Válka o vrtulníky
Každý kdo pozorněji sleduje průběh války v Afghánistánu už nejednou musel narazit na jméno Michael Yon, ten komu se to ještě nepodařilo ať navštíví jeho stránku a přečte si jeho články z Iráku a Afghánistánu.
Již jednou, za jeho pobytu v Afghánistánu se Yon dostal do sporu s velením US Army a sice ohledně pravidel použití síly (rules of engagement) generála McChrystala. A teď se očividně pouští do dalšího boje proti systému, ovšem v tomto případě to bude mít mnohem těžší.
V první polovině října loňského roku byl se jako „embedovaný“ reportér zúčastnil jedné aeromobilní operace spolu se 4/4 jízdní eskadrou (4th Squadron 4th Cavalry Regiment) v jedné z vesnic provincie Kandahár. Při této operaci došlo k výbuchu improvizované nastražené výbušniny (IED), při které byl jeden voják těžce zraněný. Takovouto situaci zažívají i naši vojáci nasazení v Afghánistánu a nejedná se o nic ojedinělého. Když se ale jednotka pokusila přivolat vrtulník z nedaleké letecké základny v Kandaháru, tak se opozdil. Jak píše Yon ve svém článku:
The medevac was very late. It took us about 20 minutes to get back to the Landing Zone (LZ). Based on my significant experience down here in southern Afghanistan, I know that the helicopter could and should have already been on orbit waiting for us. Chazray was dying but fully conscious and talking the entire time. We waited, and waited. Finally a radio call came that the medevac was “wheels up” from KAF. It was unbelievable to us that the medevac was just taking off from Kandahar Airfield, twenty-five miles away.
Kvůli opoždění vrtulníku zemřel zraněný voják, specialista (SPC) Chazray Clark, v nemocnici na letecké základně Kandahár. A právě zde začíná boj jednoho reportéra proti systému, boj, který si každý může a zřejmě i bude vysvětlovat po svém a zaujme k němu svůj vlastní postoj. V zásadě se jedná o problém ozbrojování vrtulníků, které dopravují zraněné.
Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny, protože v zásadě na ně nesmí být vedena palba. V současné době kdy jsou konflikty vedeny mezi státními, případně nadstátními aktéry a nestátními aktéry, takovéto opatření není dostačující. Každý čtenář knih Miloše Hubáčka o průběhu bojů v Pacifiku během 2. světové válce ví, že japonští vojáci si často za své cíle vybírali právě zdravotníky zřetelně označené červeným křížem. A jinak tomu není ani v Afghánistánu kdy jsou MEDEVAC vrtulníky často ostřelovány právě proto, že povstalci si jsou vědomi, že jim z tohoto směru nic nehrozí.
Z mého úhlu pohledu tkví hlavní problém v odpovědi na otázku:
Je potřebné, aby vrtulníky nebo vozidla, která dopravují zraněné vojáky z bojiště, byla označena červeným křížem a tudíž bez jakékoliv výzbroje, byť i pro vlastní obranu?
Každý kdo si přečte články Michaela Yona, které v některých kruzích v USA rozpoutaly hotovou bouři, si udělá vlastní názor a otázka kterou jsem zde položil, bude plodit nejen odpovědi, zdůvodnění, ale také další otázky. Stejně jako v USA, kde se tohoto tématu chopilo několik členů Kongresu a kde se o něm diskutuje i v kruzích aktivních i vysloužilých vojáků. Mám za to, že tato diskuse přinese hlubší náhled do toho, jak by se měly armády státních aktérů chovat v budoucích konfliktech. Tento náhled pak jistě má potenciál o trochu změnit „Západní“ přístup k vedení válek.
A nakonec ještě jedna poznámka: Všem čtenářům přeji šťastný a radostný nový rok.
Ženevská konvence? tohle je válka.. ne gentlemanský souboj na kordy… tzn. v boji využiji cokoli, co mi pomůže oslabit nepřítele, nebo nad ním dokonce vyhrát. Proto nevidím žádný důvod, proč by MEDAVAC neměl být vyzbrojen, letí do bojové zóny v případě nouze, pokud bude vyzbrojen, tak může zároveň sloužit jako letecká podpora. Na druhou stranu stejně tak nevidím důvod, proč by protistrana nemohla na MEDAVAC střílet.. je to podpora nepřítele, i když schovaná za červený kříž.. Otázka na závěr, Pokud by měl Taliban svůj MEDAVAC ctili by spojenci Žk? A kolik oněch povstalců ví něco o Žk?…
Předně díky za super článek. Několik poznámek:
1. Sice chápu rozhořčení M. Yohna, který byl přímo u toho, ale nemyslím si, že dřívější evakuace by nutně znamenala jiný výsledek. Do nemocnice se dostal v 65. minutě (dle článku), přičemž standard ISAF, který musí být dodržen při plánování operací, je že v 60. minutě musí být vrtulník na HLZ u zraněného, o cestě zpět se nehovoří. Zranění v boji se dělí do 3 skupin – na ty které zemřou nehledě na péči, na ty, kteří přežijí bez jakékoliv péče a nakonec na ty, kteří přežijí jen díky péči zdravotnických etap: CLS – zdravotník – lékař. SPC Clark měl zřejmě tu smůlu, že patřil do špatné skupiny (nicméně v článku není specifikováni jeho zranění nijak podrobně).
2. To jestli mají/musí být zdravotnická vozidla označena červeným křížem je pro většinu vojáku otázka dost zbytečná – stejně jako to označení. To má smysl v situaci, že konflikt probíhá mezi signatáři ženevských dohod. Pokud je tímto nařízením vázána jen jedna ze stran, nemá žádný smysl. Praktický případ – žádný ze zdravotníků či lékař Průzkumného odřadu v PRT Logar nenosil při patrolách viditělně červený rukávový odznak, ten se nosil výhradně na základně. A věděli proč. Rovněž s nenošením zbraní u lékařského personálu je to trochu jinak, než si představovali autoři ženevských dohod…
3. Je trochu nefér porovnávat možnosti PJs a osádek normálních medevaců, je to jako srovnávat 601. SkSS se strážní rotou AZ. Úkoly i vybavením. Je třeba si uvědomit, že vždy je to něco za něco. Pokud bude každý zdravotnický UH-60 lítat s dvěma miniguny, tak jich bude potřeba mnohem více, jelikož jejich kapacita znatelně poklesne.
Sečteno a podtrženo. Vzhledem k tomu, že větší ochranu poskytne osádkám medevac praxe, že se NEBUDOU odlišovat od ostaních vrtulníků UH-60, nejlepší řešení by jednoznačně bylo: a. zrušit označení červeným křížem, b. nainstalovat 2x kulomet M240 7,62 mm. Ani ne tak vůli ochraně, ale právě kvůli zaměnitelnosti s ostaními UH-60. Doprovodný tým ve složení 2x AH-64 Apache s řízenými i neřízenými raketami, 30 mm kanónem a především termovizí nějaký kulomet navíc rohodně nenahradí…
Ano, článek si několik poznámek jistě zalouží. Především – tak jako se to často stává – je i zde předestřeno jisté tvrzení, s nímž pak autor „bojuje“. Tím zcela mylným tvrzením, z něhož jsou činěny závěry dalakosáhlé, je věta (cituji) „Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny.“
Ženevská úmluva (přesněji první ze čtyř Ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z 12.8.1949) ani jiné ustanovení mezinárodního humanitárního práva samozřejmě NEOBSAHUJE žádný zákaz toho, aby zdravotnický personál či zdravotnické jednotky nebo transporty (tedy i sanitní vrtulníky) byl ozbrojen. Dokonce explicitně stanoví, že vojensští zdravotníci a zdrav. jednotky MOHOU být ozbrojeni a MOHOU zbraň použít, a to v případě, kdy je nutné použít zbraň na obranu vlastní či nemocných.
(např. čl. 22 I.ŽÚ – see http://www.cervenykriz.eu/cz/mhp_knihovna/zenevske_umluvy.pdf )
Dokonce zde NENÍ ani žádné omezení co do druhu eventuální výzbroje, takže i kulomet je v případě vrtulníku zcela přiměřený…
Ergo: nebojujme s představami, ale zjsitěmě si realitu. Úplně DRUHÁ věc, v níž je ovšem humanitární právo zcela nevinně, jsou eventuální pravidla nasazení dané armády a její další vnitřní regulativy, které mohou výše zmíněné právo na obranu omezit či zcela neutralizovat. To je ovšem věc jiná, s níž nemá Ženevská konvence ničehož společného.
Pro pořádek jen jednu malou poznámku: úprava ozbrojených konfliktů je širší, než jsou ony zmíněné čtyři Ženevské úmluvy. Doporučuji http://www.cervenykriz.eu/humanitarnipravo .
