Počítačové hry již dávno nejsou doménou pubertálních uhrovitých hochů. Jelikož jejich hlavní boom začal koncem 70. a počátkem 80. let 20. století, tak „uhrovití hoši“ odrostli a dnes jsou z nich třicátníci a čtyřicátníci. Řada z nich, i přes úspěšné kariéry a vlastní potomstvo, na hry nezanevřela a dnes je tato dříve okrajová záležitost uznávaná jako mainstreamová zábava.
Řada ozbrojených sil a dalších bezpečnostních složek ve světě si je vědoma tohoto fenoménu a využívá počítačové hry k podpoře svých aktivit. Jedna z prvních snah o přizpůsobení komerční hry pro vojenské účely byla nazvaná Marine Doom, což byla konverze FPS (First Person Shooter) hry Doom II pro potřebu U.S. Marine Corps. Tato primitivní záležitost byla v roce 2001 nahrazena propracovanějším simulátorem VBS1, který byl založen na taktické hře Operation Flashpoint: Cold War Crisis od české firmy Bohemia Interactive. Dalším produktem této společnosti, založeným na Operation Flashpoint, je simulátor DARWARS Ambush! , jenž má sloužit U.S. Army jako výcviková pomůcka pro nácvik konvojových operací. Největším a nejúspěšnějším počítačovým projektem amerického ministerstva obrany však dodnes (v různých verzích již od roku 2002) zůstává hra America’s Army, která slouží především jako skvělá náborová pomůcka. Není bez zajímavosti, že když jsem v roce 2004 měl možnost navštívit středisko pro výběr personálu (MEPS) U.S. Army v texaském městě El Paso, tak součástí dárkového balíčku pro zájemce o službu byla (kromě dalších propagačních materiálů a suvenýrů) i výše zmiňovaná hra.
Proto bych chtěl všechny čtenáře On War | On Peace a fanoušky vojenské historie upozornit na pořad Time Commanders, který uváděla britská televize BBC v letech 2003 až 2005. V něm je skupinka vojenských amatérů uvedena do rolí vojevůdců v historických bitvách a jejich úkolem je poradit si co možná nejlépe (a nezřídka přepsat historii). Celá simulace bitev se odehrává na upraveném enginu strategické hry Rome: Total War a počínání hráčů komentují a analyzují profesionální vojenští odborníci a historici. Zde vám nabízím jeden úplný díl tohoto pořadu, v němž je konkrétně simulována bitva v Teutoburském lese mezi římskými legiemi a barbarskými kmeny Germánů.
Poučné využití komerčních herních produktů k počítačové simulaci válčiště, rozvoji základních taktických dovedností a bojového umění celkově, nemyslíte? Jistě budou mnozí souhlasit, že je nanejvýš nutné „vyhrabat se z doby kamenné“ a začlenit tzv. počítačový kriegspiel do výuky praporčických i důstojnických kariérových kurzů i v Armádě České republiky. Neboť i to je totiž jedna z cest, jak zvýšit jejich nízkou atraktivitu, bezobsažnou informační hodnotu a často celkově slabou kvalitu.





#1 Dušan Rovenský 2. 4. 2010 - 21:32
Vřele všem čtenářům doporučuji i další epizody pořadu Time Commanders, které najdete na YouTube: http://www.youtube.com/results?search_type=search_playlists&search_query=Time+Commanders&uni=1
#2 Bohuslav Pernica 3. 4. 2010 - 19:07
Souhlasím s existencí určité nudy v kursech, nicméně s vytvářením kurzů to zas není tak jednoduché v podmínkách absence systému měření účinku vzdělávání a v podmínkách přetížení učitelů. To první je potřeba pro prokázání vhodnosti metod přípravy, to druhé je nutný systémový požadavek pro rozvoj systému. V okamžiku, kdy „nestíhám“, není čas na přípravu čehokoliv nového. To si myslím byl podstatný problém VA v posledních dvou letech a souvisel s nedokonalým plánováním a neochotou riskovat.
#3 Dušan Rovenský 3. 4. 2010 - 20:35
Bohuslave, systém kariérového vzdělávání rotmistrů a praporčíků jsem (z titulu své tehdejší funkce) řešil od roku 2005 do konce roku 2008. V roce 2005 byl obsah kurzů prakticky stejný jako v roce 1996, když VA vznikla. Prostě skoro 10 let stagnace.
U VA jsem narazil na dvě osoby, které byli hlavními „tahouny“ změn, které jsem navrhoval a prosazoval – pplk. (později plk.) Straku a pana Herodka. Oni oba museli často přesvědčovat vlastní podřízené, že změny jsou nutné. Běžní „kopři“ v hodnostech kpt. – mjr. na systému a obashu výuky neviděli nic špatného, nic co by bylo třeba měnit.
