řekl jsem si, že bude lepší, když svou reakci na Váš komentář pojmu jako příspěvek, přece jenom mi přijde, že se to lépe čte.
Předem, buďte zdráv. Ano, známe se, bavíme se a předpokládám, že tomu bude tak i nadále – byť spolu mnohokrát nesouhlasíme, vždy jsme schopni si rozpory vyjasňovat. Obávám se, že jste tak zcela nepochopil, o čem píši, proto se míjíme. Navíc mi podsouváte věci, které jsem nikdy nevyslovil. Neříkám, že obchody jsou plné, když ve skutečnosti zejí prázdnotou. Byl bych šťastný, kdybych mohl říct – všechno bude dokonalé, všichni dostanou přidáno. Ale tak to není a nebude, a proto to neříkám. Dovolte mi pár poznámek:
- Jste právník a logicky si vše překládáte do řeči paragrafů a navíc v pozadí je to, co se stalo Vám a Vašim kolegům. I proto, myslím, mluvíme každý o něčem jiném. Co jsem chtěl textem říct je, že vojenská služba, závazek, jsou a musejí být mnohem více, než obyčejné zaměstnání. Pokud berete službu ve vojsku pouze jako povolání, proč byste potom měl kdy riskovat život? Pokud je jednoduché vstoupit a jednoduché vystoupit (a tím nemyslím pouze právní překážky), jak chcete dosáhnout prestiže? Podívejte se do historie a do zahraničí – nejlepší a nejvyhlášenější jednotky jsou ty, kde je služba nejtvrdší, nejrizikovější. Nikoli ty, kde je služba „leháro“ a nic nedělají. Ne nadarmo je vojenství řemeslem a ne nadarmo se hovoří o vojenském umění (umění válečném). Na to máme tendenci zapomínat a to je špatně.
- Připodobňujete službu v armádě k obyčejnému zaměstnání a zároveň říkáte, že je špatně, že stát „osekává“ vojákům výhody. V tom je nelogičnost. Pokud se podívám na seznam výhod vojáků pak dojdu k závěru, že se většině lidí v civilu o něčem takovém ani nezdá (třeba plný plat v nemoci první měsíc, rehabilitace zdarma atd. atp.) Takže, buď buďme jako v civilu a pak výhody zrušme a postupujme standardně, nebo přiznejme, že služba v armádě je něco víc, než zaměstnání a podle toho k tomu přistupujme. A ještě jedna věc, to že „osekáváte“ některé výhody neznamená, že všichni musejí mít méně. Současný systém benefitů je naprosto nevyhovující, takže se musí proměnit. A protože více peněz v příštích letech nejspíše nebude, je logické, že někdo si pohorší. Musí se tak ovšem stát po zralé úvaze o tom, co chcete rozvíjet, co zachovat a co utlumit a jaké skupiny jsou pro vás klíčové, a které méně. Jinými slovy, ti, kteří jsou základem ozbrojených sil, si musejí polepšovat. Jinak o ně přijdete a nakonec, nebudete mít vůbec nic.
- Často mluvíte o spokojenosti vojáků – spokojení vojáci jsou základem kvalitní armády, ale jejich služba je přeci něčím víc, než jen každoměsíční výplatou. Proč jsme dopadli tak, že se bavíme jenom o penězích? Proč připodobňujeme službu v armádě k civilnímu zaměstnání, i když se jedná o něco naprosto odlišného (byť paragrafy mohou naznačovat, že je to totéž)? Kdyby to totiž bylo totéž, zmizela by armáda, nebyla by ničím víc než ČKD, či Škodovkou. Podívejte se jinam, bohatnou vojáci na službě? Od chvíle, kdy není povoleno rabování, tak nikoli. Kdyby byla služba v armádě jen o penězích, nepotřebuji ve službě občany, ale stačí mi žoldnéři. A podívejte se, jak to dopadalo ve středověku. To je to, čeho dosáhnete, když vše budete zužovat pouze na peníze.
