se stále drží svých pozic. Co je horší, jejich pozice sílí (čest vzdělaným a schopným výjimkám).
Pokud by byla snaha těchto „lídrů“ zavést kariérní řád pravdivá, jak tvrdí, museli by začít u sebe, což je nežádoucí a nemožné (neustálé výjimky na obsazené funkce jsou tím důkazem). Je ostudou a současnou realitou, že velitelé některých útvarů a jednotek nemají ani potřebné jazykové zkoušky alespoň z anglického jazyka. Vyhýbají se účasti na zahraniční misi jako čert kříži (což na druhou stranu je štěstím pro řadové vojáky, kteří by měli s nimi na misi vyrazit), protože radši vládnou papíru a razítku. Velice rádi vydávají „úklidové“ rozkazy (hrabat listí, natírat ploty, techniku, rovnat sklady atd.).
Také jejich fyzická natož morální odolnost je na pováženou. Rád bych doopravdy viděl výkon fyzických testů (ročního přezkoušení) některých vedoucích kádrů naší armády, ne výsledky ale výkon (o tom jak to na útvarech funguje, vojáci mohou vyprávět). To je ta čest důstojnická. Větší ostuda ještě je, když někteří naši skvělí vyšší důstojníci neovládají ani svoje základní vojenské dovednosti, ale skvěle ovládají kontrolu papírů. Vojenská „buzerace“ má podobu řádkování, odskoků a košilek písemných dokumentů a písemných příprav, místo aby se vyšší důstojníci (samozřejmě,že nejde o všechny, výjimky existují) chovali jako zkušení profesionálové kontrolující výcvik a zabezpečující dokonalou manažerskou a logistickou podporu jednotek.
To je ta čest důstojnická. Bohužel, tito „řídící“ důstojníci znovu a znovu získávají při každé reorganizaci důvěru vedení ministerstva obrany a generálů, takže mohou rozhodovat o svých podřízených dle svého uvážení a upravovat obsazení tabulek počtů dle svých potřeb. Nepřipomíná to trochu kozla zahradníkem? Vždyť jsou kamarádi, vzájemně na sebe něco vědí… A máme tady i to krásné slovní spojení – ,,politické zadání“, za kterým se všechna tato rozhodnutí schovávají.
#1 Kalibas 20. 11. 2009 - 12:13
Dobrý den, kariérní řád je zde alfou i omegou všeho – kvalitní osoby bez něj odcházejí nekvalitní díky tomu zůstávají…
Jenom bokem mohu poprosit o podpis u textu? přispívá sem mnoho lidí a občas je autorství nepřehledné…
#2 František Šulc 20. 11. 2009 - 16:34
Děkuji za upozornění. Autor je uvedený na titulní stránce. Přiznám se, že jsem si doposud nevšiml, že po rozkliknutí se jméno autora neobjevuje. Už se pracuje na nápravě.
#3 karelp 20. 11. 2009 - 18:11
Absence jména autora po rozkliknutí příspěvku opravena.
#4 František Šulc 20. 11. 2009 - 22:01
Nejhlubší díky, Karle.
#5 Jiří "Shadow" Novák 20. 11. 2009 - 23:32
Dobrý den, chtěl bych prezentovat svůj názor. Autor článku se zabývá „důstojníky“. Jakým způsobem lze vychovat a vycvičit schopného důstojníka-velitele. Podle mého názoru musí kandidát vykazovat určité morální a povahové vlastnosti a charakter. Dále je zde otázka výcviku, výuky a školení (tech. pozn.-možná by bylo zajímavé provést průzkum kdo ve vzdělávacích střediscích vyučuje – teoretik, který nevystrčil nos ze školy/praktik apod. a jaká látka z jakého časového období se vyučuje), kdy tyto činnosti vyformují vojenského specialistu určitého zaměření. Tento specialista by pak měl být zařazen v souladu s druhem jeho výcviku na systematizované místo dle personální politiky, kde pod bude získávat praktické zkušenosti pod dozorem zkušenějších kolegů, kteří mu budou pomáhat. Dále je nezbytné, aby kandidát na důstojníka-velitele získal úctu k útvaru ve kterém slouží (předpokládáme, že úctu k vlasti a k nadřízeným již má). No a je tu důstojník-velitel.
