Tento článek byl publikován v časopise ATM č. 8/2012 a za svolení k jeho reprodukci na On War | On Peace děkuji šefredaktorovi ATM Michalovi Zdobinskému.

Počátkem letošního dubna zveřejnila americká administrativa dokument nazvaný Dlouhodobý plán výstavby námořních plavidel pro rok 2013 (Long-Range Plan for Construction of Naval Vessels for FY 2013). Hlavní charakteristikou tohoto plánu je avizovaná skutečnost, že v příštích 30 letech pravděpodobně dojde k mírnému snížení počtu hladinových plavidel a ponorek U. S. Navy (dále pouze USN) a zejména k poklesu tempa jejich další výstavby. V roce 2042 tak počítá s USN o velikosti 298 plavidel (místo 306) což znamená, že v následujících 30 letech bude postaveno o osm jednotek méně (268 místo 276), než se plánovalo v roce 2011.

Úvod
Plán je rozdělen do tří hlavních částí – krátkodobého výhledu (na roky 2013 – 2022), střednědobého výhledu (2023 – 2032) a dlouhodobého výhledu (2033 – 2042). Část úsporných opatření – mezi které se řadí např. předčasné vyřazení sedmi raketových křižníků třídy Ticonderoga a dvou výsadkových dokových plavidel třídy Whidbey Island – byla oficiálními představiteli ohlášena již v předstihu (viz ATM 5/2012) a nejsou tedy žádnou překvapivou novinkou, byť jsou součástí výše uvedeného dokumentu.

V krátkodobém výhledu by se měla rozpočtová kapitola USN vyčleněná na výstavbu nových plavidel pohybovat okolo 15,1 miliardy dolarů ročně. Ve střednědobém horizontu by mělo dojít k navýšení této částky na přibližně 19,5 miliard ročně, což bude způsobeno zejména nákupem nových jaderných balistických ponorek (dříve označovaných jako SSBN[X]), jež by měly nahradit současně zavedenou třídu Ohio. Tento trend však bude pouze dočasný, neboť v dlouhodobém výhledu by mělo nakonec opět dojít k poklesu takto vyčleněných finančních prostředků na 15,9 miliard dolarů ročně. V průměru by se tedy v příštích 30 letech měla výše uvedená částka pohybovat okolo 16,8 miliardy dolarů ročně. Přestože bude celkově v krátkodobém horizontu docházet k jistému útlumu výstavby nových plavidel a u části modernizačních projektů dojde k jejich odsunutí na pozdější dobu, produkce by měla později opět nabrat tempo a dosáhnout svého vrcholu ve druhé dekádě 21. století.

Letadlové lodě
Pří zavádění nových letadlových lodí třídy Gerald R. Ford dojde k prodloužení stavby každé jednotky z pěti let na sedm. Zatímco první jednotka – USS Gerald R. Ford (CVN-78) – bude zařazena do služby již v roce 2015, druhá – USS John F. Kennedy (CVN-79) – až v roce 2022 (místo původně plánovaného roku 2020) a třetí jednotka – prozatím bezejmenné plavidlo CVN-80 – se stane součástí USN v roce 2027. Vzhledem k tomuto úspornému opatření klesne mezi lety 2015 – 2039 počet letadlových lodí USN na 11 jednotek a pouze ve dvou případech (v roce 2022 a 2027) dojde k dočasnému nárůstu jejich počtu zpět na 12 jednotek. V roce 2040 by mělo, díky pomalejšímu tempu stavby nových plavidel, dojít k poklesu celkového počtu provozovaných letadlových lodí na 10 jednotek.

Nová plavidla, s celkovou délkou přes 330 metrů a výtlakem více než 100 000 tun, budou oproti současné třídě Nimitz zahrnovat řadu vylepšení – až o čtvrtinu vyšší četnost vzletů a přistání palubních letounů, přepracovanou palubní nástavbu, nový radiolokátor AN/SPY-3 (také označovaný jako DBR) a systém protivzdušné obrany, elektromagnetický katapult EMALS a zdokonalené záchytné zařízení AAG a v neposlední řadě výkonnější dvojici jaderných reaktorů A1B.