A úplně na okraj: Existují i pravidla (de facto se shodující s obsahem Ž. úmluv), která mají povahu všeobecně závaznou, bez ohledu na to, zda daná strana konfliktu, státní či nestátní, signatářem Ž. úmluv je či není)
Tak ostrá pera v dalších příspěvcích všem :-)
Omlouvám se za jedno opomenutí: ještě je potřeba dodat, že i v těch případech, kdy je zdravotník či zdrav. jednotka ozbrojena či dokonce popsaným způsobem zbraň použije, tak samozřejmě MŮŽE být označena znakem červeného kříže. Ono je to asi jasné, ale pro úplnost doplňuji ke svém příspěvku #3…
Ad Ivo: Díky za tvé komentáře. I když rozumím a beru tvé argumenty tak s některými věcmi, které jsi napsal nemohu souhlasit.
1. Evakuace raněného sice byla v rámci standardu ISAF (MEDEVAC u něj byl před dosažením 60 minutového limitu), ale podstatné je spíš to zdržení. Nevím zda velitel čety při 9-Line hlásil že MEDEVAC bude potřebovat eskortu (6. řádek) a nebo se jednalo pouze o standard kdy je neozbrojeným Dustoff Blackhawkům automaticky přidělovaná eskorta. Z mého pohledu je spíš podstatné to, že MEDEVAC byl k dispozici ale nebyl k dispozici doprovodný vrtulník a že taková situace se může zopakovat se stejným nebo velmi podobným výsledkem.
Pokud exploze IED zranila SPC Clarka tak, že by ho při životě neudrželi ani doktoři v nemocnici na KAF pak je jedno jestli vrtulník přiletí za 5 nebo 50 minut. Spíše mi (a Yonovi očividně také) zde jde o to, aby se předešlo případům kdy ten rozdíl bude rozhodovat o životě.
2. Označení vozidel mi jako zbytečná otázka určitě nepřipadá. Pokud by měla být vyslána motorizovaná patrola vozidel LMV Iveco a bylo by v ní zařazeno i jedno vozidlo zdravotnické verze tak protivník bude okamžitě vědět že se o jedno vozidlo nemusí starat protože pro něj nepředstavuje hrozbu. A jeho eliminace by při léčce mohla počkat až úplně na konec.
To, že zdravotníci ani lékaři nenosí označení na patrolách plně chápu – není důvod proč ze sebe dělat cíl. Zde je právě dle mého vidět rozdíl mezi označováním osob a vozidel – vozidlo zabírá prostor (viditelnost) a zvyšuje pravděpodobnost že najede na IED tak proč (z pohledu protivníka) odstraňovat takovou výhodu; zdravotník ale na druhou stranu může pomoct zachovat bojeschopnost jednotky protivníka a proto má jeho eliminace vyšší prioritu.
3. Porovnávání Pedros (USAF PJ) a Dustoff (US Army) vrtulníků je přibližně tak jak píšeš – aspoň v teoretické rovině. V praxi by ten rozdíl byl viditelný při konfliktu vysoké intenzity a velkého rozsahu. Pedros by létali Search & Rescue mise pro USAF a SOCOM personál a jednotky, Dustoff by létali MEDEVAC mise pro Army jednotky. Tento rozdíl se ale při konfliktu nízké a střední intenzity stírá a i když PJs dále poskytují svůj personál pro SOF jednotky tak pro zraněného pěšáka ze střelecké čety pěšího praporu může přiletět stejně tak Dustoff vrtulník od leteckého praporu US Army jako Pedro od záchranné eskadry USAF s PJ na palubě.
S tvým závěrem o odstránění označení a ozbrojení aspoň pro vlastní ochranu více méně souhlasím. Není potřeba z MEDEVACů dělat platformy pro palebnou podporu, na vlastní ochranu 2x M240 postačí. Bude potom možné používat všechny vrtulníky jak pro klasické mise tak i pro MEDEVAC lety, i když to bude znamenat náročnější výcvik pro jejich osádky.
Ano, článek si několik poznámek jistě zalouží. Především – tak jako se to často stává – je i zde předestřeno jisté tvrzení, s nímž pak autor „bojuje“. Tím zcela mylným tvrzením, z něhož jsou činěny závěry dalakosáhlé, je věta (cituji) „Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny.“
Ženevská úmluva (přesněji první ze čtyř Ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z 12.8.1949) ani jiné ustanovení mezinárodního humanitárního práva samozřejmě NEOBSAHUJE žádný zákaz toho, aby zdravotnický personál či zdravotnické jednotky nebo transporty (tedy i sanitní vrtulníky) s označením červeným křížem byl ozbrojen. Dokonce explicitně stanoví, že vojenští zdravotníci a zdrav. jednotky MOHOU být ozbrojeni a MOHOU zbraň použít, a to v případě, kdy je nutné použít zbraň na obranu vlastní či nemocných.
(např. čl. 22 I.ŽÚ – see http://www.cervenykriz.eu/cz/mhp_knihovna/zenevske_umluvy.pdf )
Dokonce zde NENÍ ani žádné omezení co do druhu eventuální výzbroje, takže i kulomet je v případě vrtulníku zcela přiměřený…
Ergo: nebojujme s představami, ale zjsitěmě si realitu. Úplně DRUHÁ věc, v níž je ovšem humanitární právo zcela nevinně, jsou eventuální pravidla nasazení dané armády a její další vnitřní regulativy, které mohou výše zmíněné právo na obranu omezit či zcela neutralizovat. To je ovšem věc jiná, s níž nemá Ženevská konvence ničehož společného.
Pro pořádek jen jednu malou poznámku: úprava ozbrojených konfliktů je širší, než jsou ony zmíněné čtyři Ženevské úmluvy. Doporučuji http://www.cervenykriz.eu/humanitarnipravo .
A úplně na okraj: Existují i pravidla (de facto se shodující s obsahem Ž. úmluv), která mají povahu všeobecně závaznou, bez ohledu na to, zda daná strana konfliktu, státní či nestátní, signatářem Ž. úmluv je či není)
Tak ostrá pera v dalších příspěvcích všem :-)
PS. Tento příspěvek jsem dnes jednou psal, ale nějak se mi neuložil…
když jsem tu před časem psal o tom, že medevac je nadstandard a přitom ho všechny jednotky před vysláním do mise cvičí jako rutinu s tím, že vrtulník bude k dispozici jakmile zavolají, tak mne tu kolegové strhali.
jinak, ke srovnávání záchranných jednotek (C)SAR ad Medevac.. je to to samé jako u nás SAR a HEMS- dva ODLIŠNÉ úkoly plněné odlišným personálem a odlišnou technikou.
musel bych si to ověřit, ale- HH60 jsou vybaveny pro pátrání a záchranu; nejsem s to hodnotit jejich zdravotnické vybavení, notně ale pochybuji, že ssebou vozí létající jednotku intenzivní péče.
sehnat Apache (nebo dvojici) je už z principu úkol o jednu úroveň velení výš. Co se týče evakuace, je úplně jedno, jakje označený přilétávající vrtulník. Každej stoupa,, kterej pozoruje kruhovou obranu potenciálního místa přistání si spočte dvě a dvě, a stejně si vystřelí až vrtulník zabalí půl kilometru čtverečního do prachu.
Ivo: na základě jednoho mého rozhovoru- v Afgánistánu nemají blackhawky minigun právě proto, že by si ssebou vozily palebnou sílu, která by zpochybňovala přítomnost Apache.
disclaimer: jedna paní povídala, a můj skromný názor.
To, ze se zdravotnici napr. v Afghanistanu neoznacuji (aby nebyli jasne rozpoznatelnym cilem pro nepritele, ktery necti stejne hodnoty jako my) a ze u sebe nosi zbran je konkretni reakce na konkretni situaci, ale rozhodne na tom nemuzeme budovat sve normy a standardy. Tohle snad neni o tom, jestli ma ci nema byt MEDEVAC vyzbrojen M240 nebo M134, ale o tom, jake hodnoty ctime. Zacneme zpochybnovat nektere casti Zenevskych konvenci a mezinarodniho humanitarniho prava obecne? A kdyz zpochybnime jejich cast, proc je nezpochybnit cele? Kde to skonci? V My Lai take zlikvidovali jen partyzany a jejich sympatyzanty…
Ondro, prave pokud jsi cetl knizky Milose Hubacka o valce v Pacifiku tak vis, ze Americane sve zdravotniky oznacovali cervenym krizem i pres to, ze byli pro Japonce prioritnim cilem. Stejne tak se Americane k japonskym zajatcum (az na individualni selhani) chovali humanne a dle Zenevskych konvenci. A prave toto je moralne odlisovalo od nepritele a takoveto chovani jim umoznilo se stat jednou z vudcich zemi ve valce s nacismem a fasismem. To, ze nepritel nedodrzuje nase normy chovani, nam jeste nedava pravo klesnout na jeho uroven. Ne vsechna jednoducha reseni jsou ta spravna…
Dušane, díky za tvé příspěvky – zejména za tohle:
„Tohle snad neni o tom, jestli ma ci nema byt MEDEVAC vyzbrojen M240 nebo M134, ale o tom, jake hodnoty ctime. Zacneme zpochybnovat nektere casti Zenevskych konvenci a mezinarodniho humanitarniho prava obecne? A kdyz zpochybnime jejich cast, proc je nezpochybnit cele? Kde to skonci?“
V tomhle s tebou souhlasím, máme jisté zásady a vybrali jsme si je dobrovolně – abych parafrázoval Kilcullena „západní demokracie si vytvořily sady pravidel protože důvěřují pouze těm kdo podobná nebo stejná pravidla dodržují“. Také právě proto jsou vojáci a jednotky NATO v boji proti Talibanu a povstalcům v nevýhodě – drží se totiž určitých konvencí kdežto povstalci nemusí (zde opět doporučuji začátek 1. kapitoly Accidental Guerrilla).
