Následující text jsem obdržel od rtm. Jaroslava Melichara. Jsem velice rád za to, že jej a) napsal, b) rozhodl se mi jej poslat a za c) že se pod něj klidně podepíše. Myslím, že jeho slova jsou skutečně do pranice.

Step into your place. English propaganda poster by the Parliamentary Recruiting Committee; Lithograph by David Allen & Sons Ld., Harrow, Middlesex, 1915; Source Wikimedia Commons

Server onwar.eu sleduji přibližně půl rok a jsem velmi rád, že takovéto místo existuje. Dá se zde odborně, vážně i nevážně debatovat nad otázkami Ozbrojených sil ČR (záměrně nepíši Armády ČR, jelikož Vojenská policie a Vojenské zpravodajství stojí zatím mimo Generální štáb) – bez doprovodných komentářů na komerčních serverech, jakmile se objeví článek o armádě. Po přečtení posledních několika příspěvků a komentářů od vydání Bílé knihy o obraně jsem však byl zaskočen a rozhodl se napsat také svůj pohled na dění kolem.

V armádě sloužím jen něco málo přes čtyři roky, takže mnoho kladných a záporných zkušeností teprve nejspíše nasbírám, přesto si dovolím následující komentář.

Když jsem nastupoval do ozbrojených sil, neměl jsem nijak velké a optimistické mínění o jejich chodu. S odstupem času se ledacos potvrdilo, ledacos vyvrátilo. Za dobu služby si nemohu, až na výjimky, stěžovat na své bývalé nebo stávající kolegy. Souhlasím s Františkem Šulcem, že služba v armádě není to samé jako prodávat v obchodě, zedničit apod. Měla by existovat určitá hrdost na svoji službu u konkrétní jednotky, hrdost na baret, uniformu a podle toho se chovat a vystupovat ať již v průběhu služby, i mimo ní. Měla by být chápána jako určité „obětování se“ a slavnostní přísahou vstoupit mezi starší a zkušenější kolegy.

Nebudu lhát a většina diskutujících zde mi jistě dá za pravdu, že se mezi námi najde mnoho kolegů, kteří ve službě v armádě vidí jen lehce nabyté peníze za kolikrát minimum odvedené práce. Nevěřím, že by se tento celospolečenský nešvar dal něčím odstranit, ale dal by se jistě zmenšit na menší celek. Existuje několik možností jak toho dosáhnout:

1. při výběru personálu dávat větší pozor na motivaci vstupu do OS ČR;
2. motivovat přijaté k vzdělávání a profilaci v rámci OS ČR a
3. odměňovat pracovní výsledky.

V době prosperity se do služby vlasti hlásí jen nadšenci, v dobách krize se přidává zbytek. Jde o ty, kteří to prostě chtějí zkusit. V dnešní době tedy má armáda možnost vybrat si ze zájemců lidi s potřebnou motivací, čímž mohou odpadnout případné problémy do budoucna.

Motivace a umožnění profilace je více než dlouhodobý problém naší armády. Bohužel debata na onwar.eu se smrskla jen na téma finanční. Nebudu zastírat, že peníze hrají v dnešním světě velkou a důležitou roli, nicméně věřím, že spousta kolegů by lépe snesla určité snížení platu s upřímným komentářem situace, než neustálé lhaní, mlžení a plivání do tváří ze stran nadřízených a představitelů MO.

Trochu to nyní rozeberu (kamenovat mě můžete později). V době krize musí každý šetřit, ať už hospodaří s rodinným nebo stáním rozpočtem. Prohlašuji zde veřejně a při smyslech, že nemám problém se zdaněním přídavku na bydlení, ba co víc, význam tohoto přídavku mi v dnešní době není zřejmý a peníze by se mohly normálně zařadit do tarifního platu. Minimálně by zmizela ta závist ze strany zbytku populace ČR. Toť vše k finanční motivaci.

Voják by měl být motivován kariérním růstem, tím, že mu ve střednědobém horizontu nebude vyhrožováno neustálou reorganizací, snižováním stavu, tím, že jeho výstroj a výzbroj bude poplatná době, že náplň zaměstnání bude mít „hlavu a patu“, bude odpovídat potřebám ozbrojených sil dnešní doby a bude mu umožněno mimoresortní vzdělávání. Za výborné pracovní výsledky, například udělení poukazu na dovolenou přes VLRZ. V tomto spatřuji kámen úrazu. Dnes a denně se dozvídáme o milionech a miliardách korun, které bezúčelně protekly Ministerstvem obrany a mají i v době šetření protéct, o pohlavárech, kteří si přišli na tučné odměny bokem. Jak někdo může chtít po vojácích, aby byli motivováni, oddání a chtěli věrně sloužit?

Uvedu několik příkladů demotivací obyčejných vojáků. Již zde zmíněná modernizace BVP-1 je holý nesmysl z důvodu morálního zastarání konstrukce a účelnosti stroje. Problémy s nákupem strojů Pandur II. Podezření na korupci při pronájmu JAS-39 Gripen. Okolnosti kolem nákupu letadel CASA. Dosud přesně neurčený osud příslušníků 13. Dělostřelecké brigády a 25. Protiletadlové raketové brigády po vyřazení jejich techniky. Nepraktický a nedostatečný nákup nového vybavení pro vojáka – taktické vesty, helmy, zbraně, doplňky. Nedostatek výstroje ve výstrojních skladech (přiklad je vyřazení kanad vzor 2000 bez náhrady s tím, že nový typ bude až možná letos?). Předpisy z éry Československé lidové armády, které se stále musí bezpodmínečně dodržovat a není výhled na jejich aktualizaci.

Těžko může armáda fungovat, když byl ministr obrany astrolog, lékař, člověk s modrou knihou a jiní. Levicová nebo pravicová vláda pokaždé změní přístup k ozbrojeným silám ČR, navrhne novou reformu, reorganizaci, ale za 18 let ČR se snad nestalo, že by předchozí ministr navázal na předchozího, že vláda schválila dlouhodobou koncepci, která by přežila její funkční období. Nemůžeme se divit stavu naší armády bez pořádného a pevného politického zadaní, aby armáda směřovala k nějakému cíli a podle toho fungovala.

Někde jsem četl, že Bílá kniha není kouzelný proutek. Ne to opravdu není a asi to nikdo ani nečekal. Po jejím přečtení se mi ovšem do hlavy žádný optimismus nevlil a nemyslím, že něco změní na obrazu a chodu Ministerstva obrany.

Přeji všem poctivým kolegům zdar a sílu při boji proti zatuchlému molochu ozbrojených sil!