V krátkodobém horizontu se mezi finančně náročné projekty řadí i plánovaná údržba a oprava jaderných reaktorů A4W letadlové lodě USS George Washington (CVN-73) třídy Nimitz, která má proběhnout v roce 2013. Žádná modernizace ovšem nezvrátí skutečnost, že k definitivnímu vyřazení prvního z plavidel již zmiňované třídy (USS Nimitz [CVN-68]), jejíž počátek sahá až do 60. let 20. století, by mělo dojít v roce 2023.

Křižníky a torpédoborce
Počet velkých hladinových plavidel – křižníků a torpédoborců – se v krátkodobém horizontu bude snižovat, ovšem v druhé dekádě 21. století začne opět narůstat. V roce 2014 by se měl jejich celkový počet v USN snížit na 78 jednotek (ve srovnání s 85 jednotkami v roce 2011), ovšem již v roce 2027 se plánuje s 90 jednotkami. Po dosažení tohoto „vrcholu“ by měl ve 30. letech 21. století následovat opětovný mírný pokles počtu provozovaných plavidel. I přes tyto výkyvy by však měly být mezi lety 2013 – 2042 v průměru zařazovány do služby dva až tři torpédoborce ročně.

Stavba prvního raketového křižníku nové třídy Zumwalt (dříve označované jako CG[X]) byla zahájena v říjnu 2011, přičemž se předpokládá, že USS Zumwalt (DDG-1000) bude spuštěn na vodu v průběhu roku 2013. Stavba druhé (USS Michael Monsoor [DDG-1001]) a poslední, třetí, jednotky (USS Lyndon B. Johnson [DDG-1002]) bude zahájena v roce 2014, respektive o rok později. Oficiální předání všech tří plavidel do služeb USN je plánováno na léta 2016 – 2018, přičemž cena celého projektu již v současné době přesahuje těžko uvěřitelných 20 miliard dolarů.

Služba raketových torpédoborců třídy Arleigh Burke v USN započala v letech 1988 stavbou 21 jednotek standardu Flight I, následovaných (v letech 1991 – 1999) sedmi jednotkami standardu Flight II. Na ně od roku 2000 navázala plavidla současného standardu Flight IIA, jejichž poslední jednotkou by se mělo v roce 2021 stát DDG-122. Na 33 plánovaných jednotek třídy Arleigh Burke standardu Flight III bude vybaveno novým radiolokátorem vyvinutým v rámci programu Air Missile Defense Radar (AMDR), který by měl nahradit současný AN/SPY-1D(V) integrovaného systému protivzdušné obrany Aegis. V roce 2031 by mělo dojít k alokaci finančních prostředků na zahájení nákupu nové třídy víceúčelových raketových torpédoborců (pracovně označované jako DDG[X]), která začne nahrazovat nejstarší aktivní jednotky třídy Arleigh Burke standardu Flight I. V současné době však není ani vyloučeno, že z finančních důvodů bude pokračovat modernizace třídy Arleigh Burke na standard Flight IV a celý projekt DDG(X) se nakonec nebude realizovat.

Fregaty, minolovky a hlídková plavidla
K nejmarkantnějšímu nárůstu počtu jednotek v rámci USN dojde v letech 2013 – 2042 v oblasti malých hladinových plavidel. Pestrá škála typů a tříd, tvořená zejména fregatami a minolovkami, bude podle plánu do roku 2029 plně nahrazena víceúčelovými hlídkovými plavidly třídy Freedom a Independence, vyvíjenými v rámci programu Littoral Combat Ship (LCS).

V krátkodobém horizontu, mezi léty 2013 – 2017, by mělo být rozestavěno celkem 16 těchto univerzálních plavidel. Akvizice obou tříd plavidel LCS budou probíhat souběžně až do roku 2026, přičemž o tři roky později by mělo být dosaženo konečného plánovaného počtu 55 jednotek. Předpokládaná životnost plavidel LCS má činit 25 let (první z nich má být vyřazeno ze služby v roce 2033). Nákup nových jednotek, které nahradí plavidla LCS (pracovně je tento program nazván LCS[X]) by měl být tedy zahájen po roce 2030.