Ale myslím, že stačilo filosofie.
I když s Dušanovou morální námitkou souhlasím, tak si stejně myslím, že zřetelné označování a neozbrojování MEDEVAC vrtulníků a vozidel je při konfliktu státního a nestátního aktéra (který není vázán žádnými konvencemi ani pravidly) pouze další nevýhodou kterou na sebe státy (většinu západní) uvalily.
Kratkodoba a omezena vyhoda, kterou selektivni interpretaci mezinarodniho humantarniho prava dosahneme bude naprosto nicotna ve srovnani s dlouhodobymi negativy, kterou takova vec prinese – napriklad i dalsi pokles podpory vojenskych operaci v Afghanistanu u svetove verejnosti. Je zcela jasne, ze by ruzni islamiste a jejich pata kolona – zapadni pseudohumaniste – takovehoto chovani vyuzili k sireni sve propagandy. Ne, timto bychom si rozhodne nepomohli. Pouze by tento konflikt ztratil posledni zbytky moralniho kreditu, ktery jeste (zejmena diky omezenosti a necinnosti zapadnich politiku) ma.
Jakýkoliv odklon od Ženevských konvencí, by se časem stejně obrátil proti nám. A to nejen propagandisticky, ale i v jakémkoliv příštím válečném konfliktu.
Kromě Japonska za druhé světové války nectil Ženevskou konvenci i Sovětský svaz. A to nejen po napadení Německem, ale i při napadení Finska. Právě nedodržování Žk a bombardování Helsinek které šokovalo celý svět, vedlo v roce 1939 k vyloučení SSSR ze Společnosti národů.
Ale tady přece nikdo nevyzývá k nedodržování ženevských konvencí.
Pokud zdravotník či lekář není označen viditelným červeným křížem, či odsunové vozidlo není označeno stejným symbolem, neznamená to, že došlo k porušení ženevských konvencí. Pouze to, že takto neoznačené vozidlo/osoba přichází o výlučný status nekombatanta v uniformě. Je s ním nadále zacházeno jako s ostatními vojáky. A to je myslím každý zdravotník ochoten risknout, protože to na jeho situaci vůbec nic nemění.
Porušení ženevských konvencí by oproti tomu bylo využití těchto symbolů k získání vojenské výhody, jako například přísun posil dopravními prostředky takto označenými apod. I takové případy se v Afghánistánu žel bohu staly, a za to se tady myslím nikdo nestaví.
Je třeba si uvědomit, že tyto normy vznikaly za úplně jiných podmínek vedení konfliktů, stejně tak jako například mezinárodní námořní právo. Jsou do značné míry fosilí z doby, která už se nikdy nevrátí. Není to žádná z hůry zjevená pravda, ale normy vymyšlené lidmi, kteří byli omezeni svou dobou a životními zkušenostmi.
„Je třeba si uvědomit, že tyto normy vznikaly za úplně jiných podmínek vedení konfliktů, stejně tak jako například mezinárodní námořní právo. Jsou do značné míry fosilí z doby, která už se nikdy nevrátí.“
Ivo, to ze je neco stare (nikoli prekonane, byt se Vam to muze z Vaseho pohledu tak zdat) a Vam zrovna v soucasne dobe nevyhovuje neznamena, ze je to spatne. Napr. ve Spojenych statech maji druhy dodatek k ustave, ktery zarucuje pravo na vlastneni a noseni zbrani. Nabyl ucinnosti dne 15. prosince 1791 – a verte nebo ne, tak take vznikal za uplne jinych politickych a bezpecnostnich podminek. Presto stale plati a platit bude. Stejne je to i s Zenevskou konvenci – ty postupne vznikly z jiste potreby regulovat masove zabijeni a ta potreba regulace trvale pretrvava. A vyjimat z nich konkretni pasaze, ktere se nam momentalne nehodi, je skvela cesta do pekel…
Ještě bychom si měli položit otázku, zda je označení voj. zdravotníka, zdrav. materiálu či vozidel pro transport raněným „dobrovolné“. Z některých příspěvků na této stránce takový dojem zaznívá. S tím ale nelze souhlasit. Ženevské úmluvy jednoznačně – jako pravidlo – předpokládají, že bude tohoto označení použito. Výhradou mohou být jen nutné vojenské požadavky. V žádném případě ale neoznačení nemůže být rozhodnutí jednotlivce, velitele jedné jednotky atd., ale muselo by se tak stát na základě rozhodnutí strany konfliktu jako takové (tedy jejích vyšších orgánů). Samozřejmě že „neoznačení“ není válečným zločinem (na rozdíl od klamavého označení), ale troufnu si říct, že (v naší situaci, z hlediska vintrostátního práva) by tam byla i zřejmě trestní odpovědnost toho, kdo o „neoznačení“ voluntaristicky rozhodl, za smrt raněných, pokud by došlo k sestřelení neoznačeného sanitního letadla.
Nevím, jestli zrovna druhý dodatek je ten nejlepší příklad.
„A well regulated Militia, being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed.“
Původně sloužil k tomu, aby federální vláda nemohla omezit možnosti jednotlivých států organizovat milice. Kdyby J. Madison věděl, že za dvě staletí přemorfuje v praxi, že každý občan USA bez ohledu na svou profesi či osobnostní předpoklady má právo vlastnit a nosit zbraň, asi by svůj nápad s druhým dodatkem přehodnotil…
Jenže druhý dodatek nikdo nedokáže změnit, stejně jako žádný jiný, jelikož ústava USA je nejrigidnější ústava na světě. Nestačí totiž shoda pouze v obou komorách parlamentu, ale i parlamentů jednotlivých států, což je utopie.
Zpět k ženevským konvencím. Ty vznikly v rámci vestfálského systému, kdy války proti sobě vedou výhradně státní aktéři. Tento stav se již nikdy nevrátí, tudíž kdyby dnes byla ženevská konvence psána znovu, vypadala by úplně jinak a tento stav zohledňovala.
Sice nejsem právník, ale u práva mi přijde důležitější duch zákonů, nikoliv konkrétní formulace. Pokud autoři ustanovení měli na mysli, že zdravotníci: a. budou nosit označení, b. nebudou nosit zbraně, aby na ně druhá strana nestřílela, mělo to svou historickou logiku, jelikož očekávala stejné vstřícné jednání od protistrany.
Ve chvíli, kdy nejen, že toto jednání není reciproční, ale naopak se stává součástí válečné lsti (úmyslné se zaměření na zdravotnický personál), je oprávněné iniciovat snahu o změnu těchto ustanovení, jak se pokouší M. Yon.
Zpět k ženevským konvencím (a humanitárnímu právu obecně) – to, co je zde nejvíce diskutováno, tj. že zdravotníci, zdravotnické transporty nesmí být ozbrojeni – TO TAM NIKDE NENÍ, ba právě naopak – viz můj příspěvek z 2.1.
Vážení, opravdu, než budeme s něčím „bojovat“, je lepší se s tím seznámit. To platí vždy a všude :-)
Reakce na Marka, jelikož se jeho příspěvky zobrazily až teď:
1. Netvrdím, že zdravotníci mají explicitně zakázáno nosit zbraně, které slouží k jejich ochraně či jejich pacientů. I za 2. sv nosili lékaři pistole.
Problém je v ustanovení, že takovýto personál/dopravní prostředky nemohou být využity k vojenským účelům, tedy jak tomu rozumím já, k vedení bojové činnosti.
Jinými slovy tedy sice tyto zbraně mít mohou, ale nesmí je použít v drtivé většině případů, takže jim je nikdo nedá.
Abychom se přesunuli z teorie do praxe. Zkuste porovnat 2 případy.
a. Letí dvojice vrtulníků medevac, které jsou označeny tak jak mají, připusťmě, že mají 2x kulomet M240B, i když taková praxe v žádné armádě NATO není. Letí k jednotce v kontaktu, přistávací zóna je stále horká. Jaké mají možnosti podpořit jednotku a jaké možnosti použití zbraní?
b. Letí dvojice vrulníků CSAR (typově klidně shodné s medevac), pro ilustrační příklad rovněž vybavené stejnou výzbrojí. Situace je stejná. Jaké možnosti podpořit jednotku a použití zbraní má tato jednotka?
Ten samý příklad se dá přenést na vozidla, či osoby. Jakou roli přisoudíte roli zdravotníka v léčce (smí či nesmí střílet pokud je označen?) či jaká je právní situace CLS?
Reakce na Iva:
Věc se má tak, že příslušníci ozbrojených sil se dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří jsou oprávněni účastnit se bojové činnosti a na zdravotnický/duchovní personál. Ta druhá skupina není oprávněna používat zbraň jinak než v případě, kdy je přes svůj chráněný status napadena (nebo je třeba bránit raněné).
