Příspěvky označené Pandur II
Předražené Pandury a plavbyschopnost
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 9. 9. 2010
Tento příspěvek jsem dostal od generálmajora v záloze Ivo Zbořila, který byl od počátku u specifikování nároků na nový kolový obrněný transportér. Text reaguje na pochybnosti o procesu výběru, které se často objevují v médiích.
Jsem Ing. Ivo Zbořil, genmjr. v z. a byl jsem jedním z rozhodujících generálů AČR v procesu formulování specifikace na nový kolový obrněný transportér a později v procesu jeho výběru. Cílem tohoto článku není popsat celý proces, to by bylo téma na celodenní konferenci, ale nedá mi se nevyjádřit k některým informacím v médiích, naposledy jejich schopnost překonávání vodních překážek.
Na začátku musím zdůraznit, že specifikace na nový kolový obrněný transportér se nepsaly pro Pandur, Patrii či Stryker (který se tehdy vojákům líbil nejvíc, nakonec nebyl výrobcem vůbec přihlášen do soutěže) ale na nový kolový obrněný transportér (KOT). Který to měl být, mělo ukázat až následující výběrové řízení. Na specifikacích na nový KOT, které požadovala armáda, se podílely desítky důstojníků, specialistů generálního štábu, operačních velitelství, konzultací se účastnila celá řada dalších odborníků z rezortu ministerstva obrany (MO) i mimo něj, celkově, po přijetí rozhodnutí, za předložené požadavky na nový KOT odpovídali vojáci, tedy generální štáb české armády. Schopnost plavby byla jeden z pěti základních parametrů, o kterých byla vedena nejdelší a nejzásadnější diskuse. Za další základní parametry jsme považovali:
- schopnost plavby
- pořízení pouze bojové verze, nebo i verze pro ostatní druhy vojsk;
- pořízení transportéru pouze v základní verzi, bez vybavení, nebo pořízení plně vybavené verze (bojové, průzkumné, velitelské, protiletadlové, zdravotnické, atd.);
- pořízení transportérů s věžovým bojovým kompletem, či nákup verze bezvěžové s dálkovým ovládáním zbraňového systému;
- pořízení pouze osmikolové, nebo i šestikolové verze.
Otázek na požadované specifikace byly tisíce, ale tyto považuji za klíčové. Rozhodnutí, které bylo následně přijato – transportér pro všechny druhy vojsk, bezvěžový, osmikolový, plavající – nebylo učiněno lusknutím prstu od zeleného stolu, nebylo jednoduché a někdy velmi těsné. Byly sledovány a hodnoceny trendy v oblasti vývoje KOT ve světě, porovnávány schopnosti, parametry všech tehdy známých používaných KOT, hodnoceny zkušenosti z misí, operací a válečných nasazení, diskutovány takticko technické možnosti nových KOT s odborníky a specialisty na zbrojní průmysl. Hodnotily se naše národní tradice, zkušenosti v použití KOT, schopnost našich vojáků při použití tohoto typu bojové techniky a další a další parametry, trendy vývoje.
Ale zpět k plavbyschopnosti. Nový KOT nebyl pořizován pouze a jenom a výhradně pro použití v Afghanistánu, byl pořizován s perspektivou služby v dalších 20-25 letech, pro použití v plném spektru možných operací, na všech možných bojištích, ve všech možných klimatických podmínkách, kdy schopnost překonávat vodní překážky může mít zcela jiný význam, než v horských oblastech Afghanistánu. Ale i s touto možností bylo jistě počítáno a proto byl jeden z požadavků na KOT připevnění přídavného pancéřování na úkor plavby.
Při rozhodování jsme si byli vědomi toho, že schopnost plavby zvyšuje celkovou cenu vozidel a současně má vliv i na některé další skutečnosti, a to včetně pancéřování. Nicméně jsme se rozhodli tento zásadní požadavek zachovat, a to také s ohledem na skutečnost, že zpětně se tato schopnost realizuje velmi obtížně či je dokonce nemožná. Naopak většinu z toho vyplývajících omezení je možno realizovat následně. Svědčí o tom např. možnost dodatečného pancéřování při přípravě čtyř kusů Pandurů pro nasazení v Afghánistánu. Toto přídavné pancéřování je však realizace, která se používá i všech ostatních vozidel této kategorie bez ohledu na to zda jsou obojživelná, a to proto, že se vozidlo vždy modulárně adaptuje na operaci, kterou bude plnit.