- O hloubce problémů, ve kterých se armáda pár let po profesionalizaci ocitla, svědčí právě to, že dominantním tématem jsou peníze a nikoli třeba taktika, kvalita výcviku a především budoucnost. Klesli jsme na dno a cesta nahoru bude trvat řadu let. Na druhou stranu, toto je hrubé zobecnění.
- Současná situace v armádě je více než komplikovaná, zvláště v personální oblasti, a z krátkodobého hlediska neexistuje ideální řešení. Vše negativní, co se mohlo sejít, se schází. Občas situaci v resortu s nadsázkou připodobňuji k Iráku v roce 2005/2006 – neexistuje jediný krok, který když uděláte, tak se postupně vyřeší vše. Musíte najednou řešit velké množství problémů. Jedinou možností pak je soustředit se na změnu toho, co problémy způsobuje, změnit systém, což ovšem nelze učinit přes noc. Navíc není možné se utápět pouze v tom, co je nyní. Tak změny nedosáhnete. Je nutné teď řešit ad hoc, co se dá (zlepšit zásobování výstrojí, zajistit, aby neklesl přídavek nabydlení a podobně), ale tím hlavním je dívat se dopředu. Musíme nyní pracovat na tom, jak bude armáda vypadat za deset let. Pokud to neučiníme, bude totiž ve stejných problémech jako nyní.
- Zopakuji jedno – pokud chce někdo odejít, neudržíte jej párem volů.
- Pokud si dobře přečtete, co jsem psal, pak tam nebylo nic o tom, že nejsou návrhy na zdanění výhod vojáků (reagoval jsem na slovo „drakonické“). Nejsem úplně hluchý a slepý a také umím číst. To však neznamená, že si musejí pohoršit všichni – viz bod 2. Je to podnět k tomu, aby se změnil systém. Co se týče dodržování závazku ze strany státu, beru jej naprosto vážně a zcela s Vámi souhlasím, že stát by měl svou část závazku dodržet a že v chaosu při „budování“ profesionálních ozbrojených sil se choval v některých případech možná až macešsky.
- „Pýchu na značku“ jsem už několikrát vysvětloval, takže znovu. Za prvé používám záměrně budoucí čas a za druhé, bez „pýchy na značku“ nemohou žádné ozbrojené síly fungovat. To, že nyní se zdá, že žádná „pýcha na značku“ neexistuje, protože vše přehlušuje nedůvěra a nespokojenost, neznamená, že nebude existovat. Navíc ona existuje (jak správně podotýká v jednom komentáři Lukáš Hergott), ale soustředí se na menší části celku. Tak je to ostatně vždy – vždy by měla být má jednotka pro mě více, než celá armáda. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy je moje jednotka pro mě vším a zbytkem – tedy armádou – pohrdám. A už (doufám) naposledy, slovy „pýcha na značku“ jsem nechtěl říct – běžte se pást a buďte na to pyšní.
- Vždy se mi rozhoupe žaludek, když někdo hodnotí morální kredit Alexandra Vondry a přitom sám si užíval a užívá závětří. Alexandr Vondra už prokázal, že není člověk, který by utíkal. Vytáhl jste ProMoPro a co tím chcete říct? Jaké jsou důkazy o tom, že pochybil? V tuto chvíli nejsou. Vyšetřuje se a pak uvidíme. Pokud se mu prokáže vina, odejde, jak řekl. Být „soudcem z lidu“ je snadné, stejně jako házet kamení po komkoli na koho ukáží. Ale o tom, kdo tak činí to nic moc dobrého, alespoň pro mě, nevypovídá.
- A konečně, pokud chcete agitovat, nedělejte to tady. Mám také velký problém s bandou odborářských bafuňářů, kteří si osobují právo mluvit za všechny, říkat mi, co si mám myslet a chovají se jako politická strana, kterou ovšem nikdo nezvolil a ani volit nemusí, protože jsou víc, než ostatní, a také to sem netahám.
