Nedávno jsem psal o slepém kapitánovi Scottu Smileym. Zmiňoval jsem se, stejně jako vy v komentářích, o nadporučíkovi Robertu Chudém, který byl vážně zraněn v Afghánistánu a přes amputaci končetin se byl schopen vrátit do služby, byť jako občanský zaměstnanec a ne jako voják, což by byl jeho sen. Snad se změní pravidla a jemu se tento sen splní, stejně jako ostatní.
Když jsem dnes v noci shlédnul opakování 13. komnaty Roberta Chudého na ČT, která byla o jeho osudu, vůli, píli a pokoře, vzpomněl jsem si na svazek Bušidó. Cesta samuraje od Tairy Šigesukeho. Zvláště na kapitolu „Chrabrost“, která mi přijde příhodná k popisu toho, co se objevilo v 13. komnatě. K textu je nutné přistupovat s rezervou – je nutné si uvědomit v jaké době, v jaké kultuře a k jakému účelu vznikl, ale přesto, dá se v něm nalézt mnoho inspirace:
9 commentsNa cestě válečníka jsou pouze tři věci považovány za podstatné. Jde o oddanost svému pánovi, vykonávání povinnosti a udatnost v boji. Člověk, jenž toto vše plně zvládá, má právo považovat se za válečníka prvotřídních kvalit. Je ale velmi těžké takového člověka nalézt, byť i mezi tisíci vojáky.
Mohlo by se zdát složité rozpoznat statečného muže od zbabělého v dobách míru, kdy není žádných bojů ani válek. Ale přitom jde naopak o velmi jednoduchou záležitost. A pokusím se ji vysvětlit.
Je všeobecně známo, že odvaha se neprojevuje jen v situacích, kdy je navlékána zbroj, pozvedají se zbraně a muži vyrážejí do boje. Rozdíl mezi chrabrostí a zbabělostí je často k vidění i v každodenním životě.
Válečník již zrozený se statečností v srdci neustále prokazuje oddanost a úctu svému pánovi i rodičům a svůj volný čas tráví pokaždé studiem a cvičením bojových i duchovních umění. Vyhýbá se přílišnému pohodlí a zbytečnému utrácení peněz, ty vydává jen v nejnutnějších případech. Pozorně dbá všech příkazů i zákonů a nechodí na zakázaná místa, i kdyby to bylo jeho nejtajnějším práním. Dle potřeby končí s věcmi a záležitostmi, se kterými je těžké skončit. To vše z oddanosti pánovi, rodičům i své službě.
Tito chrabří válečníci se také řádně udržují ve fyzické kondici, pečují o své zdraví, dbají na správnou výživu a vyhýbají se přílišnému pití i sexuálním aktivitám. V hlavě mají neustálou myšlenku a cíl býti dobrým válečníkem. Vůči lidem kolem sebe často zaujímají trpělivý a tolerantní postoj…
9 Comments
Jiří Šedivý
2. 5. 2010, 21:02Franto, díky za tento kousek. S nadporučíkem Chudým jsem se krátce setkal necelý rok po jeho zranění. Na ten rozhovor nikdy nezapomenu. Už tehdy byl v neuvěřitelné kondici fyzické, ale především morální. On je vzor a povzbuzení nám všem, ať děláme cokoli. Úžasná je také jeho rodina, přítelkyně a kamarádi.
Citát z Bušidó sedí naprosto — stačí jen zaměnit pána za vlast.
Zdravím z NATO.
REPLYJiří Šedivý
2. 5. 2010, 21:37P.S. Jo a k tomu Bušidó doporučení vyhýbání se určitým aktivitám, tak to už je soukromá záležitost každého z nás ;-)), Satan to zná.
REPLYsatan
3. 5. 2010, 9:36To Jiří Šedivý: myslím, že se zcela ztotožním s názorem, že výběr určitých aktivit (zejména těch jež se vystříhat ) by měl zůstat doménou toho či onoho daného válečníka
REPLYDušan Rovenský
3. 5. 2010, 23:25K této pasáži: „Na cestě válečníka jsou pouze tři věci považovány za podstatné. Jde o oddanost svému pánovi, vykonávání povinnosti a udatnost v boji.“
Loajalita je obousměrná záležitost. Loajální musí být podřízený k nadřízenému, ale i nadřízený k podřízenému. Bohužel je často vyžadována pouze ta první část.
REPLYHEDP
4. 5. 2010, 1:07Je rovnováha vojenského řemesla(bojovníka) a vojenského umění(vojevůdce) .
PS: Nevím jak u vojevůdců ale řemeslo šlo do (pryč) a nikomu to nehlásilo.
REPLY