Tento příspěvek jsem dostal od generálmajora v záloze Ivo Zbořila, který byl od počátku u specifikování nároků na nový kolový obrněný transportér. Text reaguje na pochybnosti o procesu výběru, které se často objevují v médiích.

Jsem Ing. Ivo Zbořil, genmjr. v z. a byl jsem jedním z rozhodujících generálů AČR v procesu formulování  specifikace na nový kolový obrněný transportér a později v procesu jeho výběru. Cílem tohoto článku není popsat celý proces,  to by bylo téma na celodenní konferenci, ale nedá mi se nevyjádřit k některým informacím v médiích, naposledy jejich schopnost překonávání vodních překážek.

Na začátku  musím zdůraznit, že specifikace na nový kolový obrněný transportér se nepsaly pro Pandur, Patrii či Stryker (který se tehdy vojákům líbil nejvíc, nakonec  nebyl výrobcem vůbec přihlášen do soutěže) ale na nový kolový obrněný transportér (KOT). Který to měl být, mělo ukázat až následující výběrové řízení.  Na specifikacích na nový KOT, které požadovala armáda, se podílely desítky důstojníků, specialistů generálního štábu, operačních velitelství, konzultací se účastnila celá řada dalších odborníků z rezortu ministerstva obrany (MO) i mimo něj, celkově, po přijetí rozhodnutí,  za předložené  požadavky na nový KOT odpovídali vojáci, tedy generální štáb české armády. Schopnost plavby byla jeden z pěti  základních parametrů, o kterých byla vedena nejdelší  a  nejzásadnější  diskuse. Za další základní parametry jsme považovali:

1. schopnost plavby
2. pořízení pouze bojové verze, nebo i verze pro ostatní druhy vojsk;
3. pořízení transportéru pouze v základní verzi, bez vybavení, nebo pořízení plně vybavené verze (bojové, průzkumné, velitelské, protiletadlové, zdravotnické, atd.);
4. pořízení transportérů s věžovým bojovým kompletem, či nákup verze bezvěžové s dálkovým ovládáním zbraňového systému;
5. pořízení pouze osmikolové, nebo i šestikolové verze.

Otázek na požadované specifikace byly tisíce, ale tyto považuji za klíčové. Rozhodnutí, které bylo následně přijato – transportér pro všechny druhy vojsk, bezvěžový, osmikolový, plavající – nebylo učiněno lusknutím prstu od zeleného stolu, nebylo jednoduché a někdy velmi těsné. Byly sledovány a  hodnoceny trendy v oblasti vývoje KOT ve světě, porovnávány schopnosti, parametry všech tehdy známých používaných KOT, hodnoceny zkušenosti z misí, operací a válečných nasazení, diskutovány takticko technické možnosti  nových KOT s odborníky a specialisty na zbrojní průmysl. Hodnotily se naše národní tradice, zkušenosti v použití KOT, schopnost našich vojáků při použití tohoto typu bojové techniky a další a další parametry, trendy vývoje.

Ale zpět k plavbyschopnosti.  Nový KOT nebyl pořizován pouze a jenom a výhradně pro použití v Afghanistánu, byl pořizován s perspektivou služby v dalších 20-25 letech, pro použití v plném spektru možných operací, na všech možných bojištích, ve všech možných klimatických podmínkách, kdy schopnost překonávat vodní překážky může mít zcela jiný význam, než v horských oblastech Afghanistánu. Ale i s touto možností bylo jistě počítáno a proto byl jeden z požadavků na KOT připevnění přídavného pancéřování na úkor plavby.

Při rozhodování jsme si byli vědomi toho, že schopnost plavby zvyšuje celkovou cenu vozidel a současně má vliv i na některé další skutečnosti, a to včetně pancéřování. Nicméně jsme se rozhodli tento zásadní požadavek zachovat, a to také  s ohledem na skutečnost, že zpětně se tato schopnost realizuje velmi obtížně či je dokonce nemožná. Naopak většinu z toho vyplývajících omezení je možno realizovat následně. Svědčí o tom např. možnost dodatečného pancéřování při přípravě čtyř kusů Pandurů pro nasazení v Afghánistánu. Toto přídavné pancéřování je však realizace, která se používá i  všech ostatních vozidel této kategorie bez ohledu na to zda jsou obojživelná, a to proto, že se vozidlo vždy modulárně adaptuje na operaci, kterou bude plnit.