Nakonec ještě jednu poznámku. Výstavba profesionální armády v Česku je v krizi, lépe řečeno, nevyvedla se. Důvodů je celá řada, stejně jako viníků. Pokud se budeme ovšem dohadovat o tom, kdo za to může, nezbude nám čas na záchranu. A jestliže chcete komplikovaný systém změnit dobře, musíte tomu věnovat většinu energie a nejde to přes noc.
Přeji Vám vše dobré
František Šulc
P.S. Pokud byste chtěl reagovat delším „dopisem“zašlete mi jej prosím e-mailem a já jej uveřejním jako samostatný text. Lépe se to čte než dlouhý komentář.
#1 Miroslav Pechát 19. 6. 2011 - 0:35
Vážený pane Šulci.
Srdečně Vás zdravím. Vaší nabídky na sepsání článku rád využiji. Bude ale celkem obtížné reagovat na tento Váš článek. To proto, že jste vlastně téměř nic z mých námitek, co jsem pasal ve svém komentáři na jiném místě, nijak nevyvrátil a ve své podstatě jste na mé podněty nijak neodpověděl. Jen jste zopakoval Váš pohled na věc. Já s Vaším (a myslím skutečně s Vaším) postojem a entuziasmem souhlasím a cením si ho. V tom problém není a ani nebyl. Já polemizoval s Vaším vysvětlením připravované novely zákona o vojácích z povolání (o tom totiž byl Váš článek „Závazek sloužit“) a jednáním MO, které jde systematicky proti vojákům. MO řeší problémy tak, že neodstraňuje příčiny, ale snaží se problémy zadusit, k čemuž využívá změn zákona a vydávání interních předpisů, které jdou proti vojákům a dokonce jsou v rozporu s platným právním řádem a právními principy. Argumenty dokládající má tvrzení přinesu v příštím článku.
Můj komentář, na který jste reagoval tímto článkem, nebyl rozhodně namířen proti Vám osobně.
Podle Vašich bodů 9 a 10 jsem Vám asi pořádně hnul žlučí. To rozhodně nebylo úmyslem.
Se srdečným pozdravem a přáním ať Vaše vize dojde naplnění
Miroslav Pechát
#2 bludnybalvan 19. 6. 2011 - 8:54
Ad 6 – To se jako myslí namestek pro personalistiku a ředitel ředitelstvi personální podpory? – Pýchat na značku! My jsme si taky kmotry z ODS, CSSD, TOP a VB nevolili…
#3 petr 20. 6. 2011 - 19:21
pánové,pánové jděte se bavit o politice jinam, třeba do hospody, ale musím Vám sdělit že v takovém stavu jako je dnešní armáda a vojáci , kteří už nemají sílu pracovat pro vlast, tak jsem opravdu rád, že to mohu sledovat již z civilu.Armádě to nikdy ale nikdy neodpustím jak se chová k vojákům…….a Ty dobře Franto víš o čem zrovna píši. Hodně štěstí
#4 Pavel 21. 6. 2011 - 12:17
Ad Petr
Také pozoruji dění v Armádě už z civilu. Myslím, že Armáda sama se k vojákům nechová, chovají se lidé, kteří v ní slouží. Konkrétní lidé na konkrétních pozicích. Spíše je to o nastoleném přístupu od shora dolů, od nejvyšší figury po poslední osobu, která má moc ovlivňovat život lidí pod sebou.
#5 petr 22. 6. 2011 - 11:16
to Pavel ale hlavně po nějaké době, je vidět jak těmto lidem chutná moc a touha po moci u nich roste každý den.
#6 alenka v říši divů 4. 7. 2011 - 17:50
Vážený pane Šulci, evidentně jste mimo mísu, třeba k bodu č.2 – kde jste vzal plat v plné výši první měsíc nemoci??? Neexistuje. Preventivní rehabilitace??? Cha, jak pro koho, zjevně chodíte málo mezi vojáky (myslím ty obyčejné KOPRy). Ani náhodou. Dále, je až dojemné jak obhajujete ministra Vondru. Vy jste mu u zadávání zakázek k PROMOPRU svítil??? Pan ministr není člověk, který by utíkal, proč taky??? U tohoto koryta se má dobře, ne??? A důkazy že pochybil?? To je k smíchu, opravdu tady tato země ještě nezažila, že by se tunel jaksepatří potrestal. JAKÝKOLIV TUNEL !!!!!