To, jestli je druhá skupina označena červ. křížem pro toto členení není podstatné. Toto rozčlenění je stanoveno stranou konfliktu a také např. zapsané ve vojenských dokladech.
Čili, bez ohledu na označení, nemůže zdravotník/zdravotnická jednotka podpořit bojovou činnost.
Tak to se přiznám je pro mě nová informace, měl jsem za to (a myslím, že můžu hovořit i za většinu vojáků, které znám), že vedení bojové činnosti zdravotním personálem je v rozporu pouze v kombinaci s označením chráněné osoby. Jinými slovy, pokud tato osoba nepožívá status chráněné osoby (z mého pohledu se tedy jedná o vojáka bez zvláštních práv), vedení bojové činosti je v pořádku. Předesílám, že nejsem právník.
Rovněž si nejsem vědom, že by zdravotní personál disponoval nějakými doklady, který by jej jako zdravotní personál identifikovali. Zcela konkrétní příklad – zdravotník Výsadkového praporu bude zajat povstalci v Afghánistánu. Pokud nemá rukávový znak, nedisponuje žádnými doklady, které by jeho tvrzení, že je nekombatant, podpořily. U sebe bude mít svou osobní známku a služební průkaz. Ani na jednom není žádným způsobem vyznačeno, že se jedná o zdravotníka. Není tam uvedeno číslo vojenské odbornosti. Nepřítel by pouze zjistil, že jeho krycí číslo útvaru uvedené v dokumetech se shoduje s číslem vyznačeným v dokladech ostatních výsadkářů = je to jeden z výsadkářů.
Neodpověděl jste mi na otázku, jaký je právní status CLS (Combat Life Saver)? Pokud víte, rád bych znal odpověď. Přitom CLS, narozdíl od drtivé části zdravotníků, zasahují přímo v poli, kde se jak zraněný tak zachránce nejspíše dostanou do kontaktu s nepřítelem.
Díky
Popsané vnitřní členení ozbrojených sil je dané mezinárodním humanitárním právem. Na jedné straně jsou vojáci určení k bojové činnosti, na druhé zdravotnický personál, přesněji stálý zdravot. personál, jehož jediným posláním je poskytování zdravotní péče. Jejich zařazení je dáno stranou konfliktu a opravdu mají mít příslušný průkaz (u nás je vydávala VLA HK, ale to není podstatné).
Aby to ale nebylo tak jednoduché, existují ještě osoby vycvičené k poskytování první pomoci, kteří do stálého zdrav. personálu nepatří, nejsou profesionálními zdravotníky, plní normálně bojové úkoly a tehdy nesmějí být označení červeným křížem. Ten užívají jen dočasně při sběru raněných a tehdy se bojové činnosti účastnit nesmí.
Pardon, zapomněl jsem dodat: ten poslední případ je práve CLS.
Tak to obloukem nepřímo vracíme k argumentaci M. Yona. Pokud je možné, aby američtí PJs měli status kombatanta a dokonce příslušníka speciálních sil a zároveň měli odbornou zdravotnickou kvalifikaci na pomezí zdravotníka/lékaře, jejich dopravní prostředky byly nejenom ozbrojené a tyto zbraně aktivně používaly při pomoci zraněným či pohřešovaným, a to vše bez rozlišovacích znaků červeného kříže, nelze se tvářit, že něco takového (vědomé nepřiznání statusu nekombatanta de facto zdravotnickému personálu) neexistuje.
Teď jde jen o to do jaké míry je tento příklad hodný následování a do jaké míry je aplikovatelný na zbytek ozbrojených sil. A v neposlední řadě, do jaké míry by toto opatření zvýšilo celkovou bojovou efektivitu ozbrojených sil nebo jejich části. To jediné je skutečně důležité, armáda je funkční organizace, která existuje pro plnění určitého spektra úkolů. Každé opatření, každá změna by měla být posuzována tímto prismatem.
Nedotknutelnosti či neměnnosti té či oné právní úpravy nepřikládám v tomto světle žádný zvláštní význam. Války se mění a právo musí s nimi.
Opravdu v tom nehledejme zadnou „chybu“ v pravni uprave.
V clanku je napsano „Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny, protože v zásadě na ně nesmí být vedena palba. “
To ale neni pravda (viz vyse). Dale je tam napsano „Je potřebné, aby vrtulníky nebo vozidla, která dopravují zraněné vojáky z bojiště, byla označena červeným křížem a tudíž bez jakékoliv výzbroje, byť i pro vlastní obranu?“, což je otázka beze smyslu, protože z označení č.k. NEPLYNE, že nesmí mít výzbroj.
Pokud jde o kombatatanty, je zcela v souladu s pravem, maji-li vycvik v prvni pomoci, stejně je tak v souladu poskytuji-li prvni pomoc. Nejde o zadne „nepriznani statusu nekombatanta“, jak Ivo pisete.
Tedy summa summarum: NENI problem v pravni uprave, jak vidite i ona pres 60 let stara I.Zenevska umluva pamatuje na CLS :-)
Ovsem neni sporu o tom, ze staly zdravotnicky personal (a CLS, poskytuji-li prvni pomoc) se boje ucastnit nemuze a ze se staly pesronal oznacuje cervenym krizem.
Ivo> podle „mých“ informací ani Medevac ANI CSAR, dokonce ani Air Assault Blackhawk nemůže být použit pro přímou podporu. Ony kulomety na palubě jsou zkrátka pro vlastní obranu a obranu „čísla/vedoucího“. Ne že by podpora pozemních vojsk nebyla možná technicky, ale ROE to neumožňují.. možná i proto, aby se obhájila přítomnost protitankových vrtulníků v konfliktu kde žádné tanky už léta nejsou.
HEjDuP
Tak a je čas hodit spam-blábol !
čl.237
Regulace , nařízení ,pravidlo: Je takové že nejsou .
čl.390
Válka není v katalogu činností tudíž nemůže být v náplni /popisu práce .
čl.900
Kříže káry ,koule je hra kterou hraje jen určený,určitý počet hráčů…(dále čl.30…)
č.1002
Kdo je nespokojený má 14 dní na vrácení války nebo si najít válku kde jsou pravidla .
Přechodná ustanovení :
Informace (fotky,články,Vokna) co je válka najdete na webu army
To Marek
Máte velmi zkreslené představy o možnosti výzbroje zdravotníků.Tady máte výtah manuálu US Army.Sanitní verze OT musí mít zavařené střílny a nesmí mít lafety zbraní.Boční kulomety na vrtulníku jsou jasně ofenzivní zbraní-obvzlášť proti špatně vyzbrojeným povstalcům.
Defense of Self and Patients under Care
a. Protected personnel are-
(1) Authorized to be armed with only individual small arms. (Army Regulation 71-32
provides the doctrine that governs what types of small arms medical personnel are authorized [limited to
pistols or rifles, or authorized substitutes].) These small arms may only be used for defensive purposes.
The presence of machine guns, grenade launchers, booby traps, hand grenades, light antitank weapons, or
mines in or around a medical unit would seriously jeopardize its entitlement to protected status under the
GWS. The deliberate arming of a medical unit with such items could constitute an act harmful to the enemy
and cause the medical unit to lose its protected status under the Conventions.
https://rdl.train.army.mil/soldierPortal/atia/adlsc/view/public/10891-1/fm/4-02.4/appa.pdf
no, já se nedomnívám, že to, co by mělo projít proměnou nebo revizí je ženevská konvence, ale spíš jde o to, aby se při poskytování zdravotní péče a zároveň dodržování ž.k.(byť jen jednou stranou kofliktu) přizpůsobila taktika nasazení prostředí toho daného konfliktu. Jeden pádný argument tu již zazněl a to je právě jakýsi „etický západní kodex“ nebo „kodex válečnického umění“, který „nás“ odlišuje od „nich“.
Nejsem právník, ale opravte mě pokud se mýlím.
Pokud je pro transport raněných z bojiště použit bojový prostředek zakazuje to ž.k., nebo pouze říká, že v tom případě je legitimní na tento prostředek útočit? Z toho bych vyvedl, že stačí v konfliktech s nízkou intenzitou používat pro evakuaci raněných z bojiště speciální bojové prostředky, které jsou vybaveny pro odsun raněných, ale nejsou označeny červeným křížem/půlměsícem/kosočtvercem, tedy nezneužívají zvláštního statu, protože ten druhá strana stejně neuznává, tady nemá smysl jej používat. Zakazuje toto ž.k.?
K personálu. Opravdu si myslíte, že doktor nebo zdravotník v patrole je od toho, aby vedl bojovou činnost? Nebo jinak, že vlastně v podstatě je nekombatant, ale i nekombatant má právo na v ozbrojeném konfiktu na sebeobranu. Jaká činnost zdravotnického personálu by se dala klasifikovat jako vedení bojové činnosti, kterou ž.k. zakazuje a jaká jako sebeobrana/obrana raněných. Zakazuje ž.k., aby zdravotnický personál nebyl označen nebo naopak říká, že když zdravotnický personál není označen pouze strácí právo na svůj status a tedy protivník nemůže být trestán za to, že vůči němu vedl bojovvou činnost?