Naše hlavní argumenty zadavatele, tedy Armády České republiky (AČR), na zachování schopnosti plavby lze tedy shrnout do následujících bodů:

• KONCEPT – AČR nadále používá u vozidel KOT koncept jedno družstvo = jedno vozidlo. Tento koncept není v zemích NATO obvyklý, např. anglosaské státy jej nepoužívají – nahrazují jej větším palebným a logistickým úsilím. Vzhledem k velikosti České republiky a její armády se nám však tento koncept tzv. „mateřské lodi“ pro přepravu a zabezpečení družstva zdá stále velmi výhodný a odpovídá i našemu organizačnímu pojetí malých jednotek. Tento koncept  vznikl během druhé světové války v nám velmi kulturně blízkém Německu (odtud jej převzal Sovětský Svaz) a současný Bundeswehr jej používá, jak u nových kolových vozidel GTK Boxer, tak i u moderních pásových vozidel Puma. Hlavní odlišností mezi Bundeswehrem a AČR je skutečnost, že Němci mají v četě čtyři družstva/vozidla a my jen tři. Otázku zda jsou lepší čtyři nebo tři družstva v četě považuji nyní za jednu ze zásadních – odtud také můžete odvodit problémy, které byly se stanovením počtu potřebných strojů. Uvedený koncept nás vedl tedy k tomu, aby všechna vozidla byla schopná plavby – tedy, aby všechny družstva i je podporující specialisté měli stejné schopnosti;
• NASAZENÍ – Uvedená německá vozidla (GTK Boxer, Puma) nejsou schopná plavat, neboť jsou ve své třídě nejlépe pancéřována. To, že ochrana osádky je preferována oproti ostatním požadavkům, má zásadní vliv nejen na jejich vysokou cenu, ale i hmotnost. Právě hmotnost činí tato vozidla obtížně nasaditelná nejen v zahraničních misích, ale i kdekoliv jinde, neboť tomu musí být podřízena taktika a logistika. Němci se zkrátka soustředí především na obranu svého státu a pro mise používají jiná vozidla (např. Dingo nebo starší Fuchs). Po AČR však bylo požadováno, aby její jednotky byly schopny jak expedičních operací, tak i obrany země, a to s v jednotkách organicky začleněnou technikou. Tyto mnohdy rozdílné požadavky jen posílily tlaky na zavedení vševojskového a co nejuniverzálnějšího vozidla.  Nyní je tento koncept upravován, s jakým úspěchem, je na další diskusi (to je ona problematika vozidel Dingo a Iveco, obecně jde o tzv. problematiku vozidel MRAP). To však nic nemění na skutečnosti, že pořizovaná vozidla KOT (Pandur) jsou z hlediska vojenských operací poměrně flexibilní a mohou tak v mnoha ohledech doplňovat např. německé jednotky, a to i při případné obraně střední Evropy. Ostatně Američané pro tento účel používají podobně koncipovaná vozidla Stryker u armády a jejich obojživelnou/plavby schopnou variantu  LAV u námořní pěchoty. Trojčlenka u ozbrojených sil USA je tak pásové Bradley – kolové Stryker/LAV – expediční MRAP. Bez americké účasti lze obdobnou trojčlenku složit i ve střední Evropě a to pásové Puma – kolové GTK Boxer/KOT – expediční MRAP. Kolové KOT s obojživelnou schopností přitom nejsou jen české Pandury, ale i polská vozidla Rosomak (domestikovaná verze vozidla Patria AMV). Stejnou cestou jako Češi šli tedy i v daleko větším objemu i Poláci, kteří svá vozidla nasadili i v Iráku, kde je jejich schopnost plavby rovněž problematická.

Připomenul bych, že jsme brali v úvahu i aktuální situací v České republice. Měli jsme tedy na paměti například rozsáhlé povodně na Moravě v roce 1997, kde byla s úspěchem použita k záchranným pracím i pásová, plavby schopná, vozidla řady BVP, která z části vozidla KOT nahrazují. Velké povodně následovaly i v roce 2002 v Čechách a od té doby jsou na našem území v různém rozsahu takřka každý rok a nemůžeme v žádném případě vyloučit i možné bojové nasazení KOT v době záplav a posuďte sami, co by se stalo, kdyby vojáci řekli : nebojujeme, jsou záplavy.

Závěrem .V současném a budoucím možném, těžko předvídatelném bojovém nasazaní,  není jediný kus složitější bojové techniky, který by se nemusel přizpůsobovat konkrétní  operaci. Dle mého je nemožné pořídit novou bojovou techniku tak, že bude vyhovovat všem druhům operací, konfliktů, hrozbám, ohrožení, klimatickým, geografickým podmínkám… Vždy se musí tak či onak přizpůsobit. Nebo, druhá možnost je naši armádu každých 5 let přezbrojovat a přecvičovat na nový typ bojové techniky podle nasazení, nebo mít na jednu jednotku několik druhů bojové techniky, což – vzhledem k možnostem naší země – také možné není.

Přezbrojení armády, či druhu vojska, je vždy zásadní rozhodnutí, které ovlivní armádu na mnoho let. V době, kdy se zpracovávaly specifikace pro nový KOT, a to se zatím nezměnilo, nerezignovaly Česká republika a její ozbrojené síly na obranu teritoria České reubliky, nebudovaly se pouze a výhradně expediční síly a neprobíhalo přezbrojování pozemních sil pouze na jeden typ operace. Zkusme věřit vojákům, kteří o tom rozhodují, že tak činili a i nyní činí s plnou odpovědností a dlouholetým výhledem. Ovšem to, jaká technika a jak je nakonec pořízena, vlastní proces nákupu, už odpovědností vojáků není.