Do současné doby převzala USN dvě plavidla LCS (USS Freedom [LCS-1] a USS Independence [LCS-2]), přičemž třetí (USS Fort Worth [LCS-3]) bude zařazeno do služby v letošním roce. Následovat by je měly USS Coronado (LCS-4) v roce 2013, USS Milwaukee (LCS-5) v roce 2014 a další plánovaná plavidla (USS Jackson [LCS-6], USS Detroit [LCS-7], USS Montgomery [LCS-8], USS Little Rock [LCS-9], USS Gabrielle Giffords [LCS-10], USS Sioux City [LCS-11], USS Omaha [LCS-12]) v následujících letech, u nichž se předpokládané náklady na stavbu jedné jednotky pohybují okolo 435 milionů dolarů.

Výsadková, zásobovací a pomocná plavidla
V krátkodobém horizontu bude pokračovat akvizice transportních dokových plavidel třídy San Antonio o výtlaku přes 25 500 tun, zahájená zařazením první jednotky (USS San Antonio [LPD-17]) do služby v roce 2006. V současné době je operačně nasazeno ještě dalších pět jednotek (USS New Orleans [LPD-18], USS Mesa Verde [LPD-19], USS Green Bay [LPD-20], USS New York [LPD-21] a USS San Diego [LPD-22]) a následující tři jednotky jsou ve výstavbě (USS Anchorage [LPD-23], USS Arlington [LPD-24] a USS Somerset [LPD-25]), s očekávaným termínem dokončení v průběhu roku 2013. Desátá jednotka (USS John P. Murtha [LPD-26]) bude zařazena do služby v roce 2016 a celá třída bude uzavřena posledním plavidlem (prozatím bezejmenným LPD-26) v roce 2017.

Ve střednědobém výhledu se počítá se zahájením programu (pracovně označovaném jako LSD[X]) vývoje náhrady za výsadková doková plavidla třídy Whidbey Island a Harpers Ferry. Nové jednotky by měly být předávány tak, aby v co možná nejkratším horizontu došlo k navýšení počtu výsadkových plavidel a bylo dosaženo optimálního počtu 32 (což je požadavek U.S. Marine Corps pro zabezpečení souběžné přepravy dvou expedičních brigád) a více těchto plavidel. Program LSD(X) by měl zahrnovat celkem 10 kusů nových plavidel, z nichž by poslední mělo být zařazeno do služby v roce 2032.

První z vrtulníkových útočných plavidel třídy America standardu Flight I (USS America [LHA-6]) bude zařazeno do služby v roce 2017, přičemž počínaje rokem 2024 bude jejich stavba pokračovat tempem jedné jednotky každé čtyři roky. Plavidla této nové třídy o výtlaku zhruba 45 000 tun tak vyplní mezeru po vyřazených jednotkách třídy Tarawa, z nichž zbývá ve službě již jen jediná (USS Peleliu [LHA-5]).

V letech 2012 – 2017 bude do služby zařazeno celkem 10 (místo původně plánovaných 18) rychlých transportních plavidel třídy Spearhead. První jednotku (USNS Spearhead [JHSV-1]) převezme USN v polovině letošního roku, přičemž ostatní budou v brzké době následovat – stavba USNS Choctaw County (JHSV-2) a USNS Fortitude (JHSV-3) byla zahájena v září 2010, respektive září 2011. Dále byl objednán materiál na stavbu čtvrté a páté jednotky (USNS Fall River [JHSV-4] a USNS Resolute [JHSV-5]) a uzavřen kontrakt na stavbu šesté, sedmé, osmé a deváté jednotky (prozatím bezejmenných JHSV-6 a JHSV-7 v červnu 2011 a JHSV-8 a JHSV-9 v únoru 2012).

V krátkodobém horizontu bude zahájena akvizice prvních pěti (z celkem 17 plánovaných) tankerů s dvojitým trupem T-AO(X), které postupně nahradí celkem 19 současně provozovaných logistických plavidel (15 tankerů třídy Henry J. Kaiser a čtyři rychlá zásobovací plavidla třídy Supply). Dále bude v roce 2016 zahájena obměna čtyř oceánských remorkérů třídy Powhatan za nová plavidla v rámci programu T-ATF(X).

