Tak se někdo odhodlal poškádlit systém a podal trestní oznámení na ministra obrany Martina Bartáka. Důvodem jsou pochybnosti o zakázce na 90 vozidel Iveco. Jak napsal Rudolf Marek na euro.cz, stěžovatel se domnívá, že nákupem 90 vozidel Iveco MLV byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Memorandum o porozumění (to je hrozný termín, je to otrocký překlad „memorandum of understanding“ a v češtině je to blbost; i když není to tak špatné, podíval jsem se do jednoho slovníku a ten to přeložil jako „vyhlášení porozumění“…) mezi českým a slovenským ministerstvem prý neumožňuje výjimku ze zákona o zakázkách  financovaných z veřejných rozpočtů.

Trestní oznámení navíc upozorňuje na skutečnost, že součástí smlouvy na dodávky vozidel Iveco MLV je i dodávka dílenských prostředků, náhradních dílů, munice a školení. Tyto dodávky nebyly předmětem posouzení či výběru, a tudíž hodnotícím kritériem nebyla kvalita ani cena.
„Některé subdodávky se zároveň opakují po již realizovaném prvním nákupu vozidel Iveco. Lze se tedy domnívat, že smlouvy se subdodavateli a finanční vyrovnání s nimi mohou být konkrétním prostředkem legalizace nezákonně generovaných finančních prostředků,“ stojí v oznámení, jehož kopii se Euro.cz podařilo získat.

Euru to prý potvrdila státní zástupkyně pro Prahu 10 s tím, že oznámení bude nyní předáno na Prahu 6 a tam se bude vyšetřovat. Jde přitom o repete, už před dvěma lety probíhalo vyšetřování, které bylo posléze odložené, protože se co? Protože se nic nevyšetřilo.

Pár postřehů:

1. podání je anonymní, ale nepodal jej nikdo z ulice (ti, kteří mají na rtech otázku proč, ať si znovu přečtou citát; tohle by nikoho z ulice nenapadlo, člověk z ulice by to formuloval jinak);
2. podání je docela chytré, protože neřeší pouze to, co se obvykle v Česku nikdy nevyšetří – podezření z korupce -, ale technické náležitosti, které (a to musí posoudit někdo práva znalý) skutečně mohly být nedodrženy, takže by pak měly následovat právní kroky (jaké, to ovšem nevím);
3. jak takové vyšetřování může dopadnout si netroufám vůbec odhadnout, ale po minulých zkušenostech bych byl v tuto chvíli spíše pesimista, že se někam pohne – ale ať tak, nebo tak, vždycky jsou dvě možnosti: a) buď se nechce vyšetřovat, nebo b) všechno je skutečně v pořádku;
4. že se skutečně něco děje by naznačovalo například vydání předběžného opatření, ale to by se to muselo dostat k soud…

Každopádně, jsou to všechno zajímavé obchody. Počínaje tanky, L-159, Gripeny přes Pandury až po flinty. O všech zakázkách existují pochybnosti, ať už z hlediska efektivnosti, potřeby, dlouhodobé využitelnosti, či korupce. Již nějakou dobu se snažím onen český systém pochopit. Je zvláštní a má mnoho tváří. Nicméně, jak už jsem psal jinde, mám pochybnost, že je to tak jednoduché, jak se říká – stačí najít někoho, kdo vzal x desítek milionů za to, že někomu zařídí pěknou provizi, zabásnout ho a hotovo.

Před několika měsíci jsem zde v jednom textu vypočítával, jaký je rozdíl mezi cenou, za kterou se Iveco a Kongsberg nakoupí a za jakou se prodá ministerstvu. Bylo by to příliš jednoduché. Ta provize se nedá tak jednoduše vypočítat. Podstatou je to, že každá zakázka je netransparentní, je rozdrobena do mnoha menších zakázek a v neposlední řadě, je zadávána a prováděna v systému, který nemá jasný rámec a proměňuje se.

Proto se třeba hypoteticky v roce 2005 něco rozhodlo, začalo se to nakupovat (přitom jde o nákup minimálně na dvacet let), ale my už si v roce 2009 klepeme na čelo, co že to bylo za pitomce, který mohl něco takového objednat. Krásně to řekl generál Picek na tiskové konferenci minulý týden: není pravda, že bychom Pandury nakupovali bezkoncepčně. Jistě že ne. Ale už zapoměl dodat, že koncepce se mění každý rok a půl, takže je to jakoby žádná nebyla.

Psal jsem o tom v Týdnu. Jako příklad jsem použil oněch 15 Ivec, které byly nakoupeny před dvěma lety. Za jeden kus, dle údajů ministerstva, které jsem získal po několika žádostech podle zákona o svobodném přístupu k informacím, stát zaplatil přes 31 milionů korun včetně daně. Auto je přitom dovezeno přibližně za deset milionů, Kongsberg  vyjde cca na šest milionů (mimochodem, Kongsberg pro Česko zastupuje Omnipol) a zbytek je nejenom zisk, ale:

