Příspěvky označené Michael Yon

Afghánistán: cesta tam a zase zpátky

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 23. 1. 2012

V roce 2004 se ještě Afghánci vraceli z Pákistánu domů...; Foto USAID via Wikimedia Commons

O Michaelovi Yonovi se na tomto blogu psalo mnohokrát. Není divu. Je to člověk, který se nebojí otevírat nepříjemné věci, jako třeba nedávno s vrtulníky označenými červeným křížem a provokovat. Téměř před dvěma lety napsal o tehdejším veliteli sil NATO v Afghánistánu, že situaci nezvládá a generál Stanley McChrystal nedlouho poté musel skončit kvůli nepříjemnému článku v časopise Rolling Stone.

Před pár dny Michael uveřejnil na svých stránkách další velice krátký a provokativní text. Jmenuje se „Time to Leave Afghanistan“ a v zásadě je o tom, že nastal čas přestat počítat výhody a nevýhody a odejít, protože se vše obrací k horšímu.

…We should wish the best of luck to the Afghans, and the many peaceful Pakistanis, and accelerate our withdrawal of our main battle force. The US never has been serious about Afghanistan. Under General Petraeus we were starting to gain ground, but the current trajectory will land us in the mud.
The enemies will never beat us in Afghanistan.  Force on force, the Taliban are weak by comparison.  Yet this is their home.  There is only so much we can do at this extreme cost for the many good Afghan people.  We must reduce our main effort and concentrate on other matters.  Time to come home.

Zahraniční vojáci v Afghánistánu zatím ale zůstávají a čekají na naplnění oficiálního deadline v roce 2014. Ti, kdo zdá se prchají stále ve větších množstvích, jsou ovšem Afghánci. Podle statistik OSN zažádalo loni o azyl v zahraničí nejvíce Afghánců od roku 2001. Od ledna do listopadu jich bylo 30 tisíc, což je nárůst 25 procent oproti roku 2010 a trojnásobný počet od roku 2007.

The true numbers of people leaving is likely even higher — since those who are successfully smuggled abroad often melt into an underground economy. Still, the jump in a rough indicator like asylum seekers suggests the total numbers are also on the rise.
Smuggling people out of Afghanistan and neighboring Pakistan is a $1 billion-per-year criminal enterprise, the U.N. Office on Drugs and Crime estimates. Those who pay to leave often face a risky journey and detention abroad because many developed countries now see many Afghans who flee as illegal economic migrants, not political refugees.

, ,

Žádné komentáře

Válka o vrtulníky

Autor: Ondrej Rajkovic Kategorie: Afghánistán Datum: 2. 1. 2012

Helikoptéra UH-60 Black Hawk pro přepravu zraněných ve Fort Gordonu v Georgii během cvičení v roce 2009; Foto Tech. Sgt. Hector Garcia, U.S. Air Force

Každý kdo pozorněji sleduje průběh války v Afghánistánu už nejednou musel narazit na jméno Michael Yon, ten komu se to ještě nepodařilo ať navštíví jeho stránku a přečte si jeho články z Iráku a Afghánistánu.

Již jednou, za jeho pobytu v Afghánistánu se Yon dostal do sporu s velením US Army a sice ohledně pravidel použití síly (rules of engagement) generála McChrystala. A teď se očividně pouští do dalšího boje proti systému, ovšem v tomto případě to bude mít mnohem těžší.

V první polovině října loňského roku byl se jako „embedovaný“ reportér zúčastnil jedné aeromobilní operace spolu se 4/4 jízdní eskadrou (4th Squadron 4th Cavalry Regiment) v jedné z vesnic provincie Kandahár. Při této operaci došlo k výbuchu improvizované nastražené výbušniny (IED), při které byl jeden voják těžce zraněný. Takovouto situaci zažívají i naši vojáci nasazení v Afghánistánu a nejedná se o nic ojedinělého. Když se ale jednotka pokusila přivolat vrtulník z nedaleké letecké základny v Kandaháru, tak se opozdil. Jak píše Yon ve svém článku:

The medevac was very late. It took us about 20 minutes to get back to the Landing Zone (LZ). Based on my significant experience down here in southern Afghanistan, I know that the helicopter could and should have already been on orbit waiting for us. Chazray was dying but fully conscious and talking the entire time. We waited, and waited. Finally a radio call came that the medevac was “wheels up” from KAF. It was unbelievable to us that the medevac was just taking off from Kandahar Airfield, twenty-five miles away.