Opravdu si myslím, že vše je o tom, jak budem ž.k. uvádět v praxi při různých podmínkách než ji nějak revidovat….
L. Hergott to myslím vystihl přesně. Zdravý rozum z armády naštěstí nevymizel ;-)
Pro mě jakožto pouhého civilistu je hlavně nepochopitelné, že na základně hned vedle Medevacu seděl vrtulník Pedros, který ozbrojený byl a mohl tam být s rezervou včas, jenže nesměl letět, protože patří jiné složce armády :-O Ačkoliv, je-li Generation Kill jen z desetiny pravda, nemělo by mě to překvapovat. Relativně drobné byrokratické nesmysle, se kterými se člověk denně setkává, jsou prostě přivedeny do krajnosti. Jenže namísto trochy rozčilování se v běžném životě, v ozbrojeném konfliktu stojí lidské životy :-(
To Šťoural:
Milý Šťourale, doporučuji si (pořádně) přečíst můj první příspěvek (Marek 2. 1. 2012 – 15:23). To, co jste objevil je US vojenský manuál, ne Ženevské konvence. O vnitřních regulativech jednotlivých armád, které samozřejmě mohou být přísnější (a v citovaném případě jsou) než mezinárodní úmluvy, netřeba diskutovat. Ale nevydávejme manuály za mezinárodní humanitární právo :-)
To Hergott
Moc pěkný názor! Opravdu: nesnažme se revidovat ŽK, ale naopak se je snažmě lépe poznat a nevycházet ze zkreslených představ, které o obsahu humanitárního (válečného) práva mnozí mají.
Pokud jde o trasport raněných z bojiště:
mezinárodní humanitární právo (MHP) ukládá postupovat vždy tak, aby bylo minimalizováno riziko pro raněné a aby jim byla poskytnuta co možná nejúplnější zdravotní péče, a to bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování.
Tedy, nemám-li k dispozici transportní prostředek zdravotnické služby, musím zvážit, co je pro raněného lepší: zda počkat a nebo zda je transportovat bojovým prosřředkem, kde musím zvážit eventuální riziko plynoucí z jeho možného napadení. Rozhodující je výsledek tohoto uvážení. Za určitých okolností by tedy to, pokud by byl bojový prostředek zasažen, mohlo znamenat porušení MHP tím, kdo o tomto transportu rozhodl.
Pokud jde o transportní prostředky zdravotnické služby, MHP předpokládá jejich označení příslušným znakem (č.kříž/půlměsíc/krystal). Přípustné okolnosti jeho možného „nezobrazení“ jsem popsal výše (Marek 3. 1. 2012 – 10:48). Ovšem i zde bude hrát roli to, zda raněným tím nevznikne dodatečné riziko újmy. Nezapomínejme, že připadá do úpvahy i to, že půjde o raněné druhé strany a tam už vůbec není libovůlí té strany, která je nyní drží a je je povinna chránit a ošetřit je, zda je vystaví možné újmě tím, že „zapře“ zdravotnický charakter transportu! V důsledku by se mohlo jednat i o válečný zločin (zde by šo o jednání ebo opomenutí, které ohrozilo zdraví nebo život chráněné osoby).
Pokud jde o personál: Hergott má svatou pravdu – příslušník zdrav. personálu tu opravdu není od toho, aby vedl bojovou činnost… Je nekombatantem, má samozřejmě právo na sebeobranu. „Neoznačení“ je možné výjimečně – viz můj příspěvek, není to rozhodnutí jednotlivce. A s „neoznačením“ vůbec opatrně, voj. zdravotník by se mohl dostat do podezření z proradného jednání (válečný zločin).
Tak to asi v kostce.
Tomáš.Kolář>
to je právě to, kde přijdete na odbornost člověka, který se k tomu vyjadřuje. Krátce: Pedros jsou tam primárně od toho, aby zachránili osádku sestřeleného prouďáku.. kterej dopadne „dál“ od základny a na záchranu kterých bude k dispozici „méně času“. Pedros dělají CSAR. Army dělá Medevac. nebe a dudy.
Pedros seberou katapultované kolegy třeba i mimo dosah Blackhawku, prostě proto,že disponují doplněním za letu. seberou je proto, že je umí vysekat z obklíčení. seberou je proto, že mají k dispozici v podstatě na povel další letadla pro podporu RESCORT…
Medevac je předurčen k práci=přepravě zraněných na úrovni ~brigády/BCT (?-musel bych vrtat v doktríně).
Přestože ty dva vrtulníky mají dědičnost dílů a stejné vnější rozměry, jejich možnosti jsou kvalitativně odlišné.
Nedivte se, pokud vás to mate. jak vidno, zmate to i „válečného novináře“.
V době mé nepřítomnosti se tady vyrojila spousta kometářů, takže se ani nepokusím na všechny odpovědět. Za to položím pár otázek do pranice.
1. Bylo by vhodnější v konfliktech nízké intenzity vybraný zdravotnický personál (ten co se přímo účastní bojové činnosti, nikoliv ten z nemocnic) neoznačovat a tím ho nevystavovat zbytečnému nebezpečí (jako např. PJs)?
2. Bylo by účelné část odsunových prostředků přímo dedikovaných k odsunu raněných převést z kategorie MEDEVAC do do kategorie CASEVAC, ale zachovat jejich vybavení a osádky – tzn. stejná, osádky, stejný stroj, jen s výzbrojí ale bez označení červeným křížem a s tím spojených omezeních v ROE?
Mé otázky nejsou změřeny zda to MHP připouští, doporučuje atd. Ptám se jen na otázku efektivity – tzn. větší či menší bezpečí pro zachránce a zachraňované a celková efektivita procesu.
Neodpustím si ještě kometář k „příslušník zdravotnického personálu tu není od toho, aby vedl bojovou činnost…“
Samozřejmě není primárně určen na to, aby ze samopalu postřeloval nepřítele, ale to není ani velitel patroly, jeho spojař, FAC, FO a další členové patroly. Jenže oni když to situace vyžaduje mohou, zdravotník s označením červeného kříže ne, na tento nesoulad narážím. Opět si můj komentář představte v konfliktu nízké intenzity, třeba na příkladu léčky čety.
Ad Honza:
Původně jsem chtěl diskusi zde nechat volný průběh a když tak potom jen mírně moderovat závěry, jelikož se zde formují dva silné argumentační proudy. Ale bohužel musím reagovat na Váš příspěvek #33.
V zásadě máte pravdu o rozdílu mezi Army Dustoff a USAF Pedro – ale tento Váš popis se vztahuje a platil by pouze v případě konvenčního konfliktu vysoké intenzity. Pak by opravdu Pedros létaly pro sestřelené posádky vlastních (USAF) letounů a MEDEVAC úkoly by na úrovni nad BCT (protože BCT US Army nedisponují vlastními leteckými prapory, pouze divize) plnily Dustoff Blackhawky.
Realita současného konfliktu v Afghánistánu je ale jiná. Pokud by Vaše teorie platila i v oblasti RC-South a RC-SouthWest tak by Pedros nelétaly protože Taliban není s to sestřelit pilotovaný letoun USAF. O vše ostatní by se tak staraly pouze letecké brigády přidělené RegCmd. Takže MEDEVAC mise zde létají jak Dustoff tak i Pedros a stejně tak i mariňáci.
Možnosti UH-60Q Dustoff/HH-60M Medevac Blackhawk a MH-60 Pavehawk (Pedro) jsou síce jiné, ale v současnosti (a dovolím si tvrdit že i v jakémkoliv jiném konfliktu nízké úrovně) budou plnit stejné úkoly – a to nikoliv (C)SAR ale MEDEVAC.
P.S. Jsem si jistý, že po tom všem čím Michael Yon prošel a s jeho zkušenostmi si tento rozdíl uvědomuje a nezmátlo ho to.
To marek #31
1)Jakoukoliv smlouvu může vykládat jen a POUZE SOUD ,nikoliv vy nebo já.
2)Je samozřejmě na každém z nás jestli bude věřit vašemu velmi novátorskému přístupu k 1.Žen.Kon. nebo se raději přikloní k americkému výkladu.Osobně vás sice neznám ale dovoluji si tvrdit že US Army JAG Corps má s mezinárodním válečným právem podstatně větší zkušenosti.
3)Dopad amerického výkladu je takový,že ho jistě budou aplikovat i na nepřítele.
4)Stále mi není jasné,jak jste přišel na to,že zdravotnický personál může být libovolně vyzbrojen na svou obranu???Dovedeno Ad absurdum polní nemocnice by mohla chránit tanková divize?
1.Žen.Kon. uvádí zbraně pro obranu zdravotníka a raněných.Z povahy věci to mohou být pouze některé lehké pěchotní zbraně (určitě ne odstřelovací puška).Před větší hrozbou je chrání právě ten červený kříž.
Kulomet je zbraň s obsluhou,nikoliv lehká pěchotní.Když by jí nosil zdravotník,nebude moci nést zdravotní materiál a už vubec né odnášet zraněné.Zdravotník s kulometem bude prostě kulometník nikoliv zdravotník.