Nakonec se však ukázalo, že hlavní „brzdy pokroku“ nejsou ani tak lidé z VA, ale z SP MO. Totální neznalost toho, jak by mělo vzdělávání rtm. a prap. vypadat. A kromě neznalosti (ta se dá pochopit a lze si znalosti doplnit – žádný učený z nebe nespadl) bych spíše řekl – TOTÁLNÍ nezájem. Hlavní je udělat jakýsi takýsi kurz gšt. a kurz pro vyšší důstojníky a to ostatní je bahno ve kterém se válí nějací prvoci a bakterie.
Nakonec to dopadlo tak, že v novém RMO (zásady tvorby SM) jsou na 10 hodností tří hodnostních sborů (mužstvo, poddůstojníci, praporčíci) jen 2 kariérové kurzy (ze současných nedostatečných 3). Takže, zatímco budujeme profesionální podd. a prap. sbor – vůbec to insticionálně nepodporujeme. Zatímco např. ve Velké Británii či USA musí poddůstojník před každým jmenováním do vyšší hodnosti (a tím pádem i do vyšší funkce) absolvovat opravdu náročný kariérový kurz, tak u nás může být člověk třeba 25 let praporčíkem a na celou tuto dobu si vystačí s jedním švindlkurzem. Prostě a jasně: děláme to aby si někdo obhájil svojí existenci (vojenská vzdělávací zařízení???) a měl čárku – ne kvůli tomu, aby byli lidé formálně připraveni pro výkon své funkce.
#4 HedonistImp 3. 4. 2010 - 22:02
FSS MU – Obor Bezpečnostní a strategická studia – jeden z předmětů využívá pro simulace výtečnou hardcore strategii Steel Panthers: Main Battle Tank.
#5 Dušan Rovenský 3. 4. 2010 - 22:20
Pro HedonistImp: O tom přesně mluvím. Proč nevyužít volně dostupné komerční produkty jako učební pomůcky? Cena je naprosto zanedbatelná (popřípadě je to freeware jako zmiňované Steel Panthers) a přínos oproti suchému výkladu v účebně, kde všichni usínají nudou, obrovský.
#6 Bohuslav Pernica 4. 4. 2010 - 07:07
Myslím, že mluvíme o tom samém. Tím je „výměna kaprů za plného provozu rybníku“. První problém je udržet v provozu rybníček, protože hodnocení činnosti je nastaveno na kvantitativní, nikoliv kvalitativní ukazatele. – Stačí si přečíst zápisy hodnocení výcvikového roku… Druhý problém je ochota jít do rizika výměny kaprů nebo jejich prohnání v rybníku. Jestliže někomu daný stav vyhovuje, udělá vše pro jeho zachování. Přirozeně, že to má platnost pro všechny stupně řízení, kde je snaha jít cestou menšího odporu. Takže vítězí formalizace a zjednodušování. Připočítáme-li k tomu změny struktur, názvů a lidí v periodě dvou až tří let, tak nikdy nevznikne nic nového.
To, že je FSS nebo MUP tam, kde jsou je dáno stabilitou prostředí, ve kterém se pohybují. V resortu to spíše připomíná situaci, kdy za dva roky si postavíte bábovičku, pak přiběhnou zlí kluci, bábovičku rozšlapu s prohlášením, že je všechno špatně a že máte postavit novou bábovičku. To namáhavě uděláte s tou samou formou a po dvou až třech letech se situace opakuje… Nejlepší na tom všem jsou lidé používající konjunktiv k vysvětlení toho, jak to máte dělat – oni si prostě přejí, aby to bylo podle jejich, ať to stojí, co to stojí, ať je to uskutečnitelné nebo ne… a pak si po dvou až třech letech zmizí a zase začínáme znova.
#7 Ivo 6. 4. 2010 - 13:45
Troufnu si poznamenat, že v dohledné době nic podobného například na UNOB použito nebude. Proč? Do jakých sylabů by se podobná tematika schovala? Ještě za „vojenské“ školy VVŠ-PV byl v náplni bakalářského studia průzkumných a mechanizovaných odborností JEDEN semestr dlouhý kurz „Vojenské dějiny“. V praxi se jednalo o středoškolský exkurz se zaměřením do období 1918-1945. O jakékoliv vojenské aplikovatelnosti nemohlo být ani řeči. Jaká je hodinová dotace na UNOB dnes. Sami pro sebe si to porovnejte například s institucemi jako RMA Sandhurst (UK) nebo Westpoint (USA).
Porovnejte například s podobnými kurzy na MU FSS, kde jsou rozebírány bitvy s takovými „pro civily zbytečnými detaily“ jako přirozený posun řecké falangy směrem v pravo během přesunu, vliv masového rozšíření palných zbraní na bojišti na organizaci armád apod.
Jenže současná UNOB připravuje slušně své absolventy na tzv. „druhou kariéru“ (rozuměj ekonoma po odsloužení závazku armádě), ale mizerně na tu první (služba u bojových útvarů AČR).