Kvůli opoždění vrtulníku zemřel zraněný voják, specialista (SPC) Chazray Clark, v nemocnici na letecké základně Kandahár. A právě zde začíná boj jednoho reportéra proti systému, boj, který si každý může a zřejmě i bude vysvětlovat po svém a zaujme k němu svůj vlastní postoj. V zásadě se jedná o problém ozbrojování vrtulníků, které dopravují zraněné.

Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny, protože v zásadě na ně nesmí být vedena palba. V současné době kdy jsou konflikty vedeny mezi státními, případně nadstátními aktéry a nestátními aktéry, takovéto opatření není dostačující. Každý čtenář knih Miloše Hubáčka o průběhu bojů v Pacifiku během 2. světové válce ví, že japonští vojáci si často za své cíle vybírali právě zdravotníky zřetelně označené červeným křížem. A jinak tomu není ani v Afghánistánu kdy jsou MEDEVAC vrtulníky často ostřelovány právě proto, že povstalci si jsou vědomi, že jim z tohoto směru nic nehrozí.

Z mého úhlu pohledu tkví hlavní problém v odpovědi na otázku:

Je potřebné, aby vrtulníky nebo vozidla, která dopravují zraněné vojáky z bojiště, byla označena červeným křížem a tudíž bez jakékoliv výzbroje, byť i pro vlastní obranu?

Každý kdo si přečte články Michaela Yona, které v některých kruzích v USA rozpoutaly hotovou bouři, si udělá vlastní názor a otázka kterou jsem zde položil, bude plodit nejen odpovědi, zdůvodnění, ale také další otázky. Stejně jako v USA, kde se tohoto tématu chopilo několik členů Kongresu a kde se o něm diskutuje i v kruzích aktivních i vysloužilých vojáků. Mám za to, že tato diskuse přinese hlubší náhled do toho, jak by se měly armády státních aktérů chovat v budoucích konfliktech. Tento náhled pak jistě má potenciál o trochu změnit „Západní“ přístup k vedení válek.

A nakonec ještě jedna poznámka: Všem čtenářům přeji šťastný a radostný nový rok.

, , , , ,

58 komentářů

Více, než McChrystal zvládne?

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 19. 4. 2010

Michael Yon, o kterém jsem na tomto webu již nekolikrát psal, před několika dny umístil na Facebook kratičkou zprávu tohoto znění:

Life was good before I went to Iraq. But after three friends were killed during the GWOT, and my growing mistrust for the media and for the US Government/Military, I quit traveling the world and went to war. The United States was in peril. I am American. Today, I do not trust McChrystal anymore than some people tru…st the New York Times, Obama or Bush. If McChrystal could be trusted, I would go back to my better life. McChrystal is a great killer but this war is above his head. He must be watched.

Zajímavé. Michael sleduje Irák a Afghánistán a především jednotlivé důstojníky a jednotky už příliš dlouho na to, aby to, co napsal bylo jenom plácnutí do vody. Hledal jsem na jeho Facebooku další vodítka a nenašel žádná přímá. Nicméně celkově, dle jednotlivých útržkovitých zpráv, které Michael na FB dává jsem získal pocit, že došel k závěru, že se situace celkově zhoršuje a tvrdá McChrystalova „pravidla  použití síly“ (rules of engagement) svazují vojákům ruce, což vyvolává nespokojenost a zároveň neschopnost reagovat. Ale asi toho bude ještě víc.