@Ondrej.Rajkovic>
ta „teorie“ je doktrína a předpisy. Máte pravdu použil jsem nevhodné slovo.. >sestřelenéhozříceného<.
Podstatou a pointou mého příspěvku bylo zdůraznění toho, že ne každý chápe rozdíl mezi (C)SAR a MEDEVAC, o CASEVAC nemluvě. ještě jinak, pro Medevac je předepsaná úroveň péče a vybavení. pokud daný vrtulník vybavení nemá, tak prostě MEDEVAC nemůže provádět.
nicméně chápu, že i ve vyspělých armádách mezi sebou soupeří druhy vojsk a snaží se urvat si svůj kousek války a opodstatnit svou existenci.
V poslední době došlo ke snížení počtů „drahých“ Medevac vrtulníků, což napnulo úsilí rot MEDEVAC nad únosnou mez. Pokud jsou tedy na adhoc principu vybaveny a využívány vrtulníky ostatních „branches“, pak v tom není problém.
Honzo, díky za vysvětlení. Ovšem jediný rozumný důvod, proč tam Pedros neposlat, je, že čeká na případný incident, na který je primárně určen. Z Yonova článku jsem ovšem pochopil, že skutečným důvodem je „byrokratický“ zákaz, a to je to, co mi hlava nebere.
Napadá mě ještě jedna otázka – pokud není aktuálně k dosažení Medevac, nebylo by lepší poslat tam „obyčejný“ bojový BH, který by dotyčného vyzvedl a převezl na základnu? Dostalo by se mu tak mnohem rychlejší pomoci, byť za cenu risika, že na vrtulník bude vedena palba. Nebo by to také bylo porušení MHP?
Každopádně jsem také zvědav na případné odpovědi na Ivovi otázky, které myslím trefili hřebíček na hlavičku.
Rozdíl je v tom, že v posádce Dustoff BH palubní technici jsou označováni jako „Flight Medic“ místo klasického „Crew Chief“ a tudíž je jeho výcvik zaměřen na zdravotnický aspekt jeho činností než v případě Crew Chief kde je více rozmanitý – od obsluhování palubních zbraní, přes asistenci při výsadku až po pomoc při slingload operacích. Klasický BH by sice dopravil raněného z bojiště na základu, ale bez zdravotní starostlivosti kterou mu na palubě poskytuje medik.
Tak jsi tady otevřel další z kapitol tohoto tématu, které se věnuje i Yon a síce rozdíl mezi CASEVAC a MEDEVAC. A jsem celkem zvědav jak se tady vyprofilují ty definice. Zde je když tak Yonův článek – http://www.michaelyon-online.com/slippery-stuff-casevac-vs.-medevac.htm
Přiznám se, že o britské praxi transportování raněných z bojiště jsem neměl ani tušení. V článku to M. Yon popsal velmi jasně:
British “Tricky” (call sign for their medical evacuation helicopters) have real doctors aboard, and machine guns. Army special operations forces often go with real doctors, and always with machine guns. Their dedicated medical birds don’t wear Red Crosses. So what are they? CASEVAC or MEDEVAC?
To je přesně to, co jsem zmiňoval ve svých dvou otázkách. Klobouk dolů před British Army.
„převést z kategorie MEDEVAC do do kategorie CASEVAC“ znamená vytrhat z vrtulníku drahou zástavbu a předat ho k AirAssault Btn.
nejde o nálepku, ale o vybavení. když na naší 171ŠM nalepíte červený křížek, tak bude stejně provádět CASEVAC… protože NEMÁ zdravotnickou zástavbu.
Co se týče přistání na horké ploše> tam do toho mluví ROE, a risk assessment.
Lakonicky řečeno.. na horké LZ riskujete vrtulník a 4-6 WO nebo důstojníků pro jednoho PFC s nejistou prognózou.
V odkazu Ondřeje si dovolím zdůraznit příspěvky uživatele fullgrin
„In Army references and NATO STANAGS, the term MEDEVAC is defined as a dedicated platform with assigned medical personnel to treat enroute. The evacuation mission is their primary function. CASEVAC is any other available assets that can evacuate wounded. CASEVAC may or may not have assigned medical personnel, but the primary mission of the platform is not medical in nature. By these definitions, the Pedro USAF and British Tricky assets are operating as CASEVAC, as neither platform as the sole mission of MEDEVAC as their primary function. The Pedro’s will tell you that their primary function is CSAR, despite the fact that the CASEVAC mission takes 95% of their focus in their current mission set. Tricky are also used for other non-MEDEVAC roles as well. The only mission for DUSTOFF is MEDEVAC.
I also agree that if able, Aviation Commanders would use the aircraft for other roles as they are short the required number of platforms to accomplish huge number of assigned missions.“
„removing the crosses would allow the overzelous Aviation Commander to use platforms that are meant to fill the MEDEVAC role for other purposes when he cannot meet all his mission needs. Removing the crosses would place the masses at risk by allowing commanders to use „acceptable risk“ as a method when they want to reduce the number of aircraft dedicated to MEDEVAC standby. The only reason we don’t get tasked to fly VIPs, transport equipment, fly Air Assault mission, or execute Ring Routes is beause we have those red crosses permanantly affixed to the aircraft.
Don’t be misled by others that the Red Crosses are what keeps the powers that be from launching into hot LZs. Other Blackhawk and Chinook QRF helicopters are also prohibited from launching into a high risk area or hot LZs without gunship escort as well, even when they have door guns.“
Na odlehčení dusného tématu – dnes ráno jedu po D2 a z Radiožurnálu hlásí, že v Přerově budou mít slavnostní nástup příslušníci 7. vrtulníkové divize. Člověk ani netuší jakou jsme velmocí : ) Myslel jsem, že řešit rozdíl MEDEVAC a CSAR v našich podmínkách je nesmysl, ale asi budu muset změnit názor, když máme tu divizi.
To Šťoural #37
Milý Šťourale, to co jsem napsal není žádný novátorský výklad.
Doporučuji k pozornosti přímo zdroje citované v mém prvním příspěvku.
Především je to zcela obráceně, než píšete: nikoli napřed „ochrana pomocí zbraní“ a až potom červeným křížem, ale takto: napřed červený kříž (přesněji sám status dané osoby, jako osoby chráněné) a až by tato ochrana byla PORUŠENA, nastupuje možnost použít zbraň = institut sebeobrany. ŽÚ výslovně počítá s přítomností ozbrojených osob k ochraně a obraně zdravotnické jednotky. Opravdu u vojenských zdravotníků neomezuje typ zbraně, ale omezuje typ činnosti na pouze sebeobranu v případě porušení ochrany dané MHP (a to prosím je přímo text příslušné úpravy, tedy náročného výkladu netřeba). Druhá věc je samozřejmě zvyklost, která v zájmu oboustranné důvěry zpravidla „sebeomezuje“ výzbroj zdravotníků jen na lehké zbraně.
Toť asi ode mne již vše, jinak odkazuji na zdroj a event. na uznávané mezinárodní komentáře (např. na stránkách ICRC, jakožto tvůrce návrhu této právní úpravy).
To Marek
Takže jste vlastně-když vynechám ty drobnosti jako familiernost a demagogii-velkoryse přistoupil na můj výklad Ž.Ú.
To Šťoural:
Ne. Já píši dokola pořád naprosto totéž, co jsem napsal již ve svém prvním příspěvku (#3 Marek 2. 1. 2012 – 15:23). Prosím o jeho přečtení a zdravím.
Celý problém, na který M.Yon upozorňuje totiž neléží v žádné rigidnosti ŽÚ nebo jiných norem MHP, které v žádném případě nenařizují zdravotnickým jednotkám, aby se nechaly trpně postřelovat nebo aby tiše stojíce nechaly vraždit raněné, ale ten problém leží v tom, že nejsou možnosti, které MHP dává, využívány, nejsou promítnuty do vojenských manuálů a mylně se tvrdí, že „TO NEJDE“, že „TO ŽÚ ZAKAZUJÍ“ etc., event s dovětkem, že se tak přece vždycky postupovalo. A to není správné…
to: Stoural
rypes hezky, ale blbe
To Marek
Dobrá,budu předpokládat že váš výklad Ž.Ú je možný(i když se používá 150 let odlišná praxe).
1)Jak se zvýší obranyschopnost vrtulníku s č.k. vyzbrojeného kulomety?
Dveřní kulomet slouží hlavně jako psychologická zbraň.Umlčuje nepřítele plošně(jedná se o sebeobranu když napadáte nepřítele plošně?).O nějaké přesnosti se nedá příliš mluvit,pravděpodobnost zasažení nepřítele je minimální.Za to existuje nebezpečí že zasáhnete někoho jiného v okruhu několika km(pod ochranou č.k.).
Jak palubí střelec pozná kdy může zahájit palbu k vlastní sebeobraně dle Ž.Ú. a kdy ne?A to nemluvím o tom že střelce vůbec nemusíte objevit.
Hlavní plus tedy bude psychologická podpora osádky že něco může dělat v palbě.
