Elizabeth Byers na trenažéru na ponorku třídy Los Angeles; Foto William Kenny, U.S. Navy

Od včerejška, tedy od 29. dubna 2010 mohou ženy sloužit v americkém námořnictvu na ponorkách. Ať se to mužům líbí, nebo ne (a že mnohým nelíbí), padla tím další mužská bašta. Padly připomínky, že se ponorky budou muset přestavovat, aby ženy měly své soukromí, což bude stát hodně peněz, že budou narušovat fungování mužského týmu na palubě, protože, co si budeme povídat, žena a muž tak nějak k sobě patří.

Tyto obavy možná podporují jednotlivé případy, ale neexistuje relevantní studie, která by došla k závěru, že ženy snižují, obecně řečeno, kvalitu ozbrojených sil. Slouží v armádách po staletí, i když k radikálnímu nárůstu došlo v posledních více než dvaceti letech. Slouží s muži při nasazení ve válečných zónách, slouží na lodích i v letectvu. Někdo může podotknout, že jaderná ponorka, na které z podstaty věci musí vznikat prostředí, v češtině trefně označované jako PONORKA, je něco zcela jiného. Nemusí však být. To, jak funguje tým, či jednotka totiž zdaleka nezáleží jenom na pohlaví jednotlivců. Respektive bych řekl, že pohlaví v tom sehrává mnohem menší roli, než jsme ochotni si připustit. Třeba velitelský kádr a jeho schopnosti asi budou mnohem důležitější.

„There are extremely capable women in the Navy who have the talent and desire to succeed in the submarine force,“ said the Honorable Ray Mabus, Secretary of the Navy. „Enabling them to serve in the submarine community is best for the submarine force and our Navy. We literally could not run the Navy without women today.“

Po těchto pěkných slovech se nedá jinak, než se podívat do historie. Člověk zjistí, že ženy a válka, ženy a armáda mají dlouhou tradici. Nemusím snad připomínat Johanku z Arku, Amazonky a další lučištnice, či královny, které vedly své muže do války a ochotně je nahrazovaly a pomáhali jim… Ale zpátky do USA. Ženy-bojovnice se tam objevují během občanské války.

In 1775, Sarah Shattuck, Prudence Wright and other women of Groton, MA, put on their husbands’ clothing, armed themselves with muskets and pitchforks and defended the Nashua River Bridge. They captured a notorious Tory carrying dispatches to the British in Boston in his boots.

Během bitvy u Monmouthu v roce 1778 Molly „Pitcherová“ zastoupila u kanónu svého muže, který padl a pálila tak dobře, že ji generál Washington udělil praporčickou hodnost. Byla druhou ženou, která se zapojila u kanónu do bitvy. První byla Margaret Corbinová, která v roce 1776 taktéž zastoupila svého padlého muže. A vydobila si ještě jedno prvenství – jak první žena dostala vojenskou penzi. Navíc má pomník ve West Pointu. Revoluční válka byl začátek a zároveň precedent, který vedl k vytváření permanentních sborů u jednotek – samozřejmě ne bojových, ale podpůrných (ošetřovatelky, kuchařky atp.)

Během 1. světové války se role žen příliš nezměnila, byť se rozšířilo „portfolio“ – objevily se například telefonistky. Hnutí za „osvbození žen“ nabíralo ve 20. a 30. let na síle a tak nebylo divu, že se stále více institucionalizovala a rozšiřovala jejich role v ozbrojených silách. Samozřejmě nikoli bojová. A 2. světová válka byla dalším milníkem. Zapojilo se do ní v různých pozicích přes 400 tisíc žen. Především opět v podpůrných rolích, čímž uvolňovaly muže pro frontu.

Za 2. světové války létalo na 1100 žen ve službách pěchoty. Jejich zásluhy byly plně uznány až letos; Foto Foto U.S. Army

Fascinující je například příběh žen-pilotek, ke kterým se mužský armádní svět zachoval dosti odporně. Plného zadostiučinění se jim dostalo až letos, kdy konečně zákonodárci po 65 letech těm, které se toho dožily, udělili Zlaté medaile Kongresu. Za války létalo 1100 žen (dnes jich žije na 300) v organizaci nazvané Women Airforce Service Pilots, což byla civilní složka pěchoty. Zalétávaly stroje všeho druhu, prováděly pátrací akce a zachraňovaly životy, pomáhaly s výcvikem bombometčíků a dalšího palubního personálu, převážely letouny a vojáky. Létaly na všech strojích, které americké síly používaly během 2. světové války a nedostaly ani uniformy. A co se stalo nakonec? Armáda jim většinou nezajistila ani cestu domu (některé si musely zaplatit letenky) o nějakých výhodách a uznáních ani nemluvě. Kongres uznal jejich roli až v 70. letech minulého století.

In 1977, after a „huge effort in Congress“ and with the help of Sen. Barry Goldwater, who had flown with WASPs during the war, the women were recognized as military personnel and given partial veterans benefits. „They get to go to VA hospitals, and they get that flag on the coffin,“ she says. „That’s the most important thing to them.“ Sen. Kay Bailey Hutchison, a Texas Republican, co-sponsored the bill to honor the women with the medal. „These women have yet to receive the recognition they deserve,“ Hutchison says.

50. léta vedla k posílení zájmu o službu ze strany žen, ale zájem ozbrojených sil byl malý. Jistou změnu znamenal zákon z roku 1967, který umožnil povyšovat ženy do Zobrazit další »