Tvrdá slova o tom, že to McChrystalovi v Afghánistánu přerůstá přes hlavu mně do jisté míry překvapila, protože i v těch nejhorších chvílích v Iráku zůstával Michael Yon optimistou a věřil v generála Petraeuse. Ale Afghánistán je skutečně něco jiného, mnohem, mnohem složitějšího a bohužel generál McChrystal je pod velkým tlakem. Generál Petraeus sice neměl v Iráku neomezeně času, ale měl mnohem volnější ruce, než generál McChrystal. Chce se po něm příliš mnoho a příliš rychle.

Už se připravuje předávání provincií, urychluje se výcvik a za pár měsíců si určitě vyslechneme povzbuzující proslovy o tom, že se vše v Afghánistánu daří, takže afghanizace je správný a udržitelný způsob, jak pomoci Afgháncům a zároveň to ukončit. Chystám se napsat delší článek na toto téma, takže teď nebudu zabíhat do detailů, ale už se tká stužka, kterou se ten celý balíček před předáním zabalí. Klíčový test bude Kandahár, ale odhaduji, že ofenzíva nemůže neuspět (alespoň virtuálně). Úplnou pravdu o ní se budeme dovídat jenom těžko a jestli ji někdo bude sdělovat, tak bych si tipnul, že to bude právě Michael Yon.

, ,

3 komentářů

Chtějí Španělé vyštípat Američany ze základny?

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 9. 3. 2010

UH-60 Black Hawk odlétá z předsunuté základny v Iráku (únor 2010); Foto Staff Sgt. Adelita Mead, U.S. Army

Michael Yon včera na svém blogu uveřejnil e-mail, ve kterém si americký důstojník stěžuje na chování španělských vojáků na jedné nejmenované základně v Afghánistánu. V e-mailu nejmenovaný důstojník tvrdí, že Španělé házejí nepochopitelně Američanům klacky pod nohy a dokonce, že ohrožují nejenom jejich misi, ale i jejich životy. Vypadá to, že by si přáli, aby Američané jejich základnu opustili.

Důstojník v jedné části popisuje, že všechny žádosti o zlepšení podmínek vojáků, kteří mají na starosti doplňovaní paliva a munice u helikoptér, adresované Španělům vyzněly naprázdno. Chtěli, aby vysypali přístup štěrkem, protože je všude bláto. Nic. Žádali o T-bariéru, za kterou by se v případě ostřelování mohli skrýt. A prý nic. Žádali o branku v „plotu“, aby se k místu, kde se doplňuje palivo dostali přímo a nemuseli obcházet základnu. A nic. Bydlí ve dvou stanech a žijí z MRE, protože jim prý Španělé nedají ani najíst. Ale asi njevážnější je toto:

We arrived during a TIC [fighting] and a MEDEVAC mission. The aircraft have to land/park in a field that has no gravel and then they sink into the ground. They have to be moved everyday to pull them back out of the mud. If we can’t get gravel, how about putting some AM2 matting, stakes and a couple of Red Horse guys on a CH-47 and fly them in to build a couple of pads just big enough to park an individual UH-60 on? We’ve been pushing the gravel issues since last fall and are no closer to a solution. Those guys are living in fighting positions. When it begins to warm up in the next month, that field will be untenable without gravel or AM2 matting. We don’t want to lose MEDEVAC capability there because we couldn’t put in two pads. We did a MEDEVAC [troop(s) wounded] and Hero [troop(s) killed] mission while I was there and the next day as well, let’s not forget that they are on the tip of the spear, we owe them more.

Těžko se mi to posuzuje. Možná bude někdo z vás z toho e-mailu moudřejší. Každopádně by mně zajímalo, jak je to opravdu.

5 komentářů

Canceled embed… (UPDATED)

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 25. 8. 2009

Michael Yon was embeded with the British 2 Rifles in Helmand in the past weeks. Despite the problems with the gear he was able to post wonderful dispatches with superb pictures from the fighting zone. After the latest dispatch Bad Medicine was posted this morning, Michael sent an e-mail to subscribers with the short sentence:

The British Ministry of Defence canceled my embed after today’s dispatch.