Naše hlavní argumenty zadavatele, tedy Armády České republiky (AČR), na zachování schopnosti plavby lze tedy shrnout do následujících bodů:
- KONCEPT – AČR nadále používá u vozidel KOT koncept jedno družstvo = jedno vozidlo. Tento koncept není v zemích NATO obvyklý, např. anglosaské státy jej nepoužívají – nahrazují jej větším palebným a logistickým úsilím. Vzhledem k velikosti České republiky a její armády se nám však tento koncept tzv. „mateřské lodi“ pro přepravu a zabezpečení družstva zdá stále velmi výhodný a odpovídá i našemu organizačnímu pojetí malých jednotek. Tento koncept vznikl během druhé světové války v nám velmi kulturně blízkém Německu (odtud jej převzal Sovětský Svaz) a současný Bundeswehr jej používá, jak u nových kolových vozidel GTK Boxer, tak i u moderních pásových vozidel Puma. Hlavní odlišností mezi Bundeswehrem a AČR je skutečnost, že Němci mají v četě čtyři družstva/vozidla a my jen tři. Otázku zda jsou lepší čtyři nebo tři družstva v četě považuji nyní za jednu ze zásadních – odtud také můžete odvodit problémy, které byly se stanovením počtu potřebných strojů. Uvedený koncept nás vedl tedy k tomu, aby všechna vozidla byla schopná plavby – tedy, aby všechny družstva i je podporující specialisté měli stejné schopnosti;
- NASAZENÍ – Uvedená německá vozidla (GTK Boxer, Puma) nejsou schopná plavat, neboť jsou ve své třídě nejlépe pancéřována. To, že ochrana osádky je preferována oproti ostatním požadavkům, má zásadní vliv nejen na jejich vysokou cenu, ale i hmotnost. Právě hmotnost činí tato vozidla obtížně nasaditelná nejen v zahraničních misích, ale i kdekoliv jinde, neboť tomu musí být podřízena taktika a logistika. Němci se zkrátka soustředí především na obranu svého státu a pro mise používají jiná vozidla (např. Dingo nebo starší Fuchs). Po AČR však bylo požadováno, aby její jednotky byly schopny jak expedičních operací, tak i obrany země, a to s v jednotkách organicky začleněnou technikou. Tyto mnohdy rozdílné požadavky jen posílily tlaky na zavedení vševojskového a co nejuniverzálnějšího vozidla. Nyní je tento koncept upravován, s jakým úspěchem, je na další diskusi (to je ona problematika vozidel Dingo a Iveco, obecně jde o tzv. problematiku vozidel MRAP). To však nic nemění na skutečnosti, že pořizovaná vozidla KOT (Pandur) jsou z hlediska vojenských operací poměrně flexibilní a mohou tak v mnoha ohledech doplňovat např. německé jednotky, a to i při případné obraně střední Evropy. Ostatně Američané pro tento účel používají podobně koncipovaná vozidla Stryker u armády a jejich obojživelnou/plavby schopnou variantu LAV u námořní pěchoty. Trojčlenka u ozbrojených sil USA je tak pásové Bradley – kolové Stryker/LAV – expediční MRAP. Bez americké účasti lze obdobnou trojčlenku složit i ve střední Evropě a to pásové Puma – kolové GTK Boxer/KOT – expediční MRAP. Kolové KOT s obojživelnou schopností přitom nejsou jen české Pandury, ale i polská vozidla Rosomak (domestikovaná verze vozidla Patria AMV). Stejnou cestou jako Češi šli tedy i v daleko větším objemu i Poláci, kteří svá vozidla nasadili i v Iráku, kde je jejich schopnost plavby rovněž problematická.
Připomenul bych, že jsme brali v úvahu i aktuální situací v České republice. Měli jsme tedy na paměti například rozsáhlé povodně na Moravě v roce 1997, kde byla Zobrazit další »
A mezitím u nás doma, v Rakousku-Uhersku…
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 18. 2. 2010

Hala, ve které se montují v Novém Jičíně Pandury II; Foto F.Š.
