Bezpilotní prostředky (UAV) se staly nedílnou součástí vedení válek v Iráku a v Afghánistánu. Bez jejich pomoci by byl boj s povstalci ještě horší. Nemluvě ani o tom jak výhodnou zbraní (byť z hlediska mezinárodního práva problematickou) se po vyzbrojení staly při likvidaci teroristů. Data ukazují, že mají na svědomí slušnou část zástupců Al Kajdy a dalších organizací na ni navázaných.

Existuje obecně sdílená představa, že zbrojařské firmy nejlépe vydělají na obchodech s armádou, respektive státní částí obranného a bezpečnostního průmyslu. Tak jednoduché to ovšem není – cyklus je dlouhý, administrativní obtíže značné, konkurence velká a, paradoxně, nejistota vysoká. Ne, že by se vydělat nedalo, ale ideálem by mělo být něco jako: vyvinout a otestovat pro armádu či policii a prodat v lepším případě jim, ale především v komerčním sektoru. Tam jsou totiž peníze.

Ve Spojených státech v současnosti dochází ke změně, která má velkou budoucnost a ti, kteří budou připravení, na ní pěkně vydělají. Zatím je však v plenkách. Dobrým příkladem je dokument, který získala organizace Electronic Frontier Foundation podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ta si u Federálního úřadu pro letectví zažádala o seznam organizací, které mohou na americkém nebi v omezeném režimu provozovat bezpilotní prostředky. V tuto chvíli jich je téměř 40 (seznam je delší, ale ne všechny certifikáty jsou aktivní).

Jsou na něm vládní a státní bezpečnostní organizace a univerzity. Nejedná se o nic zásadně šokujícího. Jsou na něm zkrátka ti, které by tam člověk očekával – bezpečnostní složky a výzkumná pracoviště. Zajímavé ovšem může být například to, že „drony“ se už rozhodl využívat šerifův úřad v okrese Messa, či záchranná služba v okrese Hays. Mimochodem i zde jsou ty peníze, o kterých jsem psal výše.

Doposud tento seznam nemůže být příliš rozsáhlý, protože je nebe „rezervované“ pro pilotované stroje, ale to se mění. Do konce září 2015 ale bude americké nebe vypadat jinak. Díky zákonu, který byl přijatý v únoru, dojde mimo jiné k uvolnění amerického vzdušeného prostoru a tím se samozřejmě obrovsky otevře prostor pro nevojenské (a tedy komerční) využívání bezpilotních letounů.

Výborným příkladem je výzkum probíhající v Utah Water Research Laboratory. Vznikl tam tak zvaný AggieAir Flying Circus, který badatelům dodává snímky ve vysokém rozlišení podle jejich přání za velice nízkou cenu díky tomu, že pocházejí z bezpilotních strojů. Ty tak pomáhají ve výzkumu vodních systémů a při předcházení nedostatku vody.

AggieAir Flying Circus má k dispozici asi pět vlastních malých „dronů“. Vystřelovány jsou z katapultů, poháněny jsou baterií, respektive se vznášejí bez pohonu jako kluzák a létají po předprogramované trase. Na palubě mají dva fotoaparáty, dva počítače a GPS. Ve vzduchu vydrží přibližně hodinu ve výšce přes 300 metrů a jsou schopné propátrat oblast o velikosti cca pět kilometrů čtverečních.

While other UAVs designed for the homeland cost as much as $150,000 per aircraft, the AggieAir fleet are under $10,000 apiece. And more are on the way. This summer the team will deploy three new platforms including a UAV with a rotary design that will allow vertical takeoff and landing.
“Titan” will be larger, with an 11-foot wingspan and a 20 to 25 pound mass when fully loaded. The researchers expect it to have about 80 minutes of endurance. “Minion” a smaller aircraft, will address a fresh, yet undetermined target.

Stejně jako skončila válka v Iráku, skončí zanedlouho i ta v Afghánistánu. Po 1., ale především po 2. světové válce se na nebi začaly prosazovat letouny ke komerčním účelům a schopní na nich začali vydělávat. Nešlo pouze o civilní přepravu, ale především o tu nákladní. Dá se předpokládat, že se něco podobného se odehraje nyní. Ti, kteří mají představivost a technické nadání, respektive nějakou zkušenost, mají již nyní náskok.