Herec Ondřej Vetchý nedaleko základny Altimur v afghánské provincii Lógar během natáčení filmu Všiváci; Foto FŠ

Už jsem zažil ledacos, ale pětičlenný filmový štáb mezi vojáky na Shanku nikoli. Jakékoli obavy, či pochybnosti byly ovšem hned na počátku rozptýleny. Herci Ondřej Vetchý a Ondřej Malý a režisér Roman Kašparovski s kolegy zapadli mezi vojáky, rozhodně nebyli přítěží, s každým se ochotně bavili a dokonce udělali několik projekcí hrubého sestřihu jejich filmu Všiváci s besedou. Hlavní postavu představuje ve filmu Ondřej Vetchý. Hraje vojáka, který musí přerušit zahraniční misi, vrátit se domů a starat se o dvě dcery. S touto změnou se však obtížně vyrovnává.

O natáčení v Lógaru na základně Shank i mimo ní psal major Jindřich Plescher na army.cz, takže nevidím důvod, proč to na OWOP opakovat. Dodám snad jen to, že to byla velice zajímavá zkušenost – nejenom pro štáb, ale i pro vojáky v Afghánistánu. Například Ondřej Malý se velice sblížil s odstřelovači, jejichž profesi ostatně ve filmu představuje (stejně jako Ondřej Vetchý).

Na konci minulého týdne, než filmaři opustili Afghánistán, jsem si sedl s Ondřejem Vetchým, a i přes jeho známou nechuť k rozhovorům jsme jeden udělali. Vyšel již na army.cz, ale to co Ondřej říká, si myslím zaslouží šířit.

Pokolikáté hraješ vojáka?
Pominu-li pohádku S čerty nejsou žerty, v Černých baronech jsem byl vojín Kefalín.

Nejprve jste natáčeli scény v uniformě v České republice. Pak jsi vyrazil do Afghánistánu a zde se pohyboval v uniformě spolu s ostatními vojáky v Lógaru. Změnilo se něco uvnitř tebe, když ses posunul geograficky?
Představa, že si zítra uniformu sundám, je pro mě najednou hodně zvláštní.

Proč?
Je přirozené a opodstatněné, že ji na sobě mám. Určitě zažiju kulturní šok, až se vrátím a budu muset zase všechno odevzdat, včetně té bundy, která mi tady najednou přijde hodně důležitá. Život tady je velmi intenzivní. Dostali jsme v kondenzované formě velikou masáž. A uniforma nám to tady pomáhá lépe přežít.

Pochopil jsi díky pobytu v Afghánistánu lépe postavu, kterou hraješ?
Ten člověk tady odváděl skvěle svou práci, byl respektovaný a měl zde své nejlepší přátele. Nuceně se vrací do civilu a navíc se musí starat o dvě děti. Není na to zdaleka tak dobře vybavený a připravený, jako byl na svoji práci v Afghánistánu. Musí se vyrovnat i s tím, že věci v jeho životě už nejsou direktivní, naráží na předsudky většinové společnosti a stává se z něj looser.

Herec Ondřej Vetchý si během natáčení filmu Všiváci v Afghánistánu otestoval odstřelovací pušku Falcon; Foto FŠ

Jak se ti spolupracovalo s armádou?
Velmi dobře. Měl jsem ze setkávání se s vojáky často pocit, že jsou to lidé, které znám mnoho let. Často jakoby to bylo už prověřené přátelství. Jsem zvědavý, jaké to bude, až se s nimi potkám doma.

Fascinovalo mě, jaká tady mezi klukama funguje tolerance, respekt, přátelství, patriotismus a přitom velká dávka humoru. To na mě mocně zapůsobilo. Uvědomil jsem si tady opět to, co jsem už dávno věděl, totiž že skutečně dobrým vojákem může být jen málokdo. To vše samozřejmě platí i o ženách zde.

