V sobotu 30. dubna večer podlehl rakovině jeden z mužů, kteří se významně zasloužili o rozšíření NATO na východ Ronald „Ron“ Asmus. Bylo mu 53 let. Byl nejenom jedním z hlavních proponentů rozšíření, ale zároveň Američanem, který se zasazoval o silné transatlantické pouto a od 90. let minulého století lobboval za to, aby Spojené státy a jejich představitelé věnovali Evropě, zvláště té Střední a Východní velkou pozornost. A mimochodem, byl poměrně častým hostem i v Praze.

V době, kdy úvahy výhodách rozšiřování NATO a Evropského společenství/Evropské unie na Východ ještě nebyly tak široce přijímané jako dnes, vyšel ve Foreign Policy Affairs článek Building a New NATO, který Asmus napsal spolu s Richardem Kuglerem a Stephenem Larrabeem. Mimo jiné v něm v souvislosti se šířící se nestabilitou především v jihovýchodní Evropě zazněla památná věta:

NATO must go out of area or it will go out of business.

To, že necelých dvacet let poté se hovoří o tom, že právě příliš velká angažovanost aliance mimo své hranice oslabuje NATO a důvěru jeho členů v závazek kolektivní obrany nic nemění na tom, že tehdy šlo o významnou myšlenku. Bez ní by se jen těžko přesvědčovali skeptičtí američtí politici o nutnosti posunout hranice aliance a vydat se na, jak se tehdy říkalo, „Divoký východ“.

Ve zmíněném eseji ve Foreign Policy Affairs autoři nastiňují novou strategii v šesti krocích:

1. NATO se musí změnit z aliance založené na kolektivní obraně proti specifické hrozbě v alianci zaměřenou na šíření demokracie, stability a zvládání krizí;
2. posílení transatlantické vazby zrovnoprávněním vztahu mezi USA a evropskými spojenci – evropeizace NATO je v zájmu Spojených států i Evropanů;
3. francouzsko-americká spolupráce musí napomoci ukončení zmatené debaty v Německu o jeho strategické roli v Evropě a za jejími hranicemi (strategická emancipace Německa);
4. koherentní a koordinovaná politika Západu při začleňování zemí Visegrádu do Evropského společenství a Severoatlantické aliance;
5. stabilizace a podpora demokracie v Rusku, protože jedině silné bezpečnostní partnerství NATO s Ruskem může být garantem míru a stability v Evropě a
6. konstruktivní politika směrem k Ukrajině, protože nezávislá Ukrajina je důležitým nárazníkem mezi Ruskou a Evropou.

Konec eseje jakoby neztratil nic ze své aktuálnosti:

FINALLY, EXTENDED collective defense and security means that the alliance must be reorganized militarily, NATO’s basic problem is the mismatch between its old mission and Europe’s new strategic challenges. It is no longer possible for NATO to concentrate on the strategic luxury of territorial defense. The dividing line between „in area“ and „out of area“ crises, so clearly drawn during the Cold War, has become ambiguous and artificial. Redefining alliance commitments in both areas, and finding the proper balance between the two, is the fundamental issue facing the alliance.

Jsme o necelých dvacet let dál a stále tápeme. Zdá se, jakoby se oslaboval i ten tradiční poválečný americko-evropský vztah. Jakoby ten v Evropě mnohdy nenáviděný George W. Bush byl posledním americkým prezidentem z dynastie těch, kteří měli v paměti 2. světovou válku a nutnost americké intervence a proto dělali vše pro hýčkání speciálního vztahu se starým kontinentem.

Uvidíme v budoucnu, ale vztah Baracka Obamy k Evropě jen jako k další oblasti z několika na světě, může naznačovat, co bude následovat. Na druhou stranu jsme svědkem nikoli příliš velké emancipace Německa v zahraničí, ale nárůstu významu a vlivu Francie. Karty jsou zamíchány a pravdou je, že z velké části tak, jak předvídal a chtěl Ronald Asmus.

To, co jsem komplikovaně vyjadřoval výše, krásně vyjádřil E.L. na blogu nazvaném Eastern approaches na stránkách The Economist v nekrologu za Rona Asmuse:

I worry that his passing marks the passing of an age. He epitomised the generous-spirited and ambitious sentiments that won the cold war and rebuilt Europe on the rubble of the evil empire. Things seem more mean-spirited now.