What’s the surprise. Michael’s dispatches about the British troops evoked a lot of sympathy – British soldiers are  in the middle of the serious fights everyday, they have lost lot of fellow soldiers in the past months, their equipment is not as good as e.g. U.S. forces have, but they still keep fighting. Admirable.

But in the meantime, other „hot front“ was opened back home in Britain. British Ministry of Defence (MoD) is facing an accusations that due the defficiencies in acquisition programs the combat troops are not supplied with the proper gear. So one would not be surprised if some people back in London would be nervous a little bit and do not want to see too much embeded journalist around the troops. Or the truth is different and much more simple. I do not know. But I know Michael a little, so I asked him. He is also not sure what was the reason of canceling but:

They say it’s just due to crowded conditions  for embeds — but I hardly saw anyone else!

Michael Yon is one of the greatest war correspondents of our time, not only because his profesionalism and enthusiasm but also because he was one of the first who took advantage of the virtual world for posting the regular dispatches from the warzones. Virtually, he opened this doors for the others and explore nascent world of Web 2.0. And what is more, he is able to do his job while he is not sponsored by the corporations. He is sponsored just by his readers.

He begun in Iraq in late 2004 and I had a luck that we met there in January 2005 while we were embeded with the „Big Red One“ (1st Infantry Division) in Baqubah. We are in sporadic contact since. I am his fan because he is doing great job – he is providing the readers who are willing to read his dispatches with the first hand information about the ordinary soldiers in the field whom we are sometimes tending  to forget due the „fights“ we are „waging“ at home.

Mike is honest man and I am interested to know why his embed was canceled. He is changing the unit and going to be embed with the U.S. Forces. Looking forward for the next dispatches.

UPDATE: Mike sent me another e-mail in which he is decsribing his feelings about the issue:

MoD is giving the reason that my long stay is prompting uproar among journalists who cannot get embed slots.  I’ve embedded longer in Iraq with combat troops, for instance, than any journalist of any sort.  I don’t buy their backpedalling now that this is public, but even if they are being truthful the truth itself is lame reason to stop me embed…

The main problem for him was that MoD cut his embeding without warning which is not quite fair and can cause a logictical headaches and rise the costs.

I greatly enjoy writing about British forces.  In fact, the combat soldiers are like my own brothers.  That will always stay with me and I have made lifelong friends among them.  Given the treatment from MoD, however, I do not foresee embedding with British forces in the future.  The world is too big to play games with a few nameless bureaucrats.  I will continue to write about the British in Afghanistan from time to time, yet in future articles the MoD will not be afforded a chance to comment.  If they wish to comment, they can do so separately in the form of a rebuttal, or however they chose.

Mike is not buying the MoD claim about the embeding slots and he could be right. Current problems of MoD are deep:

I can also say that as a litmus-test trustworthiness, you can ask British officers one simple question: „Are there enough helicopters in Afghanistan?“  If they answer „yes,“ the best that can be said is that they are ill-informed and should have answered, „I don’t know.“  But if they have served here and are still saying „yes“ — that there are enough helicopters — they cannot be trusted.  British soldiers are being shafted by gear shortages.  One soldier was killed by an IED for lack of a ladder to climb over a compound wall.  He tried to walk around and was killed, according to an officer who was on scene. I can say with certainty that British forces are fighting courageously, they are fighting well, and the war is being lost.  My thoughts and prayers are with British forces.  I would never hesitate to go into battle with them.

UPDATE 2: Just tip-off on the comment which appeared on Kings of War under the headline Yon v. MoD:

…Back to Yon then – does he still believe the MoD gave him the boot? If not, he ought to clarify. In his latest update, he writes simply that ‘My embed with British forces has ended.’  ‘Ended’ is somewhat different from ‘cancelled’, of course.

, ,

3 komentářů