Janek Kroupa z MF Dnes opět odvedl výbornou práci a nachytal dva bývalé manažery zbrojovky Steyr. Wolfgang Habitzl a Herwig Jedlaucnik mu na skrytou kameru odvyprávěli, kterak to bylo s těmi Pandury. To, že nyní tvrdí, že to vlastně všechno byla legrace, je nesmysl. Stačí si přečíst přepisy, podívat se na videa. To nenahráli. Hoši byli upřímní, i když není vyloučena jedna věc – polívčičku poněkud přihřívali a doufali, že se jim to nějakým způsobem vyplatí. Zní to jako z Bonda, ale možné je všechno.
Během rozhovorů o složitostech „podnikání“ s vojenskou technikou v Česku (hodně lidí si musí ukrojit a pak kšeft teprve dopadne) je vyřčeno několik jmen z vrcholné politiky – Stanislav „Šikovný“ Gross, Jiří Paroubek, Karel Kühnl, Jaroslav Tvrdík, či Martin Barták. Ti všichni měli být nějakým způsobem, zapojeni do manipulace se zakázkou.
Zatím jediný Paroubek se rozhodl podat dvě trestní oznámení (někdo by už měl spočítat kolik jich za několik posledních let podal) a vsadím se, že zanedlouho se najde někdo, kdo nechá sestavit parlamentní vyšetřovací komisi k Pandurům, Gripenům… Jak, že to je v onom sitcomu? Pokud chceš, aby se něco nevyšetřilo, sestav parlamentní vyšetřovací komisi.
Je dobré si přepisy přečíst pozorně, protože odkrývají hodně z toho, jak to chodí:
Habitzl: Ten projekt musí být v zájmu místní ekonomiky, proto musíte nabízet to nejlepší. Takže místní kontakty byly důležité. Část té provize není jen pro tu společnost, ale oni také musí platit své výdaje, někdo jim pomohl. Nejsou jediní hráči v poli.
Kroupa: Víte, kolik peněz takhle šlo?
Habitzl: Nevím, kolik šlo, vím, kolik jsme plánovali, aby šlo.
Kroupa: Můj plán je, a řeknu vám to přímo, jít přes naše kontakty za těmi mocnými, kteří se podíleli na rozhodování o tomto projektu, myslím politiky, a ukázat jim tu smlouvu s tím, že nechceme žádný povyk. Umožněte nám férovou dohodu s těmi lidmi. Myslím, že by to mohlo fungovat… Víte, kolik peněz mělo jít těm, kdo rozhodovali?
Habitzl: Ta provize byla rozdělena na několik částí. Část pro společnost s licencí, pak pro skupinu lidí, která nás podporovala. A pro Vlčka to mělo být jedno procento.
Kroupa: Měl jsem na mysli peníze pro ty, kteří rozhodovali.
Habitzl: Víte, to je součást té hry. Víte, že je samozřejmě zakázané cokoli platit. Ale máte poradce a agenty a ti mají své lidi. Všichni podepisují, že znají pravidla proti podplácení. Ale je součástí, že oni to dělají a my to oficiálně nevíme.
Pandury patří do řady smutných příběhů akvizic v ozbrojených silách v posledních dvaceti letech. Jeden případ za druhým, každý je průšvih. Na OWOP jsem o tom psal několikrát. Základním problémem je systém, který vznikl hluboko v 90. letech v době náměstkování čistého Miroslava Kalouska a přežil dodneška – jedno kdo byl u moci, jedno, kdo seděl na ministerstvu. Problémem je neprůhlednost, provázanost s lokálními parciálními zájmy, se zbrojaři, s lobbisty – jinými slovy klientelismus -, nedostatek koncepčnosti a konečně neschopnost či neochota zacházet se svěřenými prostředky efektivně v zájmu ozbrojených sil (a tím vůbec z onoho problematického systému nevyjímám vojáky, kteří nesou svůj díl viny).
