Spc. Jamen Springmann během výcviku; Foto U.S. Army

V minulém díle jsem popsal organizační strukturu družstva postaveného na dvou čtyřčlenných palebných týmech. Taktéž jsem popsal struktury čety mechanizované a motorizované pěchoty. Tento díl se bude zabývat – z mého pohledu – nejtěžší otázkou organizace na úrovni čety a to četou lehké pěchoty.

Stejně jako v minulém díle, i v tomto bude těžiště postaveno na dvou bodech:

1. Nejvhodnější organizační schéma pro okamžité nasazení čety jako organického celku do mise (bojové, stabilizační, …) za podmínky zachování stejného stavu a složení v jakém cvičí a připravuje se v posádce.
2. Maximální efektivní pokrytí bojiště palbou, manévrováním a jejich kombinací.

Z těchto dvou bodů pochopitelně vyplývají další jako dlouhodobě udržitelné působení čety v operační oblasti, nároky na zásobování municí, vodou, jídlem apod. Tyto podmínky jsou pro četu lehké pěchoty specifické, protože její struktura není omezovaná transportní kapacitou (jako u čety motorizované pěchoty na LOV Iveco) nebo kombinací transportní kapacity a dostupnosti bojové techniky (jako u čety mechanizované pěchoty na KBVP Pandur II). Omezení čety lehké pěchoty spočívá v množství materiálu, které jsou schopni její příslušníci nést na svých zádech – a to včetně zbraňových systémů a munice pro ně.

Základ čety lehké pěchoty tvoří bez jakékoliv pochybnosti pěší družstva. Ta jsou podporována družstvem zbraní a řízeny velitelským týmem. První otázkou je, kolik pěších družstev by mělo tvořit četu? Dvě? Tři? Nebo více? Britské, americké, kanadské i německé pěší čety mají tři pěší družstva, tudíž je možné považovat tento počet za standard.

Dvě pěší družstva jsou dle mého názoru příliš málo, jelikož omezují možnost velitele čety kontrolovat přidělenou oblast odpovědnosti patrolováním a také omezují možnosti čety manévrovat. Čtyři pěší družstva zase vytvářejí velkou četu, která by následně musela být kompenzována „malou rotou“. Tato varianta by byla obhájitelná pouze za předpokladu nasazování čet jako manévrových prvků v misích a nadřízený stupeň by působil pouze v podpůrné roli. Ale toto je námět pro zamyšlení nad organizací roty. Prozatím je možné říct, že optimální počet pěších družstev na četu jsou tři.

Velitelský prvek čety je (jak již bylo napsáno v předchozím článku) společný pro všechny čety a tvoří jej velitel čety, zástupce velitele čety, předsunutý pozorovatel a radista. Tento prvek je možné doplňovat o další specialisty nebo týmy – letecké návodčí, ostřelovače, mediky, EOD apod.

Posledním prvkem v sestavě čety lehké pěchoty je družstvo zbraní. Tento prvek je u mnoha pěších čet zmenšován anebo omezován. Příkladem je britská pěší četa kde podpůrnou funkci plní jeden 60mm (nebo 51mm) minomet obsluhovaný jedním vojákem. U kanadské pěší čety není zařazena do sestavy žádné družstvo zbraní, ale podpůrné zbraně bývají přidělované podle typu mise. Opačným příkladem je četa americké pěchoty, která má devítičlenné družstvo zbraní vybavené dvěma kulomety M240 (v ráži 7,62×51 NATO) a dvěma protitankovými komplety Javelin. U čet 75. pluku Rangers se používá ještě další varianta družstva zbraní, kdy je družstvo tvořeno třemi dvoučlennými obsluhami kulometů M240 a jedním tříčlenným protitankovým týmem s pancéřovkou M3 RAAWS.

Ohledně potřeb čet lehké pěchoty Armády ČR je dobré se déle zamyslet. Americký typ družstva zbraní je pro bezhlavé kopírování v českém vojenském prostředí absolutně nevhodný. Důvodem je zbytečnost používání kulometů v ráži 7,62×51 NATO v družstvu zbraní, pokud se už tato zbraň nachází na klasickém pěším družstvu. Pro družstvo zbraní můžeme vybrat z tří podpůrných zbraní, které splňují požadavek na efektivní vedení palby za hranicí dostřelu družstva – 60mm minomet, automatický granátomet anebo pancéřovku Carl Gustav.

V neprospěch automatického granátometu AGS-17 mluví zejména jeho hmotnost a tudíž při pěších patrolách i potřeba vyčlenění více členů družstva zbraní na jeho transport a transport munice (hmotnost zbraně i s podstavcem je podle údajů na www.army.cz až 31 kg a každá schránka s municí váží 14,5 kg). Proti tomu je pancéřovka Carl Gustav se svou hmotností téměř čtvrtinová (8,5 kg) a její munice je podstatně lehčí. Nevýhodou je kratší dostřel (přibližně poloviční) a nemožnost udržet vysokou kadenci palby.

Potom je zde ještě třetí možnost – 60mm minomet, jehož hmotnost (cca 15-20 kg, podle typu) se pohybuje přibližně uprostřed mezi hmotností automatického granátometu a pancéřovky Carl Gustav. Má delší dostřel (nad 2000 metrů) a využívá munici menší hmotnosti. Nevýhodou minometu je vysoká časová náročnost při přípravě na palbu, což z něj podobně jako u AGS-17 činí spíše volbu pro četu zbraní na úrovni roty.

Z výše uvedeného odstavce vychází komparací jednotlivých možností, výhod a nevýhod jako jediná vhodná podpůrná zbraň pro úroveň čety pancéřovka Carl Gustav. Proto pro družstvo zbraní čety lehké pěchoty navrhuji následující strukturu.

Pro potřebu pozorování a eliminaci osob na vzdálenost menší než 1000 metrů bez hrozby poškození okolí, by bylo možné vybavit zástupce velitele družstva zbraní SVD-3N, která byla z výzbroje pěšího družstva vyřazena právě pro snížení palebné síly a nejednotnost používané munice. V případě družstva zbraní, jsou ale tyto nevýhody podstatně menší a začínají převyšovat výhody.

Výsledná struktura čety lehké pěchoty čítající 34 mužů (24 v pěších družstvech, 6 v družstvu zbraní a 4 ve velitelství čety) bude vypadat takto.

Závěrem chci poznamenat dvě zásadní věci. První je, že neexistuje ideální struktura čety a družstva, existuje pouze nejlepší kompromis závisející na specifických podmínkách dané armády (složky armády). Druhá poznámka se týká právě tohoto článku. V předchozím díle jsem používal označení výsadková četa a v tomto četa lehké pěchoty. V prostředí a podmínkách AČR neexistuje jediný prapor lehké pěchoty, pouze průzkumný a výsadkový prapor. Jak výsadková pěchota tak i „průzkumná pěchota“ jsou specializovanými typy lehké pěchoty. Proto jsem v tomto díle uváděl obecnější termín lehká pěchota – od něj se následně můžou odvíjet jak výsadkové a aeromobilní jednotky, jednotky lehké pěchoty pro zvláštní operace apod.

V budoucnosti – pokud naberu dostatek odvahy – doplním úvahy o organizaci jednotek pěchoty i o úroveň roty se zaměřením na jejich působení v stabilizačních operacích.