#7 Jiří Kohout 4. 7. 2011 - 21:24
Pane Šulci.
V části diskuze se musím zastat pana Pecháta. Vnímám, stejně jako on, že novela zákona nijak nezvýšila už tak chabé garance plnění zákonných závazků na straně státu a oproti tomu v řadě parametrů zhoršila postavení vojáka vůči svému zaměstnavateli – státu. Změny zákona by měly být vyvážené, to ovšem nelze o tomto zákonu tvrdit. K zaměstnaneckému poměru a Vašemu příměru k útěku před válkou mohu pouze konstatovat – Válečný stav země je charakteristický mobilizací a ta má svá pravidla, tedy obrana země a válečný stav do mírového života vojsk nepatří a je mu na hony vzdálen. Uznáte, že je armádě naprosto jedno, jestli někdo dá výpověď. Má zcela jiné mechanizmy na povolávání do služby ve válečném stavu. Co mi ovšem chybí velmi výrazně, jsou garance státu o splnění svých zákonných závazků, které jsou dnes, v době hlubokého míru zcela nerozvážně porušovány. O porušování zákona ze strany armády a silových řešení na straně armády, tolerovaných díky nesnadnému dovolávání se práv vojákovi proti svým nadřízeným, bylo popsáno několik stránek i zde. Tento zákon rozhodně není šťastný začátek smluvního vztahu mezi vojákem a státem. Nebude pozitivně ovlivňovat ani úspěšnost náborů. Dle mého názoru, je výsluha a odhodlání státu dostát svým závazkům, nejvýznamnějším stabilizačním faktorem armády. Ten je momentálně velmi narušen a i vy jej popíráte, obhajobou změny pravidel na straně státu. Neklidná období nás teprve čekají. Za obrovský faul ze strany zákonodárců vnímám právě tolerování změny zákona v průběhu závazku – tedy jednostranné změny pravidel v průběhu smlouvy. Absurdita navíc ještě podepřená znemožněním vojákovi se z těchto jednostranně změněných pravidel vyvázat. To je ten podraz, který je v této zákonné normě skryt a potichu nekorektnost státu pouze podtrhuje.
Mám s armádou již letité zkušenosti a garantuji Vám, že tato ustanovení budou armádou do posledního písmena zneužita a to klidně i za rámec daného ustanovení. Pokud tuto právní absurditu podporujete, netušíte kolik bezesných nocí při další změně zákonných pravidel, budoucím vojákům připravujete. Pokud dnes vojákům říkáte, že stát může své budoucí závazky retroaktivně měnit, kdykoli to uzná za vhodné (např. zvláštní srážková daň) a navíc na změnu smluvních podmínek zabrání reagovat zákonnou normou, neprospíváte armádě ani v nejmenším. Bude přibývat zklamání, pocitu bezpráví a ubývat lidí ochotných do armády vstoupit. Tímto se nijak nedotýkám finančního rámce daného pro financování armády a její schopnost. Podtrhuji, jakékoli změny je nutno dělat pro budoucí smluvní vztahy, nikoli ty které jsou v běhu. Sliby se mají plnit a to oboustranně. To je základ důvěry vojáka v závazek a stát. Je to protiváha jeho rozhodnutí vstoupit do armády. Voják má mít právo, v době míru, od smlouvy odstoupit, pokud stát jednostranně změní podmínky – tedy zákon nebo platové ohodnocení. Pokud se smlouvou souhlasí, potvrdí ji prodloužením smlouvy a jede se dál. Myslím, že to je podstata výtky pana Pecháta směrem k Vám a podepisuji se pod ní také. Má hluboký význam. Klidně přitvrďte zaměstnanecký vztah, nemám problém, souhlasím, že stabilizuje armádu, ovšem zabraňte zneužívání druhé strany rovnice, tedy přispějte k jasným garancím státu. Tím umožníte vyčistit tento armádní Augiášův chlév. Momentální zákonnou normu v návrhu vnímám jako velmi jednoúčelovou a nevyváženou.