2)Bude nepřítel ozbrojený vrtulník č.k. ostřelovat méně než ozbrojený vrtulník bez č.k.?Nebo dnešní neozbrojený MEDEVAC?
Asi nikoliv.Střílí na vše co lítá.
Hlavní nebezpečím jsou v Afghanistánu RPG.Panceřovník může vystřelit jen jednou(než mu vrtulník zmizí) a z 99% ho objevíte až po výstřelu díky kouři z raketového motoru.To je ale na protiakci už pozdě.
Stejně tak mohou útočníci používat lidské štíty.
3) A ten nejdůležitější bod-Propagandistické náklady
Co až někdo takový vrtulník s kulomety a č.k. vyfotografuje a druhý den to vyjde v všech novinách po celém světě?
Titulky na první straně „USA porušují Ž.Ú.“ „Váleční zločinci“ „Vrazi se schovávají za č.k.“-to že po 5 dnech vyjde v NY Times malá noticka že to může být legální už škodu nenapraví.A v Česku,Rusku nebo Pakistánu nevyjde ani ta noticka.
Další obětí bude organizace MVČK(co s tím nemá vůbec nic společného).Neohrozíto bezpečnost desetitisíců pracovníků č.k. po celém světě?Nepřijde díky této aféře o část dárců?
Opravdu si myslíte že je dobrý nápad ozbrojit vrtulník s č.k.?
Nebude lepší létat bez ochrany č.k.?
To Šťoural
Milý Šťourale, vy patrně odmítáte porozumět tomu, co jsem napsal a kladete otázky, na které si sám odpovídáte.
Po té, co jsem se od Vás dozvědel, že kulomet vyžaduje dalšího muže jako obsluhu (třeba UKL vz.59, že? :-) mne už nemůže překvapit, že se sugestivně ptáte, jak střelec pozná, kdy má zahájit palbu v sebeobraně.
Tedy naposled: v rámci diskuse nad názory M.Yona jsem pokládal za nutné ozřejmit, že jeho návrhy nejsou v rozporu s ŽÚ ani jinými normami MHP, ba naopak, že tyto normy použití zbraní na ochranu zdravotníků předpokládají (jistě spíše, než zakrývání znaků ČK). A nemohu souhlasit s tím, že „150 let byla praxe jiná“, protože ozbrojené oddíly chránící zdravotnické jednotky byly k nim přidělovány již v 1.světové válce, přesně v souladu s ŽÚ z r.1906.
Víc nemám, co dodat.
To Marek
Tak nevím jestli je to demagogie nebo neznalost.Copak o to kulomety 7,62 unesete sám ale s municí je to už horší.V NATO mají takové zbraně 2-3 členou obsluhu.Palebný průměr je 1000-1200 nábojů.Omlouvám se že jsem to nenapsal dost polopaticky.
Mě by opravdu zajímalo jak palubní střelec MEDEVACu pozná během přiletu k zraněnému kdy může zahájit palbu na vlastní ochranu.
Použiji citát jednoho fundovaného odborníka na Ž.Ú.
#20Marek:
Věc se má tak, že příslušníci ozbrojených sil se dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří jsou oprávněni účastnit se bojové činnosti a na zdravotnický/duchovní personál. Ta druhá skupina není oprávněna používat zbraň jinak než v případě, kdy je přes svůj chráněný status napadena (nebo je třeba bránit raněné).
Bojiště bohužel není přehledné jako fotbalové hřiště.Na vrtulník se podle Ž.Ú. nesmí střílet ale to neznamená že se během letu přeruší veškeré boje-ty na zemi mohou klidně pokračovat protože neohrožují MEDEVAC.Pilot bude prudce klesat a provádět preventivní úhybné manévry.Palubní střelec se může lehko zmýlit a zahájit palbu na nepřítele který ale střílí na protivníky NA ZEMI-NIKOLIV NA VRTULNÍK.Z pohledu MEDEVAC je to nešťastný omyl-ale z pohledu nepřítele je to oprávněně porušení Ž.Ú.
Připouštím že vaš výklad Ž.Ú. ozbrojit vrtulník s č.k. je teoreticky možný.Ale jeho implementace v praxi naráží na tak velké právní překážky a morální rizika že to naprosto nevyváží minimální zlepšení bezpečnosti zdravotníků a raněných.
Jestli to nemá nějaký utajený smysl že USMC,RAF,USAF nebo Armée de l´Air používají k odvozu raněných ozbrojené vrtulníky BEZ č.k.Asi nemají tak geniální právníky.
Abych vám ušetřil práci napíšu za vás s dovolením odpověď
#Marek:Celý problém, na který M.Yon upozorňuje totiž neléží v žádné rigidnosti ŽÚ nebo jiných norem MHP, které v žádném případě nenařizují zdravotnickým jednotkám, aby se nechaly trpně postřelovat nebo aby tiše stojíce nechaly vraždit raněné, ale ten problém leží v tom, že nejsou možnosti, které MHP dává, využívány, nejsou promítnuty do vojenských manuálů a mylně se tvrdí, že „TO NEJDE“, že „TO ŽÚ ZAKAZUJÍ“ etc., event s dovětkem, že se tak přece vždycky postupovalo. A to není správné…
Dobrý večer všem, přečetl jsem uvedené příspěvky a pokusím se je shrnout a učinit závěr, protože se jedná o oblast, za niž jsem v armádě mimo jiné odpovědný.
Východisko z hlediska práva ozbrojeného konfliktu (LOAC) už pregnantně vyložil Marek a ubezpečuji všechny, že se jedná o osobu nanejvýše povolanou se k tomu z hlediska LOAC vyjádřit. Dovolím si tudíž jen malý dovětek: vojenské manuály i tzv. soft law (názor a publikace předních institucí a expertů) na mezinárodní úrovni zpravidla kulomet za „lehkou zbraň“ ve smyslu ŽÚ nepovažují, přičemž uvedená praxe by již mohla být považována za obyčej. To už je ale přeci jen debata o právních detailech, které většinu diskutujících asi nezajímají (nejsem proti se do toho pustit). Samotné ŽÚ skutečně umožňují vyzbrojení zdravotníků za účelem obrany vlastní nebo raněných, aniž by stanovily konkrétní druh zbraní. Jedna věc je ovšem znění konkrétního textu jednotlivých norem LOAC a následný výklad a druhá věc jsou manuály, RoE atd., které mohou být z různých důvodů restriktivnější, než požaduje LOAC.
Hlavní a zásadní poselství Markových příspěvků je v tom, že je vhodné si příslušné normy napřed přečíst, než je použijete jako argument. Pláč nad údajnou nepraktičností LOAC dle mých zkušeností pramení téměř vždy z neznalosti skutečného obsahu. Pro vojáky: požadujte vzdělání a výcvik od skutečných odborníků, kteří tomu rozumí. Budete překvapeni jak velmi pměrně velmi realistické a použitelné je právo ozbrojeného konfliktu. Konkrétně v prostředí COIN je často dokonce vysloveně užitečné i pro samotné vedení boje. Ivo má sice pravdu, že LOAC z velké části upravuje válku vedenou státy, ale zároveň platí nezanedbatelná úprava vnitřních konfliktů, která je pro současné účely bez větších problémů použitelná.
Zpátky k vrtulníkům s červeným křížem: rozhodující je v tomto pro vojáky v poli způsob, jak bude uvedený problém řešen prakticky a bez ohledu na relativně širokou úpravu v ŽÚ nepochybuji o tom, že vrtulníky s červeným křížem kulomety nikdo vyzbrojit nepovolí. Důvody by již byly nad rámec příspěvku, ale v případě zájmu se rád pustím do právní a praktické argumentace. Britské řešení – neoznačovat, ozbrojovat, je sice z důvodů (Markův příspěvk č. 16) na hraně, ale dovedu si představit jeho aplikaci v případě, že pro to budou důvody, zpravidla vojenská nezbytnost, nebo zjevné stálé zásadní porušování ochrany zdravotních zařízení nebo personálu.
Nemám k disposici oficiální statistiku, ví někdo z přítomných kolik procent vrtulníků tvoří ty označené červeným křížem a kolik procent z nich bylo napadeno? Neustálé omílání nerespektování LOAC povstalci tak úplně nevychází z reálných dat. Nepřeceňuji jejich ochotu dodržovat LOAC a už vůbec ne znalost textu jednotlivých norem, ale obecně platí, že symboly červeného kříže a půlměsíce jsou povstalcům známy. Jejich nerespektování by přineslo jim stejně jako nám více (mediální) škody než užitku. A už jsme se mohli mnohokrát přesvědčit, že s médii to přinejmenším Taliban umí mnohdy (většinou) lépe než my. Dodržování LOAC v prostředí současného konfliktu v Afghánistánu se nemůže nevyplatit.
Zdravím Otu, jen několik krátkých poznámek a jedna otázka:
1. Je pravda, že neexistuje žádná statistika v kolika procentech případů jsou vrtulníky MEDEVAC ostřelovány. Těžko se tedy hodnotí skutečná naléhavost používání/nepoužívání symbolů červeného kříže a ozbrojování vrtulníků.
