TGM na vojenské přehlídce v roce 1933; Repro z knihy Milana Machovce Tomáš G. Masaryk, Melantrich, 1968

Stále jsem přemýšlel, proč většina nejvyšších představitelů naší armády spíše než respekt, úctu a autoritu budí v lidech a samotných vojácích zoufalství, úsměv nebo smířlivý soucit a zejména pocit, že armáda je stále pořád o těch „gumách“ zelených. Je to specifické povolání být vojákem z povolání a vyžaduje určité charakterové, osobnostní vlastnosti a předpoklady, které jsou potřebné pro výkon tohoto povolání. Jak už z předchozích článků a následných diskuzí vyplynulo, hlavními problémy naší armády v oblasti personální jsou:

• délka a způsob vedení základního výcviku a dalších odborných a zdokonalovacích kurzů
• vzdělání – odborné, vysokoškolské
• chybějící kariérní řád
• morální a osobnostní předpoklady pro výkon tohoto povolání

Ten kdo má moc rozhodovat, z hlediska hierarchie vojenské, je v každé armádě důstojník. Kdo to vlastně důstojník je, jaké má mít vlastnosti a předpoklady? Bohužel ani většina ze současných důstojníků neví, co důstojník v pravém slova smyslu znamená, natož co zahrnuje charakteristika demokratického důstojníka.

Proto si zde dovolím uvést několik základních charakterových vlastností a požadavků kladených na důstojníky československé armády z díla T. G. Masaryka. Potvrzuje se mé přesvědčení, že je zbytečné vymýšlet vymyšlené. Naše historie má dostatek znalostí a také zkušeností. Bohužel nejsme schopni být náležitě hrdí na již vymyšlené a nejsme důslední a ochotní na toto navazovat, rozvíjet a dotáhnout do požadovaného výsledku.

Nesouhlasím, že je těžší změnit současný vývoj naší české armády, protože jsou „jiné“, „těžší“ podmínky a problémy, které znemožňují změnit a obnovit armádu v účelný, pevný a demokratický celek, který by mohl být jedním z hlavních pilířů naší země a společnosti. Problémy budou stále. Jde tedy o něco jiného – o vůli a touhu dosáhnout vytýčeného cíle, za který se nebudeme muset stydět a za který se nebudou stydět ani naše děti.

Při vzniku první československé armády po roce 1918, byly sice problémy v historickém kontextu jiné. Ale, co se týče řešení problémů v personalistice, ve vzdělávání, v technickém a logistickém zabezpečení při výstavbě profesionální armády, byly tyto problémy velice podobné, ne-li větší v porovnání s těmi současnými. Jen výsledek byl jiný. Po dvaceti letech za první republiky naše armáda vykazovala profesionální a morální hodnoty, tolik ceněné u široké společnosti, o kterých si v současné době můžeme nechat jen zdát.

Níže uvedené informace (citace) nebudu nijak komentovat, není třeba. Stačí jen pozorně číst a nalézt podobné problémy výstavby demokratické československé armády za první republiky a současné české armády. A co více, víme, že lze nalézt řešení. Morální a profesionální stav československé armády v roce 1938 je toho důkazem.

