Velitel je fyzická osoba, která realizuje proces velení samostatně nebo za pomoci štábu. Konkrétní povinnosti, odpovědnost i pravomoc velitele jsou vymezeny vojenskými řády a předpisy. V kolektivním orgánu velení zaujímá velitel rozhodující postavení.

V současné praxi realizují velitelé na nižších organizačních stupních velení samostatně, na vyšších stupních, v závislosti na rostoucím rozsahu a složitosti velení, je velitelský orgán složen z více osob. Složitost společenské a materiální stránky vojenství vyžaduje, aby byl velitel všestranně politicky i odborně připraven plnit úkoly přípravy i vedení ozbrojeného zápasu na svém stupni. To vyžaduje, aby zejména:

• byl ideově přesvědčeným, politicky vyzrálým, aktivním realizátorem politiky KSČ,
• byl vysoce ukázněným a přesným v práci,
• přistupoval k plnění úkolů iniciativně a samostatné,
• projevoval velitelskou vůli a měl vysoké organizační schopnosti,
• měl odpovídající schopnosti vychovávat podřízené,
• byl všestranně odborně připraven.

Velitel socialistické armády je řídícím pracovníkem, politickým vedoucím podřízených, který zodpovídá za realizaci vojenské politiky strany vyjádřené zejména v řádech, předpisech a stranických usneseních. Proces velení uskutečňuje na základě využívání leninských principů obrany socialistické vlasti v konkrétních podmínkách svého funkčního postavení (principy řídící práce leninské, principy výstavby socialistické armády). Ve své práci se zejména opírá o stranickou a svazáckou organizaci, o politický aparát a ROH; při řízení podřízených využívá metod a forem vědeckého řízení.

Pramen: NOSEK, V. aj. Malá encyklopedie vědeckého řízení. 1.vyd. Praha: Naše vojsko, 1976