Dlouho se snažím pochopit, v čem je zakopaný pes. Proč, ať nakoupíme cokoli, vždy je to mnohem dražší, než když to nakoupí někdo jiný? Je to kvůli úplatkům? Kvůli vysokým provizím a dárkům, což má kořeny v klientelismu? Kvůli tomu, že si necháváme, byť u sériově vyráběných produktů, postavit vlastně znovu originál? Kvůli tomu, že si vojáci u všeho objednají zlaté kliky? Kvůli tomu, že neumíme nakupovat?
Každá tato jednotlivost se dá napravit. Stačí jenom dobrá vůle, ochota a trocha té zodpovědnosti. Ale jak napravit všechny (s tím, že výše vyjmenované není VŠECHNO, co je v českém systému pochybené)? Docházím totiž k závěru, že náš problém není v tom – s nadsázkou řečeno -, že někdo ukradl padesát milionů. Problém je v tom, že padesát lidí „ukradlo“ každý po milionu. Jednoho s padesátimilionovým úplatkem chytíte a díru v systému „zalepíte“. Ale padesát lidí s úplatky po milionu – zvláště, když ty peníze nemusejí být úplatek v pravém slova smyslu – není jednoduché pochytat a usvědčit. A „zalepit“ díru v systému v takovém případě už vůbec ne.
Zkrátka v potravinovém řetězci jedné české akvizice v ozbrojených silách figuruje tolik lidí, institucí a organizací jednajících podle pravidel, zákonů a nařízení, že by byl spíš zázrak, aby cena nakoupeného zboží nebyla dvoj až trojnásobná. Na každé akvizici totiž parazituje – legálně a účetně v pořádku – řada stupňů a organizací. A tím vůbec nechci říct, že nemohlo dojít k žádným úplatkům v pravém slova smyslu. Jenom říkám, že problém je mnohem hlubší a nedá se vyřešit pouhým nasazením „klepet“.
Poslední věta k Pandurům: Pavel Šuba na Nově přišel s tím, že jednomu z Pandurů upadlo při testech kolo (daná reportáž je na stopáži 9:20) a vyšetřuje se proč. Těžko soudit, zvláště mně, člověku, který je rád, když najde v autě rezervu, nakolik jde o vážný či nevážný problém. Poradíte experti, kteří na OWOP chodíte?
Nakonec se chci podělit ještě o jeden článek. Známý zbrojař Michal Smrž, majitel MPI Group či ZVI Vsetín dal velký rozhovor Pavlovi Ottovi z E15. Ačkoli s tím, co bylo napsáno výše jeho odpovědi nesouvisí explicitně, implicitně souvisí bezesporu. Je to zajímavé čtení. Michal Smrž vyjadřuje svou nespokojenost z toho, že komise vybrala útočné pušky ze Zbrojovky a nikoli SCARy, které zastupovalo MPI.
Do jisté míry má bezesporu pravdu. Komise rozhodovala pod velkým (politickým) tlakem, aby vybrala českou firmu s neodzkoušeným výrobkem, který navíc vychází o nějaké ty miliony dráž, než ten konkurenční. Komise s bičem za zády sbírala desetinky, až jich pár nasbírala a mohla prohlásit Zbrojovku vítězem. Ti, kteří si v uplynulých letech stěžovali na průběh akvizic jsou šťastní a ti, kteří se na akvizicích v posledních letech podíleli šťastní nejsou.
A teď mi řekněte, jaký je v tom rozdíl? Všichni víme, že český akviziční systém je jedna velká politicko-podnikatelsko-úřednická bažina, ale dokud zakázky rozdávám, nebo je získávám, je vše v pořádku. Začnu si na neférovost stěžovat teprve až mně někdo převeze. Je to jako v blázinci.
Michal Smrž říká, že Česká zbrojovka má neprůhlednou vlastnickou strukturu, takže to snad není ani česká firma, varuje „před hazardováním s životy českých vojáků“ (přesně: ne hazarduje se, ale hazardovalo by se…) a obhajuje dodávku Ding, která byla
…účelově velmi skandalizována. Zde opět vidím zájem spíše politické konkurence.