Dokud nedojde k tomu, že někdo osloví velitele útvarů a svazků a nezeptá se jich co potřebují oni, aby nově příchozí absolventi zvládali a následně to bylo zakomponováno do studijních programů, nevidím šanci na změnu. Máme redy sice resortní vojenskou vysokou školu, která ale nepřipravuje budoucí vojenské profesionály o nic lépe než většina civilních. Myslím, že by nebyl problém naopak jmenovat dost civilních škol, jejichž absolventi jsou na výkon vojenského povolání připraveni po odborné, osobnostní i fyzické stránce lépe, než absolventi UNOB.
#8 Bohuslav Pernica 6. 4. 2010 - 17:23
Nejsem zástupcem UO a o studijním programu na FEM vím své. S výukou dějin souhlasím. Proč to nejde, nebo jak to funguje, se lze dočíst v jednom z mých článků ve VR. Kdyby byl skutečný zájem s tím něco udělat, tak se s tím něco udělalo dávno. – Parafrázováno Mrazíkem: „Důstojníci jsou malý páni, to rektor UO a ředitel sekce personální řídí zdejší kokrhání.“
Měl jsem možnost konfrontovat se s tradiční vojenskou výukou v Rakousku a SRN a ta „chvíle studu“ mi otevřela cestu ke studiu vojenské historie. Myslím, že hodně důstojníků prošlo podobnou zkušeností, bez toho aniž by měli možnost něco změnit. Možná se ale něco změní; minulý týden proběhla ve Vyškově konference k tématice minulosti, přítomnosti a budoucnosti vojenského školství. Sborník by měl být přístupný na internetu.
#9 Ivo 6. 4. 2010 - 17:57
Bylo by možné dát odkaz na onen sborník?
#10 Bohuslav Pernica 6. 4. 2010 - 18:13
Šlo o tuhle akci: http://www.vavyskov.cz/konference. Příspěvky jsou kompletní a mohly by jít na internet, záleží však na RNDr. Herodkovi, jak se mu podaří vyřešit technikálie. Z hlediska UO bylo pozoruhodné vystoupení doc. Rýznara, ale byly tam i jiné zajímavější okamžiky. Abychom nezatěžovali diskusi osobními poznámkami, navrhuji vstoupit do diskuse přes redakci OWOP.
#11 Jan Novák 12. 4. 2010 - 22:03
Nádherná debata party akademiků a jednoho bojovníka na téma VA a UNOB. Prapříčina všech problémů není v tom, že by bojovníci přesně nedefinovali co chtějí, udělali jsme to snad 100x. Problém je zejména v personálů, budování si vlastního světa rodinných mafií a dlouholetém klientelismu. Příklady táhnou: pplk.Škoda na UNOB – rozený instruktor a doživotní vychovatel, VA Ing. Malík – učitel, vychovatel, agent a o.z. Těchto a dalších případů ve VA a UNOB jsou desítky, možná stovky. I součastní hrdinové kolegy Rovenského jako pan Herodek a další mají zajímavá CV. F,F,T,U,I a další se alespoň snaží něco dělat ale praxe vyčtená z knížek mladého důstojníka nepřipraví. K tomu všemu se připojuje podivný velitelský řetězec a boj uvnitř teritoria, mezi mocnými, kdože je lepší resortní škola. Nadevším tím chaosem bdí mocný velitel spol. sil a ředitel sekce personální MO. Hlavně aby ty hloupé gumy nic nechtěli. Nedej bože aby mladý voják uměl střílet nebo velet. Vše je třeba zabalit do vojensko pedagogického klišé a hlavně pořádně probádat. I ten seminář na téma minulost, současnost a budoucnost ve Vyškově byl určitě plodný. Pravděpodobně se ho zúčastnili všechny armádní špičky, velitelé brigád, praporů a bojovníci aby si všichni pokecali na téma „všichni jsou spokojeni“ a na závěr přirozeně přijela elita MO v pompézním doprovodu plk.Zůny. Nebo to byla nedej bože zase akce jak to dělala, dělá a bude dělat VA a UNOB lépe v úzkém rodinném kruhu akademiků, bez účasti uživatele? Ti bojovníci to přece nechápou, pořád by jen někde stříleli a jezdili do Afganistanu. Božínku všude tolik špíny. A teď vážně, nejsem anarchista, ale pokud s tím chce někdo něco udělat a bude mít dostatek síly prokousat se vším tím vzletným marastem je třeba obě instituce zrušit, najít člověka, který bude pevný v kranflecích a dát mu pravomoc na základě požadavku armády to předělat. No to zní přece jen dost anarchisticky a tedy to beru zpět. Pro začátek bude stačit respektovat požadavky armády, pružně reagovat na potřeby výcviku a nových TTP z operací a hlavně vyházet všechny co ve vojenském školství strávili celý život od poručíka do plukovníka a později se stali o.z. Doporučuji všem kritikům VA a UNOB si přečíst CV hlavních funkcionářů na army.cz. opravdu zajímavé čtení a hromada praxe v AČR.