Co říkáš na volání po tom, abychom zrušili armádu a na slova o žoldácích, která na adresu vojáků zaznívají?
Demokratický stát je postavený mimo jiné i na dvou silových pilířích – armádě a policii. Jenom díky tomu může fungovat. Když někdo říká, že jsou vojáci žoldáci, je to totéž, jakoby někomu, kdo chodí do fabriky, vyčítal, že za to bere peníze.

Vojáci odvádějí svou práci, ke které patří i to, že při ní můžou umřít. Zkrátka si musíme uvědomit, že ne vždy jde jen o položky a o čísla. A musíme si přiznat skutečnost, že někteří lidé jsou nenahraditelní. Velkou vypovídající hodnotu má představa, že by většina české společnosti odjížděla za prací daleko od domova na šest, na osm, nebo i více měsíců. Například kdyby nějaký úředník nebo prodavač musel odjet na půl roku třeba do Burgasu. Určitě by to odmítl dělat za plat, který za tutéž činnost bere v České republice. A to přitom nemluvíme o profesích, při kterých by byli bezprostředně ohroženi na životech.

Názor, že sem jezdí lidé primárně pro peníze, je absurdní a nesmyslný. Jsou totiž jiné způsoby a příležitosti, jak a kde se dá v bezpečí vydělat mnohem víc. Člověk přitom často nepotřebuje žádnou zvláštní dovednost, žádné vzdělání a navíc může jít každý večer klidně spát domů.

Já osobně se na to dívám tak, že jsem-li součástí nějaké aliance, v tomto případě kolektivní obrany, musím dostát, stejně jako mí spojenci, povinnostem z ní vyplývajících. Už to samo stačí.

Jak bys člověku, který v Afghánistánu nikdy nebyl popsal, co se tu odehrává?
Situace tady v Afghánistánu je nebezpečná a bez osobní zkušenosti nesdělitelná. Zdejší „realitu“ je z dálky nemožné pochopit. Myslím, že ti, kdo zjednodušeně a pejorativně hodnotí a hovoří o tom, co zde vojáci dělají, by byli skutečností šokováni. A mnozí možná ještě víc než já. Osobně si myslím, že plat vojáků zde je poddimenzovaný.

V této souvislosti ale musím zmínit i příslušníky dalších složek v ČR, kterým jde při jejich práci o život a zdraví. Mám na mysli záchranáře, hasiče, policisty a v poslední době bohužel také zdravotníky.

Proč si vojáků vážíš?
Mnoho oborů by mohlo na první pohled vypadat jako černá díra. Ať už je to zdravotnictví, kultura, školství, věda, armáda, policie, či záchranné sbory. Nicméně bez tohohle všeho by z nás byli jen omezení, nesebevědomí, unifikovaní, nekulturní, zaměnitelní a nevzdělaní občané indiferentní země. Kultura je totiž i o tom, kdo jsme a jak žijeme. O tom co a jak jíme, jaké máme hygienické návyky, jak jsme schopni udržovat pořádek, jak se k sobě navzájem chováme, jak spolu komunikujeme, jaké hodnoty vyznáváme, jak jsme schopni se tolerovat a respektovat a v neposlední řadě se milovat. K tomu všemu ale primárně potřebujeme NEMÍT VÁLKU. Teprve tehdy totiž vzniká prostor pro vzdělání, informace, tvořivou činnost a abstraktní myšlení. Věda se často jeví jako velká společenská nadstavba, ale bez ní a bez investic do ní budeme zaostávat a staneme se nekonkurenceschopni. Z naší země se stane nanejvýš montážní linka s minimální přidanou hodnotou, která ale nejspíš nebude ani cílovým trhem těchto produktů.

Co bys vzkázal vojákům v Afghánistánu?
Že každý večer, až se budu modlit, pomodlím se i za ně. Aby se všichni, až dokončí svou práci, vrátili domů. A aby měli štěstí.