Policejní stanice v Lógaru, 2008; Foto F. Š.

Irák a Afghánistán jsou velmi rozdílná místa. Zajistit jazykové služby je pod Hindúkušem mnohem obtížnější. V Iráku stačila tlumočníkům jediná řeč – arabština -, což v Afghánistánu nestačí. Třicet let válek se značně podepsalo na úrovni vzdělání, třeba znalost angličtiny je vyjímečná. Po vzdělaných Afgháncích je velká sháňka: OSN, nevládní organizace, ANSF, ISAF, zahraniční diplomaté, rozvědky, armády ale i místní vláda potřebují lidi, kteří angličtinu ovládají. I velmi špatný tlumočník bere 500 dolarů měsíčně. To je víc než bere vyšší důstojník Afghánské národní armády. Jinými slovy, vysáváme afghánskou inteligenci, která nám pak schází v vládních strukturách potřebných k obnově země.

Kontraktorské firmy amerických ozbrojených sil nabírají zaměstnance na bezpečném severu země, kde ale Tádžikové umí většinou jen darí a ne paštu. Výsledkem je zaměstnávání lidí, mluví nejen špatnou angličtinou, ale i špatným paštu. K tomu se přidávají ještě zvláštní vztahy mezi Paštúny a Tádžiky, které považují prvně jmenované za zaostalé. Paštúni mají Tádžiky zase za nafoukané seveřany, kteří se neumějí chovat (podle kodexu pashtunwali). Třaskavá směs je na světě.

Najmout Paštúnského tlumočníka je složitější, protože vzdělání na jihu bylo vždycky horší a vysoké procento obyvatel je negramotných. Kromě toho tam má Taliban větší vliv, takže se lidé bojí spolupracovat. Nesmíme zapomenout ani na jazykovou různorodost v horských údolích východního Afghánistánu, kde se v místních dialektech vyznají jen místní. Ale najmout je znamená další riziko, že využijí neznalosti cizinců k pomstě jinému kmenu. A jestli chtějí vojáci oslovit ženu, musí mít z důvodů místních tradic ženskou tlumočnici, jinak pošpiní čest její rodiny a následuje badal – pomsta.

Potíž může být i s tlumočníky pocházejícími z USA , kteří mají bezpečnostní prověrku nutnou k práci s utajenými materiály. Často pocházejí z druhé generace přistěhovalců, mají špatný přízvuk, nepoznají dialekty, nerespektují místní zvyky a k Afgháncům se chovají povýšeně. Místní je často již považují za cizince.

Chyby v překladech způsobují napětí, nedorozumění a zklamání, což zhoršuje vztahy a ohrožuje životy vojáků i Afghánců. Omyly jsou na denním pořádku. Tlumočníci a překladatelé mají ještě jednu velmi důležitou funkci – působí jako kulturní poradci. Umějí si všimnout detailů, které přehlížíme – a ďábel je skryt v detailech.

Obamovo rozhodnutí vyslat posily opět zvýší potřebu vyššího množství tlumočníků a překladatelů. Znalost angličtiny se sice mezi Afghánci pomalu zlepšuje, ale to zřejmě nebude stačit. V lednu 2009 pracovaly v zemi 3000 místních a 250 amerických překladatelů. V listopadu 2009 měla firma Mission Essential Personnel, hlavní kontraktor amerického ministerstva obrany, 4500 zaměstnanců, hlavně tlumočníků. Mezi tím se ale zvětšil i počet vojáků z 40 na 68 tisíc. Dalších 30tisíc vojáků do července 2010 znamená 2500 nových terps. Je otázkou jestli to nepůjde na úkor kvality.

Sehnat anglicky mluvícího Afghánce není úplně snadné, ale je to jednoduché ve srovnání se sháněním Afghánců ovládajících francouzštinu, němčinu nebo portugalštinu. Naštěstí země bývalé Varšavské smlouvy mohou využít znalosti ruštiny.

Nakonec to ve výsledku vypadá jako tichá pošta: Malik (vlastník půdy, stařešina) z horského údolí u hranic s Pakistánem hovoří málo známým dialektem paštu, překládá to Paštún z Kábulu, který doma mluví darí a paštu se naučil na prázdninách u dědečka v Dželalabádu a angličtinu zase v utečeneckém táboře v Pákistánu, takže hovoří pákistánskou angličtinou. A pro ilustraci, čech má českou angličtinu, Polák polskou. Zeptá se malika na bezpečnost, on mluví pět minut a tlumočník odpoví že situace je O.K. Pro ilustraci, zde je pěkné video z Guardianu.

Závěrečná část v neděli.