S pozdravem Jiří Kohout
#8 Bohuslav Pernica 5. 7. 2011 - 8:29
Tahle debata bude daleko zajímavější, jestliže k ní přidáte historický kontext a začněte přemýšlet, kde soudruzi ze socialistického Československa udělali v munulosti chybu, že věci se dnes dějí tak, jak se dějí. Shodou okolností vyšel pro potřeby takových úvach v Historii a vojenství 2/2011 nádherný článek Jiřího Bílka Finanční situace vojáků v letech 1945-1955. Nejkrásnější je závěrečná část článku, když po 10 letech za lepší odměňování vojáků motivovaném propadnutím armády na „trhu práce“ se trend obrátil a vojákům bylo sdělováno: „…že si vojáci z povolání vlastně nemají na co stěžovat, protože mají velmi slušné platy a k tomu řadu dalších výhod…“
K úvahám o současnosti doporučuji ještě článek stejného autora v Historii a vojenství 3/2007 „Kulový blesk“ ministra Čepičky: pokus o řešení bytové krize vojáků z povolání v první polovině padesátých let minulého století.
#9 Jiří Kohout 5. 7. 2011 - 9:33
Děkuji za upomenutí, pane Pernica. Historie je velmi poučná. Je nasnadě, že stále opakujeme chyby a nejsme schopni se nijak poučit. Začínám připouštět variantu naprostého podvázání budoucích schopností armády, historie je v této predikci neúprosná..:) Dnešní trend je neúprosný.
Ještě krátká noticka k mému předchozímu textu. Tolerování jednostranných změn smlouvy ze strany státu a zákonné omezení reakce na ně (zkrácení závazku dohodou) pouze vytváří půdu právě pro razantní změnu financování – tím i snížení v budoucnosti přiznaných výsluh. Vše bude připraveno a zodpovědní mohou tvrdit – vidíte jde to. Ovšem v roli obelhaného a zneužitého prvku je déle sloužící voják. Domnívám se, že stát fakticky rezignuje na obranu vlasti, pokud tuto možnost připouští, protože v konečném důsledku silně ohrožuje jeden z pilířů bezpečnosti státu. Při výhledu na omezení rozpočtu na příští rok si dovolím prognostikovat, co bude následovat – změna zákona – snížení mezd – z toho vyplývající snížení budoucích výsluh – nesouhlas a snaha vojáků vyvázat se ze závazku libovolným způsobem – trestání vojáka. Zažil jsem to na vlastní kůži. Resort klidně vydá i naprosto nezákonný normativní akt. Nijak to stabilitě resortu neprospěje, právě naopak. Pokud bude zákon platit pouze pro budoucí smluvní vztah, bude hrozit vlna odchodů, pokud ne, soudní pře. V tom je hlavní důvod vzniku této „drobné“ úpravy. Zamezit odchodům, při jednostranné změně podmínek. Ovšem nikoli vyváženě, ale pouze jednostranně a represivně. Dnes je naprosto narušena důvěra vojáka v orgán, který rozhoduje o jeho životě a to je zásadní chyba systémových opatření. Rozhodně tato „dílčí“ úprava je velmi revoluční a nikoli jen drobná a nedůvěru v závazek jen dále prohlubuje.
Můj návrh na řešení situace – konzervatizmus a dodržování závazků. U silových resortů jít cestou zmrazení mezd a lepší restrukturalizace resortu. Rušení nepotřebných prvků armády. Systém odměn ma také velké rezervy. Jakékoli plošné škrty a kouzlení v zákonu, dynamika v resortu, způsobí mnoho škod právě na lidském potenciálu a projeví se s určitým zpožděním. To ovšem již nebude možné eliminovat krátkodobými opatřeními a propad schopnosti armády bude neudržitelný. Nepomohou žádné rychlé peníze – schopnosti se budují delší dobu a jsou silně vázány na lidský potenciál.
