V Jižním Súdánu dnes začalo týdenní referendum, ve kterém se má rozhodnout o odtržení této oblasti od Súdánu. Jak rozhodnou animističtí a křesťanští voliči, kteří tvoří v oblasti většinu je téměř jasné – nejspíše zvolí nezávislost. To ovšem s největší pravděpodobností vyvolá nepřátelskou reakci vesměs arabského, a tedy muslimského, Severu.

Konání referenda bylo dohodnuto v mírové smlouvě v lednu 2005, která ukončila dvacetiletou občanskou válku mezi severem a jihem země. Prezident Omar Bašír, který byl už kvůli Darfúru obviněn z genocidy, varoval, že jih, pokud se odtrhne, bude čelit nestabilitě. Mimo jiné poznamenal, že Jih nemá prostředky, aby mohl svým lidem vládnout.

Pokud se člověk podívá na mapu, zjistí, že minimálně z hlediska geografického je na tom jih lépe, než sever. Zatímco jih je zelený, sever je tvořen především pouštními oblastmi. Jih má mnohem lepší podmínky pro zemědělství a zároveň je na jeho území nerostné bohatství. To se týká například regionu Abyei, kde se nacházejí rozsáhlá naleziště ropy. Tuto oblast připojili k Súdánu v roce 1905 Britové a její obyvatelé v nynějším referendu rozhodují o tom, jestli chtějí patřit k jihu, nebo k severu.

Jestli někoho výsledek referenda zajímá, pak jsou to Číňané, pro které je Súdán dobrým zdrojem ropy a zároveň odbytištěm zbraní.

A vote for independence will give the south control of about 80 percent of Sudan’s current oil production of 490,000 barrels a day, pumped mainly by China National Petroleum Corp. and Malaysia’s Petroliam Nasional Bhd. Sudan’s output is close to a quarter of the volume produced by Nigeria, Africa’s top producer… “The balance of resources and power will shift overnight,” Andrew Natsios, George W. Bush’s former special envoy to Sudan and now a professor at Georgetown University, said in a telephone interview from Washington. The authorities in Khartoum, Sudan’s capital, and in the south have pledged to ensure that oil production isn’t disrupted and to work out how to share oil revenue. About 8 million of Sudan’s 42 million people live in the southern region.

Súdán je třetím největším ropným producentem v subsaharské Africe a většina z vytěžených 490 tisíc barelů denně pochází z jihu. Obyvatelé jihu si samozřejmě stěžují (podobně jako v jiné africké zemi, Nigérii), že zisky nejsou spravedlivě děleny a většina peněz zůstává na severu. Důsledkem jsou mimo jiné i zaostalý vzdělávací systém a minimální zdravotnictví na jihu. Lingua franca na jihu byla během kolonialismu angličtina. Po připojení jihu k severu se vláda snažila jih arabizovat, takže návrat angličtiny do škol jako hlavního jazyka bude jedním ze znaků případné nezávislosti, pokud bude schválena v referendu. Paradoxně ovšem ti, kteří budou představovat elitu na jihu, budou mít vzdělání pocházející z arabského severu.

Pokud obyvatelé jihu rozhodnou o nezávislosti (k té by mohlo poté dojít v červenci), čeká je řada obtíží. Vzdělanost a zdravotnictví budou přitom patřit k menším problémům. Neochota severu vzdát se příjmů z ropy bude hlavním a rozmíškám bude napomáhat to, že velká část hranice mezi severem a jihem není jasně vytyčena. Napadá mně několik otázek, jejichž zodpovězení bude hodně zajímavé a bude se v širším ohledu dotýkat i nás.

• Vypuknou střety? A kdy – již po skončení referenda, nebo až po vyhlášení nezávislosti?
• Bude Súdán místem, kde se Čína zcela otevřeně a významně ujme role velmoci při předcházení, či při řešení možného konfliktu?
• Nebo bude součástí problému?
• Pokud konflikt vypukne, jaká bude reakce Evropské unie a Spojených států?
• Budou ochotné podpořit OSN a vyslat do země větší kontingent vojáků? Nebo to nechají na afrických jednotkách, které nemohou zvládnout vše?
• A konečně, pokud se Evropané a Američané budou držet zpátky, bude důsledkem potvrzení „sinoizace“ Afriky?