V posledních týdnech se v několika médiích objevila docela zajímavá zpráva, že nově vypuštěný čínský satelit SJ-12 provedl sérii manévrů, díky kterým se přiblížil a setkal se s jinou čínskou družicí SJ-06F, která je ve vesmíru od října 2008. Tato úvaha se původně objevila v srpnové analýze Igora Lissova, který vycházel z veřejných dat amerických ozbrojených sil. Další výpočty jeho analýzu potvrzují.

„Setkání“ družic na oběžné dráze je podle expertů komplexní operace, která byla v minulosti provedena pouze několikrát. Zkušenosti s tímto manévrem mají především Američané. V roce 2005 provedla NASA pokus, který se ne zcela vydařil, ale ukázal, že „setkání“ za účelem například přečerpání paliva, nebo výměny modulů je možné. Pokud se skutečně podařil čínským satelitům tento složitý manévr, naznačuje to, že Země středu nejenom že zvyšuje své schopnosti operovat v kosmu, ale zároveň by to mohlo i zvýšit nedůvěru a pocit ohrožení u ostatních.

This kind of rendezvous can have extremely useful, and benign, applications: removing space debris, refueling satellites or repairing craft in orbit. But the military apps are massive, and include up-close inspection of foreign satellites, espionage — and the infliction of some serious damage to adversarial space infrastructure. In other words, orbital warfare that, given just how reliant we are on satellite technology, would have widespread consequences on the ground.

Respektovaný expert James Oberg , který pracoval pro NASA a mimo jiné napsal knihu Space Power Theory, v komentáři pod textem ve Space Review o „setkání“ satelitů napsal:

As a veteran of Mission Control orbital rendezvous missions with space shuttles, I found the article technically sound, and fairly persuasive. ‚Rendezvous‘ was my call sign in Mission Control and has been my academic and professional specialization for forty years.
BUT if the article is accurate, the SECRECY implies an ominous and probably military intent on the part of China.
There ARE potential innocuous justifications for developing the technology — but in THOSE cases, I would have expected China to brag openly about having done it.

Čínský vesmírný program probíhá od konce 60. let minulého století. V 90. letech prošel různými neúspěchy, které jej zbrzdily, ale v současnosti se Čína vrací na trh a nabízí „balíčky“ služeb, jejichž součástí je vývoj satelitu, jeho vynešení do vesmíru a dokonce i zajištění financování pro země třetího světa, jako je Nigérie, či Venezuela, které si nemohou dovolit služby nabízející kosmické agentury západních zemí.

Chinese officials routinely denied any military nature of its space programme, and called for using space for peaceful purposes. China is also an active advocator along with Russia for a complete ban of weapon in space. However, China is known to have launched reconnaissance satellites for both civil and military uses. In January 2007, China carried out a highly controversial anti-satellite (ASAT) weapon test, using a ballistic missile carrying a kinetic kill vehicle to shoot down one of its retired weather satellite FengYun 1C. The Pentagon reports to the U.S. Congress also suggested the China may be developing systems intended to jam U.S. navigation satellite signals, and ground-based lasers to damage optical sensors on reconnaissance satellites.

Když uvažujeme o světě, mezinárodní politice a bezpečnostních otázkách, většinou se vesmírem příliš nezabýváme. Problémy, které je nutné řešit na zemi, jsou totiž významnější, hrozivější a bezprostřednější, než cokoli jiného. Také je příliš brzy se hlouběji zabývat tím, co se odehrává kolem Země. Ale podobné zprávy, jako je ta s čínskými satelity je dobré nenechat bez povšimnutí. Naznačují totiž budoucnost, která, pokud se jí nezačněme zabývat včas, nás na Západě může nepříjemně překvapit. Je dobré mít na paměti, že vesmír je pouze dalším prostorem (po zemi, moři a vzduchu), kde se dají vést bojové operace. A čas, kdy bude nutné vesmír přidat k úvahám o strategii v tradičním „pozemském“ duchu, se blíží.