• něco stojí vševojskové zkoušky
• dokumentace – konkrétně, a to jsou údaje ministerstva, vyšla v tomto případě na asi 8,5 milionů korun včetně daně – překlad originálu dle standardů NATO by stál asi sto tisíc, ale ne, my musíme mít normu, podle které dokumentaci překopeme a z desítek tisíc jsou rázem miliony, které si vyúčtuje VOP, tedy vlastně stát, tedy vlastně…
• výcvik
• servis
• záruka – chtěli jsme Kongsbergy, které jsou těžké, takže musela být sériová auta upravena, načež výrobce odmítl poskytnout rozšířenou záruku a tu nyní poskytuje Praga-export, která si to samozřejmě naúčtuje
• zbraň, vysílačky, rušičky…

Tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Každopádně zajímavé je, že cena s každou další zakázkou opticky roste, byť majitel Pragy-export tvrdí, že vozy a technika stojí téměř stejně. Podle něj pouze roste množství věcí, které si česká armáda přiobjednává, takže nabobtnává logicky i cena. Dostat její rozklad ovšem není možné, protože dle vyjádření ministerstva „služby spojené s dodáním a provozem nejsou samostatně oceněny a jsou součástí ceny vozidel“, což mi přijde jako jedna z dalších divností.

Chci tím vším říct jednu věc: samozřejmě, že v řetězci každé akvizice je prostor pro korupci, ale trefněji bych to označil za klasický příklad klientelismu, výměny službiček za službičky, podpory toho či onoho politika, sponzoring politické strany a podobně. Ale těžko cokoli vyšetřit, ať už případné předražování, korupci, nebo službičky. Je to strašně propletené a byť v každém tomto obchodu létají miliony, nikdy nejsou na jedné hromadě a nikdy nejdou do jedné kapsy. Pro to, co jsem právě napsal, nemám žádné důkazy. Ale hovořil jsem o zakázkách v posledním roce s řadou odborníků, vyptával se na ceny, na to jak systém (ne)funguje, kde jsou jeho slabiny, abych si, neskromně podotknu, to dovolil tvrdit. I s tím vědomím, že se mohu plést.

A ještě pár slov k pochybnostem o efektivitě. Před týdnem, na tiskové konferenci jsme byli představiteli rezortu přesvědčováni, jak je dobré, že všechny Pandury umějí plavat a že to portugalské neumějí. Stejně tak se říká, jak je nutné, aby všechna Iveca měla na střeše zbraňové stanice za miliony. Asi bych měl sklapnout a poslouchat experty a hlavně jim věřit. Ale něco mi říká, že mám kromě víry používat i selský rozum.

Takže, není nutné, aby všechny Pandury plavaly. Přeci mi nikdo nebude tvrdit, že všechny budou nasazeny v situaci, kdy všechny budou plavat. Statistický nesmysl. Všechny Pandury ani nebudou nikdy vyslány do mise. Většina z nich stráví poklidný život zde v Česku. Argument s ochranou vojáků v misích je posvátný, ale kolik vojáků budeme v příštích letech vysílat do zahraničí? Kolik kusů a jaké techniky si sebou povezou? Dobrým příkladem jsou slova generála Picka, že do Afghánistánu a Kosova pošleme několik kusů. Budeme někdy do zahraničí posílat desítky obrněných transportérů, jako Poláci? Skoro jistě nikoli. Přesto nakupujeme, jakoby bychom měli americký rozpočet a americké ambice. Také si myslím, že česká účast v zahraničí by měla být mnohem vyšší, ale realisticky je to nesmysl.

Podobně se to má s Ivecama. Nakoupili jsme kvalitní stroje a dali za ně hodně, opravdu hodně peněz. Museli jsme? Kolik z té zakázky bylo vydáno zbytečně? Zeptám se ještě jinak. Kolik z Ivec bude reálně nasazeno tak, aby musely mít na střeše Kongsberg? A kolik jich bude po dobu životnosti jezdit mezi Brnem a Prahou a naprázdno si točit věží (nadsázka) za několik milionů na střeše? To se bavím o tom nejviditelnějším. Docela by mně zajímalo k čemu by došel nějaký trpělivý a pečlivý člověk, který by se probral jednotlivými detaily této zakázky – kam šly peníze, za co, kolik by to stálo od jiné firmy atp. Odvažuji se tvrdit, že by se cena dala o docela dost srazit a že skutečně nakupujeme řadu věcí zbytečně.

Konečně, nechci být přechytralý, ale teď se bavíme o akvizicích, jakoby už měl být před námi pouze Afghánistán. Samozřejmě, nelze nakoupit techniku pro každé možné válčiště, ale vzhledem k naší velikosti a finančním možnostem bychom měli uvažovat realisticky a velice, převelice dobře zvažovat, co má pro nás smysl a co ne a co je a co bude využitelné. S veškerou úctou k expertům v uniformách, nejsem si jist, že se tak děje a já nevím, čí je to vina. Zda mají zodpovědní politici málo podkladů pro rozhodování, či zda je ignorují.

Takže, současné nákupy obhajujeme Afghánistánem, ale přitom nakupujeme za Afghánistán. Víme pro co nakupujeme? Jaké bude využití českých ozbrojených sil za deset let? Jaké jsou prognózy? Jaké jsou naše ambice? Jak vypadá ideální představa a jak realistický odhad?

Přesvědčte mne někdo, že se mýlím a že odpovědi na tyto otázky existují a že je někdo zodpovědný ochoten jim naslouchat. Jsem takový malý, obyčejný daňový poplatník a docela by mne to zajímalo.