#10 Bohuslav Pernica 5. 7. 2011 - 10:16
Problémem teorie a praxe odměňování vojáků se zabývám už od začátku profesionalizace, nicméně v české prostředí jsem byl spíše „vysmíván“. Vzpomínám si na polemiku na stránkách Vojenských rozhledů v roce 2005 k článku Přídavek na bydlení – požehnání nebo prokletí? s jistým panem Němcem. Reakce byla ve stylu „kdo nejde s námi jde, jde proti nám“. V posledních pěti letech jsem měl dokonce takto „sázet vítr a zaslouženě sklízet bouři“, nicméně černobílý způsob myšlení se mění jen těžko, když tu není dostatečná kapacita lidí schopná „vymalovat svět tak, jak je“. K hodně obyčejným věcem se přistupuje někdy schématicky a hodně idelogicky. První přístup si vysvětluji převahou vojáků s technicky orientovaným vzděláním, to druhé zvyky, rituály, které už jen těžko chápeme, ale které se staly železnou košilí. V tom je faktastická ta historie, protože prvky současného systému benefitů a platového systému byly založeny v 50. letech podle sovětského vzoru. Vždycky jsem si ovšem myslel, že věci konstruujeme tak, aby fungovaly efektivně – málo energie na vstupu, hodně muziky na výstupu. A když to nefunguje, tak změníme…
#11 Jiří Kohout 5. 7. 2011 - 11:49
Asi Vám rozumím. Prostředí kde není možné reálné vykreslení situace a spousty dogmat, která jsou nepřekonatelná, způsobují hrubé zkreslování rozhodovacího procesu. Také se negativně promítají i do systému odměňování, což je dnes podstata resortu. Nelze tento fakt pominout. 40 let socialistické armády, je pod tímto faktem zřetelně podepsáno a ovliňuje armádu i po 20 letech…:) Je to břímě které si s sebou stále vlečeme a nejsme schopni se od něj oprostit…
#12 Ota 5. 7. 2011 - 11:57
To J.Kohout: Dobrý den, nijak nenapadám Vaše právo napadat kroky státu jako je např. snížení platu atd. Na druhou stranu přebujelý a nepřehledný systém příplatků a výhod jen pro nekteré si zjednodušení nepochbně zaslouží. Jak se k tomu ale chcete vyjádřit, když si evidetně myslíte, že vojáci uzavírají nejaké smlouvy? Vy jste nejakou uzavíral? Vojáci nejsou v pracovněprávním ale služebním poměru.
#13 Jiří Kohout 5. 7. 2011 - 12:18
To Ota: Dovysvětlím, zdá se, že jste mne nepochopil. Zdurazňuji následující. Pokud stát sníží mzdu nebo změní zákonný rámec v průběhu uzavřeného závazku, potom má mít voják právo s tímto nesouhlasit a nepokračovat v plnění závazku (smlouvy) a ukončit služební poměr oboustranou dohodou za původních podmínek. Nezpochybňuji právo státu určovat výši mzdy a změnu podmínek, tedy zákona o vojácích z povolání. To mi prosím nepodsouvejte. Ovšem, pokud se mění obecné podmínky pro závazek (smlouvu), plat či zákon, potom nesmí zákon stavět vojáka do nevolnické role a zakazovat mu důstojně odejít a navíc ho trestat. To je podstata mého sdělení. Podotýkám, že toto ustanovení platí pro dobu míru. Má i právní logiku. Mechanizmus, který je dnes aplikován může v konečném důsledku způsobit, že nastoupíte za určitých podmínek službu státu a budou vám slibovat spousty benefitů, ovšem po 20 letech z toho nebude již vůbec nic platit a to i bez Vašeho souhlasu s probíhajícími změnami. Pokud by jste nesouhlasil, jste trestátn ztrátou benefitů i přesto, že jste nic nezavinil. Tedy velmi jednostranný proces.