Vymezení pojmu důstojník dle T.G.Masaryka

„Naše slovo důstojník ukazuje více k hodnotě, k důstojenství a dojista, důstojník, v pravém slova smyslu důstojník demokratický, má velikou a odpovědnou důstojnost. … Pravý důstojník musí se proto pro svou službu stále učiti, musí se stále vzdělávati a zdokonalovat nejen ve vědomostech vojenských, ale i všeobecných. … Důstojník, toť živý vojenský program.“ napsal Masaryk v knize Cesta demokracie.
Má-li naše vojsko být a zůstat demokratickou armádou, potřebuje nutně demokratický důstojnický sbor. Důstojník v demokratické armádě musí být celým svým myšlením a jednáním demokratem. Musí mít také smysl pro odpovědnost a v neposlední řadě musí být svědomitý. Moderní armáda žádá od důstojníka tyto vlastnosti, pokud je nemá, není pro něj v moderní demokratické armádě místo. V moderní demokratické armádě platí více než kdy předtím, že dobrý důstojník je požehnáním a špatný důstojník je kletbou armády.
Moderní důstojník musí být prakticky vším – dobrým velitelem, vychovatelem, kamarádem, odborníkem na mnoho profesí, ale také musí být dobře zorientován v politickém dění ve státě. Pro mužstvo se proto musí stát – řečeno jedním slovem – vzor.
T.G. Masaryk si přitom uvědomoval, že demokratického důstojníka lze vychovat pouze společným národním úsilím, přičemž za jeden z určujících problémů na této cestě považoval vzdělání důstojnického sboru s akcentem nejen na vojensko-odborné, ale i všeobecné znalosti. Vojáka z povolání považoval za významného činitele přispívajícího k prohlubování československé státnosti, k formování nového československého vlastenectví. Zároveň kladl mimořádný důraz na jeho příkladnost jako reprezentanta armády československého státu.

Důstojník = důstojnost, vzdělanost, zodpovědnost, demokratičnost, svědomitost, dobrý velitel, vychovatel, učitel, kamarád, odborníkem na mnoho profesí, politicky zorientovaný, reprezentant armády, součást společnosti.

Důstojník – učitel a vychovatel

K předním schopnostem moderního demokratického důstojníka musí patřit schopnost učit a vychovávat své podřízené. K tomu aby sám věděl a znal nejnovější poznatky, je nutné sebevzdělávání každého důstojníka. „Učitel, který se neučí, nestojí za nic,“ řekl Masaryk v řeči ve vzdělávacím kurzu II. odboru MNO v roce 1919.
Další obor lidského vědění, který je pro důstojníka moderní armády nepostradatelný a při komunikaci se sousedními armádami nezbytný je schopnost ovládat slovem a písmem cizí jazyky. Bez schopnosti ovládat alespoň jeden světový jazyk je důstojník prakticky odříznut od mnoha zdrojů novinek. Zvláště je to patrné dnes, protože technický vývoj jde překotně rychle kupředu.
Jestliže toto vše důstojník zvládne, pak ještě musí mít alespoň základy pedagogiky a didaktiky, aby mohl nabyté vědomosti předávat mužstvu.
Součástí výchovy je i trest. Když už je nutno trestat, měl by to být poslední výchovný prostředek. Při ukládání trestu musí voják vědět, že trest není msta.

Důstojník – velitel

Důstojník není pouze vychovatelem, kamarádem, odborníkem, učitelem vědomostí, ale především musí být dobrý velitel. Zvlášť moderní demokratická armáda potřebuje kvalitní velitelský sbor na všech úrovních.

Důstojník a odpovědnost

Svým posláním má důstojník velkou odpovědnost. Ta se stává tím větší, čím vyšší funkci zastává, protože na jeho rozhodnutí mohou ve válce záviset životy desítek nebo i stovek lidí. Je si třeba uvědomit, že jediný omyl nebo chyba může mít velké následky. Má-li důstojník splnit své poslání, musí být na něj co nejsvědomitěji připraven, protože v případě války má morální odpovědnost za životy, které budou obětovány pro dosažení vojenských cílů.

Důstojník – vzor

Správný důstojník demokratické armády musí být příkladem pro konání mužstva ve všech ohledech. Masaryk je zastáncem toho, že správný důstojník by měl navštěvovat divadla kina a jinak se zúčastňovat společenského života.
Souhlasí s heslem Havlíčka: „Jen zevšednět mi nedej, Bože!“ Pod tímto heslem viděl střídmý společenský život každého důstojníka. Byl zastáncem toho, že četba knih, návštěva divadel, koncertů jsou podstatně ušlechtilejší způsoby navazování společenských styků než pouhé vysedávání po hospodách.
Masaryk byl přesvědčen o tom, že správný důstojník demokratické armády v každém prostředí bude dbát o to, aby nezapadl, a bude se snažit o vyniknutí nad průměr. Bude se dále snažit vyhnout všemu, co by zesměšnilo jeho důstojnost.
Vyžaduje-li důstojník kázeň a poslušnost od svých podřízených a nižších, musí ji také bez výjimky projevit v poměru ke svým nadřízeným a vyšším.