Je to vcelku jednoduché, takže proč to tak nefunguje. Nejedná se zde o selhání jednotlivce, zde je selhání systému.
Dále bych rád nadhodil otázku-může si Armáda ČR dovolit kvalitní profesionály, když nabízí to co nabízí? Mezi všemi těmi pseudoveliteli s napoleonským komlexem, kterým schází buzerace vojáků základní služby, kterou řešili své mindráky nemá člověk s morální integritou šanci přežít. Je smutné dívat se na tuto armádní leklou rybu smrdící od hlavy. Je to jen Moloch požírající peníze daňových poplatníků.
Napadá mě jen jedno jediné řešení-zrušit armádu a vytvořit ji znovu. Pod jinou taktovkou, s lidmi kteří ví a umí a pro nás všechny.
#6 Samuel Kolesar 21. 11. 2009 - 00:47
Dobry den, som slovak, mam 18 rokov a uz nejaky cas uvazujem o tom, ze by som po vystudovani vysokej skoly vstupil do armady, pripadne isiel rovno zo strednej na vojensku akademiu. Kedze nase armady maju (slovenska a ceska) maju spolocnu minulost, nikoho zrejme neprekvapi, ze podobne to (ne)funguje aj u nas. A prave toto ma odradza od vstupu.
Osobne si myslim, ze dokym garnitura sucastnych „pupkatych lampasakov“ odchovanych komunistami, z ktorych vacsina do armady ani nepatri, neodide do dochodku nic sa nezmeni. Verim, ze v armade su aj schopny ludia, ktory vedia co robia, ostane predsa len armada u nas presla za posledne roky vyznamnymi zmenami vacsinou k lepsiemu, ale ich pracu bohuzial casto zabija prave ta neschopnost zvysku.
#7 satan 21. 11. 2009 - 08:58
Co na to říci,
v podstatě máte všichni ( až na bývalého bratra, mluvícího mi častečně známým jazykem, vysvětlím níže) pravdu.
Víte, ono vývoj v armádě jasně dokazuje i to, co se děje ve společnosti, jinak řečeno první moudro: Armáda je odrazem společnosti, či chcete-li, máme takovou armádu jaká je společnost. Je příznačné v tento týden zmínit, že v před dvaceti lety jsme všichni žili v bláhové představě toho, že se jeden den vydáme do ulic a druhý se již budeme za západní měnu „neskutečně rozmazlovat“. Lidský tvor, s ohledem na časové limity pobytu na tomto světě, jenž jsou mu dány genetickými předpoklady ( to pro ty tíhnoucí k ateismu) či vyšší vůlí (to pro věřící), má tendenci očekávat změny v historicky krátkém čase, což jaksi dějinný vývoj popírá ( viz zde 1000x omílaný Afghánistán).
Názory na armádu, která měla před dvaceti roky něco přes 200 tis osob ve zbrani se též lišily a spektrum řešení sahalo od těch radikálních ( rozpustit, pozavírat ev. pověsit) až po ty realistické, známé to české:“..necháme to vyhnít..“, což byla cesta nakonec akceptovaná. Myslím, že si NIKDO nedokáže představit, co by udělalo posílení armády nezaměstnaných o, v současné době něco kolem 25 000 více či méně vycvičených vojáků ze dne na den bez budoucnosti vize a režimu (opět, pro ty s pamětí, připomenu Irák). Tzn. musíme trpně prožít svůj vývoj a vyčkávat na generační obměnu. Věřte mi, a jistou „krátkou“ zkušenost v armádě již za sebou mám, že problém není jen v armádě, ale v celé společnosti. Stále sklízíme plody politiky 40 ti letého komunistického experimentu, který cileně potlačoval individualismus. Jinak řečeno:“společnost trpí nedostatkem schopných kádrů“, přeloženo do armádní řeči, v řadách mladých důstojníků-managerů potkávám stále stejně málo těch samostatných, schopných přijmout rozhodnutí (neplést si s inteligencí, jedno nepodmiňuje druhé) jako i v řadách důstojníků vrcholného managementu armády. Nikomu se nechce velet a nikdo nechce rozhodovat TO JE TO O CO TU BĚŽÍ. Navíc, pokud někdo rozhodne, není si jistý zda se, na základě shody okolností, nebude muset za své rozhodnutí veřejně zpovídat ( mluvím zcela neadresně:-)).