Teď musím trochu osobně poznamenat (jako ta kejhající husa): Pane Smrži, jestli touto větou narážíte i na mne, pak vězte, že když jsem o problémech Ding v Afghánistánu psal nebyl v tom ani politický, ani konkurenční zájem (natožpak osobní). Pouze jsem zaznamenal stížnosti vojáků, které jste sice popřeli, ale poté postupně odstranili (a odstraňování oznamovali veřejně – proč byste odstraňovali něco, v čem problém není?) A to, že tato vozidla byla vybrána netransparentně, je také fakt. Nic víc netvrdím.
Ale pro mně asi nejzajímavější pasáží rozhovoru je ta závěrečná, která se týká českého a evropského trhu, zbrojních obchodů a výrobců.
E15: Ve vyspělých evropských zemích jsou na tom zbrojovky výrazně lépe?
Jistě. Navíc na evropském trhu vystřídala volnou soutěž diktatura nekalé soutěže vedená byrokraty, které nikdo nevolí, ale kteří přerozdělují stále více peněz. Jsou si vědomi své moci, a proto podléhají jen těm nejsilnějším lobbistickým tlakům. A ty – jak známo – Češi moc vyvinout neumějí.
Ta pasáž je mimo jiné o volání po „ochraně“ českých podnikatelů (tedy kromě ne/České zbrojovky), po zachování katastrofálního zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, po zachování offsetů a končí tím, že Asociace bezpečnostního a obranné průmyslu se chová „euroservilně“.
Možná se pletu, ale tak úplně si to nemyslím. Problém českých zbrojařů není nedostatek ochrany, ale naopak neprůhlednost, nejasná pravidla hry a bezkoncepčnost. A pan Smrž je jedním z těch, kteří se mohou za změnu oné zmiňované bažiny zasazovat. Jistě, 90. léta se už vrátit nedají, ale narovnat podmínky ano. K offsetům se dá říct pouze, že jsou mýtem a příspívají k vytváření klientelistického a korupčního prostředí. Jejich zrušení je proto správným krokem.
Nepřipraveni na ztráty techniky– Poláci (Češi?) v Afghánistánu
Autor: Dusan Rovensky Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 12. 10. 2009
V prosinci 2002 podepsalo polské ministerstvo obrany smlouvu na nákup 690 (později zvýšeno na 833) kolových obrněných transportérů KTO Rosomak (licenční finská Patria AMV).
Je zajímavé podívat se na polské zkušenosti s nasazením těchto vozidel v Afghánistánu, neboť se v mnoha ohledech jedná o předzvěst toho, co čeká Armádu České republiky (AČR) až do Afghánistánu zamíří nově nakoupené KOT Pandur II CZ, jejichž nasazení avizoval náčelník generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek:
„Konečně jsme se dočkali,“ řekl při slavnostním předání náčelník generálního štábu Vlastimil Picek. Moderní kolový obrněný transportér podle něj ve výzbroji českých mechanizovaných jednotek výrazně chyběl. S jejich nasazením se počítá do misí v zahraničí, v první řadě v Afghánistánu.
i ministr obrany Martin Barták:
(S nasazením Pandurů v Afghánistánu počítáme) v nejlepším případě v posledním kvartále tohoto roku a nebo na začátku příštího roku. To opravdu záleží, jaké budou technické potřeby a možnosti. Dodávky se počítají někdy v září říjnu po vševojskových zkouškách.
Polské zkušenosti z nasazení Rosomaků v Afghánistánu poukazují na jejich relativně vysokou odolnost proti nástražným výbušným systémům (IED). I přesto však zůstává otázkou, zda vozidla s takovýmto „hi-tech“ vybavením a výzbrojí jsou skutečně efektivní pro afghánské podmínky konfliktu nízké intenzity. Daleko efektivnější se totiž jeví nasazení vozidel kategorie MRAP (např. KMW Dingo 2, Iveco LMV atd.), která jsou mnohem levnější, méně náročná na údržbu (jsou méně „high-tech“) a lépe chráněná proti IED.
Rosomak proti Panduru
Stupeň balistické ochrany KTO Rosomak dle STANAG 4569 je ze přední polosféry (čelo korby a čelo a boky věže) na úrovni 4. Zbytek korby a věže má balistickou ochranu na úrovni 3. Podvozek je chráněn proti minám a nástražným výbušným zařízením na úrovni 3a.