Ve střednědobém horizontu by mělo dojít k pořízení prvních dvou (z celkem pěti plánovaných) oceánografických plavidel T-AGOS(X) a prvních dvou (z celkem čtyř plánovaných) záchranných plavidel T-ARS(X). Dále se (v roce 2023, respektive 2025) plánuje náhrada dvou tendrů pro ponorky USS Emory S. Land (AS-39) a USS Frank Cable (AS-40). Dvě přesluhující výsadková velitelská plavidla USS Blue Ridge (LCC-19) a USS Mount Whitney (LCC-20), zařazená do aktivní služby v letech 1970 a 1971, budou počínaje rokem 2032 taktéž nahrazena novými plavidly.

Jaderné balistické ponorky a ponorky vyzbrojené střelami s plochou dráhou letu
Počet jaderných balistických ponorek by měl v roce 2027 klesnout ze současných 14 na 13 a následně na 11 (v roce 2029), respektive na 10 jednotek (v roce 2032). K určitému navýšení počtu by opět mělo dojít až počátkem čtvrtého desetiletí 21. století.

Stávající plány provozu jaderných ponorek vyzbrojených střelami s plochou dráhou letu zůstávají beze změn. Dvě jednotky (USS Ohio [SSGN-726] a USS Michigan [SSGN-727]) budou vyřazeny v roce 2026 a zbývající dvě (USS Florida [SSGN-728] a USS Georgia [SSGN-729]) v roce 2028. Úkoly těchto plavidel by tak následně měly převzít speciálně upravené jaderné útočné ponorky třídy Virginia standardu Block V vybavené čtyřmi vícenásobnými odpalovacími zařízeními Virginia Payload Module (VPM).

Jedním z nejdražších výzbrojních projektů USN bude zahájení vývoje nové třídy jaderných balistických ponorek (o plánovaném počtu 12 vyrobených jednotek), jež by měly nahradit současně zavedenou třídu Ohio (celkem 14 jednotek). Detailní příprava zahájení výroby by měla být započata v roce 2017, přičemž výroba prvního plavidla SSBN(X) by měla být zahájena v roce 2021 a jeho předání USN by mělo proběhnout v roce 2031. Počáteční koncepční a ideové práce na tomto projektu však byly započaty již v 2009 a o dva roky později vstoupil do fáze technologického vývoje. K němu se řadí i probíhající společný americko-britský výzkum a vývoj nových unifikovaných odpalovacích zařízení mezikontinentálních balistických střel (Common Missile Compartment [CMC]), jež budou využívat jak americká plavidla SSBN(X), tak nová třída britských jaderných balistických ponorek Successor.

Jaderné útočné ponorky
Stavba jaderných útočných ponorek dosáhne svého maximálního tempa v roce 2020 a 2022 (tři jednotky za rok) a svého minima v letech 2026 – 2036 (jedna jednotka ročně). Od roku 2015 bude docházet k postupnému snižování počtu jaderných útočných ponorek – ze současných 55 jednotek na 43 jednotek v letech 2028 – 2030. Po dosažení tohoto minima by mělo postupně docházet k opětovnému nárůstu počtu – na 50 kusů v roce 2037.

Do současné doby bylo do služby zařazeno celkem osm jaderných útočných ponorek třídy Virginia (čtyři – USS Virginia [SSN-774], USS Texas [SSN-775], USS Hawaii [SSN-776] a USS North Carolina [SSN-777] – ve standardu Block I a stejný počet – USS New Hampshire [SSN-778], USS New Mexico [SSN-779], USS Missouri [SSN-780] a USS California [SSN-781] – ve standardu Block II). Poslední dvě jednotky standardu Block II (USS Mississippi [SSN-782] a USS Minnesota [SSN-783]) převezme USN v roce 2012, respektive 2013. Stavba první (USS North Dakota [SSN-784]) z osmi plánovaných jednotek standardu Block III byla zahájena v loděnicích firmy General Dynamics Electric Boat v březnu 2009. Celkem USN počítá se stavbou celkem 30 ponorek třídy Virginia, které by měly postupně nahradit úspěšnou, ale již zastarávající třídu Los Angeles, avšak není vyloučeno, že tento počet nebude konečný a dojde k jeho navýšení.

Počátkem třetí dekády 21. století (konkrétně v roce 2033) by měla začít výstavba nových jaderných útočných ponorek (pracovně je tento program nazván SSN-774[X]), jež by měly postupně nahradit ponorky třídy Virginia, jejíž první jednotka (USS Virginia [SSN-774]) byla spuštěna na vodu již v srpnu 2003.