Líbí sem mi neustále omílané: „..armáda nestaví na tradicích“. Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou! Jsou jednotky které své tradice mají, jsou i ty které je prozatím nemají. Dejme jim čas, většina tápá a neví na co navázat. Zatímco současná německá armáda dokázala i v katastrofách válečných let II. světové války najít své tradice a vzory na které navazuje, u nás jako by existovala selektivní paměť, jinak řečeno, jisté etapa (y) vývoje naší armády je zapomínaná. Proto, pojďme, budujme tradice, hledejme vzory které jsou nejenom na západě (deja vu které jsme zažili už před rokem 89, ale naopak).
Závěrem chci říci, nepropadejme skepsi! Armáda prošla obrovským vývojem za poslední dvě dekády. Potýká se s celou řadou problému řešení kterých ( protože se nejedná o soukromý subjekt ale o typickou státní organizaci žijící si svým životem) určitou dobu trvá. Stačí když si své (a organizace) problémy uvědomíme, budeme sami příkladem rozhodnosti a uvidíme. Karierní řád bez vnitřní morálních kvalit je na nic, výsledkem může být inteligentní hulvát s hypertrofovaným egem ve vrcholné funkci který se nebál, či mazaný karierista beroucí každou svojí funkci jako stupínek žebříčku své nebetyčné kariéry který měl štěstí, co je pak lepší?
PS I: i tobě příteli zpoza řeky Moravy, přeji Ti aby jsi právě vstupem do armády SR prokázal že máš seriozní zájem něco změnit přijmul svůj dík odpovědnosti a neomezoval se pouze na verbální kritiku (což my všichni zvládáme náramně) vypasení bolševičtí důstojníci, to už snad není pravda ani u vás, ne?!
PSII: upřímně přeji každému, který za problémy armády vidí povaleče z GŠ nechť se tam, vývojem své kariéry, dostane. Pak uvidí ( někteří ze zde přispívajících snad potvrdí) jak a jaké manažerské a verbální kvalita vyžaduje prosazení si své vůle v moři, které obsahuje spousty různých individualit často s protichůdnými názory a pouze s průměrným procentuálním zastoupením ( nelišícím se od zbytku většinové společnosti) těch, kteří svým vizionářským pohledem dokáží dohlednout za 15 příštího měsíce, či za konec svého závazku.
#8 František Šulc 21. 11. 2009 - 13:01
Naprosto skvěle vyjádřeno, Satane. Je to přesně tak. Armáda nestojí mimo společnost a společnost není a nesmí být mimo armádu, vzletně řečeno. Pamatuji si, jak jsem na počátku 90. let coby nezkušený mladík věřil, že proměna půjde rychle. Táta brzdil můj entuziasmus a říkal – já už se toho nedožiji, až se zde všechno srovná a budeme se chovat normálně, tak jako jsme to tehdy obdivovali na Západě. Oponoval jsem mu. Dnes si říkám, že měl pravdu. Na obměnu jsou zapotřebí alespoň dvě generace, možná víc. První republika ony dvě generace, které požadoval Masaryk nedostala. Dostaneme je my? To záleží jenom na nás. Stěžovat si, poukazovat na problémy je zajisté správné. Ale vždy je nutné přicházet s návrhy na řešení a hlavně, aktivně se změny snažit prosazovat, byť to znamená jít hlavou proti zdi. Ostatně s tímto názorem jsem zakládal tyto stránky a jsem rád, že lidé, kteří na ně chodí a píší (díky všem) se snaží přicházet s nápady a odkazy na materiály rozšiřující obzory vzdělání a tím zvyšují možnost, že budou přijata opatření, aby se stav zlepšil.
A tím vlastně reaguji i na komentář Samuela Kolesara. V první řadě jsem rád, že OWOP je čtený i na Slovensku a za druhé, moje doporučení by bylo: pokud to myslíte vážně, jděte do armády, vzdělávejte se, pracujte na sobě a buďte aktivní. Jedině tak můžete přispět ke změně nejenom ozbrojených sil, ale společnosti jako takové. Není a nebude to snadné, ale pak, když se člověk podívá po desítkách let do zrcadla, nemá pocit, že ten život proběhl a vlastně nic nezůstalo.