Pro misi v Afghánistánu bylo vozidlo modifikováno na verzi KTO Rosomak-M1. Hlavním cílem modifikace bylo zvýšit balistickou ochranu čela korby vozidla na úroveň 4+ a boků korby a věže na úroveň 4. Dále byla tato verze vybavena systémem detekce střelby (vzdálenost a azimut místa výstřelu) Pilar. V roce 2009 byla představena verze Rosomaku-M1 se systémem LASSO, který slouží k ochraně před střelami z ručních protitankových zbraní (RPTZ).
V roce 2007 byl polský kontingent v Afghánistánu vyzbrojen prvními 24 vozidly. K září 2009 bylo již bylo v Afghánistánu nasazeno celkem 91 vozidel (z toho již 16 bylo zničeno nebo poškozeno, takže provozuschopných je pouze 75 vozidel). Jednoduchým výpočtem zjistíme, že za 2 roky bylo v afghánské misi zničeno nebo vážně poškozeno přes 20% nasazených vozidel. Například pouze za dobu působení 4. rotace polského kontingentu v Afghánistánu (období listopad 2008 – duben 2009) bylo zničeno pět Rosomaků:
During the Polish contingent’s entire fourth round (November 2008-April 2009), the Taliban succeeded in destroying five Rosomaks and two MRAPs.
Stupeň balistické ochrany korby a bezosádkové věže KOT Pandur II CZ dle STANAG 4569 je ze na úrovni 2. Podvozek je chráněn proti minám a nástražným výbušným zařízením na úrovni 3a. Na Pandur II CZ je možné umístit přídavné pancéřování Steyr HPA (nebylo AČR zakoupeno), které zvyšuje balistickou ochranu korby na úroveň 4.
Lze tedy konstatovat, že Rosomak je lépe chráněný, než Pandur a je pravděpodobné, že při těch útocích, kde bylo polské vozidlo pouze poškozeno, by došlo u českého vozidla k jeho zničení. Můžeme tedy předpokládat, že ve stejném bezpečnostním prostředí bude míra ztrát a rozsah poškození českých Pandurů vyšší než u lépe chráněných polských Rosomaků.
Je to válka – bojové ztráty budou
Polská armáda nebyla připravená na bojové ztráty vozidel, které za obrovské peníze nakoupila a s jejichž provozem počítala na několik příštích desetiletí. Najednou však zjišťuje, že zničená vozidla není čím nahradit. Obrovským problémem je i nedostatek náhradních dílů na poškozená vozidla. Další dokupování vozidel (vzhledem k jejich ceně a současné ekonomické situaci) pravděpodobně nepřipadá v úvahu a tak nezbývá než „kanibalizovat“ útvary, které jsou v Polsku a jejich vozidla odesílat do Afghánistánu jako náhradu za ta zničená:
A day earlier, on Thursday, the rebels tried to destroy a Rosomak. Fortunately, the charge only tore off the vehicle’s wheel. But the equipment is gradually running down – the shells and mines are damaging armour, chassis, suspensions. Though the troops are able to perform most of the repairs themselves, several Rosomaks were so badly damaged they had to be shipped back to Poland. „Our contingent will receive 13 new Rosomaks by end-June,“ a high-ranking Defence Ministry official told Gazeta. „We don’t have and can’t afford any more.“ This is because units in Poland have already been stripped of much of their equipment. The 12th Mechanised Brigade in Szczecin, for instance, has only a couple of Rosomaks left – none of these is armoured and fit for Afghanistan.
A tak není od věci se poučit z chyb našich polských kolegů a vyvarovat se jejich opakování. Času nám již příliš nezbývá…
Každopádně, jsou to všechno zajímavé obchody. Počínaje tanky, L-159, Gripeny přes Pandury až po flinty. O všech zakázkách existují pochybnosti, ať už z hlediska efektivnosti, potřeby, dlouhodobé využitelnosti, či korupce. Již nějakou dobu se snažím onen český systém pochopit. Je zvláštní a má mnoho tváří. Nicméně, jak už jsem psal jinde, mám pochybnost, že je to tak jednoduché, jak se říká – stačí najít někoho, kdo vzal x desítek milionů za to, že někomu zařídí pěknou provizi, zabásnout ho a hotovo.






Komentáře | Comments