2. Nesouhlasil bych s tím, že povstalci mají tendenci neútočit na označené prostředky z důvodu negativního vlivu na PR. Z hlediska domácího PR to nebude mít absolutně žádný vliv, Afghánci nemají v krvi rytířské zásady vedení válek, všem to přijde naprosto přirozené. Mezinárodní publikum to rovněž zajímat nabude, taková zpráva, pokud vůbec bude napsána, „podletí pod radarem“.
3. A tady ta otázka – souhlasíš s právním názorem Marka na to, že například zdravotník nesmí vést útočnou bojovou činnost i v případě, že není označen červeným křížem, nemůže se tedy „dobrovolně vzdát statutu chráněné osoby“. Zřejmě potvrdíš názor Marka, jen by mě to zajímalo.
Ahoj Ivo, taky zdravím, k jednotlivým bodům:
Ad1
nemůžu se pouštět „větších akcí“ ohledně četnosti napadání vrtulníků označených ochranným znakem, protože to prostě nevím – nemám k tomu statistiku. Nicméně snažím se incidenty sledovat a jsem proto přesvědčen, že se v žádném případě nejedná o obvyklý incident. Obecně platí, že historicky téměř v každém konfliktu se každá strana domnívá, že protivník nedostatečně respektuje ochranu zdravotníků, což pramení z toho, že z důvodu „mlhy na bojišti“ jsou zdravotníci často neúmyslně zasaženi, přičemž jejich strana to spíše emočně označí za úmysl.
ICRC (mezinárodní výbor ČK) konkrétně v Afghánistánu není příliš mediálně viditelný (což je v případě „živého“ konfliktu v souladu s jeho zásadami), ale svoji práci dělá a situaci dost pečlivě sleduje. V souladu s principem nestrannosti působí jak u koalice, tak u povstalců, kteří oproti obecnému názoru jeho činnost relativně chápou. Je třeba si uvědomit, že stejně jako existuje nebetyčný rozdíl mezi naší a povstaleckou technologií tak přibližně stejný rozdíl je v úrovni formalizace dodržování LOAC. Pologramotný Talibanec si toho asi moc nepřečte, ale základní zásady jsou srozumitelné i zdravým selským rozumem a tudíž je zná i Taliban.
Ad2
Jsem rád, že spolu konečně v něčem nesouhlasíme, sice sem příliš často nepíšu, ale už jsem s Tebou souhlasil tolikrát, že mi to začíná být trapné:) Určitě nesouhlasím s tím, že to Afghánci nemají v krvi. Že mají jinou stupnici hodnot neznamená, že je ve všem jiná. Např. Paštun válí je z velké části o hrdosti, která se sice nekryje s naším pojetím rytířskosti, ale respektování zdravotníků chápou. Že se my na ně díváme jako na uřezávače hlav, je spíše náš problém, protože holt „baštíme“ zprávu, kterou nám tímto ta která extremistická buňka opozičních sil posílá. Že chápou složitější civilizované normy po svém – no to je přece logické. Obávám se ale, že oni se nás snaží pochopit výrazně víc než my je, ta strategie se totiž vyplácí.
Jinak v Afghánistánu jednu dobu například v mezinárodním společenství existovalo silné nepochopení pro skutečnost, že ICRC poskytoval zdravotní kurzy povstalcům. Jediná složka, která hlasitě řekla, že s tím nemá problém byl pro mnohé překvapivě ISAF. To v čem s Tebou skutečně souhlasit nemůžu je hodnocení PR dopadů. V Afghánistánu je to zajisté na úrovni odpovídající úrovni společnosti, ale na mezinárodním poli se to sleduje mimořádně pečlivě. Konkrétně třeba na Blízkém východě je to už téměř evergreen, ale i v případě Afghánistánu se to propírá celkem detailně. A významnou roli to hraje i na národní úrovni. Jak na mezinárodní tak na národní úrovni to může mít velmi silné dopady.
Ad3
Tady Tě doufám s odpovědí potěším, s Markem samozřejmě souhlasím, ale předpokládám, že Ti jde o postavení CLS a ti patří do kategorie, kterou Marek správně označil jako: „osoby vycvičené k poskytování první pomoci, kteří do stálého zdrav. personálu nepatří, nejsou profesionálními zdravotníky, plní normálně bojové úkoly a tehdy nesmějí být označení červeným křížem. … Ten by mohli užívat skutečně jen dočasně při sběru raněných, přičemž od okamžiku použití ochranného znaku samozřejmě nesmí mimo případy sebeobrany aktivně bojovat.
CLS jsou normální příslušníci ozbrojených sil, kteří mají právo přímo se účastnit na nepřátelství, tedy provádět bojovou činnost včetně útočné činnosti. Nejsou totiž stálým zdravotnickým personálem, ale pouze vojáky, kteří mají lepší výcvik ve zdravotnické oblasti.
To Šťoural:
Milý Šťourale, zmýlit se při plánování jakékoli bojové činnosti může každý, a přece to není překážkou k vedení válek :-) Uvědomte si, prosím, že každé jednání má přece (nejen z právního hlediska) složku objektivní a subjektivní. Tedy stejně tak i když se na „civilisty neúčastnící se boje nesmí střílet“, tak ne každé jednání mající za následek civilní ztráty je nutně porušením MHP…
Máte pravdu, že ozbrojení zdravotnických jednotek může mít i své negativní důsledky, to já ale nezpochybňuji, pokud byste chtěl přečíst, co píšu, tak byste viděl, že jen a pouze píši, že to není v rozporu s ŽÚ ani jinou normou MHP (LOAC). Tedy, že MHP, ač je často tvrzen opak, toho není překážkou. Ale vidím, že je to marné a proto se k eventuálním Vaším podnětům již vyjadřovat nebudu.
A poslední věc, i když jste jí začal – ne vždy se počítá ke kulometu s další osobou – mnou zmiňovaný příklad UKL 59 ilustrujie složením družstva na OT: V, Ř, KOT, NOT, K1, K2, Pa, PoPa, S – tedy dva kulometčící s UKL 59 a žádný, věru žádný, „nosič munice“. Ale to opravdu jen a jen na okraj :-) (ono, napíšete-li, že něco je tak a tak, myslí se tím, že vždy, jak nás logika učí :-)
Hezký večer.
To all
Otázka práva na sebeobranu zdravotnických jednotek (ZJ) za použití zbraní je zajímavá (tím chci reagovat na Otu, který píše, že by se tím bylo možné zabývat dále). Jen velmi stručně bych chtěl učinit k této otázce pár poznámek.
Především – když vezmeme vývoj MHP, můžeme se ptát, zda je zde snaha možnost ozbrojení ZJ (a) omezit či (b) rozvinout. Odpověď možná překvapí, ale podle mého soudu je správné (b). Rád bych to ilustroval tím, že zatímco ŽÚ 1949 dávají právo na sebeobranu za použití zbraní jen vojenským ZJ, tak I.dodatkový protokol k ŽÚ v r.1977 toto právo překvapivě rozšířil i na civilní ZJ, ačkoli tím tvůrce úpravy vědomě „zamlžil“ rozdíl kombatant x civilista. I přes tyto námitky bylo toto umožněno a civilní ZJ jsou tak (spolu s CO) jediným případem „ozbrojených civilistů“, kterým je toto právo dáno přímo MHP… U vědomí možných problémů s rizikem ohrožení důvěry však AŽ ZDE MHP omezuje druh zbraní – civillní zdr. personál může užívat jen „lehké osobní zbraně“ (pozor, to nejsou jen pistole, ale i samopaly, i když zase to nejsou (ani lehké) kulomety:-) – u vojenského personálu žádné takové explicitní omezení nebylo učiněno (srv. čl 22 I.ŽÚ a čl. 13 I.DP).
Tedy Diplomatická konference v r.1977 možnost ozbrojené ochrany ZJ obecně posílila.
Druhá otázka je, jaké zbraně se tedy mohou vyskytovat u vojenských ZJ:
U personálu je zvykem (ale netvrdil bych, že obyčejem) opravdu omezovat tyto zbraně na lehké osobní (je to „sebeomezení“ v duchu upevnění vzájemné důvěry, že nedojde ke zneužití personálu).
I když bychom připustili omezení výzbroje personálu, neplatí to podle mne pro eventuální ochranný ozbrojený oddíl, který – při nedostatečnosti ozbrojených z řad zdrav. personálu – umožňuje druhý odst. čl.22. Myslím, že tvůrce úpravy chtěl dát ZJ právo sebeobrany a nebylo by příliš logické tedy omezovat výběr prostředků tak, aby tato pak již nebyla účinná…, uvážíme-li, že jediným smyslem I.ŽÚ je zaručit personálu a nemocným ochranu.
Samozřejmě je na zvážení každé strany konfliktu, jak tyto možnost využije, nepochybně zde existují rizika ohrožení důvěry.
Je nutné uvážit, že tento ozbrojený personál (ať již zdravotnický nebo i doprovodný ochranný oddíl, tj. kombatanti) může jen reagovat na napadení, které by bylo porušením chráněného statusu zdravotníků či raněných, ale nemůže např. bránit zajetí ZJ.