Poměr důstojníka k mužstvu

Jedním ze základních principů demokratické armády musí být také demokratický poměr důstojníka k mužstvu. Jestliže tvrdíme, že armáda je demokratická, musí se v ní demokraticky jednat a pracovat. V Rakousko – Uherské armádě byl vztah mezi důstojníky a mužstvem definován spíše jako vztah mezi aristokracíí a poddanými.
Masaryk si byl vědom toho, že nové vztahy v nové demokratické armádě mezi důstojníky a mužstvem se nevytvoří samy a přes noc. Chápal to jako dlouhodobý proces a hlavní úkoly při vypracování nových vztahů položil na důstojnický sbor.
Demokratický poměr důstojníka k mužstvu je lidský, přímý, poctivý, upřímný a spravedlivý. V demokratické armádě musí být kasárna místem, kde důstojníci zacházejí s vojáky jako lidé s lidmi po lidsku.

Pěstování autority, získání důvěry, takt

Demokratický poměr důstojníka k mužstvu není a nesmí být na újmu kázně a autority. Stejně jako by se rozpadla demokracie bez uznání mravní autority, tak by se i demokratická armáda rozpadla bez uznání autority. Důstojník si může vypěstovat autoritu jako velitel, učitel, vychovatel a příkladný vzor v chování. Demokratický poměr důstojníka k mužstvu se vyznačuje především v lidskosti, upřímnosti, svědomitosti, poctivosti, spravedlnosti a přímosti. Autoritu je třeba získávat, nedá se vynutit, protože mužstvo už není jen slepou masou. Důvěru u mužstva si může důstojník vybudovat stejnými prostředky jako autoritu. Budování důvěry však nikdy nesmí být na úkor kázně nebo vlastní autority. Důvěru také nelze budovat pomocí demagogie.

Důstojníkova péče o mužstvo

V pěstování autority a získávání důvěry u mužstva může důstojníkovi výrazně pomoci jeho opravdová starost a péče o duševní a hmotné potřeby mužstva. Mužstvo musí vědět, že se o něj jejich důstojník postará. „My musíme v demokratické armádě klást důraz na ducha armády, na její ideje a tradice. Neběží o instituci, nýbrž o lidi, živé lidi…,“ řekl Masaryk v řeči ve vzdělávacím kurzu II. odboru MNO v roce 1919.
Péče důstojníka o mužstvo je jeho základní povinností a vyžaduje, aby tuto péči prováděl s maximálním úsilím. Jestliže tuto péči přenechá na někom jiném, dříve nebo později se tato skutečnost vymstí.

• Autor mně neznámý: Vize armády a důstojníka v pracích T. G. Masaryka a jejich realizace, in: semestrální práce, Vyškov
• Dvorský, Josef: Naše vojsko a československý důstojník v projevech T. G. Masaryka, Praha: Naše vojsko, 1991
• Masaryk, Tomáš Garigue: Cesta demokracie, in:Soubor projevů za republiky. I., Praha:Čin, 1933
• Vondrášek, Václav: Ke kontinuitě přípravy vojenských profesionálů v Armádě České republiky, in: Vojenské rozhledy 2/2000, Praha: AVIS, 2000
• Zemská rada osvětová v Praze: T.G.M. Národu – časové odpovědi z jeho díla, svazek č.8 , Praha: vytiskl Jaroslav Jiránek v Železném Brodě, 1947