#9 Vlastimil Herman 23. 11. 2009 - 10:15
Dobrý den, za reakce které jsou zde uvedeny děkuji. Jsem rád, že téma je otevřeno. Samozřejmě mým cílem není jen kritika. V jednom z dalších příspěvků nabídnu svůj pohled na možnost řešení problému personální politiky AČR. I z reakcí je jasné, že řešení je spojeno s výběrem, vzděláváním-vojenském školství, vedení výcviku, ale také i účinné kontroly postavené na odborných, profesních a morálních hodnotách nejenom vojáků, ale i civilních zaměstnanců a vládnoucích politiků. Záleží také na schopnosti a odhodlanosti i jednotlivců, kteří s tím chtějí něco dělat a dělají, jinak se nic nezmění.
#10 delfín 23. 11. 2009 - 23:17
Vlastimile jsem také rád, že se téma hezky rozjelo a těším se na další příspěvek s možností řešení problémů personální politiky AČR. Z pohledu MO a ve světle koncepce rozvoje AČR do roku 2020 je to důležitá oblast a každý názor nebo rada může přinést ovoce, protože ač to tak nevypadá i v AČR jsou lidé, kteří chtějí rozhýbat tuleně. Dvacet let budovaní fungující demokracie a na druhou stranu permanentní reorganizace armády nepřežili jen dinosauři ale už se docela vyprofilovala i komunita vojenských managerů vycvičena v zahraničí, se zkušenostmi v zahraničních operacích, která chce směřovat a ovlivňovat vývoj AČR dál než k další reformě nebo reorganizaci. Výchova personálu a kariérní řád jsou stejně důležité jako moderní vojenské technologie a zbraně. Bez kvalitního personálu AČR nikdy nezíská technologickou a informační převahu, nikdy nebude malá, mobilní, expediční, moderní a břímě z minulosti si ponese dál a to přece nikdo nechce.
#11 Vlastimil Herman 24. 11. 2009 - 09:38
Delfíne, vím o tom, že v AČR jsou také kvalitní a schopní lidé, kteří chtějí ovlivnit vývoj v AČR pozitivním způsobem, bohužel jsou v menšině. Konstatuji jen, že současná situace v AČR je kritická. Protože nejsem lhostejný, a nechci házet flintu do žita (i když jsem na vlastní žádost odešel) využívám i zdejšího prostoru k nalezení možných řešení a vyvolání diskuze. I podpora lidem, kteří vydrželi a chtějí vydržet, pomůže jakákoliv podpora z venčí.
#12 Dusan Rovensky 24. 11. 2009 - 13:23
Jsem velice skeptický k jakýmkoli koncepčním dokumentům v resortu MO (ale i jiných státních institucích). Jakýkoli koncepční dokument je do 2-3 let (někdy i dříve) nahrazen jiným. Tzv. koncepční dokumenty se nezpracovávají s ohledem na funkčnost celého systému, ale podle toho, jak se snižuje objem finančních zdrojů a hlavě podle počtu generálů a důstojníků. Podle toho se také vytvářejí předimenzované velitelské struktury a zbytečná velitelství (např. velitelství dělostřelecké brigády – 2 podřízené oddíly, velitelství brigády logistické podpory – 2 podřízené prapory, velitelství brigády chemické ochrany – 2 podřízené prapory atd.).
Proto už nějakou dobu tvrdím (s určitou nadsázkou a ironií), že kdyby AČR nevytvářela žádné střednědobé a dlouhodobé plány, ale žila ze dne na den – výsledek bude stejný, pouze se ušetří lidi, kteří vytváří tyto nesmyslné plány (které se v konečném důsledku stejně nedodržují neboť na ně nejsou peníze).
#13 hugo 15. 5. 2010 - 07:35
armáda a důstojnictvo nemá tradici,nemá identitu tak jak je tomu u velkých zemí s armádní-koloniální tradicí,máme tedy 2 možnosti,buď se stát součástí jiné armády-s tradicí viz. čsla nebo míti armádu demokratického-švýcarského typu,vše ostatní je nesmysl a plýtvýni penězi!